Wlodzimierz Targosz
Wlodzimierz Targosz
Jedna z největších osobností polské rybolovné techniky a její vzpomínky a úspěchy napříč vývojem tohoto sportu.

Reprezentace

  • Rok
    Zlato
    Stříbro
    Bronz
    Družstvo
  • 1987
    ---
    ---
    ---
    ---
  • 1988
    ---
    ---
    1
    ---
  • 1991
    ---
    ---
    ---
    Bronz
  • 1992
    ---
    ---
    ---
    Bronz
  • 1993
    ---
    ---
    ---
    ---
  • 1994
    ---
    ---
    ---
    ---
  • 1995
    ---
    ---
    ---
    ---
  • 1996
    ---
    ---
    ---
    Bronz
  • 1997
    ---
    ---
    ---
    ---
  • 1998
    ---
    ---
    ---
    Bronz
  • 1999
    ---
    1
    ---
    ---
  • 2000
    ---
    ---
    2
    ---
  • 2001
    1
    ---
    ---
    Bronz
  • 2002
    ---
    2
    1
    Stříbro
  • 2003
    ---
    ---
    1
    Bronz
  • 2004
    ---
    ---
    ---
    Bronz
  • 2005
    ---
    1
    ---
    Bronz
  • 2006
    ---
    ---
    ---
    Bronz
  • 2007
    1
    1
    ---
    Stříbro
  • 2008
    ---
    ---
    1
    ---
  • 2009
    ---
    1
    ---
    Bronz
  • 2010
    ---
    ---
    1
    ---
  • 2011
    2
    ---
    1
    Stříbro
  • 2012
    ---
    2
    ---
    ---
  • 2013
    ---
    ---
    2
    ---
  • 2014
    ---
    ---
    ---
    ---
  • 2015
    1
    ---
    1
    Stříbro
  • 2016
    ---
    ---
    ---
    ---
  • 2019
    ---
    ---
    1
    ---

Na konci 80. let minulého století se objevil do té doby v podstatě neznámý polský závodník na Mistrovství Evropy v Berlíně. Jednalo se o rok 1987. Jednadvacáté místo v pětiboji a šesté místo v jedné disciplíně jako jeho nejlepší umístění v žádném případě nenaznačovalo, že se jedná o závodníka, který se časem vypracuje v jediného polského muže, který dokáže vybojovat přes 20 individuálních medailí.

Wlodek Targosz urazil dlouhou cestu. Posledního mistrovství se zúčastnil v roce 2019, a tak mezi prvním a posledním závodem uběhlo neuvěřitelných 32 let. Za tuto dobu dokázal vybojovat 25 medailí (1. místo v Polsku).

Zlatých bylo celkem 5 (3.-5. místo v Polsku), včetně jednoho titulu mistra světa ve víceboji.

Nejsilnějšími disciplínami byly muškařské dálky, ať už jednoruční muška dálka nebo losos.

Průměrný medailový zisk na 1 účast na mistrovství tak činila hodnota 0,86, což ho řadí na 5. místo.

Nature

Počátky rybolovné techniky v Polsku sahají do padesátých let minulého století, kdy se jednotlivé rybářské organizace, vznikající již v roce 1879, rozhodly spojit do jedné velké organizace, nazvané Polski Związek Wędkarski. Především ve velkých centrech se rybolovná technika začala rozvíjet, nejdříve v Krakově, následně v Poznani a dalších městech, jako jsou Katowice, Kielce nebo Varšava.

Wlodek začal své dobrodružství v zimní sezóně 1974-75. V té době ho spíše zajímalo klasické rybaření (plavaná) a fotbal (čutaná). Bylo to krušné období komunismu, kdy bylo docela málo sportovních hal a mládež neměla v zimě kde sportovat. Tehdy Wlodek navštívil setkání s místním krakovským mistrem v plavané, panem Markem Mrózem. Ten zde ukazoval rybářské omladině, jak se navazují háčky, jak se vyrábí splávky a podobné zajímavé věci. Na závěr přišel trenér a nabídl možnost potrénovat i nahazování během tréninku v sobotu a neděli. Tréninky v sobotu i neděli trvaly 8 hodin, což pro Wlodka nebyl problém a bez váhání vyrazil na tyto tréninky. Kdo ví, zda ho víc lákalo to nahazování, které probíhalo 3 hodiny, nebo spíš následný fotbal, hraný zbylých 5 hodin. Rozhodně měl radost z toho, že může v hale hrát fotbal.

Účast na závodech nebyla jednoduchá. Stejně jako u nás v době největšího rozmachu nemohl jet na závod každý. Pro možnost jet na mistrovství Polska bylo potřeba splnit bodový limit, který závodníka nominoval. A Wlodkovi se kupodivu podařilo tento limit splnit již během venkovní sezóny roku 1975. Leč na mistrovství jet nemohl, musel s rodinou na dovolenou. Ale od tohoto momentu začal trénovat pravidelně. Výsledky se brzy dostavily, následujícího roku se již mistrovství Polska zúčastnil.

