Tři oblastní kola Zlaté udice proběhla napříč Moravským rybářským svazem. Jihlavsko, Kroměřížsko, Znojemsko. Bylo potřeba udělat ještě svazové kolo, ze kterého měly vyplout na povrch mladé naděje, co by měly za měsíc na Národním kole Zlaté udice bojovat za čest a slávu MRS.
Je třeba říci, že oblastní kolo na Kroměřížsku muselo být úžasné. Svědčí o tom fakt, že z Kroměřížska se na svazovém kole setkala hned 4 družstva. Samostatné družstvo, bojující za Kroměříž, dále samotné družstvo za Chropyni a samotné družstvo za Konici. K nim se ještě přidalo družstvo Šipka, které bylo složeno z dalších dětí Kroměříže a okolí. Bylo nádherné sledovat, že u každého nováčka, kterého jsme na závodech rybolovné techniky ještě nepotkali, stál tu tatínek, tu maminka, tu oba dva a ještě sestřička. Drazí rodiče ze Zlaté udice udělali rodinný víkend, což nováčkům zřejmě hodně pomohlo, aby se nové soutěže nebáli a brali to jako hru.
Z Jihlavska taková výprava nevyjela. Máme teorii, že to bude částečně i z důvodu obav mladých rybářů, že se jim něco nepovede. Není jich moc, co by se zabývalo čistě plavanou nebo tréninkem rybolovné techniky a častěji se účastnili nějakých závodů. Z toho plynou obavy z něčeho nového a strach z neúspěchu jim velí raději zůstat doma a do ničeho se nepouštět. Všímáme si toho i u nás v kroužku RT, že děti si vyzkouší házení, ale když se má jet na závody, některé vůbec nechtějí jet právě z té obavy, že se jim to nepovede. No, tímto směrem zřejmě budeme muset napínat síly a pokusit se pracovat i s rodiči, aby pomohli svou účastí dětem tyto bloky překonat. Často stačí jeden dva závody a děti poznají, že se nejedná o nic hrozného...
Zkušení kluci z kroužku RT problém s účastí bez rodičů nemají, jsou zvyklí, neboť na závody jezdí tři až čtyři roky. Problémy nastaly jinde. Závody RT jsou každý víkend a termín určený pro Zlatou udici byl konečně ten jeden volný víkend, kdy si rodiče mohli děti ponechat doma a dohánět to, co nemohou v průběhu třech měsíců jarních závodů. I to byl důvod, proč se nezúčastnili Adam nebo Peťa. Nadšený do akce byl nováček David. Jeho problém byl, že mu týden před akcí teprve sundávali sádru z ruky a stále ho silně bolel palec. Ani on tedy nemohl jet.
Velký zájem měl Honza, který se již v loňském roce účastnil Národního kola a pomohl týmu získat stříbro v soutěži družstev. K němu se přidal i Vojta. Ten prohlásil, že když bude potřeba, pojede. Karel naznal, že potřeba bude, a tak Vojta bez problémů vyrazil. K nim se přidal Honza z Třeště. Jeho první účast na oblastním kole Zlaté udice v loňském roce ho nadchla tak, že na letošní oblastní kolo se neskutečně dobře připravil a chtěl si vyzkoušet i svazové kolo. Díky němu došlo na historickou událost - pobočný spolek Třešť se poprvé ve své histori zúčastnil Zlaté udice. Stal se tak teprve čtvrtým spolkem z Vysočiny, který se zapojil (dalšími byly Jihlava, Třebíč a Ždár nad Sázavou).
Největší problém vznikl na Znojemsku. Pobočný spolek Znojmo se tentokrát rozhodl akci bojkotovat a zatímco v předchozích letech se ze Znojemska účastnilo pravidelně 10 a více dětí, tentokrát se nezúčastnil nikdo. Teda - kromě Robina. Ten jet chtěl a tak s ním vyrazili trenéři Martin a Pavel. Za svý...
K týmům z Kroměřížska se tak přidal jeden tým z ostatních oblastí. Uvažovali jsme, jak ho pojmenovat. Karel navrhoval, že vhodný název by byl Jitřezno, ale nějak to neprošlo. Nakonec tedy pořadatel zapsal název Jihlava, ač je třeba říct, že tým obsahoval dva Jihlaváky, jednoho Třešťáka a jednoho Znojemáka.... a tři trenéry a jednoho rozhodčího, který když zrovna nerozhodoval, tak pomáhal taky.
Suma sumárum:
- 17 žáků
- 3 žákyně
- 5 juniorů
Souboj mohl začít...
V sobotu o půl osmé ráno dorazili všichni k rybníku Šlajza (Morava 13 A). Pozvolna se děti a vedoucí přesunuli do rybochovného areálu Morávka, zatímco další chystali krmení na závod. Zhruba v osm proběhlo zahájení, kde pořadatel všechny přivítal a vysvětlil organizační postupy závodu. Slovo následně dostal ředitel sekce plavaná, který doplnil údaje o průběhu závodu.
