Bavorov
Národní kolo Zlaté udice
Nejvýznamnější soutěž rybářské mládeže Českého a Moravského rybářského svazu. Tentokrát pod organizací Jihočeského územního svazu.

Týden po Mistrovství ČR mládeže v rybolovné technice a dva týdny před Mistrovstvím ČR mládeže v plavané se uskutečnila celorepubliková soutěž, která kombinuje obě sportovní odvětví dohromady. Od pátku do neděle probíhalo Národní kolo Zlaté udice.

Neexistuje snad komplexnější soutěž pro mladé rybářky a rybáře, než je právě Zlatá udice. Soutěž, které se v 60. letech říkalo "Rybářská olympiáda", se po sjednocení pravidel přejmenovala na soutěž zvanou "Zlatá udice". Její první ročník proběhl v roce 1974 a úspěšně probíhá každoročně až do současnosti.

V soutěži závodník prokazuje své znalosti teoretické i praktické. Pomocí testu dokazuje, že se vyzná v různých okruzích rybářského prostředí, jako je zákon o rybářství nebo stanovy rybářského svazu. Pak také jde do místnosti, kde má před sebou ryby, živočichy a rostliny, které musí rozpoznat. Také ale ukazuje, že umí používat rybářské náčiní, a to prostřednictvím rybolovné techniky. Zde se používají pruty a závaží, simulující přívlač a muškaření. Poslední disciplínou je samotný lov ryb, kde závodník dokazuje, že si sám dokáže připravit pruty, návazce, že si umí zakrmit, rozpoznat záběr, zaseknout, zdolat a vylovit rybu. Dokazuje to během plavané.

Protože uspořádat jednu velkou soutěž pro všechny účastníky by bylo finančně neúnosné, funguje soutěž na základě výběrových kol. Úplně na začátku jsou oblastní kola, kde jednotlivé místní organizace a pobočné spolky uspořádají soutěž pro všechny zájemce rybářských kroužků jedné či více skupin v rámci obce či města. Ti nejlepší se pak nominují na soutěž na úrovni okresů, kde se pobočné spolky porovnají mezi sebou. V těchto kolech se pak vybírají jednotlivci, reprezentující daný okres na územním kole.

V územním kole dojde k výběru těch nejlepších, kteří pak mají tu čest bojovat na Národním kole. A tak se za dobré konstelace hvězd sejde na poslední instanci soutěže osm šestičlenných týmů a ty se poperou o to, kdo je vlastně nejlepší nejen v jednotlivcích, ale i v kategorii družstev.

Územní kolo Moravského rybářského svazu proběhlo v okolí Znojma a v něm byly vybráni závodníci z Kroměříže, Brna 3 a dokonce i jednoho jihlavského bojovníka Honzy.

Očekávalo se, že to nebude jednoduché. Z loňského týmu, který svým vítězstvím Národního kola 2021 nasadil laťku hodně vysoko, zůstal pouze jeden závodník, a to Robert, závodící v kategorii juniorů. Zbytek týmu byl složen kompletně z nováčků, z nichž někteří se letos vůbec poprvé zúčastnili územního kola. Navíc se nemohli zúčastnit ani loňští trenéři a vedoucí, takže tým byl v podstatě úplně nový. Zůstal pouze Robert v juniorech a dvorní trenér plavané Karel Netolický, který od chvíle připojení k týmu pozvedl družstvo Moravského rybářského svazu na medailové pozice v posledních několika letech.

Jako vedoucí byla určena stálice ve Zlaté udici Moravského rybářského svazu, a to Michal Danác, který s týmem začal jezdit na Národní kolo již v počátcích návratu MRS do Národního kola Zlaté udice před cca 15 lety. Parťáky mu byli otcové dvou chlapců z týmu, a to otec Matěje a otec Roberta. A samozřejmě - Karel Netolický.

Nature

Tým vyrazil dopředu, aby si mohl ošahat plánované místo lovu ryb. Jednalo se o řeku Vltavu, protékající městem Hluboká nad Vltavou. Úsek s průměrnou hloubkou kolem 4 metrů a pomalým proudem se velmi hodil na lov ouklejí, ačkoliv o cejny nebo kapříky také nebyla nouze.