Polsko, na rozdíl od závodů v Česku, má dlouholetou tradici v přívlačovém (zátěžovém) trojboji, tedy disciplíny zátěž arenberg, zátěž skish a zátěž dálka jednoruč. V této době jako patnáctiletý klučina vybojoval svou první medaili. Vyhlašoval se pouze onen trojboj a Wlodek v něm vybojoval bronz za třetí místo. A to navzdory tomu, že v 70. letech byla v Polsku velmi silná konkurence z organizací Poznaň, Krakov nebo Katovice.

V tehdejší době, stejně jako u nás, byla mezinárodní akce v cizině velkým lákadlem, a to byl také důvod, proč se tolik lidí snažilo probojovat do reprezentace, ať už do Áčka nebo aspoň do Béčka. V Polsku tomu nebylo jinak, přestože cizinou bylo myšleno NDR (Německá demokratická republika) nebo ČSSR. I tak to závodníky motivovalo k tomu, aby na sobě makali a snažili se do reprezentace dostat. A Wlodkovi se to podařilo v roce 1978, kdy se dostal do reprezentačního Béčka.

Vedle možnosti vyjet za hranice získal Wlodek další plus do svého rozvoje. Doposud mohl porovnávat techniku pouze s dalšími polskými závodníky. Od chvíle, kdy mohl vyjet ven, mohl sledovat mezinárodní špičku, tedy ty nejlepší z NDR a Československa.

Wlodka nejvíc bavila muška dálka jednoruč. Té se věnoval nejvíc a tu také nejčastěji a nejdéle trénoval. Díky tomu, že mohl potkávat závodníky z NDR, mohl sledovat techniky nejlepších závodníků 70. a 80. let. K nim patřili Wildfried Noack, Kedajnis Wolfgang Otto a Thomas Harring. Idolem Wlodka byl ale jiný závodník - Joachim Ohme. Měl velmi zajímavou techniku a v té době patřil mezi ty, co házeli nejdál. Však se také v mušce dálce dostal na bednu na dvou mistrovstvích světa. V roce 1971 (Pécs) bral stříbro a v roce 1972 (Augsburg) bral bronzovou medaili.

Joahim Ohme na rozdíl od jiných držel prut velice nízko, takže si rukojeť neopíral o předloktí. Také držel prut bočním sevřením jako oštěp. Technika velice náročná na zvládnutí, ale Wlodek ji chtěl zvládnout. Byl v tom jenom takový menší problém - nebyl jako kluk tak zcela fyzicky zdatný. Paže sice dlouhé, ale svaly by se na nich hledaly blbě. Navíc slabá zápěstí, která při házení dostávala dost zabrat a Wlodek si je musel zaškrcovat, aby ta bolest nebyla tak velká.

Techniku se mu podařilo nejlépe vypilovat až po třicítce, kdy na pažích hodně zapracoval. Potom už ani to škrtidlo nepotřeboval a přestal ho používat. Techniku "Ohme" si nakonec přisvojil takovým způsobem, že držení prutu nízko a s bočním úchopem využívá i při muškaření na rybách... :)

První zahraniční závody, které Wlodek absolvoval, se konaly kousek za polskou hranicí, v městě Weißwasser. Ne, že by to byla nějaká povedená soutěž, ale vzpomíná na ten závod rád. Polsko zažívalo v 80. letech mnoho změn. Solidarita, vysoká inflace, nebyly peníze na všechno. To byl také důvod, proč se polská reprezentace neúčastnila množství mistrovství světa nebo Evropy.

První mistrovství, na které se Wlodek dostal, bylo pořádané v Berlíně, a to Mistrovství Evropy v roce 1987. Házelo se na stadionu Olympia ve čtvrti Spandau. Na stadionu, kde se konala letní olympiáda v roce 1936. Pro Wlodka to bylo něco neuvěřitelného, nikdy předtím neviděl tak obrovský stadion. Jak kdyby tam bylo šest fotbalových hřišť pohromadě. Dodnes má v živé paměti, že tam pršelo a on si přesto lehl na zem a byl fascinován, jak rovná je na stadionu tráva.

Wlodek na tomto mistrovství nezačal špatně. Na mušce skish jednou minul mokrý terč, což nebyl špatný výsledek. Jenže 15 závodníků hodilo plný počet a dalších 9 závodníků hodilo to samé, co Wlodek. Na plachtě to bylo 96. Tři závodníci hodili plný počet a jeden hodil 98, takže se Wlodek dělil o 5. až 13. místo. Problém byl na skishi, ta se úplně nepovedla a srazila celkové víceboje dolů.

