Měsíc mimo tělocvičnu utekl jako voda a přišla konečně chvíle, na kterou jsme se moc těšili - závody venku. Mělo to drobnou nevýhodu - my jsme se nedokázali vůbec dostat na hřiště. Několikatýdenní tréninkový půst jsme se snažili zahladit alespoň nějakým tréninkem během velikonočních svátků, ale bylo nám jasný, že to nebude stačit. Navíc tam byla polovina závodníků.
O tom, jaké počasí nás ze začátku jara navštěvuje, ukázal pátek, den před závodem. Ten tomu všemu nasadil korunu. Řeky se zvedly někdy i o trojnásobek. Muškaři měli víceméně po zahájení pstruhů, my nevíme, zda se řeka nešla podívat na hřiště, na kterém trénujeme. V pondělí po závodu nám přišla fotografie, že se tam šla podívat. Ještě v pondělí na hřišti bylo vidět malé jezírko dvěma spokojenými kachničkami uprostřed.
Nováčci se na závod nepřihlásili. Důvody některých rodičů byly jasné - trénink venku ještě nebyl, a tak došli k závěru, že nemá smysl, aby chlapci jeli. Respektujeme to.
Takže jsme do Kroměříže vyrazili v klasické sestavě - čtyři kluci, tři muži, jedna žena. Novinkou byl pes, který ale závodit nemohl, protože neměl platnou známku sportovce pro letošní rok.
I v Kroměříži bylo během pátku veselo, to se dalo poznat podle zatopené cesty kolem hřiště. Kaluž, dlouhá dvacet metrů, prosakovala i tři metry do travnaté plochy. Vadilo to ale pouze těm, kteří daným úsekem procházeli. Terče byly postaveny dál a tam silně podmáčená místa nebyla.
Zdálo se, že minimálně muška na tom není tak zle. Chlapcům podezřele dobře vycházely výtahy, změny byly jen nepatrné. Z technického hlediska pouze Honza občas fláknul obloukem k zemi, což smyčku zvětšilo, nebo zatáhl nad terče a teprve pak šel rukou dolů, čímž podšlehával. Všeobecně jsme ale z muchy měli velmi pozitivní pocit.
Času bylo hodně. Dorazili jsme dřív, abychom si mohli prohodit všechny terče a to se všem podařilo. Kromě trenéra Karla, který si aspoň prohodil muchu skish a zbytek neřešil, protože měl starosti s jinými úkoly. No a to už se svolával nástup. Sešlo se 31 závodníků. Tři závodníci přijeli z ČRS, Moravskoslezského územního svazu. A to jedni z nejlepších - obě mistryně světa Lucka se Zuzkou a mistr světa Jeňas. V kategorii žáků opět bojovali proti sobě naši kluci s Matějem z Chropyně. Honzík tentokrát zůstal v kategorii mladších žáků.
Šli jsme na to.
Ta terčová část závodu byla hodně zvláštní. Jako - mucha dopadla dobře a předvídatelně. Vítr v podstatě nefoukal, stovka se hodit dala. Nebo alespoň 95 bodů. V nejpočetnější kategorii - mužích - to tak bylo, polovina závodníků do 95 bodů byla, ač padla pouze jedna stovka. Evidentně nejenom Jihlava měla problém dělat trénink. V juniorech padly stovky dvě a ostatní kluci hodili 95, docela tím zastínili výsledky mužů. V ženách to bylo podobné - 100, 95, 90. Velmi pěkné.
Ve starších žácích chlapci příjemně překvapili. Vojta netrefil pouze jeden terč. Ten první. Ten úplně první hod. Muška mu zasáhla terč z boku. Cinklo to, ale nula. Nejblíže Vojtovi byl Matěj a náš Petr, hodili oba o dvě nuly víc, takže měli 85 bodů. O dalších pět bodů míň měl Adam. Honza hodil to samé, co kroměřížský Adam - 60 bodů. Čekali jsme problém a přišel. Nicméně zjistili jsme, kde nás tlačí bota, a teď je potřeba to doladit.
Nejlepší na plachtě byl kroměřížský Jarda, který jako jediný hodil 100 bodů. Jen o dva body za ním byli tři muži a bohumínská Lucka. Takže hodit pěkně se dalo. O to víc jsme stáli s otevřenou pusou, když nám chodili naši kluci s výsledky 78, 78, 80... Čest Jihlavy zachraňoval Honza s 92 body. Tady nám utekl Matěj a šel do vedení. Zuzka si házela to svoje, jedna vedle na mušce, dvě vedle na plachtě, pěkné relaxační výsledky. Jen ji Lucka prozatím porážela o relaxačních 7 bodů.