Plavaná byla rozdělena na 6 sektorů. Sektory A, B, C a D byly vyhrazeny pro žáky, sektor E a F pro žákyně a juniory. Vedoucí každého družstva vylosoval nejdříve číslo, na kterém všichni z družstva budou sedět,
poté se losoval sektor, kde bude který závodník. Jako úplně první se ovšem losovala informace, v jakém pořadí se bude losovat. Tady měl Karel jakožto vedoucí družstva Jitřezno smůlu, že vylosoval číslo 5.
V podstatě to znamenalo, že všichni losují a na nás něco zbyde. Zbyla trojka. Vylosovalo se, že junioři budou na první kolo na sektoru E a na druhé kolo F. Třešťský Honza tedy věděl, že první kolo zahajuje na E3.
Pro ostatní kluky losoval Karel.
Vyšlo to následovně:
- Robin A3
- Vojta B3
- Honza C3
- Honza E3
Největší problém se sektorem měl třešťský Honza. Vybavený na lov na děličku vyvalil oči na místo, které prudce stoupalo hned za břehem. Štěstí bylo, že zrovna ten sektor byl dlouhý, a tak Honza vymyslel, že bude rolovat do boku. Rozhodně to ale byla komplikace. Ostatní kluci z našeho týmu chytali na biče nebo odhoz, a to v místech, kde nebyly nízké větve, takže problém neměli. Ještě jsme trochu cítili problém, že náš Honza seděl na první kolo hned vedle chropyňského Matěje, o kterém jsme věděli, že chytat umí hodně dobře.
Karel hned od začátku řekl, že plavané nerozumí a nemá jak klukům poradit. Naštěstí se plavané věnovali Pavel, Martin i Michal, a tak si kluky převzali. Honza z Třeště radit nepotřeboval, plavanou umí velmi dobře. Karel dělal nosiče věcí, svačin a psychického podporovatele.
Pozitivní bylo, že ryby braly. Nebylo to o jedné, dvou rybách na kolo, bralo to hodně. Dokonce brali i kapři. Hned během prvního kola se dokonce chytili i dva úhoři. Nadšení dětí, které chytily svého prvního úhoře v životě, bylo nepopsatelné. Snaha tatínků chytit úhoře do ruky, aby ho mohli vyháčit, byla také nepopsatelná.
Naši borci bojovali s lovem, jak to šlo. Vojtovi šli cejni, sem tam perlín a plotice. Pod vedením Martina v určité chvíli přešli na propad a chytali dvacítkové oukleje. Po určitý časový úsek to tak bylo, že nebralo nic kromě těch ouklejí. I Honza se na ně musel přeorientovat. Ale docela dost mu padaly. Zrovna šel kolem Martin a poradil dát nový háček. A najednou se zvládalo rybu zaseknout i vytáhnout z vody.
Pavel byl hlavně u Robina. Ten byl neskutečně nervózní. Asi první takhle "velký" závod ho rozhodil natolik, že prvních deset minut nedokázal ani nandat červa na háček, jak se mu klepaly ruce.
Očima laika by se dalo říct, že týmy jako Kroměříž nebo Chropyně měly lepší krmení, protože záběrů měly víc a tahaly i kapry. Asi to bylo i o jiných věcech, jako forhont a tak. U Honzy z Třeště byl problém i s tím, že musel zápasit s přendáváním děličky. Jak říkal, spadlo mu kvůli tomu i několik ryb.
Čas utíkal neúprosně a již za dvě hodiny skončilo dvouhodinové první kolo chytání.
V juniorech Honza z Třeště nachytal necelá dvě a půl kila ryb. Kapřík žádný. Stačilo to na druhé místo, vítězný Robert z Kroměříže měl necelých 8 kilo.
Robinovi se podařilo chytit několik ryb, ale na víc jak 7OO gramů to nebylo. Nejlepší v jeho sektoru, kroměřížský Karel, chytil necelá dvě kila. Robin nakonec vybojoval třetí místo.
Vojta si v béčku chytal tak nějak velmi dobře. Pod vedením Martina se dopracoval k výsledku přes 1,5 kila a měl ve svém sektoru nejvíc. První místo.
Náš Honza byl hodně pod tlakem. Jednak sám moc chtěl, druhak seděl vedle Matěje, který chytal neustále. To Honzu znervózňovalo a dělal drobné chyby, které ho stály ryby. 790 gramů bylo předposlední čtvrté místo v sektoru. Matěj chytil přes 4 kila.
V průběhu prvního kola byla na svačinu bagetka a pití, což hodně dětí vítalo, závod vyčerpával. Zde se uplatnil Karel. Svačinu vyzvedl a roznesl. Konečně byl k něčemu dobrý... :)
Po skončení kola se pak všichni těšili na oběd, takže všechno zvážit a utíkat, rozhodčí věci pohlídají.