Již ale naznačil, co bude jeho hlavní doménou v budoucnosti. Nejlepší umístění dosáhl na muškařských jednoručních dálkách, mušce kombinaci a mušce dálce jednoruč. Do dálky v kombinaci promluvily i terče, možná proto Wlodek skončil až na 10. místě. V čistě dálkařské disciplíně ale skončil šestý, hned za čtvrtým Karlem Světelských a pátým Ivanem Zelenkou.

Obouruční a multiplikátorové disciplíny tenkrát ještě Wlodek neházel, a tak se umístil pouze v pětiboji, kde obsadil 21. místo. Mužskou část polské reprezentace tvořili pouze čtyři muži a společně obsadili 5. místo v soutěži družstev.

Nature

O rok později se Wlodek podíval i na své první mistrovství světa. Tentokrát se vyrazilo do bulharské Varny. Muška skish a zátěž arenberg byly jak přes kopírák. Jedna nula na mokrých, 4 ztráta na plachtě. Zátěž skish se zlepšila, tentokrát byly pouze dvě nuly. I tak to v terčích nevypadalo na medaili, vždyť na mušce skishi hodilo plný počet 25 závodníků a na zátěži skish jich bylo 9. Ale podařila se první medaile, na mušce kombinaci skončil na třetím místě za Karlem Světelským a Felixem Lachnitem. O 22 centimetrů uhájil bronz před Henrikem Österbergem. Podařilo se mu tenkrát dostat před legendárního muškařského mága, amerického Steeva Rajeffa. S ním na muškařských disciplínách bojoval ještě mockrát.

I díky výsledku na mušce kombinaci a zlepšené zátěži skish se Wlodek posunul v pětiboji a skončil na 14. místě, druhý z polských reprezentantů. S družstvem se také posunuli, skončili na 4. místě. Na tomto mistrovství již vyzkoušel i obouruční disciplíny, takže se započítával do osmiboje. Ale na zátěži dálce obouruč se nepodařilo hodit do výseče, takže to zase takový výsledek nebyl. Multi disciplíny stále ještě neházel.

Wlodek nejezdil pouze na mistrovství, účastnil se i mezinárodních závodů. Často zavítal do Československa, kde si našel skvělé kamarády již z dob, co byl ještě junior. Například Ivana Zelenku nebo Karla Světelského. S Karlem se vůbec vídal častěji, neboť se setkávali na družebních závodech, pořádaných např. v Katovicích. Poznal ale i další závodníky, jako jsou Karel Mach, Karel Pavlík, Luboš Šram, bratři Lexové nebo bratři Luxové. A mnoho dalších. Jaký to byl šok, když v roce 1988 všichni koukali na šestnáctiletého Patrika Lexu ve Varně, jak vyhrál mistrovství světa dospělých. Však ale historie později ukázala, o jak výjimečného závodníka šlo.

Od roku 1975 zažil několik změn v pravidlech rybolovné techniky. Ta největší přišla asi v roce 1993, kdy byla zrušena muška kombinace a na její místo nastoupila muška dálka jednoruč, která se dřív házela jako šestá disciplína, počítaná do osmiboje. Závodníci se vždycky obávali změn. Nutily je vyměnit pruty, se kterými se tenkrát házelo, a nutnost nahradit je novými. Najednou závodník nepotřeboval měkkou špičku na prutu, aby vedle mušky dálky byl schopen naházet i terče. Už šlo jenom o dálku. Také proto se začaly měkké špičky nahrazovat tvrdšími. Začaly se používat i super potápivé Wet Cel šňůry, které létaly dál. Byl to velký skok a přinesl kolikrát úžasné výsledky. Sice už s nimi tenkrát českoslovenští závodníci házeli, ale od nových pravidel to byla Formule 1. Podobně se změnila i zátěž dálka, kovové zátěže se nahradily plastovými Jihlávkami. Byla stanovena i minimální tloušťka vlasce. Najednou šla celá technika do kopru a cílem bylo do hodu pořádně narvat. Navždy to změnilo obě dálkové disciplíny.

Pozdější změna na oranžové Air Flo šňůry už takový efekt nepřinesla.

V roce 1996 došlo k rozhodnutí udělat mistrovství světa po dlouhé době mimo Evropu, v Jihoafrické republice. Stalo se tak 12 let po mistrovství světa v Kanadě a bylo to naposledy, co se mistrovství světa nepořádalo v Evropě. Podmínky byly zvláštní. Ač u nás září, na druhé polokouli duben. Tehdejší předseda Ulf Janson navštívil místo o rok dříve a referoval, jak je tam vše krásné a zelené jako v Evropě na jaře. No, po příjezdu v roce 1996 přivítala závodníky krajina žlutá od sucha a všudypřítomný prach.

