V termínu druhého nominačního závodu v rybolovné technice probíhal nominační závod muškařských juniorů na druhé straně republiky. Ertéčkáři bojovali u hranic s Polskem, muškaři nedaleko Lipna. Karel chtěl stihnout oboje. Jednak být s klukama na závodech, aby jim pomohl uspět, druhak se podívat, jak se chytá na Čertových kamenech. Nikdy tam nebyl a ač mu navrhoval Máca tam zajet na chytání v době, kdy ve Vyšáku teče 22 kubíků, Karlovi se tam nechtělo, protože to tam neznal.
Teď však přišla skvělá příležitost. Nejlepší junioři z žebříčku tam byli a hledali se nadšení dospělí, kteří by dělali rozhodčí. A tak se Karel nabídl, že by přijel. Nabídka byla přijata. Mělo to drobný problém. Ze závodu v Šilheřovicích se přijelo v sobotu kolem desáté večer a chtělo to vstávat kolem třetí ráno v neděli. Nebylo to úplně jednoduché, ale kafe a něco k tomu pomohlo.
Chvíli po půl sedmé se Karel objevil na větším parkovacím placu nedaleko Předních Loučovic.
Chvíli nebylo jasné, zda se jednalo o správné místo srazu. Za chvíli ovšem přijížděla další auta. Z nich vystupovali mlaďoši, co otvírali kufry a začali postupně vyndávat věci ven. Pruty, prsačky... jo, bylo to správné místo.
V období čekání se Karel procházel kolem aut a prohlížel si vybavení. Superb, Superb, ... minimálně ho překvapilo, že čísla na tubusech začínala dvojkou. Tak jemné pruty Karel ani nemá, v Jihlavě se začíná na trojce. Ale je pravda, že my zase nejsme žádní závodníci, takže jemné věci nemáme.
Dlouho to netrvalo a už se objevil Máca, který si zavolal všechny dospělý a začal dávat pokyny ohledně závodu. Pro Karla jako nového účastníka - deset sektorů, Karel půjde na šestku. Korýtko s sebou, je na délku 50 cm. V případě převazování kontrolovat, zda v případě chytání na dvě muchy jsou muchy aspoň 50 cm od sebe ve svěšené poloze. "Oni když mění mušku, tak se jim to nechce převazovat, a pak se stane, že najednou mušky nejsou od sebe 50 cm. Takže když si toho všimneš a budeš mít pocit, že nejsou tak daleko od sebe, tak to přeměř. Když to bude míň, tak to označ do bodovačky, my si to pak proberem a případně můžeme dát i disk." První ryba se měří vždy, pak když bude závodník chtít. Ryby pokud možno co nejdřív do vody, takže když bude přes dvacet, tak jenom kývnout, že se uznává, zapsat bez velikosti. Závodník vždy podepisuje, takže pustí rybu a doběhne podepsat. Minimální velikost 20 cm. Když si Karel nebude jistý, přeměřit, mohou tu být hraniční ryby.
První kolo mělo být na hodinu a půl. Následovala půl hodina na přesun a další hodina a půl. Kdyby náhodou došel později, třeba z trojky na desítku, tak pustit klidně později, ale pak mu ty minuty přidat, aby si zachytal celou tu hodinu a půl. Potom bude hodinka pauza na jídlo a pak tři hodiny, ale na jednu muchu pouze.
Když bylo všechno vysvětlený, vzal Máca Karla podél celého úseku a popisoval techniku chytání. Že v tuto dobu bývají ryby za kameny vedle proudů. Zatím moc do proudů nechodí, to spíš až v létě, kdy je málo kyslíku ve vodě, a to pak v těch peřejích bývá voda víc okysličená. Teď jsou ryby za kameny v očkách, zrcátkách, tam kde se voda točí a zpomalí. A taková místa je potřeba prochytávat. Zrovna v těchto místech se hodí používat jenom jednu mušku, protože když tam přijdou dvě najednou, občas ta ryba neví, pro kterou se rozhodnout. Jak je tam jedna, ryba ví, po které skočit.
Není třeba se taky nějak zdržovat. Prohodit ke kamenu dvakrát, třikrát. Když to ryba nevezme, tak jít jinam. Nejčastěji se chytá na nymfu nebo na splávek. Teď ráno to ještě na suchou moc nebude, ale později, až se hmyz víc rozlítá, tak ty ryby jdou i na suchou a to je potřeba sledovat. Když začnou skákat po splávku, tak je dobrý tu nymfu zespoda dát pryč a chytat už jen na splávek.
Kolem sektoru mezi osmičkou a sedmičkou Máca ukazoval nahoru, kde bylo vidět vyhlídkové místo. Karel si vzpomněl, jak se tam se Zuzkou byli vloni v červenci podívat. Krásný výhled. No a teď byl pod ním, taky pěkný. Kameny všude velký a malý, docela se to střídalo. "To co totiž vidíš taky na břehu, tak je i v té vodě. Velký kamen, pak malý, strašně blbě se v tom pohybuje. Ti kluci potom spíš chodí po těch kamenech a chytají z nich, protože ve vodě se hodně blbě chodí a někde je to dost hluboký..."
Nakonec Karel dorazil na stanoviště 6. Tam měl zůstat a čekat na závodníka. Po chvíli, co Máca odešel, přišel jiný rozhodčí se závodníkem, a že Máca vzkazuje, aby šel nahoru. Tak Karel vyrazil. Tam se dozvěděl, že se to nakonec ještě trochu pozměnilo a Karel bude na trojce. Na trojce už stál závodník David. V tu chvíli tam byl i Máca junior, tak se krátce pobavili. Karel zmínil, že není jednoduchý chodit s klukama na ryby, když je závodní sezóna a většinu času trávíme na hřišti. Ale že by chtěl s nima zajet na říční republiku do Plzně. Hmm... těžší voda. Když tam není voda, je to hodně náročný, když tam voda je, trochu míň náročný. v 90 procentech případů se chytá na suchou, nejlépe růžovou, protože kolem je hromada netykavek.