Oficiální zahájení však proběhlo v pátek v odpoledních hodinách ve Vodňanech, kde byli všichni účastníci ubytováni.

Nature

Po oficiálním zahájení akce čekala ještě v pátek účastníky první část soutěže - Rybářské znalosti.

Pro rybářské znalosti vybírají pořadatelé 50 z dostupných cca 280 otázek. Tyto otázky jsou běžně dostupné několik měsíců předem, takže závodník, který se chce připravit dokonale, ví přesně, jaké otázky se v testu mohou vyskytovat a jaké jsou správné odpovědi. Stejným způsobem se také vybere 20 z 60 možných ryb, 15 z 55 možných živočichů a 15 z 50 možných rostlin. Seznam je také znám dopředu, jediný problém může být v detailech, které ne každý závodník může mít dobře nakoukaný.

Jihlavský Honza se na akci připravoval od chvíle, kdy se dozvěděl, že se zúčastní národního kola. Že si testy pečlivě zkoušel, se ve finále potvrdilo, z 50 otázek měl pouze jednu chybu. Konkurence však byla veliká. Tři další žáci měli také pouze jednu chybu a čtyři jiní dokonce byli bez chyby. Rozhodovala tedy část poznávací. Honza se poprvé setkal s poznáváním ryb naživo a uskutečnil zásadní objev - na Národním kole Zlaté udice jsou ty ryby neskutečně malé (aby se vešly do akvárek). Přesto správně uhádl 16 ryb z 20. Měl problémy pouze rybky jako ostroretku nebo ouklej. V živočiších se dostal nad polovinu. Správně poznal bukače, velevruba nebo malinkou znakoplavku. Problém mu dělalo pouze rozpoznávání podobných druhů, jako břehule od skorce nebo vodoměrky od bruslařky. I u rostlin se dostal vysoko, z 15 vystavených nepoznal pouze 4 rostliny. Perfektně odhadl rdest kadeřavý, vodní mor kanadský nebo vachtu trojlistou. Těžší bylo rozeznat například stolístek od růžkatce.

Honza v žácích skončil nejlépe z týmu, celkové to bylo ale 14. místo. Nedařilo se ale nikomu, i Robert, který měl nejvíc bodů z týmu, byl v kategorii juniorů až pátý. Družstvo skončilo v Rybářských znalostech na pátém místě a vypadalo to, že tentokrát z toho bedna nebude.

Nature

Druhý závodní den přišla na řadu plavaná. Pořadatel připravil pro závodníky známou závodní trať na řece Vltavě, kroužící kolem Hluboké nad Vltavou. Pěkně posekané sektory pouze některým vytvářely vrásky na hlavě, když se snažili vyladit postavení beden pro závodníky před závodem. Kolují informace, že jednomu závodníkovi se to úplně nepodařilo doladit a zaplaval si, ovšem důkazy se v době psaní tohoto článku nepodařilo zajistit. Jako na potvoru přišel jeden z nejteplejších červnových dní, takže klobouk dolů, že všichni závodníci vydrželi do konce chytali až do 18. hodiny.

S Moravou to nevypadalo dobře po pátečním dni. S sobotu se do toho ale vložil Karel Netolický. Plavačkový mág, který týmu pomáhá již několik let, začaroval i v letošním roce. Jinak to snad ani nazvat nelze. Díky jeho práci se tři žáci dostali do první desítky, Matěj skončil druhý, nejmladší člen týmu Karel šestý a Tomáš sedmý. Navíc tým podpořil juniorský Robert, který svou kategorii vyhrál. Nejhůř dopadl Honza. Je vidět, že v jihlavském kroužku RT není lov na prvním místě, takže chyběla praxe. Honzovi spadly čtyři cejni a kapřík a nakonec se musel spokojit pouze s ouklejemi.