Zajímavé bylo, že zdejší vzduch byl velmi dobrý na dálkové disciplíny. Jacek Kuza zde vytvořil nový světový rekord na mušce dálce, když hodil 72 metrů. A to s neregulérní podporou větru hodil Steve Rajeff dokonce přes 75 metrů. Michael Brösch vytvořil nový světový rekord na zátěži dálce, když hodil 80 metrů a nejdelší hod měl Michael Harter, který hodil za 82 metrů. Nejdelší losos atakoval hranici 97 metrů, zátěž dálka obouruč 120 metrů. Patrik Lexa zde hodil 558 bodů v pětiboji, Thomas Maire 894 bodů v sedmiboji, Steve Rajeff 1 149 bodů v devítiboji... jo byl to impozantní závod.

Wlodkovi se zde docela dařilo, ve čtyřech disciplínách byl do první desítky a i víceboje byly excelentní - 7. místo v pětiboji, 5. místo v sedmiboji a 8. místo v devítiboji.

Po mistrovství se zde některé týmy ještě chvíli zdržely a vyrazily na několik dní na Safari do Kurgerova národního parku na východě Jihoafrické republiky u hranice s Mosambikem. Jak řekl Wlodek - bylo to nezapomenutelné. Hromada vzpomínek a fotek zůstala dodnes.

Poslední mistrovství před další změnou bylo v Plzni roku 1999 - Evropa. Naposledy se tak uplatňovala pravidla, která dnes již málokdo pamatuje. V čem to bylo jiné?

Tak například do finále postupovali všichni, co měli nejlepší výsledek. Padly čtyři stovky? Tak pouze ti čtyři, co ji hodili, si to rozdali o medaile. Hodili stovku pouze dva a pak dalších deset hodilo 95? Pak ti dva stovkaři bojovali mezi sebou o zlato a stříbro a těch deset závodníků s 95 body bojovalo pouze o bronz. Kolikrát u žen nastala situace, kdy jedna hodila stovku, druhá hodila 95 a další tři ženy hodily 90 bodů. Ta se stovkou měla automaticky zlato, ta s 95 body měla stříbro a ty tři zbývající ženy bojovaly o bronz.

A u dálek rozhodoval nejdelší hod. Každý absolvoval disciplínu jenom jednou. Kdo měl štěstí na vítr a uměl házet, hodil nejdál a byl mistrem Evropy nebo světa. Žádná finále, žádná obhajoba nejdelšího hodu proti dalším pěti závodnicím nebo sedmi závodníkům.

A tady se Wlodkovi podařilo na mušce dálce jednoruč vybojovat stříbrnou medaili. Kdyby se jelo na součet obou hodů, byl by pátý. Ale rozhodoval nejdelší hod a ten byl přes 60 metrů. Druhé místo za Josefem Luxou.

Přišel rok 2000 a poněkolikáté s mistrovstvím ve Švédsku přišla nová pravidla. Tentokrát se zavedla finálová kola. Teda ona se zavedla ještě semifinálová a až pak finálová kola. V některých disciplínách to byl neskutečný maraton a vybojovat medaili byl skutečně velmi náročný výkon. A někdy bylo velmi relativní, zda to bylo spravedlivé. Asi se to ladilo za pochodu, protože po prvním dni, kdy do semifinále na mušce dálce postoupilo 34 lidí a z nich se ještě vybíralo dalších 8 do finále, se zvedla jistá nevole a ostatní disciplíny již měly pouze finále.

Wlodek měl v semifinále slušně našlápnuto na medaili v mušce dálce, měl v semifinále třetí nejdelší hod. Nakonec ale skončil ve finále na šestém místě..

Na druhou stranu v zátěži dálce by byl v základním kole pod bednou, ale ve finále vybojoval bronzovou medaili. Stejně tak postupoval do finále v multi dálce z pátého místa, ale ve finále urval další bronz.

Ve Švédsku byly představeny i další novinky. Například antidopingová kontrola, na kterou se chodí dodnes. Speciální disciplínou byl super casting. Jednalo se o souboj dvou závodníků proti sobě v pětiboji. Tato verze turnaje byla vymyšlena ve východním Německu a nabízela jiný způsob souboje mezi závodníky. Dva bojovali proti sobě v kompletním pětiboji, který musel být odházen za 20 minut. Napínavá soutěž však časem vyšuměla. Poslední zmínka o této akci pochází z Německa z roku 2007, od té doby o ní nikde není ani zmínka.

Následovala Evropa roku 2001 v Nových Zámcích na letišti. Terče se jely postaru, kdo měl maximální výsledek, ten vyhrál nebo se rozhazoval s těmi, co ten výsledek hodili taky. Dálky se ale házely s finálovým kolem. Neskutečně zde foukalo. Wlodek patřil mezi pět závodníků, co na mušce dálce jednoruč dokázali pokořit 70-metrovou hranici. Ve finále mu chybělo na medaili 24 centimetrů.

