Jestli něco závodníka rybolovné techniky posouvá nahoru, je to jednoznačně intenzivní trénink. Jedno z nejlepších soustředění, která se v České republice kdy konala, pořádá odbor rybolovné techniky Moravskoslezského územního svazu. Jako bych se opakoval, teda až na ten závěr. Jenže ono to tak prostě je.
Už je to pár let, co dvojice Břeťa-Jura objevili klidné zapadlé místo, které poskytuje vše - ubytování, stravu, velkou louku a pstruhovou řeku podél té louky. Co víc si přát. Kdysi se tu pořádala i soustředění talentované mládeže, ale i po jejím přesunu jinam se moravskoslezské tréninkové akce v tomto prostředí neúčastní pouze závodníci a trenéři z Moravskoslezského územního svazu. Stále se tu objevují i závodnice a závodníci z jiných územních svazů.
No a letos se objevilo něco kolem 40 závodnic a závodníků na louce a pomáhalo stavět terče a výseče na trénink již během středečního odpoledne. Pořadatelé i tentokrát zajistili hromadnou pstruhovou povolenku, takže ve chvílích volna se skoro nedalo hnout v řece, jak se mladí rybáři nahrnuli s muškařskými a přívlačovými pruty k vodě nebo do ní.
Hned po skončení loňského soustředění v Zálužné začal Petr šetřit peníze, aby mohl do Zálužné jet. Vyprávění o tréninku, chytání a kolektivu ho tak moc nadchlo, že se celý rok těšil na to, až tam bude moct vyrazit.
No... tak Petr jedinej nakonec vyjet nemohl. Bohužel pro něj přišlo něco s vyšší prioritou. Občas se to tak stane, že se člověk rok na něco těší, a pak přijde něco, co má vyšší prioritu, a člověk tam, kam se tak moc těšil, nejede. Život je někdy boj.
Ostatní kluci však vyrazili. Honza s Vojtou poprvé, Adam již podruhé. S nimi vyrazili Jirka a Karel. A Zuzka taky nemohla chybět. S Luckou se chystaly na mistrovství světa v Estonsku a kde jinde se pořádně připravit než právě v Zálužné, kde se může házet před snídaní, po snídani, před obědem, po obědě, před večeří, po večeři, ... a sem tam si ještě trošku potrénovat. Jo, intenzita tréninku některých byla až neskutečně veliká.
Všechny děti byly rozděleny do chatek podle věku nebo oddílu. Takže tu byla chatka juniorů, chatka holek, chatka Bohumína, chatka Jihlavy, chatka starších bardů, chatka trenérů. Vešli se všichni. Tréninkové skupiny byly poskládány jinak. Například k jihlavským lidem a Zuzce přibyl ještě Matěj z Kroměříže.
Plac byl opět připraven skvěle. Každá terčová disciplína byla připravena ve čtyřech startech, také muška dálka mohla být trénována na čtyřech stolech najednou, a to bez nutnosti střídat se s těmi, co chtěli házet mušku skish. Plac se rozdělil na polovinu a na každé polovině byli tři trenéři se svými skupinami. Dopoledne i odpoledne se stihl prohodit celý pětiboj, a to dva dny po sobě.
Jihlavská parta navázala na pravidelný trénink tak, jak byl nastaven na předchozím soustředění, ovšem se zvýšenou intenzitou, s jakou fungovaly i ostatní skupiny. Hned druhý den se ukázalo, že s klukama zamával trénink Bransouz, protože začali vykazovat únavu. Oba dny byli kluci pod dohledem házení, aby se ještě hlídala technika především na mušce skish a dálkách.
Když nebyl trénink, spousta kluků chodila na ryby a naši šli také. I ti dospělí. I Zuzka. Koneckonců stále běžela soutěž o nejlepšího dravcobijce a lososobijce. Zdálo se, že kromě Karla a Zuzky má celosvazovou pstruhovku ještě Honza, ovšem po chvíli se ukázalo, že měl pouze západočeskou, která mu v Zálužné byla méně než více k ničemu. Takže chodil také na hromadnou povolenku, pokud to umožňovala situace. Někdy se s povolenkou odešlo mimo areál, a tak se chytat nemohlo.