Nebyl však jediný, kdo měl podobné problémy, každý tým měl minimálně jednoho závodníka, kterému se to nepovedlo. Součet však byl úžasný. V týmové soutěži Karel Netolický vytáhl družstvo Moravského rybářského z pátého místa na stříbrnou pozici díky vítězství v sekci plavaná. Fantastický výkon.

Na prvním místě bylo družstvo z Východočeského územního svazu, které vedlo o 3 body a za MRS byly dva týmy se ztrátou pouhého jednoho bodu. Byly to týmy Moravskoslezského územního svazu a Západočeského územního svazu. Rozhodovalo se tak v neděli v sekci RT - rybolovné techniky.

Nature

Nedělní ráno bylo bez mráčku. Borovanské travnaté hřiště Na Drahách se začalo plnit organizátory, kteří již měli připravené hřiště, poseté plachtami a terči pro disciplíny muška skish, zátěž arenberg a zátěž skish. Aby však vítr dostál své letošní tradice, otočil se a šel proti. Naštěstí ne silně.

V týmu MRS byli dva závodníci, kteří se RT věnují pouze v zimě během období halových tréninků. Muškařským disciplínám se nevěnují, takže ani na svazovém kole neházeli mušku skish a na mušce dálce bylo cílem alespoň natáhnout šňůru. To nejmladší závodník Karel poznal házení na terče až letos venku na oblastním kole a na svazovém kole zkusil také alespoň natáhnout šňůru. Zbytek byli závodníci RT. Žákovští Matěj a Honza vybojovali medaile na nedávném mistrovství republiky a juniorský Robert je i reprezentantem.

Věděli jsme, že na Moravskoslezský svaz asi nebudeme mít šanci, ale otázkou bylo, co předvedou ostatní týmy. A hlavně - co předvedeme my.

Začal boj za udržení medailové pozice v týmech.

Nature

Jediný, koho jsme s muškou skish netrápili, byla Valentýna. Od rána měla problém s okem a byla ráda, že je ráda. Nepříjemné škrábání jí ovlivnilo celý závod, a tak jsme ji nemučili víc, než bylo nutné. To u kluků jsme zkusili vše. Tomáš absolvoval jeden trénink mušky skish a měl výtahy na suché hody, mokrý neměl. A tak jsme laborovali. Nervy a nezkušenost dělali svoje, takže tu se šňůra položila vedle, tu se promáchlo a koneček zaplápolal ve vzduchu a spadl před terč. Když už to vypadalo dobře, zasáhl se terč ještě před položením, takže další nula. A mokrý se vůbec nedařilo pokládat. No ale 15 bodů jsme z toho vymlátili.

U Karla jsme se suchými vůbec neexperimentovali. Ukázal, že během tréninku v Kroměříži dostal lekce na mokré hody, takže dostal rychlokurz na natažení šňůry na třetí terč suchým stylem, a pak už se jely jen mokré. I tak ale Karel dva terče zasáhl, takže super výkon na jeho první závodní házení.

Honza bojuje s muškou už od minulého týdne a nebyl čas to pořádně projít, a boj to byl i tentokrát. Z nervozity navíc ještě dvakrát zamotal šňůru, takže se ani nestihla odházet muška v regulérním čase. A ani Matějovi se nevedlo tak, jak byl zvyklý. Jeden terč zasažený při vodění a pětkrát krásně natažené, ale vedle. Přesto jeho 70 bodů bylo nadprůměrných a hodně týmu pomohlo. Robert vzal svou roli tahouna velmi zodpovědně a lupnul tam kilo.

Nature

Pak začal být vítr nepříjemnější. Ale výsledky se daly naházet. Asi nejlepší juniorský terčař v republice Robert hodil i na zbývajících dvou terčových disciplínách 100 bodů, takže se ve své kategorii ujal vedení s náskokem 32 bodů. Ještě benjamínek Karel zaznamenal na plachtě zlepšení o 18 bodů, ostatní plachtu zvládli hůř než na svazovém kole. Na skishi se ale vzchopili žákovští tahouni a tam, kde jiní tahouni házeli 40 až 60 bodů, naši hodili 70 a 80. Ostatní se na terčích drželi svých průměrů, což je super.