Do finále se dostal i v zátěži dálce obouruč, ale nakonec obsadil 7. místo.

A ještě se dostal do finále z multi dálce. Tak nějak se štěstím postoupil z posledního osmého místa. Ani během finále to nevypadalo nějak nadějně na medaili. Možná i to napomohlo k rozhodnutí jít do maximálního rizika. Wlodek vyndal z multiplikátoru velkou brzdičku, ponechal jednu malilinkatou a šel na poslední hod. Mohlo se stát cokoliv. Mohlo se to zamotat na třiceti metrech a spadnout na zem, naviják se dokáže roztočit do neuvěřitelných otáček a pokud uvolňovaný vlasec kapka od začátku nepobere, je konečná. A Wlodek to věděl. Ale zkusil to. Bylo po dešti, vzduch byl vlhký a téměř bezvětří. Rozpohyboval zátěž. Teď nebo nikdy. Dostal zátěž za sebe, otočil se tělem do výseče a narval do prutu, co se do něj vešlo. Zátěž vyletěla a brala vše, co jí naviják nabízel. Žádné zamotání ani po šedesáti metrech, zátěž pořád letěla. Chvíle napětí. Nakonec dopadla do výseče a mohlo se měřit.

Bylo to neskutečné. Riziko se vyplatilo, protože Wlodek hodil o necelých 6 metrů dál, než hodil druhý nejlepší závodník. Životním hodem s multiplikátorem vybojoval Wlodek svou první zlatou medaili...

A do třetice úžasný závod, mistrovství světa roku 2002 ve slovinském Bledu. Wlodek se dostal do finále v mušce skishi a předvedl neskutečnou podívanou, kdy hodil 100 bodů za minutu a 30 sekund. Jen švédský Henrik Harjanne ho tenkrát dokázal překonat, doházel o 25 sekund dřív. Takže další medaile do sbírky, tentokrát stříbrná.

Dálky byly trochu smolné. Do finále v mušce dálce i zátěži dálce se Wlodek dostal, ale chyběla trocha štěstí. V praxi byla ta trocha prezentována jedním a půl metrem v mušce dálce a jeden a čtvrt metru na zátěži dálce. Náladu ale zvednul kamarád Jacek, který zátěž dálku vyhrál.

Když se ale k dálkám připočítala i jedna z nejlepších Wlodkových ztrát na terčích vůbec (pouze 9 bodů), podařilo se Wlodkovi to, co se žádnému polskému muži před ním nepodařilo - vybojoval medaili v pětiboji. Byla to také první placka ve víceboji pro Polsko na mistrovství světa (Jacek získal bronz v devítiboji v roce 1995 na Evropě).

Tím to však nekončilo. Wlodek dokázal vybojovat další medaili, a to stříbro v multi dálce. A snad poprvé se podařilo polskému družstvu porazit český výběr. Tenkrát brala polská parta stříbro za Němci a na Čechy zbyla bronzová medaile.

Bylo to velmi úspěšné mistrovství, Wlodek dokázal poprvé získat tři individuální medaile. Oslava byla veliká. Však ne nadarmo se také říká, že banket po závěrečném vyhlašování je poslední disciplína, ve které závodníci bojují...

Kolik závodníků může říct "byl jsem na mistrovství se svým synem / se svou dcerou"? Alena Kläusler? Juraj Mészáros? Ano, ti rozhodně. A na mistrovství Evropy v roce 2003, pořádaném v Berlíně, to mohl říct i Wlodek. Po úspěšném juniorském mistrovství, které vyhrál Wlodkův 16-tiletý syn Mateusz, vyrazili spolu právě sem. Na ten samý stadion, kde Wlodek poprvé reprezentoval v roce 1987. Dobří holubi se vracejí.

Sám Wlodek zde vybojoval jednu bronzovou medaili na své v té době nejsilnější disciplíně - multi dálce. Počtvrté za sebou. Kdo může říct, že čtyři roky po sobě v nějaké disciplíně vybojoval medaili?

Mistrovství si však Wlodek pamatuje hlavně pro zátěž dálku obouruč. Nastala totiž kuriózní situace. Seřadily se výsledky základního kola a rozjelo se finálové kolo. Poté, co všichni odházeli své tři hody a zjistil se vítěz, přišla informace o protestu, že jeden závodník nebyl započítán. A tak se rozjelo finále podruhé. Všichni odházeli další tři hody. Závodník, který se do finále dostal až po protestu, vyhrál. V tu chvíli přišel ale protest druhý. Někdo si všimnul, že Mateusz hodil víc než ten závodník, který se dostal do finále po předchozím protestu.

Jak to dopadlo? Házelo se finále potřetí, tentokrát s Mateuszem. A šestnáctiletý junior všem vypálil rybník a vyhrál po Polsko svou první zlatou medaili. A jednu ze dvou mužských zlatých, které tenkrát družina dovezla.

