Jednoho krásného rána vyrazila parta z Ostravy autobusem do Švédska. A že měli hodně volných míst, vzali s sebou pár lidí v Olomouci a v Praze. Naštěstí to vzali i přes benzinku u Jihlavy před 112. kilometrem, takže jsme se s nimi svezli také. Dorazili kolem půl čtvrté odpoledne.

Původní sestava v předchozích letech umožnila vedle standardního počtu šesti juniorů a tří juniorek ještě čtyři kadety a dvě kadetky. V letošním roce však přišla změna, kdy pořadatel po dohodě s hlavní organizací ICSF umožnil účast šesti kadetům a třem kadetkám. A protože závodníky i výsledky jsme na to měli, vyrazilo na mistrovství světa osmnáct závodníků. K nim se přidali státní trenér, tři asistenti a jeden zdravotník. A protože se zpravidla vozí na mistrovství světa i rozhodčí, vyrazili ještě dva rozhodčí. Teda vlastně čtyři. Pořadatel si vyžádal konkrétně Karla a Zuzku, ale bylo mu sděleno, že svaz vybral jiné rozhodčí, takže pokud chce další dva, náklady na jejich účast musí pokrýt ze svých nákladů. Svaz naštěstí vypravoval autobus a měl volná místa, takže nabídl oběma extra osobám, že je vezme. Cestu tedy měli Karel se Zuzkou zadarmo a ubytování se stravováním zajistil pořadatel.

Když se dorazilo do dánského Gedseru, všichni se opět přesunuli do autobusu a vyrazilo se na sever. Bylo potřeba přejet celý ostrov Falster, dále po dálnici přes malinký ostrůvek Bogø na ostrov Sjælland. Ten se projel až do Kodaně, kde se následně tunelem přejelo na ostrov Amager a odtud pak přes 16 km dlouhý Öresundský most do Švédska. Tady se objelo město Malmö a následovalo závěrečných 240 kilometrů podél západního pobřeží a na sever.

Tak prostředí to bylo krásné. Hotel byl rozdělen do několika bloků a většina týmu bydlela v jedné části. Pokoje byly dvoulůžkové (manželská postel) nebo třílůžkové (manželská postel a palanda). Kdo měl štěstí - třeba Ondra, Radek, Vojta - dostal jako bonus malé mraveniště, jehož obyvatelé je občas navštívili i přes noc.

Před hotelem byl krásný udržovaný park a hromada míst pro různé aktivity. Největší byla asi dráha, hojně využívaná sportovci s kolečkovými lyžemi. O kus dál byla hala se šesti místy pro pétanque. V některých dnech se v odpoledních hodinách nacházelo u pétanqu až 60 lidí, kteří zde trávili společný čas. O kus dál byly další haly a u nich čtyři fotbalová hřiště. K nim tým zamířil.

Na snídani byla nachystána míchaná vejce, malé párečky a pak klasický stůl se vším ostatním. Ruku na srdce - to pečivo bylo neuvěřitelně dobré. Hlavně tedy ty bulky, které zde rovnou nařezávali pro případ, že by si někdo chtěl něco dát dovnitř. Asi nejvíc překvapila sada osmi druhů mléka, která stály u cereálii.

Hned první disciplínou čeští junioři trochu vyděsili zbytek startovního pole. Všichni naši zkušení kluci hodili plný počet bodů a družstvo juniorů vedlo s počtem bodů 400. Nikdo jiný v juniorech stovku nehodil. Nováčci v týmu, naši jihlavští kluci, lehce zaváhali. Petr dal dvě nuly a Honza hodil čtyři. Podruhé za sebou, tady se možná něco nepodchytilo v Nových Zámcích. Jenom Honza nepostoupil do finále, skončil devátý.

Ve finále Robert a Kuba zopakovali stovku. K nim se přidal i polský Mateusz, takže rozhodoval čas. Robert i Kuba se dostali pod dvě minuty a obsadili první dvě místa. Mateusz za tři a půl minuty, získal bronz. Za ním skončili všichni zbylí Češi. Dominik s Petrem hodili jednou vedle a Ondra si chtěl zkusit házet na rychlost. V čase 01:10 hodil 4 nuly, ale byl nejrychlejší. Poslední ve finále skončil německý Lukas.