Na druhé kolo se losovalo číslo do druhého kola a Karel losoval jako první. Vytáhl jedničku. Pomohlo to vlastně jenom jihlavskému Honzovi, protože ostatní neseděli na kraji. Chlapi připravili krmení na druhé kolo, přeskládali červy podle velikosti a věci na chytání se roznesly na druhá místa.
Jestli měl Honza z Třeště problém s břehem v prvním kole, tak to místo na druhé kolo bylo ještě horší. Ale dobrý tip měl otec kroměřížského Roberta, který přišel s návrhem, jak se s tou děličkou popasovat na tom místě, kde měl zrovna Honza chytat. A Honza došel k závěru, že by to mohlo vyjít. Přeskládal věci a vypadalo to dobře. Byl ready.
Na druhé kolo přijel k našemu Honzovi taťka, a tak mu dělal psychickou podporu. Jediný náš Honza zůstal na svém sektoru, ostatní se přesouvali. Robin šel na béčko, Vojta na déčko.
Druhé kolo bylo nachystáno v podstatě rychle. Karel ani nezaregistroval, jak rychle utíká čas. Všiml si toho, až když se ozval signál na krmení. Začátek se blížil a po chvíli se ozval signál pro start.
Robinovi se začalo dařit víc. Nachytal pár cejnů a čekalo se na nějakého kapra. Z nějakého zvláštního důvodu všichni nalevo od něj kapry chytali. Robinovi nějak nechtěli přijít. Pavel nějak nedokázal pochopit, proč se to tak děje. Ovšem i chlapec napravo toho moc nechytil. Možná prostě blbá oblast. V předchozím kole zde chlapci taky moc nenachytali.
Jihlavskému Honzovi to šlo skvěle, vytáhl kapra, pak velkýho cejna, pak dalšího velkýho cejna, pak dalšího kapra... a pak zpomalil. Najednou na všechno byla spousta času. Ale nemluvili jsme mu do toho. Kromě těch chvil, kdy jsme mu říkali, ať zrychlí, že je pomalej.
Vojtovi šla ryba za rybou. Kapr žádný, ale ryby šly. Napřed spodovka, potom oukleje. S Martinem zkoušeli a ryby pořád chodily. Nějak jsme neviděli ostatní závodníky v sektoru, protože byli za křovím, ale vypadalo to na slušný výsledek a druhou jedničku. Možná proto Vojta také zpomalil.
I Honza z Třeště vypadal slibně. Hned na začátku měl rybu co dvě minuty, zatímco Robert z Kroměříže zápasil s bičem.
Ani jsme se nenadáli a druhé kolo bylo za námi. Ještě před koncem jsme si užili kapříka, kterého zasekl Honza z Třeště na děličku. V jednu chvíli to vypadalo, že je venku víc gumy amortizéru než je délka děličky. Ale Honza statečně odolával a po deseti minutách již pracoval jen na topsetu. Ovšem pak se písklo 5 minut do konce. Karel upozornil Honzu, že se počítá jen ta ryba, která je venku z vody, nestačí mít zaseklou. To Honzu trošku rozhodilo, jak s tím nepočítal, ale zabral. Kapr však odolával. Sekundy neúprosně mizely a šance na zdolání se zmenšovala. Zbývala asi minuta do konce, když se kapr objevil na hladině. Honzovi se ho podařilo podebrat a naštěstí konec přišel až poté, co byl podběrák venku. Kapr se počítal.
Druhé kolo znamenalo pro Honzu z Třeště krásných 6 kilo, plus mínus. Pak jsme ale zjistili, že Robert stejně chytil víc, měl 7,5 kila.
Robin se zlepšil, vytáhl přes kilo ryb. Jenomže ostatním to šlo líp. Chropyňský Honzík vytáhl necelý 3 kila. Na Robina nakonec zbylo čtvrté místo.
Vojta vychytal něco přes 1,5 kila. Ve chvíli, kdy už se těšil na druhou jedničku, přišel na řadu chropyňský borec a ten měl víc jak dvě a půl kila. A pak přišel na řadu ještě kroměřížský borec a ten měl tři kila skoro rovný. Takže Vojta bral trojku. Mezitím jsme si mezi rybami kroměřížského borce prohlíželi nádherně zbarvenou podoustev, už jsme ji dlouho neviděli.
A náš Honza? Něco přes 5 kilo ryb. Úžasný výsledek, kterým přechytal ostatní ve svém sektoru o necelá čtyři kila. Krásná jednička.
Plavaná se počítá tak, že se sečtou pořadí za obě kola. Kdo má nejmenší součet pořadí, vyhrává. Pokud jsou dva a více lidí, co mají stejný počet pořadí, pak lepší umístění má ten, co chytil víc ryb. Třeba nejnižší součet 2 měli oba borci z Chropyně, Matěj a Honzík. Matěj nakonec vyhrál, protože nachytal přes 13 kilo ryb. Honzík měl 5 kilo.