Pořadatel se snažil sledovat během terčů sledovat vítr uprostřed hřiště a protože vítr ukazoval, že půjde zprava doleva, raději přestavěl starty tak, aby závodníci na mušce dálce měli vítr, tahající šňůru od těla, než aby to bylo k tělu a riskovalo se sešlehání méně zkušených závodníků. Bohužel téměř okamžitě po startu vítr šel proti. Ti, kteří neměli takové zkušenosti s tvořením úzké smyčky, rolovali hody na jednu hromadu, jak se celá šňůra zastavila protivětrem na místě. Asi proto taky málokdo dokázal dostat šňůru za hranici 25 metrů. Matějovi a Honzovi se to povedlo, oba se dostali přes 50 bodů. Tomáše neposlouchaly ruce a právě i jemu se objevil v odhodu oblouk, který se protivětrem zastavil. Přesto jeden hod překonal 25-timetrovou hranici, takže nový závodní osobák. I nejmladší Karel zlepšil celkový součet o dalších 7 bodů. K velkému překvapení nejvíce vnímala rady Valentýna. Jako jediná prováděla techniku, která na protivítr platil, takže oba její počítané hody byly o 10 metrů dál než ty ve svazovém kole. Až na Honzu překonala všechny naše žáky a i Honza se musel strachovat, aby ho nepřehodila. I Robert házel dobře, v porovnání s konkurentem Dominikem se mu podařilo jeden hodit nízko a rovně, čímž se dostal za hranici 46 metrů. Nikdo jedním hodem ani součtem obou hodů nezískal víc.

A zátěž dálka zakončovala závod. Cíl za každou cenu dostat do výseče alespoň jeden hod, se podařilo splnit. Pak často u starších kluků převážila techniku touha hodit co nejdál, takže při odhodu pod tlakem protivětru zastavovali prut brzy a obstřelovali přihlížející obecenstvo na tribuně. Naštěstí házeli výš, takže nikdo nepřišel k úhoně. Souboj moravskoslezského Dominika a našeho Roberta pokračoval i na zátěži dálce. Oba se dostali přes hranici 60 metrů, ale Robert nakonec o nějakých těch 80 centimetrů dál.

Z hlediska pětiboje to pro Kroměříž dopadlo dobře. Karel svůj první pětiboj z územního kola vylepšil na národě o dalších 40 bodů. Robert překonal hranici 480 bodů, čímž nechal druhého nejlepšího juniora za sebou o nějakých 38 bodů. Podle součtu pětibojů se však soutěž nehodnotí. Celkovým součtem umístění nás Moravskoslezský územní svaz doslova převálcoval. Moravský rybářský svaz ovšem získal druhý nejlepší součet, když Robert dodal jedničku a Matěj s Honzou pětku a šestku. I Tomáš nedopadl špatně, třinácté místo je pro něj úspěch.

Nature

A bylo po závodu. Sečetla se pořadí v jednotlivých částech závodu a na bedně skončili ti, co měli nejmenší součet. A tak jsme na bedně viděli kroměřížské tahouny juniorského Roberta a žákovského Matěje.

Ač ostatní nedopadli podobně dobře, celkové umístění družstva potěšilo. Společným úsilím ukořistil Moravský rybářský svaz stejný součet umístění jako Moravskoslezský územní svaz. A protože v takovém případě o vítězi rozhoduje lepší umístění v rybářských znalostech, které se nám nepovedli, získal tým MRS stříbrnou medaili. Na téměř kompletně nový tým to byl úžasný výkon.

Nezbývá než poděkovat rodičům, kteří v některých případech nakoupili nové vybavení na lov ryb, dále rodičům, kteří si vzali volno a trávili s týmem celou dobu konání soutěže, a v neposlední řadě vedoucí dvojici týmu Michalovi Danácovi a Karlovi Netolickému, bez jejichž nadšení a nasazení by takový výsledek šel asi těžko vybojovat.

... a příště tu poznávačku do těch děcek musíme dostat. Minimálně aby věděli, že vodní mor kanadský není řasa obecná...