V kadetech opět čtyři naši hodili plný počet, ale nebyli jediní, bratři z Polska hodili stovky taky. Dokonce je hodili i ve finále a Patryk byl o pouhou sekundu rychlejší než brácha Michal. Nejrychlejší byl David, ale jednou minul, takže na něj zbyl bronz. Pak se poskládali Radek, Štefan, Jeňas, Vojta a finále uzavíral další polský Patryk.

Následoval oběd. Typické švédské masové koule z Turecka. Kdo to znal z Ikei, tak věděl, která bije. Karel, který je ještě neměl, si naložil tak, jak člověk před ním. Byla tam nějaká omáčka, nějaké brusinky, tak si to prokombinoval. Je třeba říct - bylo to fakt dobré. Bude potřeba někdy zajet do Brna pro skříňku a při té příležitosti si to jídlo zopakovat...

Druhou disciplínou byla muška dálka. Aby se výseče vešly na hřiště, odvezly se dva krajní stoly.

Stavění bylo trochu netradiční na naše poměry. Vyměřilo se 50 metrů na jedné výseči, 50 metrů na druhé výseči, pak se na těchto místech chytilo pásmo, výseče se natáhly od sebe tak, aby mezi mini byla šířka 25 metrů. Následně hlavní stavěč šel za stůl a organizoval, kterým směrem se mají posouvat, aby výseč šla určitým směrem.

Tady Karel navrhnul rychlejší řešení, které do Maďarska přivezl Lukáš z Kroměříže, kde se stavěním mají bohaté zkušenosti. Organizátor souhlasil a stavění se zrychlilo.

Další dva stoly se přenesly na druhé hřiště. Plán byl takový, že junioři a kadeti budou házet na čtyřech stolech na horním hřišti a juniorky s kadetkami na dolním hřišti. Finále se ale házela všechna na horním hřišti s tím, že každá kategorie měla finále na dvě kola. Někdy to pomůže těm, co hází v prvním kole, jindy těm, co hází v druhém kole. Těžko říct, kdy je to lepší.

V základním kole juniorek se dvě naše dívky dostaly za 49 metrů, ale nakonec nejdál hodila bohumínská Eliška, která ve finále dokázala hodit za 50 metrů. V kadetech i juniorech by byla šestá. Za ní skončila jablonecká Eliška a Lucka. Pak polské dívky Karolina a Anna a šestá skončila chorvatská Ena.

V kadetkách se bojovalo velice těsně. Julie a slovinská Tjaša se dokázaly dostat za 43 metrů. Nakonec 12 centimetrů rozhodlo o tom, že vítězkou se stane Julie. Další tři dívky hodily za 41 metrů. Třetí skončila slovenská Vanessa, která nejvíc bodů za desetinnou čárkou.

Takže další disciplína hotová a Češi brali třikrát tripl a všechna zlata. Suma sumárum 10 medailí v poměru 4-3-3.

Následně se měli všichni závodníci přesunout za animátory, zatím co dospělí mohli vesele dál pojídat, prodebatovat různé věci a vůbec si užívat prostředí, které bylo opravdu krásné.

Závodnici byli rozděleni do několika skupin a účastnili se různých kooperativních dovedností. Věc, kterou Karel za celou dobu, co se kdy zúčastnil nějakého mistrovství světa, nezažil. Ano, jak se doptával, tak zjistil, že ve Švédsku se to neobjevilo poprvé, již předtím se někdy takové aktivity pořádaly. Teď to tu bylo. Pár Čechů s Italy, Maďary, a Němci v jedné skupině a museli se domluvit, pokud chtěli uspět.

Úžasná myšlenka. Však i někteří my dospělí nejezdíme na mistrovství jenom kvůli házení, ale i kvůli zahraničním přátelům, se kterými si chce člověk pokecat, něco málo popít a prostě trávit příjemný čas. Nejenom ořezat ten čas na prosté "jídlo-závod-jídlo-spánek" a pak cesta domů. Jak jinak propojit jednotlivé státy a ukázat jejich reprezentantům, že ti další nejsou nějací cizáci, ale úplně normální lidi, se kterými by se dalo třeba pokecat. Příležitost se tu vyskytla. A tak jsme koukali na Švýcarku s Němkou, Norem, Poláky a Čechem. A nevypadalo to, že by byli naštvaní, že jsou pohromadě jako tým.

Další ráno nebylo úplně nejlepší počasí. Déšť, mlha, která se přesouvala přes obě hřiště, nic příjemného.