Stejným počítáním se náš Honza propracoval k součtu 5 (4+1) a obsadil 7. místo. To Vojta díky tomu, že měl jedničku z prvního kola a trojku z druhého, měl součet 4 (1+3) a byl lepší jak Honza. Další dva měli součet 4 a Vojta byl přesně mezi nimi na základě váhy ryb. Takže bral páté místo.
Robin ze Znojma měl součet 7. Nakonec z toho bylo 14. místo. A Honza z Třeště vybojoval krásnou dvojku. Do soutěže družstev se nám počítal nezávodící David a nezávodící neznámá dívka, které jsme v týmu neměli. Z toho důvodu jsme dostali do součtu za družstva 21 bodů za Davida a 6 bodů za dívku (počet závodníků v kategorii plus jeden bod navíc). To znamenalo, že jsme měli celkový součet 40 a obsadili třetí místo.
Tím skončila sekce plavaná.
Následovala svačina. Děti baštily, vedoucí balili. Pak se šli taky najíst. Všechno se uklidilo relativně rychle.
Po svačině přišla na řadu druhá část soutěže - otázky a poznávání ryb, živočichů a rostlin. Test obsahoval 50 otázek a oproti testům z Českého rybářského svazu měl jednu výjimku - místo třech otázek ze stanov ČRS zde byly otázky ze stanov Moravského rybářského svazu. Poznávání s ohledem na velmi nízký rozpočet probíhalo z promítaných fotografií. Možná to bylo lepší. Když jsme koukali na reportáž ze Severočeského územního svazu ČRS, kde byly živé vranky nebo larva potápníka vroubeného, kdo ví, jak bychom dopadli. Takhle bylo všechno na fotografiích dostatečně velké, aby to každý poznal.
Sami vedoucí hráli hru na poznávání během závodu plavané. Po vodě Šlajzy plavali ptáci s mladými, které nikdo neznal. Děti zkoušely, zda se nejednalo o čírku. Zpočátku na ní cílili i dospělí, a to na čírku modrou, protože klasická čírka obecná, o které se děti v poznávačce učí, vypadá skutečně úplně jinak. Někteří měli pocit, že to ani čírka modrá nebude, na internetu fotografie vypadaly jinak. Jiní si zase říkali, že by to měla být nějaká čírka, protože za hlavou měla pěkné číro. No... nenašli jsme ji. Až v pondělí po závodu se našlo, o koho se přesně jednalo. Takže kdo by zavítal na Šlajzu a viděl tam kachnu s červeným okem, červeným zobákem a divnými bílými pruhy na hlavě, pravděpodobně uvidí kachničku karolínskou.
Zpět k našim mladým nadějím...
Musíme říct, že tady jsme očekáváli slušné umístění minimálně u Honzíků, protože oba se na rybářské znalosti velmi intenzivně připravovali. Karel jim pro tento účel připravil online testování, aby si mohli testy zkoušet interaktivně i na mobilech. Dle počtu zobrazení se na to chystali hodně.
Po napsání testů a poznávačky se nabídla možnost vedoucím, aby se podívali na fotografie, co se dětem promítalo. Díky tomu jsme hnedka pochopili, že tou divnou rybou s černým pruhem uprostřed těla, o které mluvil Vojta, byla ouklejka pruhovaná. Všechny ryby byly jednoznačně poznatelné, stejně tak jako rostliny a živočichové. Jediný, kde se někdo zasekl, byl devětsil, a to ještě jenom proto, že si zrovna nemohli vedoucí vzpomenout, kolik těch silů na kytce vlastně je.
Následovala večeře. Během ní se to kontrolovalo, počítalo, vyhodnocovalo.
Zjistili jsme následujicí:
Robinovi to moc nešlo. Úplně v testu nepropadl, ryby zvládl bez větších problémů, ale zasekl se na živočiších a rostlinách. Jak se to běžně na kroužcích neprobírá, tak si nemohl vzpomenout, co by mohlo být to, co se zrovna promítalo. Nakonec bral body jenom za leknín a kopřivu. Nebyl ale sám, kdo měl problémy. Bylo více závodníků, pro které test živočichů a rostlin byla novinka a moc to neuměli. Robin se díky znalostem z testu a ryb vytáhl na 10. místo.
S těmi znalostmi to nebylo moc růžové, protože i Vojta se moc nepochlapil na těch rostlinách, ale nakonec bral čtvrté místo. Vyhrál Honza. Jako jediný se v žácích dostal přes 180 bodů a vyhrál s náskokem 20 bodů. První místo pro Jihlavu v žácích.
No a nejlepší na konec - Honza z Třeště. Tento mladý borec při své premiéře na svazovém kole udělal chybu pouze na otázkách z MRS, na které se neměl kde přesně připravit. Ryby, rostliny a živočichy uměl perfektně, bez tráty bodu. V juniorech byla neskutečná konkurence, stejný počet 194 bodů ze 200 možných měl i kroměřížský Ondra. To Robert měl o bod míň. Ještě se ale muselo rozhodnout, kdo z borců vyhrál. A lepšího měla určit poznávačka ryb a ostatní fauna a flora. A Honza vyhrál díky tomu, že poznal víc rostlin. Fantastické první místo.