Než o ryby šlo spíše o trávení času mladých spolu. Ono taky co chcete chytat, když někdo zasekne mušku na strom nad lovným místem a dojde si pro ní, že jo... Ale ty ryby braly i tak. Třeba Markéta, která muškařila poprvé, měla na suchou mušku úžasný záběr. Který neviděla, protože koukala doblba. No a tak nějak to skupinové chytání probíhalo poměrně často. Samozřejmě s přibývajícím věkem rybářů rostla i vážnost lovu, takže junioři byli úspěšnější lovci. Nakonec do té vody na posledních pár dní zaplul i státní trenér juniorské a kadetské reprezentace Karel.
Oproti předchozím rokům, kdy akce probíhala od neděle do neděle, byl letošní ročník zahájen ve středu. Proto po dvou dnech tréninku přišla sobota a s ní závod.
Adam během jarní sezóny, počínaje jarním přeborem a konče světovým pohárem v Nových Zámcích, házel na terčích průměrnou ztrátu 63 bodů. Po prvním soustředění ve Štokách předvedl při kontrolním závodu ztrátu 38, po druhém soustředění v Bransouzích ukázal na kontrolním závodu ztrátu 37. V Zálužné se dostal ještě níž, s terčovými výsledky 85-94-95 se dostal na fantastickou ztrátu 26. Lepší už byli jenom tři junioři a dospělí. Trochu byla smůla, že klidné počasí sice podpořilo výsledky na terčích, ale nepodpořilo dálky. A na nich Adam pohořel. Tedy pohořel ve světle jiných závodů. I tak ale v součtu překonal hranici 430 bodů. Tím vyhrál svou kategorii mladších žáků a ve starších by mu to stačilo na třetí místo.
Podobně průměrnou ztrátu během jarní sezóny měl i Vojta, a to 64. S rostoucím množstvím závodů se ztráta zlepšovala, na velké ceně v Budějovicích se dokonce dostal na ztrátu 29. V Zálužné to byla ztráta 40, takže menší propad. Jeho výhodou však bylo, že všechny výsledky se pohybovaly na stejných hodnotách, na rozdíl od největšího konkurenta Jardy z Bohumína, kterému nevyšla zátěž skish. V souboji v mušce dálce Jarda stahoval, ale jednalo se pouze o půl bodu. Ve stejných podmínkách Vojta hodil podobně. Na zátěži dálce ale Jarda hodil úžasný hod olizující 100 bodů, v mužích by to byl třetí nejdelší hod. Vojta se pohyboval o 7 metrů níž, ale nejlépe hodil při posledním pokusu. Naneštěstí kapka dopadla asi půl metru vedle výseče. Nakonec však Vojta udržel prvenství před Jardou o 4,5 bodu.
Asi nejlepší zlepšení na terčích předvedl Honza. Jeho průměrná ztráta se pohybovala na 109 bodech. Zlepšování se v průběhu sezóny moc nekonalo, když už byl náznak zlepšení, přišla velká cena v Budějovicích a další těžký propad. Pomohly ale soustředění v Bransouzích a první dva dny v Zálužné. Hlavně Zálužná ukázala Honzovi trochu jiný pohled na styl házení a Honzovi to sedlo. projevilo se to dobře. Průměrná ztráta 20 bodů na disciplíně pomohla Honzovi získat úžasnou ztrátu 60, což na kluka, co hází druhým rokem, je paráda. Oproti Bransouzím byl zase drobný propad v dálkách, ale i tak se v pětiboji jednalo o druhý nejlepší výsledek Honzy a jen o 3 body zaostal za Matějem z Kroměříže.
Zuzce při generálce toho moc nevyšlo. Snad hlavně muška skish, kde opět byl plný počet a zátěž dálka byly disciplíny, které stojí za vyzdvihnutí. Ovšem zátěž skish se na to, jaké Zuzka mívá výsledky, nepovedla a nakonec to Zuzku stálo vítězství. Obě dámy Lucka i Zuzka vypadají, že jsou dobře připraveny a jsme plni očekávání, jak se předvedou v Estonsku na mistrovství světa.
