Druhá neděle v řadě byla dějištěm oblastního kola Zlaté udice, které uspořádal Moravský rybářský svaz, pobočný spolek Jihlava. První část soutěže, lov ryb udicí, proběhl předcházející víkend a děti zřejmě neodradil od poznávání něčeho nového, protože všichni účastníci dorazili na místo, kde se uskutečnily zbývající dvě části. Teda všichni - chyběl jeden závodník z mladších. A tak se v malebné vesničce Bransouze potkalo 11 dívek a chlapců z Třeště a Jihlavy.
Ač se to dělá především na závěr, rádi bychom hned na úvod poděkovali za ceny, které jsme mohli dětem poskytnout za jejich snahu. Pro vítěze dvou kategorií čekal feederový prut i s navijákem, které poskytl odbor mládeže Moravského rybářského svazu. Odboru se je podařilo získat na základě dohody s pořadatelem velké rybářské akce Stairs2Hell. Proto oběma děkujeme.
Také je třeba poděkovat firmě Big Fish Jihlava. Když jsme byli nakoupit ceny pro děti, nadchnul se majitel akcí natolik, že polovinu věcí poskytl zdarma jako sponzorský dar. A proto děkujeme i jemu, že děti mohly dostat více věcí než jsme si původně mohli dovolit.
Akce by se ale nemohla uskutečnit ani bez podpory vesnice Bransouze a především místních dobrovolných hasičů, kteří si o víkendu dali volno, abychom měli kde závodit, a navíc nám travnatou plochu krásně během soboty posekali.
No a v neposlední řadě musíme... teda asi nemusíme, ale prostě chceme poděkovat i majitelce Koupaliště Bransouze, že jsme mohli využít prostory pro poslední část akce, a to rybářské znalosti.
A hlavní organizátor Karel by moc rád poděkoval ostravské reprezentantce a několikanásobné mistryni světa v rybolovné technice Zuzce, a dále rodičům dětí Jirkovi a Janě za ohromnou pomoc při obou dnech akce, a nechce ani zapomenout na rybářskou stráž z jihlavského spolku, která se účastnila první části závodu.
A vůbec - velké díky i pobočnému spolku Jihlava, bez jehož podpory by se akce neuskutečnila!
V sedm ráno naběhli mladí rybolovní technici na hřiště v Bransouzích a začali chystat prostředí pro závod rybolovné techniky. Vše se stihlo úplně přesně. Když byly připraveny starty i pruty na házení, dorazila natěšená parta z Třeště. To první, co bylo potřeba udělat, bylo vysvětlit účastníkům, co je čeká v rybolovné technice. Rozdaly se pruty nejen erární, ale i kluci z kroužku půjčili své klacky do placu.
Plán byl jednoduchý, postavily se dvě stanoviště zátěže arenberg, jedna pro trénování těch, na které ještě nepřišla řada, a druhá pro závod. Probralo se něco z historie. Děti se tak dozvěděly, že házení na sucho vznikalo už v první polovině 19. století, a to muškařské házení, zatímco jistý nadšenec přívlače a lovec okounků pstruhových (doktor James A. Henshall) ke konci 19. století pořádal závody v nahazování zátěže na přesnost, což se přeneslo i do dalších století. Následovala ukázka nahazování podhodu, hodu zprava, přes hlavu i zleva a přiblížení smyslu tréninku k lovu přívlače u řek se stromy podél břehů, pod jejichž větve se komplikovaně nahazuje nástraha vrchem. Po vysvětlení bodování dle zasažené kružnice na plachtě přišel na řadu trénink. Do pomoci s technikou se i zapojili chlapci z jihlavského kroužku RT. Na devátou dorazil hlavní rozhodčí, pan Martin Smolík, a akce mohla začít.
Skvělé bylo, že přes první životní závod nebyl nikdo, kdo by plachtu alespoň dvěma hody z deseti netrefil. I ti nejmladší hodili alespoň 10 bodů, nejlepší třešťský závodník hodil dokonce přes 40 bodů. Úžasný výsledek na první setkání s touto disciplínou. Jihlavští chlapci bojovali o pořadí mezi sebou a nejvíc hodil Adam, který chtěl v RT vrátit Vojtovi porážku v LRU. Na plachtě měl o 12 bodů víc než Vojta. Honza hodil stejně jako Vojta a nejméně měl Petr.