Ač perfektní výsledek jednotlivců, pořád nám chyběl ten David nebo Petr a k tomu ještě nějaká žákyně. I tak jsme ale obsadili třetí místo.
A to byl konec prvního dne.
Závodníci si pobalili věci a vyrazili na ubytovnu. Kromě Karla, který jel vyzvednout Zuzku. Ta se účastnila druhého závodu Světového poháru v Rakousku a zrovna se vracela zpět. Skončila tam druhá.
Po prvním dnu jsme na tom nebyli špatně. Pavel s Martinem a Michalem propočítávali, jak si na tom stojí naši kluci. Zdálo se, že jihlavskému Honzovi a Vojtovi by nemělo utéct Národní kolo, protože je čekala rybolovná technika, kterou oba umí. Honza z Třeště byl ve vedení, ale věděli jsme, že jde do druhého dne proti mistrovi světa v RT Robertovi a že i Ondra z Kroměříže je schopen hodit přes 400 bodů, zatímco Honza dvakrát na tréninku zkoušel mušku dálku a mušku skish ještě ani nedělal, takže bodů bude daleko míň. Na první místo to nevypadalo.
Šlo se spát. Druhý ten se mělo být o půl osmé na hřišti. Třetí část - rybolovná technika.
Hodně dětí poznávalo rybolovnou techniku v podstatě na hřišti. Částečně ji znaly z oblastního kola, ale to je tak vše. Byly připraveny házet zátěžový trojboj a muškařské disciplíny ne. I Robin a Honza z Třeště muškařské disciplíny moc neznali. Honza si zkoušel zátěžový trojboj, Robin již absolvoval zátěžové závody v hale. To bylo vše. Jihlavští Honza i Vojta RT znají.
V tomto momentu měli Pavel a Martin volno. Rybolovnou techniku si převzal pod sebe Karel. A Michal šel dělat rozhodčího.
Kdy jindy by si kluci měli zkusit celý pětiboj než právě alespoň při té Zlaté udici? Co se může stát? Nula v muškařských disciplínách je nejhorší možný výsledek, ale můžeme něco zkusit a získat tu a tam bod navíc. Takto nějak Karel představil Robinovi a Honzovi svůj návrh, aby si muškařské disciplíny zkusili, a ti s tím souhlasili. Přišel na řadu rychlokurz mušky skish. Karel se snažil vysvětlit pár nejnutnějších drobností a hlavně se snažil působit psychicky. Robin vypadal velmi vyplašeně, Honza naštěstí tolik ne.
Strategie byla jasná. Rozvodit na suchou trojku šňůru a od té doby pouze mokré hody. Šance získat 50 bodů. Cíl aspoň 5 bodů. Lepší jak drátem do oka. A kluci vypadali velmi slibně. především Honzovi šňůra krásně létala na terče a někdy se krásně napnula. To byl trochu problém, protože moc často se to nestávalo a většinou hod byl promáchnutý, na což Karel vytvořil rychlovýtahy s riskem, že pokud to někdo položí dobře, tak to bude dlouhý.
Po mušce si kluci šli prohodit ještě plachtu a skish. Tam jim Karel nechal volno a šel řešit další věci, jako boďáky, čísla a podobně. Vypomáhali Honza s Vojtou. Pavel s Martinem nedokázali sedět stranou a nabídli se, že by pomohli nováčkům z Konice. Karel s tím problém neměl a rodiče z Konice vypadali, že budou rádi, když někdo pomůže.
A již se blížilo zahájení závodu.
Na nástupu se řekly drobné organizační informace a mohlo se jít házet. Disciplíny byly rozlosovány tak, aby jedna skupina byla na muškách a druhá, co mušky nehází, již mohla házet plachtu. Jihlavský Honza šel sám a popral se s tím skvěle, utekla mu pouze jedna pětka a bral 95 bodů. Fantastický začátek. Pak šel na řadu Vojta a poprosil Karla, aby šel s ním, že si není jistý. Karel během házení tu a tam něco poradil a Vojta naházel plný počet 100. Nejvážnějším konkurentům Honzíkovi s Matějem naši utekli o 10 a 20 bodů.
Honza z Třeště úspěšně bojoval, ale měl jeden velký problém - začal to házet dobře. Karel laboroval s výtahy, jak se dalo, protože s tím nepočítal, a když už dokázal Honzu dostat na správnou délku, Honza to poslal vedle. Z deseti hodů větší polovina vypadala pěkně, ale nakonec zásah byl jenom jeden. To Robin se málem složil dřív, než závod začal. Jako když maturant má mluvit před komisí a najednou má brutální okno, Robin na začátku úplně zapomněl, co má dělat, a začal zmatkovat, jakmile zamotal naviják. Pamatoval si ale, že musí hodit šňůru dozadu a tam ji nechat ležet pokud má problém. Udělal to a Karel rozmotal naviják. Pak se dalo házet. Robinovi výtahy seděly líp, problém byl hlavně s tím, že se šňůra napínala vedle terčů. Nakonec ale i on dokázal jeden terč zasáhnout.