Na spodním hřišti se připravily čtyři výseče pro fly casting a na horním se chystala plachta. Po ní měla následovat skish.

Původní plán byl takový, se u fly castingu se hodí i finále, ale finále plachty a skishe se uskuteční někde ve městě až v sobotu. Snaha o další propagaci. Těžko říct, jak by to vypadalo, každopádně přišla předpověď, že v sobotu odpoledne má pršet, takže se rozhodlo, že finále proběhnou vždy po skončení základních kol ještě v pátek.

Největší nadějí Skandinávců byl norský Andreas, kterého jsme snad nic jiného ani neviděli trénovat. A skutečně, do finále se dostal z druhého místa. A to je mu teprve 14 let... Jediný, kdo ho byl schopen přehodit, byl Dominik. Objevil se ale problém dvoukolového finále. V prvním kole foukalo líp. Dominik i Andreas šli až v druhém a přišel kolmý vítr, který jim zastavoval šňůru. Respektive - zastavoval ji hlavně Andreasovi. Dominik, zvyklý ze závodů RT, se dokázal přizpůsobit a aby neházel vysoko, kde se šňůra zastavovala, postavil si vzadu prut víc kolmo, takže odhod šel níž.

Tato strategie vycházela všem našim závodníkům, a tak i v této disciplíně Češi čarovali. Nejdál hodil Kuba, který se dostal na 35 metrů. O půl metru kratší byl Ondra a o další metr ještě náš Honza. Jihlava měla již druhou medaili. O 18 centimetrů kratší byl Dominik, o 70 centimetrů pak ještě Robert. Až pak byl norský Andreas, italský Alberto a další Ital Andrea. Petr bohužel neházel v nejlepších podmínkách a na finále mu chyběl metr.

V kadetech opět začaroval polský závodník, tentokrát nebratrský Patryk, který našeho Štefana porazil o metr a půl. Třetí skončil Milan, za ním Vojta a pak ještě David. Následoval polský Michal, Jeňas a Radek.

Bylo to dobrý, mlha se zvedla a odešla. Na plachty bylo vidět dobře. Bylo postaveno 6 plachet na hlavním hřišti.

Co k této disciplíně říct... Tak třeba v juniorech Kuba hodil 100 bodů, Robert s Dominikem 98 bodů, Ondra s naším Honzou 96 bodů. Až za nimi byli ostatní, do finále se s 94 body dostal německý Sven a s 92 body polský Bartek. Pak ještě německý Max. Jediný, komu to z našich nevyšlo, byl Petr, který předvedl totální kolaps a šestkama a osmičkama se dostal k výsledku 80 bodů. Jo, nervy jsou svině.

Kdyňský Kuba už měl dvě stovky. Jednu z mušky, druhou z plachty. Nikdo jiný dvě stovky neměl, i v kadetech byl nejlepší výsledek 98 bodů. Jediný kdo se nedostal do finále, tak byl Štefan, který byl na devátém místě. Holky se dostaly do finále všechny.

Naše juniorky opět triplovaly, na stupních byly všechny. Eliška hodila 96 bodů, Lucka 90 bodů. Pak se to poskládalo po dvou bodech. Třetí jablonecká Eliška s 88, pak chorvatská Ena s 86, následovaná polskými dívkami Annou s 84 body a Nikolou s 82 body.

I naše kadetky měly tripl, jako jediné se dostaly přes 90 bodů. Teda že by tak extrémně foukalo, to se úplně říct nedá, ale nervy jsou to vždycky, no... Vyhrála Julča s 98 body. Karolína brala stříbro za 94 bodů a Adéla bronz za 90 bodů.

Plachta znamenala tři triply a 11 medailí v kombinaci 4-3-4.

Vloni jsme básnili nad fantastickým Dominikem, který po neuvěřitelně dlouhých 22 letech dokázal jako čtvrtý závodník světa hodit na terčích 300 bodů. Tak letos to dokázal jiný závodník - Kuba. To je prostě neskutečný. Pořád se státnímu trenérovi vytýkalo, že má nominační kritéria moc zaměřený na bonifikaci dálkařů. Pořád se snažil obhajovat, že naopak jsou zvýhodnění terčaři. Trvalo to, než to závodníci sami pochopili a začali makat na tom, aby házeli stovky, protože jim zajišťovaly bonusové body. A konečně se to začalo vyplácet. Klobouk dolů před Karlem Světelským. Kdokoliv může poukazovat na nízkou konkurenci, která se momentálně pohybuje na mistrovstvích světa, v porovnání s předchozími roky nebo pod vedením předchozího státního trenéra. Karel může poukazovat na to, že pod žádným jiným státním trenérem se nehodila třístovka dva roky po sobě. Kvalita loučících se juniorů je neskutečně vysoko.