A pokračovalo se druhou zátěžovou disciplínou. Velmi populární styl nahazování, kdysi známé jako "Skill of fishing", které se zkomolilo na dnes obvyklé označení "skish". Zatímco u arenbergu, kde minutí prostředního terče může znamenat alespoň body podle vzdálenosti dopadu od středu, u skishe je pouze terč bez plachty a hodnotí se pouze jeho zásah. Daleko těžší na zisk bodů.
Postavilo se to opět dvakrát. Jedna na trénink, druhá na ostrý start. A tady to bylo horší. Přes velkou snahu jeden závodník odcházel s nulou, ostatní se trefili jednou, dvakrát, a dva závodníci trefili terče dokonce třikrát. Adam s Vojtou se snažili snad ještě víc než na závodu rybolovné techniky, který absolvovali předchozí den. Vojta nechtěl prohrát a soustředil se usilovně na každý hod. Nakonec minul pouze jednou, což je výsledek, za který by se nemuseli stydět ani reprezentanti v tomto sportu. Adam minul čtyřikrát a do vedení šel Vojta. Vedl však pouze o 3 body. Honza na skishi také čaroval, jeho 70 bodů (14 zásahů z 20) je pouze o jeden zásah za jeho osobním maximem. A Peťovi se nedařilo ani na této disciplíně.
Po odházení šli jihlavští chlapci chystat pruty na házení a dospělí postavili výseč, jejíž rozměry jsou shodné s výsečí, na kterou hází v atletice diskaři nebo oštěpaři. Závodníci z Třeště měli poprvé možnost vidět, že prutem se dá hodit nejen přes hlavu, jak jsou zvyklí při chytání na položenou, ale i odstředivě kolem těla, jako při hodu diskem. Zpočátku měli někteří problém hodit pouze jednou rukou, jak byli zvyklý házet prutem obouruč, ale rychle si zvykli a bez problémů do výseče dokázal hodit každý.
Po tréninku měl každý tři závodní hody a nejdelší hod se počítal. Za každý metr dostali závodníci 1,5 bodu. Nejmladší závodníci házeli raději menšími pruty pro terčové disciplíny, takže jejich hody dopadaly k dvaceti metrům. Ti, co si troufli na větší pruty, házeli i za 40 metrů. Nejlepšímu se podařilo hodit do vzdálenosti 47,2 metru.
A házeli i jihlavští ertéčkáři. Petr si vyžral smůlu do konce, byl rád alespoň za hod přes hlavu, který dopadl na 46 metrů. Honza využil větru a pěknou otočkou hodil až za hranici 60 metrů, čímž si vytvořil osobní rekord, když hodil o 10 metrů víc, než se mu kdy podařilo. Adam s Vojtou bojovali o vítězství. Vojta hodil do vzdálenosti 63 metrů a Adam věděl, že musí hodit o 2 metry víc, aby vyhrál. A to se mu povedlo, hodil o víc jak 3 metry dál a vyhrál o 1,65 bodu.
A to bylo z rybolovné techniky všechno. Sbalila se i výseč, vše se naházelo do aut a bylo poledne. Čas na oběd. Všichni se tak přesunuli do areálu koupaliště, kde na ně čekal výborný vepřový řízek s bramborovou kaší. Někteří měli takový hlad, že si dali řízek i za toho, kdo nedorazil.
Po obědě následovala krátká pauza na osvěžení limonádou nebo nanukem. A přišla na řadu poslední část. Schylovalo se k urputnému boji mezi Adamem a Vojtou, protože po dvou částech byli na tom stejně.
Rybářské znalosti se dělí na dvě části. Nejdříve testík s otázkama a možnostma A-B-C, kde pouze jedna možnost byla správná. Po testech následovalo poznávání ryb, rostlin a živočichů. Asi největší komplikaci představoval nedostatek psacích potřeb. To organizátor nevychytal. Naštěstí byly v prostorech k dispozici různé pastelky a fixy, takže se problém podařilo rychle vyřešit. Každý dostal test a samostatný papír na kroužkování nebo zatrhávání možností. Trvalo to ani ne půl hodinky, než odevzdal i poslední účastník své odpovědi.