Cíl byl tedy splněn, ani jeden z nováčků neodešel z muchy s nulou.
Během házení mušky skishe byl nejvíc na hřišti slyšet Pavel, který s dětma z Konice obcházel plachtu. Jeho prupovídky a nadšená zvolání, kdykoliv dítka trefila plachtu nebo dokonce i černý terč uprostřed, vyvolávala u dětí nadšení a zaháněla nervozitu. Tu a tam některý rodič utrousil něco ve smyslu "víc takových trenérů dětí"...
Následovala plachta i pro skupinu s našimi borci a na ní Vojta s Honzou opět Matějovi s Honzíkem o kousek utekli. Vojta hodil 92. Honza jel luxusně, až přišly na řadu poslední tři hody. 6, 10, 8. Z jasného kila bylo najednou jasných 94 bodů. Honza si nadával ještě asi půl hodiny potom. Honza z Třeště šel házet s druhým Honzou a výsledek byl skvělý - 68 bodů. A Robin byl taky úžasný, první tři hody samá desítka. Pak se ale přešlo na hody přes hlavu a ukázal se problém - Robin byl zvyklý z tělocvičny, že hodil vysoko a odhadoval vzdálenost dle protější tmavé zdi. Ve chvíli, kdy poslal stejným způsobem kapku do nebe, vůbec netušil, kde je a přebrzdil ji. Karel se mu to snažil upravovat. Někdy to šlo, někdy ne.
Když Robin doházel, překvapil. Prý hodil 61 bodů. Tak jako přes 60 bodů je to u nováčků pěkný výsledek, ale liché číslo u plachty, kde se rozdávají pouze sudé body, nečekal nikdo. Pak se ukázalo, že Robin přehlídl malý ocásek za jedničkou a že to bylo 62 bodů.
Na skishi se nás chlapci z Chropyně drželi. Matěj hodil 90 jako Vojta, Honzík měl o pět bodů míň a Honzovi se to moc nepovedlo, dal pět nul. Pak šel radit Honzovi z Třeště. Hned na prvním terči vyletěl třešťskému Honzovi vysoký hod. Karel jenom zpovzdálí sledoval a zatím mlčel. Když ale Honza hodil už třetí hod vysoko, poradil. Pomohlo to, Honzovi to začalo lítat níž. O zbytek se staral náš Honza. A duo Honza a Honza společnými silami vybojovalo fantastických 50 bodů. To jsme nečekali a o to větší radost to byla.
To Robin zápasil se svou technikou. První dva terče házel spodem, což produkovalo padesátiprocentní úspěšnost. Vadilo mu vysoké startovní prkénko, na které nebyl z tělocvičny zvyklý a zvedal kvůli němu ruku výš, než míval normálně. Od třetího terče již házel přes hlavu, ale hodně zakláněl a kapka lítala vysoko. Bohužel do toho přišel ještě boční vítr a když už se podařilo hodit směrem na terč, vysoké hody vítr vytáhl doprava mimo terč. Nakonec z toho bylo 32 bodů. Teda bylo by z toho 32 bodů, kdyby se šest zásahů po pěti bodech dalo nějak napočítat na výsledek s dvojkou na konci.. :) Nervy s Robinem mávaly neskutečně.
Po terčích to vypadalo slibně. Vojta na prvním místě, Honza na druhém, za námi Matěj a Honzík. Honza z Třeště dle předpokladů za ertéčkářemi, na ty neměl, ale ostatní nováčci měli míň. Drželi jsme třetí místo. Robin se díky skvělé plachtě držel v první desítce.
Původní plán byl, že by se házelo do 12-ti hodin, co se stihne, a pak se dá oběd a dohází se zbytek. Zrovna ty terče končily tak nějak kolem půl dvanácté. Padl návrh, zda se napřed najíst a pak házet mušku dálku, ale zavrhlo se to. Přeci jenom napřed odházet, pak najíst, ať se případně nevrhá i něco jiného, než jenom muškařská šňůra.
Karel opět dal klukům rychlokurz mušky dálky. Honza z Třeště naštěstí dorazil na tři tréninky před závodem, takže už tak nějak tušil, co se na mušce dálce má dělat. Pro Robina to byla novinka. Cílem bylo dostat se k 40 bodům.
Robin byl ze začátku ještě klidný a nějaký hod předvedl. Ale nebylo to ono a najednou na Robina dopadla šílená krize. Vůbec netušil do má dělat, jenom věděl, že to nedělá dobře. Chtěl to změnit, ale přestaly ho poslouchat úplně ruce. Jako by nestačilo, že byl dost nervózní z toho, že to hází poprvé. Teď se do toho přidala panika, že neovládá ruce a neví, jak to udělat, aby ruce poslouchat začaly. Nakonec se ale podařila šňůra alespoň natáhnout dopředu. Bez smyčky to daleko letět nemohlo, ale vybojoval alespoň 36 bodů, plus mínus.