Mateusz se vůbec vymykal klasickým tabulkám tehdejší doby. Že v roce 2003 porazil dospělé chlapy v zátěži dálce obouruč? No, tak to teprve v roce 2004 ukázal své kvality. Jasně, v roce 2004 zase vyhrál juniory, s týmem dokonce porazili všechny týmy (Češi tenkrát skončili bronzoví), ale na dospělých zaujal muškou dálkou obouruč.

Lososa není jednoduché zvládnout. Často se i u nás stává, že to junioři ani nezkouší, a ti, co ho zkouší, začínají být dobří až v dospělosti. I Mateusz měl problémy házet smyčky, které by doletěly do zajímavých dálek. Neposlouchal rady otce. Prý se to tak v tomhle věku stává, že synové otce neposlouchají. Ovšem na mezinárodním závodu v Karlsdorfu za Mateuszem přišel Juraj Mészáros a v klidu mu ukázal, co vlastně dělá špatně.

Výsledek? Mateusz se dostal mezi osm nejlepších třetím nejdelším hodem a ve finále porazil všechny! Včetně takové legendy, jakou byl Steve Rajeff. Neuvěřitelný počin sedmnáctiletého chlapce. Není znám jiný juniorský závodník, který by dokázal vyhrát obě obouruční disciplíny na dospělém mistrovství před svými osmnáctinami.

Jo a co Wlodek vlastně? Smůla se lepila na paty. Dokonce i v té multi dálce. Nejlepší umístění bylo asi čtvrté místo v sedmiboji, kde mu chybělo na třetího Steva Rajeffa asi 1,2 bodu.

Nature

Rok 2005 přinesl Wlodkovi další stříbro z lososa, kdy bojoval mimo jiné proti čtyřem českým závodníkům. Pouze Pepíno se dostal před Wlodka.

Tento rok byl ale speciální událostí a pro Wlodka zvlášť. Konaly se Světové hry. Jedná se o takovou alternativu k Olympiádě. Jednou za čtyři roky se sejdou sporty, které se na Olympiádu nedostanou, na jiném místě. Právě ze Světových her často přichází nové sporty do Olympijských her. V roce 2005 hostil Světové hry Duisburg. A Wlodek se jich také zúčastnil. V tom roce měl neskutečnou formu a na mušce dálce se mu málokdo vyrovnal. Jenže měl problémy s ramenem. A zrovna na této akci bolelo neskutečně.

První kvalifikační kolo začalo 22. července o půl třetí odpoledne. Zúčastnilo se ho 36 závodníků. Wlodek vyhrál první předkolo hody 57,78m a 57,61m. Ve druhém kvalifikačním kole 23. července, zahájeném opět o půl třetí odpoledne, byl Wlodek jediný, kdo dostal oba hody za hranici 60 metrů. Jediný, kdo hodil ve druhém kole dál, byl Robert Mészáros. Když se sečetly nejdelší hody z obou předkol, postoupil do semifinále Wlodek ze druhého místa.

Semifinále bylo zahájeno 24. července o půl třetí. Házelo devět závodníků. Wlodek vůbec nevěděl, jestli to odhází. Šel na řadu v posledním kole semifinále, takže věděl, kdo si jak stojí. Když hodil první hod kolem 58 metrů, již věděl, že se dostal do finále, už se mu nechtělo házet. Ale Jacek měl strach, že to stačit nebude, tak Wlodek hodil ještě jeden hod a skončil. Rozhodčí vůbec nechápal, proč závodník končí po minutě házení. Komentátor hlásil, že závodník odstoupil pro zranění. Houbeles, závodník moc dobře věděl, že mu první hod stačil. Jeho hody 58,45m a 57,94m ho zařadily na druhé místo mezi vítěze semifinálového kola Steva Rajeffa a Henryho Mittela. Tito tři pak postoupili do finálového kola.

Finále začalo o půl páté odpoledne. Henry hodil hned prvním hodem na vzdálenost 51,42 metru. Od té doby nedokázal hodil dál. Wlodek a Steve bojovali mezi sebou. Co hod, to větší vzdálenost. Wlodek byl v transu, mozek po celou dobu vysílal signály ramenu "nestěžuj si na bolest a makej". A rameno makalo celých šest minut. Minutu před koncem Steve stále vedl hodem 58,85m, zatímco Wlodek měl o 14 centimetrů míň. V tu chvíli Steve hodil ještě dál, na vzdálenost 58,94 metrů. Wlodek se pokusil vysoustředit veškerou energii a techniku na poslední hod. Vyletěla neskutečně úzká smyčka, která doletěla až za hranici 59 metrů. A Steve již nedokázal odpovědět.