Karel zase experimentoval ve smyslu "chci si ten závod užít". Takže muška skish hozená "na jistotu" za 57 sekund, ovšem s jednou minelou na mokrých. Pak dvě osmičky na plachtě. Zachránil to alespoň plným počtem na zátěži skish. I tak ale po terčích obsadil druhé místo za Karlem. Docela se ale povedla muška dálka. Při společném startu s Bombikem a Karlem hodil Karel nejdál. Celkově byl druhý za Plašanem, který byl vítězem disciplíny. Při zátěži dálce Karel opět byl druhý nejlepší, tentokrát byl překonán kroměřížským Járou. V součtu to však vyneslo vítězství v pětiboji. Zajímavostí bylo, že Karel byl jediný muž, který nebyl poražen Bombikem juniorem, který bojoval v kategorii juniorů, ale svým výsledkem porazil všechny muže od druhého místa dolů.
Výsledky jihlavských závodníků tedy vypadaly výborně. A to nás ještě čekaly dva dny tréninku.
Nedělní čas byl odpočinkový. Házet se nemuselo a skoro ani neházelo. Čas se využíval na ryby. Jihlaváci nestáli bokem.
Soutěž o nejlepšího jihlavského lososobijce jela v plném proudu a začátek rozjel parádně Vojta, když zašel s juniorskými kluky o kus níž po proudu, kde byli najetí duháci. Se svým osobitým stylem lovu s přívlačovým prutem na muškařskou nymfu vytáhl 15 duháků a jednoho potočáka. I později občas zašel na ryby, ale už neměl tolik štěstí. Dvakrát si zašel i zkusit za muškařit z břehu, ale projevily se nezkušenosti s lovem na muškařský prut a šňůru, takže tu a tam se zamotal nohama do vytažené šňůry. Když už se vymotal, zasekl mušku do trávy. Když ji vyprostil a začal vodit, zase stál ve šňůře. Při vymotávání nohou ze šňůry chytla muška o rákos... Pozitivní je, že Vojta takové věci přechází s klidem a nakonec dokázal i bez problémů nahodit do vody. Zatím to ale vypadá, že přívlačový prut bude větší kamarád. Alespoň do doby, než zkusí Vojta vlézt do vody.
To Honza již zkušenosti s muškařským prutem měl. Jeho oblíbenou technikou byl lov na vlastnoručně dělané rokerky. Ač neměl tolik možností na ryby zajít, podařilo se mu konečně chytit vytouženého lipana. Dokonce dva. A potočáka.
I Adam již zkušenosti má. Aby taky ne, soutěž o nejlepšího jihlavskýho lososobijce jednoznačně vede. I v Zálužné realizoval svou oblíbenou techniku "streamrování na suchou", která mu i zde vynesla ryby, konkrétně 11 potočáků a jednoho pěkného lipana.
I dospělí zapluli do vody. Jirkovi se podařilo vytáhnout 15 potočáků a jednoho lipana.
Zuzka to střídala. Chvíli chytala na mušku, chvíli na oblíbenější přívlač. Také výsledky byly střídavé. Na přívlač chytala spíše potočáky, zatímco na přívlač chodili vysazení duháci přes 30, takže o zábavu bylo postaráno. Aha... takže na mušku vlastně nechytila nic. No nevadí. Celkem to bylo 7 potoků a 12 duháků.
Karel chytal jenom na nymfy. Jako muškař začátečník si nejvíc dělal hlavu s tím, že to, co fungovalo ráno, už nefungovalo odpoledne. Největší úspěchy měl především po dešti v zakalené vodě. Hodně se trápil s tím, že se mu často vypnula ryba. Ve chvíli největšího zoufalství, kdy se mu vypnuly už čtyři ryby během pěti minut, se mu dokonce začínaly vypínat i zaseknuté klacky ve vodě, když je vytahoval na hladinu. K tomu již vážně nebylo co dodat. Nakonec se ale probojoval k 24 potočákům, 8 duhákům a 4 lipanům.