Honza z Třeště už tušil, co se po něm chce, navíc neměl takové nervy, protože byl zvyklý na závodění z lovu ryb udicí. Technicky vytvářel zajímavé smyčky, do kterých byl schopen přidat i sílu. Smyčky nebyly úplně nejužší a levá tu a tam podržela handku, ale přesto se dokázal Honza dostat v součtu přes 60 bodů, což byl velmi slušný výsledek.
To jihlavský Honza si šel před závodem prohodit mušku dálku a zase si tam zafixoval pár věcí, které se Karel snažil dva týdny odbourávat. A celé to způsobilo to, že Honza nedokázal hodit do dálky, jak v konci překlápěl prut a zabíjel všechno do země. Nakonec to bylo jen 63 bodů. Rozhodně nebyl spokojený. S Karlem probrali opatření, jak budou postupovat dál, aby to odstranili. Mezitím ukázal Honza z Třeště, že dokonale zapadnul do fungování ertéčkového týmu z Jihlavy, když přišel za Honzou a lehce si rejpnul, že jihlavského Honzu málem přehodil.
Karel byl zvědavý, jak proběhne další porovnání Matěj z Chropyně versus Vojta z Jihlavy. Momentálně dva nejlepší vrhaři mušky dálky v žácích. První šel na řadu Matěj a první hody byly neskutečné. Ke konci docházela síla a už to padalo někdy až o 15 metrů blíž než nejdelší hody. Počítají se ale právě dva nejdelší. V součtu šel přes 95 bodů, čímž porazil i juniorského Roberta z Kroměříže. Vojta začal házet a přišel mu velmi slušný vítr. Jenže Vojta házel při zemi a ještě přidržoval handku, takže se mu šňůra napínala brzy. Nakonec ale reagoval na rady Karla a dokázal vyřešit oba problémy. Neskutečně krásný hod vyletěl a napnul se ve vzduchu až do navijáku, protože Vojtovi před házením přišlo, že Honza z Třeště mu vytáhl moc šňůry a smotal si. Na sprdung od Karla dvakrát vytáhl z navijáku. O dva hody později to vyhodil zase všechno. Dostal druhý sprdung. Ikdyž si ještě vytáhl, už neprodloužil. V součtu chybělo 33 centimetrů do 100 bodů.
Po muše dálce Vojta jednoznačně vedl s náskokem přes 20 bodů nad Matějem. Za ním byl Honza z Jihlavy a Honzík z Chropyně. Honza z Třeště držel třetí místo a Robin osmé.
Po přípravě zátěže dálky se řešilo, jak se bude házet. Jihlavští kluci klasicky otočkou, Honza a Robin raději přes hlavu, protože dálku netrénovali. Zátěž dálka byla rozdělena na dva sledy. V prvním sledu šli nováčci Honza a Robin, ve druhém sledu pak Jihlaváci.
První hod Robina byl opatrný a dopadl někam za 30 metrů. Honza hodil ke 40-ti metrům. Zajišťovací hody ve výseči jsme měli. Teď co s tím. Robina jsme už dál moc trápit nechtěli, chtěl do toho víc narvat, takže jsme ho jenom posunuli kousek dál od startovního prkénka, aby nepřepadl. První hod byl jen tak tak, že nebyl přešlap. Jak si ale na druhý pokus stoupnul dál a mohl se do hodu opřít celým tělem, prodloužil o deset metrů až na 43 metrů. Třetí hod už šel moc vysoko a vítr nepomohl, takže druhý hod byl nejdelší a ten se počítal.
To Honza z Třeště chtěl zkusit změnu. Pořád koukal na jihlavský kluky jak se točí, a chtěl to vyzkoušet. Karel navrhl krafta, kterým se děti učí odhod tělem. Honza dostal rychlokurz roztáčení kapky a polohu prutu a šel hned házet. Naštěstí přitom roztáčení netrefil zem a při otočení narval vší silou. Jen tak tak, že kapka dopadla do výseče. Hrozilo, že to dopadne mimo pravou stranu výseče, ale ne - kapka dopadla asi dva metry vlevo od ní a počítala se. Honza díky tomu prodloužil na 48 metrů. Možná by hodil ještě dál třetím hodem, ale při roztáčení kapky štrejchl o zem těsně před odhodem a kapka kvůli tomu změnila směr letu a dopadla asi deset metrů mimo výseč. I jemu se počítal druhý hod jako nejdelší.