Testy dopadly skvěle, průměrná chybovost byly 4 otázky z 25 možných. Největší problém dělal výběr ryby, která je hájena v září nebo kolik má vousků kapr. Specialitkou jihlavských závodníků byla otázka, kdy se odevzdává povolenka k lovu. Zatímco všichni rybáři z Třeště věděli, že jakákoliv povolenka se vrací do 15 dnů po platnosti, jihlavští borci by všechny typy vrátili až 15. ledna. Na to ještě musíme kouknout.
Všichni ale věděli, že musí mít u sebe vyprošťovač háčků, že máme pstruhové a mimopstruhové vody nebo že amur je kaprovitá ryba a že v našich vodách žije přes 50 druhů ryb.
Pak byli všichni vyhnáni ven a připravila se poznávačka. Na tři stoly se postupně poskládalo 15 ryb, 10 rostlin a 10 živočichů. S vědomím, že ne vše lze poznat pouze z kartičky, ke každé kartě byla přidána i fotografie pro lepší představu. Když bylo vše připraveno, začali účastníci jeden po druhém chodit ke stolům a jakmile jeden opustil stůl s jednou částí, mohl se na ní přesunout další. Až na dub a vrbu v rostlinách každá kartička měla rodové a druhové jméno. Při plném jménu (kapr obecný) dostal účastník 2 body, při uhodnutí alespoň rodového jména (kapr) dostal 1 bod. Za jiné možnosti se body nedávaly.
Ryby se uměly perfektně. Až na jednu výjimku byl průměrný zisk 26 bodů z možného počtu 30 bodů. Někde se objevila známá poučka "když nevíš druh, zkus aspoň napsat obecný". To u rostlin už to bylo složitější, z možných 20 bodů byl průměrný zisk 10 bodů. Jihlavští chlapci si například pletli břízu s olší nebo vrbu s lípou. Všeobecně dělal největší problém orobinec, který se pletl s rákosem, a lopuch, k němuž hodně dětí napsalo bodlák. Přesto některé děti poznaly například u vrby, o který strom se jedná, jen nevěděly, jak se jmenuje. Napsaly ale alespoň proutí nebo kočičky, čímž daly najevo, že vrbu znají.
U živočichů se hlavně pletla rosnička, psalo se k ní, že se jedná o skokana zeleného. Také se občas popletla užovka se zmijí. Jinak ale všichni projevili neskutečnou znalost živočichů, průměrný výsledek 13 bodů z 20 bodů byl způsoben pouze ztrátami bodů na druhovém názvu. Rodové jméno se uhádlo téměř u všeho. Perfektní znalost předvedl chlapec z Třeště, který u raka napsal raději několik druhových jmen, protože si nebyl z obrázku jistý, o kterého se jedná. Příště bude potřeba zvolit jiného živočicha. Jak se ve zlaté udici vyskytuje pouze jeden rak, organizátory nenapadlo, že by mohl někoho napadnout i jiný druh.
A tak to napoprvé dopadlo skvěle. Pouze jeden začátečník se nedostal nad polovinu maximálního počtu 120 bodů, jinak většina překonala hranici 90 bodů. Nejlepšímu pak chybělo 6 bodů do maximálního počtu bodů.
V souboji mezi Vojtou a Adamem vyhrál poznávačku Petr. Svými znalostmi jednoznačně překonal ostatní a díky tomu obsadil třetí místo. O pouhý jeden bod porazil Vojta Adama. Stačilo, aby si Adam nespletl rákos s orobincem, a mohlo to být jinak. Právě jeden pouhý bod nakonec rozhodl o tom, že Vojta vyhrál celkové klání mezi jihlavskými závodníky.
A tím akce skončila. Sečetla se pořadí za LRU, RT a RZ a nejmenší součet pořadí určil vítěze. Nejdříve se samozřejmě vyhlásily samostatné kategorie, a to pořadí v rybolovné technice a rybářských znalostech. Následně se vyhlásilo i celkové pořadí v soutěži. Každý si odnesl nějakou tu rybářskou cenu, jak je na dětských rybářských soutěžích zvykem, a aby nikdo nezapomněl, že házel také na terče, obdržel každý na památku zátěž s popiskem.
Ač na začátku stály proti uspořádání drobné komplikace jako šibeniční termín pro uspořádání akce nebo slabší reakce pobočných spolků, akce se zdárně dostala do svého konce. Podle zpětné vazby se akce líbila a účastníci se loučili s dotazem, kdy se oblastní kolo Zlaté udice uskuteční příště.
Snad se podaří opět uskutečnit.