V juniorech padly čtyři stovky. Tři hodili Češi - Robert, Kuba a překvapení celého mistrovství - náš Petr. Ten Petr, který má průměr na skishi 80 bodů a jednou omylem dokázal hodit 95 bodů. Ten Petr, který poslední dva závody - juniorská republika a Nové Zámky - měl na skishi výsledek 75 bodů. Fantastický výsledek našeho borce, který celé mistrovství zažíval smůlu a když už se mu zadařilo, tak skončil čtvrtý v disciplíně. Krásně rozjetý závod zničený 80 body na plachtě. Kdo by mu nepřál alespoň jeden pěkný výsledek? A on přišel. Výsledek z říše snů. První stovka na skishi v životě a přitom hozená na mistrovství světa. Kdo to kdy dokázal?

A můžeme dál takhle básnit a nejenom o Češích. Znáte Svena? Kdo kdy slyšel o Svenovi z Německa? No, kdo by neznal Svena. Závodníka, který byl již na svém čtvrtém mistrovství. Ještě poprvé se nedostal ani přes 400 bodů, ale pak se začal zlepšovat a vloni už byl nejlepším německým juniorem. Ale ta skish... 90, 85 bodů a podobně. Letos si hodil jenom jeden pětiboj, jinak nic. No a pak si přijede do Švédska a lupne si tam kilo. A kdyby jenom jedno kilo, on ho hodil i ve finále. Neuvěřitelný počin, kterému snad škodilo jen to, že máme Roberta, který obstojně hájí barvy Česka a odházel to o půl minuty dřív. No... nevíme, kolik Svenovi je, ale jestli pojede ještě příští rok, bude velkou konkurencí pro naše závodníky, protože Robert na mistrovství světa už v juniorech nebude.

Takže my jsme brali zlato díky Robertovi, stříbro nám sebral Sven, třetí skončil Ondra s 95 body. Za ním skončili Kuba a náš Honza. Oba hodili 90 bodů, ale Honza měl rychlejší čas. Taky tomu chybělo mít o jednu nulu míň. O tu, kterou hodil prvním hodem. Oni vůbec na této disciplíně předvedli Jihlaváci, kdo je trénuje. Oba zahájili "na Karla", jak se u nás říká oblíbeným soubojům mezi Karlem a svými svěřenci, kdy v 90% případů Karel prvním hodem hodí nulu.

Ještě tedy doplňme, že šestý skončil Dominik, sedmý náš Petr a diplom na účast ve finále dostal i slovenský Zétény.

V kadetech si nás Poláci namazali na chleba. Bráchové Michal s Patrykem a druhý Patryk hodili stovku a jediný, kdo jim byl schopen nějak konkurovat, byl Štefan. Největší naděje David-Vojta-Jeňas skončili až na nimi. Nejrychlejší byl nebratr Patryk, za ním o 8 sekund pomalejší Michal a pak Štefan, který se dostal nad bratra Patryka. Pak tedy David, čestný diplom pro slovenského Barnabáse a za ním Jeňas a Vojta.

Malá vsuvka, jak působí český tým svými výkony na ostatní. Po odházení kategorie kadetů přiběhla do stanu rozhodčích nadšená rozhodčí (raději nebudeme zmiňovat stát), která jiné rozhodčí radostně oznamovala, že bude hrát "andere Hymne".

Byl to dlouhý den. Po vyhlášení požádal pořadatel všechny stavěče a rozhodčí, aby se ještě na chvíli přesunuli ke stanu. Když všichni dorazili, oznámil pořadatel, že následující den už nebude prostor na to, aby všem poděkoval za jejich usilovnou práci a snahu pomoci švédskému týmu uspořádat úžasný závod. A tak chtěl pro všechny udělat drobné posezení a občerstvení již v pátek večer. A tak si všichni dali trochu vína nebo nealka, ochutnali místní brambůrkové a podobné specialitky a užívali si příjemný relax. Zuzka si například zamilovala křupky "cheez cruncherz" firmy OLW, které jí byly doporučeny, že jsou fakt dobrý. Byly a rychle zmizely, nejenom teda v Zuzce.