No a přišla skish. Kupodivu téměř všichni muži pohořeli. Nejlepší výsledek byl 95, který hodil například Martin, který jako by tu a tam přijel na závody z Olomouce, aby si buď dokázal, že to ještě nezapomněl, nebo aby nám ukázal, že musíme zabrat, když on, co si hodí jednou za uherský rok, háže líp jak my, co házíme skoro každý víkend. Docela slušně muže zastínily ženy, kde Zuzka a pavlovická Julie hodily 95 bodů. Dokonce i Vojta z žáků hodil 95 bodů. A juniorský Robert z Kroměříže jako jediný hodil kilo. No, muži musí zabrat.
Naši chlapci ale pohořeli. Jako - Honza zaházel fantasticky, minul pouze třikrát, což byl druhý nejlepší výsledek ve starších žácích. Ale Peťa hodil pouze 60 bodů a nejvíc šokoval Adam, který hodil nepochopitelných 55 bodů. To byl slušný nářez.
Po terčových disciplínách ve starších žácích vedl Vojta. Hlavně skishové disciplíny 95-95 mu pomohly jít do vedení s náskokem 29 bodů na druhého Matěje. Za Matějem o bod byl náš Honza. V ženách vedla Zuzka s náskokem 8 bodů na druhou a 9 bodů na třetí. Velice vyrovnané. V mužích Karel prozatím držel první místo s náskokem 20 bodů na druhou pozici. Tomášovi se moc nedařilo, stále si zvykal na venkovní prostředí.
Během pauzy na trénink mušky dálky se Karel nemohl klukům věnovat, takže se klukům snažili radit Jirka, Tomáš a Zuzka. Karel mohl dorazit až na závod.
Mušku dálku začínali opět muži a Karel šel jako první. Vítr měl výkyvy, tu foukal víc, tu nefoukal skoro vůbec. Při prvním větším poryvu Karel odhodil a protože neumí skládat, pět metrů střelného se chytlo do chuchvalce a zaseklo šňůru v letu. Takže smůla. Ten druhý poryv, co přišel, už Karel zachytil a šňůra doletěla na hranici 60 metrů. V součtu se Karlovi podařilo dostat jako jedinému přes 110 bodů a svůj náskok v pětiboji ještě o trošku navýšil. Tomáš zpočátku měl silné problémy s pouštěním šňůry z levé a potažením prutu. Ve druhé polovině vyhrazeného času se ale technicky zlepšil a dokázal se dostat přes hranici 100 bodů, čímž stáhl ztrátu na závodníky před ním. Zuzce přišel částečně boční vítr do ruky, ale poprala se s tím pěkně. Smyčky lítaly pěkné, jen snad trochu více podpory větru a také pouštět to z levé ruky dřív. Ovšem to, že se šňůra napínala dřív, mohla způsobit i trochu vzrostlejší tráva, Zuzka cítila občasné škubnutí.
Protože Adamovi ve škole paní učitelka naordinovala 80 bazénů, neměl Adam tak úplně svaly v pořádku. Stačilo se zad dotknout a už se lámal bolestí. Dalo se předpokládat, že muška dálka nebude lítat daleko. A to se i ukázalo. Na čtyřicet metrů si nešáhl stejně jako Honza. Tady to bude potřeba ještě poladit. Tím pádem se očekával velký boj mezi bráchy Vojty s Petrem, proti kterým se postavil Matěj s prutem od státního trenéra juniorů Karla. Nepotkali jsme moc tak skvělých prutů, jaký momentálně Matěj má, takže jsme věděli, že to nebude tak jednoduché. Pomáhala nám dobře zvládnutá technika a fakt, že kluci začali pracovat na fyzické přípravě.
Nakonec to bylo neskutečně vyrovnané, všichni skončili ve třech bodech. Nejdál hodil Matěj, ale v součtu obou nejdelších hodů byl lepší Vojta. Vojta tedy urval bod na Matěje a Matěj urval dva body na Petra. Kvůli zaváhání Honzy a Adama se Petr před poslední disciplínou objevil na medailové pozici, což začalo vyvíjet neskutečný tlak na jeho psychiku, protože na bedně ještě nikdy nebyl a chtěl tu pozici udržet.
Po mušce dálce jednoruč dorazila i ta obouruč. Napřed jsme se podívali, jak to hází mistři. Však taky Miloš hodil nejdál...
Nedostatek tréninku se ukázal hlavně u Tomáše. Jednalo se vlastně o trénink s laděním detailů. Moc daleko to nedoletělo hlavně z důvodu, že se šňůra napínala příliš brzo a podšlehla se. Ani Karel neházel daleko. Hodně pomohla rada od Jirky, který si všiml chyby. Snaha ji odstranit posunula Karla o několik metrů dál. Nakonec Karel hodil druhý nejlepší výsledek, čímž stále držel naději na vítězství.