Za celé soustředění tak jihlavští bardi a Zuzka nachytali celkem 104 ryb. Vzhledem k tomu, že primární zaměření bylo na trénink RT a k vodě se tak kluci dostali většinou jen na hodinku po polední pauze nebo po večeři, je to slušný výkon.
No ale v pondělí se pokračovalo házením. Tady Karel změnil strategii a dopřál klukům volno na mušce skish, aby si zkoušeli přijít na svůj styl. To, co bylo ještě potřeba ohlídat, byly příliš rychlé hody na zátěži skish u Matěje, takže jedno odpoledne se zaměřil Karel právě na toto. Následovaly kombinace kluků, kdy se rozvíjela psychická stránka při větší terčové zátěži. Zatímco Honza s Matějem ještě ladili první terče pro usazení techniky hodu, dvojice Zuzka+Vojta a Karel+Adam jeli soutěž ve střídavém házení ve snaze dostat se společnou snahou po patnácti zásazích v řadě až na pátý terč a tam to také dokázat. Zatímco Karel a Adam se dokázali dostat nejdál na čtvrtý terč, Zuzka s Vojtou se dostali i na pátý terč, který zasáhli dvakrát.
Další aktivitou bylo super Áro a super Skish. Za 15 minut dokázali doházet plachtu pouze Zuzka a Karel. Něco jiného než desítku na podhodu hodil Adam 5x, Vojta a Honza 7x a Matěj 10x. Na skishi to již bylo lepší, kromě Zuzky a Karla to úspěšně dokončil i Vojta a Matěj. Při druhém kole to již zvládl i Adam, zatímco Vojta zvládl i náročnější verzi.
Zbývala poslední věc, která byla potřeba vyřešit. Kluci byly rozděleni do dvojic a navzájem si rozhodovali výsledky na arenbergu a skishi. Emoce lítaly vzduchem naštvaností nad nespravedlivým hodnocením té či oné skupiny, která zrovna dělala rozhodčí. Je přece jasné, že závodník 18 metrů od terče vidí úplně jasně zásah hrany, na rozdíl od rozhodčího, co stojí z boku dva metry od terče a který vidí, že kapka před naražením na hranu se odrazila od země. Při největší naštvanosti jedné skupiny na druhou Karel skupiny rozdělil a poskládal tak, aby každý první skupiny byl s někým z druhé skupiny. Emoce se trochu uklidnily.
Nakonec to ale přeci jenom přišlo. Při třetím kole, kdy jela dvojice Adam s Vojtou, Honza a Matěj coby rozhodčí zahlásili nulu za hranu, o které Vojta s Adamem byli přesvědčeni, že byl zásah. V naštvanosti z domnělé nespravedlnosti k nahlášené nule přidali další čtyři a skish kompletně zkazili. A dostali kartáč od Karla, který přesně tohle očekával, že může nastat, ale stávat se to nesmí. Nakonec ale všichni vychladli a mohli si ještě v klidu zabojovat na mušce, kde trošku znervózněl Karel, když u Honzy sice viděl výrazné zlepšení (dokonce hodil pouze jednou vedle), avšak házel kroměřížskou technikou, naučenou od Matěje.
A byl konec. Všichni se zapojili do sbalení všech terčů, stolů a výsečí a měli již volno. Plašan, spokojený s přístupem všech účastníků povolil posunutí večerky o hodinu později a udělal se i závěrečný, ikdyž skromnější táborák.
Někteří odjížděli ještě v úterý, jiní zůstali přes noc a trávili poslední hodiny spolu u ohně nebo v temnotách neosvíceného kempu. Ráno se zůstavší sešli naposledy na snídani a po předání uklizených chatek se rozloučili s ostatními a rozjeli se do svých domovů.
Současně to byl konec letního období soustředění. Dospělí si na chvíli odpočinou. Velká část strávila s dětmi tři až čtyři týdny během prázdninových měsíců, takže přichází zasloužený odpočinek. Zda se jejich snaha vyplatila se ukáže v následujících týdnech. Již v sobotu se většina dětí uvidí na poháru mládeže a následovat budou ligové závody a poslední poháry. Budeme s napětím sledovat, kdo se kam výsledkově posunul.