Na závěr ještě čekala závodníky večeře, což byla nějaká rybička v trojobalu a brambory. A bez banánu. Docela jsme si pochutnali. Pak už jenom přespat do posledního závodního dne. Sobota se přiblížila.

Vhodná chvilka na další momentku z mistrovství - zapisování výsledků.

Pořadatel připravil webovou aplikaci na sledování výsledků v živém přenosu. Každý rozhodčí dostal jeden tablet s Androidem a přes webovou aplikaci zapisoval výsledky. Nebylo to ještě tak udělané jako v Německu 2013, kdy byly u každého startu k dispozici monitory a diváci mohli vidět výsledky daného závodníka hod po hodu. I tak se ale po uložení každý výsledek objevil v tabulce a každý závodník, trenér, divák nebo fanoušek z celého světa mohl vidět, jak se závodníci skládají za sebou v jednotlivých disciplínách a vícebojích.

I díky této úžasné akci jsme hned všichni věděli, že Petr dosáhl fantastického výsledku, kdy skončil čtvrtý v pětiboji. Karel doufal, že alespoň jeden z jeho kluků se dostane mezi tu super čtyřku našich juniorů, a povedlo se. Pravda, odnesl to Dominik, který musel zajišťovat, ale v tom je krása našeho sportu - bojuje se do posledního hodu a Petr si vybojoval úžasnou bramboru. Honza pak skončil na šestém místě, což znamenalo, že oba dva překonali Vojtovu nastavenou laťku na loňském mistrovství, kde skončil devátý. Paráda...

V kadetech nastala katastrofa. Nebo jako - katastrofa pro Čechy. Takoví Poláci nebo Němci si nestěžovali. Jediný z našich byl Jeňas, kdo se dostal za 70 metrů. Jenže polští bráchové se dostali dál. Patryk měl 71 metrů a Michal dokonce 72 metrů. Mezi se vklínil ještě Yannik, který také vrhnul 72 metrů, ikdyž byl o nějakých 40 centimetrů kratší než Michal. Za čtvrtým Jeňasem pak byli samí Češi v pořadí Vojta, Milan Štefan.

No, klobouk dolů a k poslechu "kolejny hymn".

Závod skončil. Bylo dost času na relax, sprchu, jednoho panáka, přípravu. Jo - bacha na pití ve Švédsku. Dva panáky rumu a dvě pepsiny k tomu vyjdou na 700,-- v českých. Ani se to neotáčelo s tím, že se raděko koupí celá flaška rumu v Česku za stejnou cenu.

Pořadatelé si připravili pro všechny rozhodčí a stavěče tašku s dobrotami. Různé marmelády, čokoládky a například jahodové víno. Už se těšíme, až ho otevřeme.

Také proběhla večeře. Nebyl žádný raut, ale večeře. Kousek masa s brambory, následovaný zmrzlinou se šlehačkou. Což o to, oboje bylo úžasné. Ale bylo toho tak nějak málo. Asi jsme se měli napřed naladit bagetami s margarínem, ale nečekali jsme, že toho bude tak málo. Vedle všech úžasných počinů švédských pořadatelů toto asi byla jediná drobná kaňka.

Mezi vyhlašováním jednotlivců a družstev bylo potřeba ještě udělat menší pořadatelskou prodlevu. Bylo to perfektně vyřešené - každý stůl dostal za úkol složit a ozdobit ptačí budku. Boj o nejlepší budku vzali zpočátku skoro všichni vlažně, ale postupem času se to rozjelo do neskutečných obrátek. Československý stůl rozhodčích šel dokonce tak daleko, že ze špačku cigarety udělal komín a dovnitř ještě strčil kapku s kapkou a dalšími věcmi.

Tento tým rozhodčích byl kupodivu vyhodnocen jako nejlepší. Obdržel tašku plnou sladkostí, o které se podělil se všemi účastníky závodu. Karel urval jednoho maskota města. Toho dostávali pouze vítězové jednotlivých disciplín, takže měl Karel radost, že jednoho získal, než ho dal Petrovi, který po něm toužil ještě víc.

Celý večer se vyvedl. Zábava byla a díky vysokým cenám alkoholu se ani moc nezvrtla do nějakých komplikovaných faux pas.