I Vojta s Adamem si hodili lososa. Nebylo to vůbec špatný, Adamovi se podařilo dostat přes 100 bodů a Vojtovi dokonce přes 110 bodů. Na juniory to ještě nestačilo, ale bereme to jako slušný začátek.
Na zátěži dálce mělo Vojtovi stačit, aby se trefil průměrným hodem do výseče, a vítězství mělo být jeho. Pak měl probíhat boj mezi Peťou a Honzou o třetí místo, protože na druhého Matěje ztráceli moc. Vojta hned prvním hodem výseč trefil a bylo vyřešeno. Podařilo se to i Honzovi a Petrovi, pouze Adam prvním hodem hodil vedle, přetáhl doleva. Druhým hodem k 57 metrům se Honza srovnal výsledkově s Petrem a nevěděli jsme, kdo má víc. Nakonec to rozčísl Petr, který po Karlově výtce k druhému hodu dokázal odhodit třetí hod s větší razancí a hodil do stejné vzdálenosti jako Honza. Ten už nedokázal prodloužit. Vojta hodil stejně daleko jako Matěj, lišili se pouze v desetinách bodu.
Zuzka vedla o 7 bodů před zátěží dálkou, ale po prvním technickém hodu začala do prutu dávat rany a hodila přes 66 metrů, což jí bodově vyneslo další náskok 6 bodů.
Že Tomášovi zátěž dálka jde, to jsme si všimli už vloni. Ani tentokrát tomu nebylo jinak. Zatím co v jiných disciplínách ještě tápe a je spíše v dolní polovině startovního pole, v zátěži dálce se dostal přes 100 bodovou hranici. Kupodivu se tentokrát dařilo i Karlovi, jeho zátěž dálka po třetím hodu byla třetí nejlepší, což vůbec nečekal.
Zbývalo odházet ještě zátěž dálku obouruč. Tady už jsme to tak nějak doházeli. Adam se nedokázal srovnat s vykloněnou výsečí do strany a házel kolmo k zadní straně hřiště. Kdyby byla výseč rovně, asi by se trefil, takto dopadala kapka mimo ve všech třech hodech. To Vojta se trefit dokázal, ikdyž přepadem před tělo kapku zbrzdil a neletěla tak daleko. Ale problém mohl být i v navijáku, kde zřejmě chyběl vlasec. Jinak si Karel nedokázal vysvětlit, že tentokrát pohořeli všichni Jihlaváci. Ani jeden se přes hranici 100 bodů nedostal, navíc byl Karel asi pátý nebo šestý. Na tuto disciplínu se musíme ještě podívat.
A závod skončil.
V pro nás nejdůležitější kategorii - žácích - Vojta zvítězil s výsledkem přes 450 bodů. První závod do 20 bodů od svého maxima je skvělým začátkem. Navíc, jestli jsme se dívali dobře, by Vojta byl v kategorii juniorů na 3. místě. Docela to potěšilo, že už může konkurovat i starším. Podobně na tom byl i třetí Petr, kterému chyběl 1,5 bodu do 400 bodů, což také je nějakých 20 bodů za jeho loňským maximem. Čtvrtý Honza zaostal o 7 bodů. Adamův start do sezóny nepřekročil hranici 380 bodů, takže jsme zvědaví na výsledek, až mu učitelka přes týden nezničí tělo.
Zuzka zahájila příjemným pětibojem přes 470 bodů, náskok na druhou Lucku byl přes 10 bodů.
V mužích se Karlovi podařilo především díky povedeným terčům dostat přes hranici 500 bodů, a tak vyhrál. Tomáš uzavíral první desítku.
Při počítání sedmiboje nás překvapilo skvělé jedenácté místo Vojty, který za sebou nechal dalších 8 závodníků, včetně dospělých. Nakonec to byl Karel, komu se podařilo díky náskoku z pětiboje vyhrát i sedmiboj.
Byl to krásný a pohodový závod. Příjemný rozjezd do sezóny, kdy se trénink a házení prokládalo střídavou péči o terapeutického chlupatého parťáka, který svou hravostí a neposlušností rozptyloval závodníky od nepovedených výsledků a přiváděl je na jiné myšlenky.
Tentokrát se podařilo i dorazit domů o něco dřív. Ti, kterým se dařilo, s nadšením povídali o tom, jak se jim závod povedl. Hlavně věčně čtvrtý Peťa byl nadšený, konečně se mu podařilo vybojovat bednu.
Nyní se snad podaří najít nějaká chvilka na trénink. Bude to potřeba, blíží se liga. A snad si na ní vzpomeneme, že si vždycky chceme udělat společnou fotku. Tentokrát si na to nikdo nevzpomněl... náročné začátky sezóny... ...