Hodem 59,44 metru Wlodek vyhrál svou královskou disciplínu a dovezl si ze Světových her zlatou medaili. Bylo to naposled, co se Rybolovná technika účastnila Světových her. O to víc je ta medaile cennější. Jak říkal Wlodek - víc než měsíc nedokázal zvednout ruku, ale - stálo to za to.

Následující rok 2006 znamenal pro Wlodka medailový půst. Na zátěži dálce obouruč ho zastoupil syn Mateusz, který opět vyhrál.

Následujících sedm let v řadě získal Wlodek alespoň jednu medaili. Na posledním mistrovství Evropy ve švédském Malmö v roce 2007 získal svou druhou zlatou medaili z mistrovství, když ve finále jako jediný dokázal hodit za hranici 70 metrů. Byl to taky poslední rok, kdy spolu se synem byli na jednom mistrovství jako závodníci. Mateusz zde vybojoval na své silné disciplíně zátěži dálce obouruč stříbro.

Rok 2008 byla pro Wlodka nová výzva. Toužil po tom, aby jednou dokázal zorganizovat mistrovství světa. V tomto roce se mu to povedlo, v rodném Krakově zapojil celou rodinu, včetně ženy Dorotky a dcery Karolíny i s jejím manželem Szymkem. Dodnes si pamatuje úsilí a energii, kterou do akce vložili, aby to bylo co nejdokonalejší. Dokonce se traduje, že se jednalo o jediné mistrovství světa, kdy se původně avizovaná cena za účast nakonec snížila, protože se podařilo vyjednat dotaci na pořádání akce.

Při pořádání nebylo tolik možností se soustředit plně na závod, ale i přesto se Wlodek dokázal koncentrovat tak dobře, že se dostal do finále v pěti disciplínách. Sice nakonec vybojoval pouze bronzovou medaili v mušce dálce, ale i ta potěšila. K povedené organizaci to byla už jenom taková ta pověstná třešnička na dortu.

Nature

V roce 2009 zavítal Wlodek na mistrovství světa do Česka. Na letišti Hosín vybojoval stříbrnou medaili v mušce dálce, kde skončil mezi bratry Luxovými.

Následovalo Chorvatsko, plné změn počasí a směru větru. Vždy, když pořadatelé něco připravili den dopředu, přivítal je druhý den vítr, jdoucí kolmo k hazištím. Foukalo neskutečně, z 18 stanů, připravených v pátek pro jednotlivé výpravy, stály v sobotu ráno dva.

Zrovna v tomto větru všichni trénovali a najednou na finále mušky dálky ticho. Wlodek a další dva závodníci hodili shodně 57 metrů a jen centimetry posunuly Wlodka na bronzovou pozici.

Nature

A přišel vrchol Wlodkovi kariéry. Mistrovství světa v roce 2011. Původně plánované mistrovství v Itálii se zkomplikovalo a narychlo se uspořádalo opět v Česku.

Wlodek po terčích ztrácel, ikdyž měl ztrátu pouze 16 bodů. Hodně nahnal muškou dálkou, kde nejdelším hodem přes 66 metrů ostatním ubral 3 a více bodů. Po čtyřech disciplínách byl na 4. místě. Vedl Jan Luxa s 413,7 body, za ním Patrik Lexa o desetinu méně. Třetí Jens Nagel s 412,16 bodu. Wlodek měl 411,39 bodu. Bylo to tak blízko...

Zátěž dálka. Poslední hod. Wlodek věděl - teď nebo nikdy. Jako kdyby počasí vycítilo Wlodkovu touhu alespoň jednou vyhrát pětiboj. Přišel vítr. Wlodek tušil šanci. Teď to tam poslat. Čekání na odstartování rozhodčím. Start! Wlodek přišel k prkýnku a bez přemýšlení se roztočil a narval to hodně vysoko. Letělo to. Daleko to letělo. Nekonečně dlouhé čekání na změření výsledku. Bude to stačit nebo nebude? Wlodek věděl, že by to placka být měla, takhle od oka to vypadalo opravdu daleko...

Vedoucí Jan hodil 74,25 metru. Druhý Patrik hodil o 19 centimetrů méně. Německý Jens hodil víc, měl 76,17 metru. Wlodkovi naměřil rozhodčí 78,37 metru. Bylo rozhodnuto. Wlodek poprvé ve svém životě a jako úplně první polský muž vyhrál pětiboj s náskokem dvou a půl bodu. Když to Wlodek zjistil, zářil jako sluníčko nadšením. Polští trenéři říkali "Wlodek je nadšený, že se dostal do finále zátěže dálky". Wlodek odpověděl "Ne, já jsem asi vyhrál pětiboj!"... Nechtěli věřit. Ale bylo to tak.

První, za kým Wlodek šel, byl Mirek Pierzyna. Wlodek mu byl vděčný, že mohl díky závodění pod hlavičkou Frýdku-Místku 2 závodit i na českých závodech. Konkurence a tréninky s českými závodníky mu umožnily se rozvíjet až do té míry, že se stal mistrem světa.