Přišel druhý sled a v něm Honza a Vojta. Zatímco Honza si jel pohodově svůj závod s cílem se dostat přes 400 bodů, Vojta chtěl porazit Roberta z Kroměříže, na kterého měl právě náskok 10 bodů. První hod a Robert mimo. Vojta taky mimo. Vytočen mimo výseč a taky to tam poslal. Honza do výseče. Robert druhý hod do silného poryvu a za 60 metrů. Vojta to chtěl šíleně naprat a spadla mu při otočce kapka z prstu. Honza prodloužil. Honza okamžitě Vojtovi řekl, že když tam nemá hod, musí pro tým přes hlavu, na jistotu. Vojta si stoupl k výseči a vyklonil špičku. Karel za ním viděl, že hrozí hod mimo doprava. Dvakrát Vojtu upravil a varoval ho, že když se kouká do výseče, tak vzadu otočí prut a s takovou to bude mimo. Vojta zase srovnal prut, podíval se do výseče... a při nápřahu otočil prut a vyhodil zátěž mimo výseč. Nula.
Honza hodil necelých 57 metrů. Nebylo to úplně špatný, ale techniku bude potřeba ještě poladit. Matěj z Chropyně mu dal 4 metry.
Závod skončil. Šlo se balit věci, trochu se ochladit, orgánizátoři šli počítat výsledky.
Během balení jihlavských věcí tu a tam padaly hlášky typu "Vojto, tak co dálka?" a podobně. Jo, v týmu panovala veselá nálada. Zase chvilku si máme z koho dělat legraci, než dorazíme na závody do Šilheřovic a tam se zase bude dělat legrace z někoho jinýho. Není to tak dávno, co si všichni dělali legraci z Karla.
Když se spočítaly výsledky, zjistili jsme, že Robin měl hozeno necelých 198 bodů, takže za vysněnými 200 body zaostal o kousíček. Na tu hromadu nervů, se kterými se musel celý závod potýkat, to byl heroický počin. Bral za to 8. místo v žácích. Honza z Třeště se při své pětibojařské premiéře dokázal dostat přes 250 bodů. Třetí místo za kroměřížským Ondrou (406 bodů) a Robertem (470 bodů). Vojta i bez dálky měl tak dobrej pětiboj, že skončil na čtvrtým místě v žácích a chyběly mu 2 body na třetí místo.
Jenom jihlavský Honza a chropyňský Matěj se dostali přes 400 bodů v žácích. Honza měl 413 bodů a Matěj 450 bodů.
Jako tým jsme měli krásné body - 2, 3, 4, 8. Trochu nám to zase kazili ti, co v týmu nebyli. Bylo z toho třetí místo v rybolovné technice.
No a šlo se na celkové vyhodnocení.
Honza z Třeště byl na bedně pokaždé:
- 2. místo v LRU (lov ryb udicí)
- 1. místo v RZ (rybářské znalosti)
- 3. místo v RT (rybolovná technika)
Robin ze Znojma byl nakonec nejlepší v házení na terče, které znal ze zimní přípravy:
- 14. místo v LRU (lov ryb udicí)
- 10. místo v RZ (rybářské znalosti)
- 8. místo v RT (rybolovná technika)
Vojta z Jihlavy na to, že se mu původně moc jet nechtělo, nezklamal. Teda ta zátěž dálka... no nic. Lepší nula na Zlaté udici než na nominačních závodech.
- 5. místo v LRU (lov ryb udicí)
- 4. místo v RZ (rybářské znalosti)
- 4. místo v RT (rybolovná technika)
Honza z Jihlavy dopadl neskutečně. Bylo vidět, že se opravdu hodně připravoval a na výsledcích se to ukázalo:
- 7. místo v LRU (lov ryb udicí)
- 1. místo v RZ (rybářské znalosti)
- 2. místo v RT (rybolovná technika)
Jako družstvo dopadlo Jitřezno tak, že obsadilo bronzovou pozici.
A to bylo vše. Díky obětavé práci všech vedoucích a rodičů z Kroměřížska při shánění financí pro ceny dostal každý nějakou odměnu a medailisti ještě víc.
Na Národní kolo Zlaté udice se nominovalo v podstatě to, co se už rýsovalo po dvou disciplínách - Matěj, Honza, Honzík a Vojta v žácích, Robert v juniorech a nováček Patricie v žákyních.
Ostatní vypadali, že se jim závod líbil, stejně jako se dalo vyčíst i z tváří nadšených maminek a tatínků, že akce se podařila. Podílelo se na ní opravdu hodně lidí a bylo do super. Kéž by se víc takových akcí pořádalo v průběhu roku. Posíláme velké díky do Kroměříže panu Honzírkovi a jeho týmu za obětavou práci.
Nezbývalo, než se rozloučit. Díky Honzovi z Třeště a Robinovi ze Znojma, že se k nám, Jihlavákům, přidali. Díky nestorům Zlaté udice MRS, Michalovi, Pavlovi a Martinovi. Bez nich by to nebylo ono.
Děkujeme podpoře pobočnému spolku MRS Jihlava, díky které jsme se mohli zúčastnit.