Oslava byla epická. Tak epická, že si toho Wlodek moc nepamatuje. Tedy - pamatuje si ještě začátek. Přijel k hotelu a Slováci ho hodili na oslavu do bazénu. Na poslední chvíli dokázal z kapsy vyhodit mobil a klíče, ale brýle skončily na dně. Strůjce oslavného křtu Janči Mészáros neváhal skočit do bazénu za Wlodkem a brýle mu vylovit.

Nature

Bohužel rok 2011 byl i rokem velkých konfliktů v rámci Polské reprezentace. Vygradovalo to odstavením Wlodka od juniorské reprezentace, u které byl 10 let od roku 2001.

Přesto Wlodek dokázal stále vozit medaile. V Estonsku 2012 vybojoval dvě stříbrné medaile. To v mušce dálce jednoruč překonal bronzového Steva Rajeffa o pouhý 1 centimetr. A tu druhé stříbro přidal na lososu.

Podobné to bylo i v roce 2013, kde v Německu vybojoval ve stejných výše zmíněných disciplínách medaili, tentokrát to byly bronzové.

Ač v roce 2014 medaile nepřišla, v roce 2015 se zadařilo.

Wlodek zde exceloval na mušce dálce obouruč. V základním kole nebyl nejlepší, měl až třetí nejdelší hod, ale ve finále se překonal a vyhrál svou pátou zlatou medaili. A podařila se mu i další věc - na dlouhou dobu získal další medaili z víceboje. Tentokrát to byl sedmiboj, kde Wlodek získal bronzovou medaili.

Byly to poslední medaile, které získal jako polský reprezentant...

Nature

Rok 2016 již atmosféra byla nepříznivá, tým nedržel pohromadě. Vygradovalo to rokem 2017, kdy Wlodek byl odejit z reprezentace za podporu slovinské reprezentace na juniorském mistrovství světa. Mistrovství světa se v tom roce konalo v Polsku a Wlodek zde fungoval ve zcela nové roli - zástupce hlavního rozhodčího. Čerpal bohaté zkušenosti.

Tyto zkušenosti se mu následně hodily v roce 2018, kdy se podílel na pořádání mistrovství světa ve Švédsku. Nebylo to tam jednoduché. Stavěcí četa složená z lidí, kteří neměli ani tucha, co je to rybolovná technika nebo jak se jaká disciplína staví. Taková castingová maturita pro Wlodka. Prostor neumožnil postavit všechny starty rovnoměrně, takže Wlodek v Autocadu maloval jak zběsilý, co jak by se dalo postavit. Nakonec musel i přísahu za rozhodčí říkat. Ve stresu. Bez papíru. Zpaměti.

No, těžko říct, zda-li by házení nebylo méně stresující...

Ale zvládlo se to.

V roce 2019 se podařilo zajistit Wlodkovi možnost zúčastnit se mistrovství světa pod vlajkou USA. Moc si přál vybojovat alespoň jednu medaili. A podařilo se hned na první disciplíně.

Na mušce skish hodilo plný počet hned 19 závodníků. Naštěstí pro Wlodka se dostal do finále s lepším časem. A finále bylo našlapané borci s velmi rychlými časy. Pět lidí dokázalo hodit v čase do jedné a půl minuty. Wlodek měl čas 1:39. Jednou minul.

Ovšem minuli i ostatní. Pouze dva závodníci hodili plný počet a ti ostatní, co byli rychlejší než Wlodek, minuli víckrát. Podařilo se to. Bronzová medaile visela za chvíli na krku.

Na chvíli to vypadalo, že by mohla být i medaile v sedmiboji. Nakonec ne, bylo z toho těsné čtvrté místo.

Poslední medaile byla bronzová...

Nature

Od té doby se Wlodkovi rybolovná technika začala lehce vzdalovat. Covid-19 a rodinné problémy nutily přesměrovat pozornost jinam.

Wlodek v Americe objevil novou zálibu, začal lovit velké lososovité ryby - steelheady (něco jako duhák, ale žijící v moři a vracející se do řek na tření). A taky lovu okounků pstruhových (black bassů). Tomu se teď věnuje hodně.

Ovšem myšlenky na rybolovnou techniku ho neopustily. Uvažoval o uspořádání mistrovství světa v Americe. Polovina září, kdy se většinou mistrovství světa pořádá, by byla skvělá i na relax u vody, řeky v tuto dobu bývají plné ryb. Prvotní plány vypadaly velice slibně, ale pak se to zkomplikovalo a padlo to. Mistrovství světa tedy v Americe nebude. Nicméně jak Wlodek zmiňuje - "nikdy neříkej nikdy", třeba se to podaří.

Mezitím si zajde na ryby...