Blížil se začátek závodu. Připravený čtyři pruty. Na začátek připravená nymfa na konci a na přívěs nějaká růžová žížala. Lehčí konzultace Davida s otcem ohledně té žížaly. 8:30 - start.
První náhozy z břehu. Pak teprve do vody.
8:33 první ryba. Potočák 22 centimetrů. Podepsat.
8:35 další potočák. David rovnou ukazoval na Karla, že je malá a pustil ji.
8:45 Další potočák. Po přeměření potočák 19,5. Malá.
8:47 Zaseklá ryba, po chvíli spadla kus od podběráku. Návazec na větvi. Páčení návazce z větve. Podařilo se. Rozmotávání návazce. Letmý pozdrav rukou větvi, pokračování dál.
8:49 Jelec proudník. Raději přeměřit - 21 centimetrů. Uznáno. Podepsat.
Prošel kolem Máca a Máca junior. Prý co na to Karel říká. Karel svým laickým pohledem prohlásil, že David dělá to, co říkal Máca - prohazuje ta pomalejší místa, dvakrát třikrát a jde na jiný místo. Máca doplnil pár informací přímo při sledování Davida, aby Karel věděl, co má sledovat. Po chvíli se vzdálili k dalším.
8:55 Pstruh dostatečně velký. Puštěno a podepsat. Karel zaznamenal, že žížala zmizela a chytá se na dvě mouchy. Přívěs cca 5 cm od kmene.
Převazování návazce.
9:08 Zaseklá ryba, vypnula se a návazec se brutálně zamotal kolem špičky. David zařval na Karla, že potřebuje druhý prut. Stejný jako ten první. Karel vystřelil k místu na startu, kde byly tři náhradní pruty. Jo ... určitě se lehce pozná, jak vypadá ten správný prut, ale ne pro Karla, kruci... Bafnul všechny tři a vystřelil zpátky. David mezitím dorazil k břehu. vybral si prut a šel chytat. Od této chvíle Karel pravidelně přibližoval zbývající dva pruty k místu chytání.
Příprava návazce. Dole nymfa s růžovou kuličkou 3,2 na šestnáctce háčku. Na přívěs stříbrná cca 2,5 kulička na 18 háčku.
9:13 Začalo se znovu chytat.
9:23 Potočák, přeměřený na 23,5 cm. Podepsat.
9:26 Potočák, ten se dal poznat, že míru má. Pustit, doběhnout, podepsat.
9:30 Potočák. Karlovi se zdál malý. Tak přeměříme. 17,5 cm. Malá.
9:35 Potočák, zase vypadal malý. Přeměříme. 20 cm přesně. Počítá se. Podepsat.
Nějaký hluchý místo. Nebere to.
9:45 Potočák, sotva říct, zda dostatečně velký. Přeměříme. 20,5 cm. Počítá se. Podepsat.
9:48 Potočák, zase hraniční. Přeměříme. 18cm. Malá.
9:49 Potočák, ty voe zase nejasná velikost. Přeměříme. 20cm přesně. Počítá se. Podepsat.
9:53 Potočák. No, podobnej jako ten předtím, ale má míru? Přeměříme. 21cm. Počítá se. Podepsat.
9:57 Potočák. "Hele mně se zdá malej". "Tak ho přeměříme?". 19,5 cm. Malá.
9:59 Potočák. Vypadá relativně velký. Přeměříme. 290mm. Větší než ten první. Podepsat.
10:00 Konec.
Celkem David chytil 17 ryb. Počítalo se pouze 12. Jeden proudník, zbytek potočáci.
Během cesty zpátky dával David Karlovi pár tipů, na co svoje kluky připravit. Například, že by neměli mít nervy z toho, že zamotají, že chytí o strom a podobně. Že se to stává i reprezentantům, i mistrům světa na závodech. Je to prostě úplně normální.
Při skákání z kamene na kamen a povídání přehlídl Karel jeden mokrý kamen. Na suchých kamenech mu body fungovaly skvěle. Na tom mokrém mu však ujela noha a hodil tlamu. Do vody naštěstí letěla jenom pravá noha, ikdyž až po začátek stehna. Ale nic neuplavalo, kromě desek s bodovacím lístkem. David si pro ně skočil, naštěstí spadly to tichého místa a neuplavaly. Krásná nová zkušenost pro Karla - dívej se ty voe pod nohy. Ještě se musel Karel vrátit pro pruty, které nechal poblíž vody pro případ, že by byl potřeba nějaký další. Naštěstí je našel velice rychle.
Bylo zajímavé Davida sledovat při závodu. Pečlivé náhozy ke každému kameni, do každého pomalého místa. Dva tři náhozy a dál. Zdálo se, že se nikde moc nezdržuje. Jediné zpomalování přišlo u dvou chycení stromů, výměna prutu. Možná to byl ten důvod, proč se ke konci sektoru David nedostal. Alespoň Karlovi to tak přišlo, vlastně ani ještě nevěděl, kde ten konec sektoru je. Po pauze se na něj šel podívat a našel ho. Jo, asi se David vážně ke konci nedostal.
No, takže 12 ryb. Nejdelší 290 cm. Krátká pauza a čekání na dalšího borce.
Přišel Jakub. Měl s sebou pěknou bednu s věcma. Karlovi se líbila. Začal si představovat, jak by do ní naskládal věci na rybolovnou techniku. Asi by to šlo. No a ještě dva pruty. Karel si to moc neprohlížel. Zbývalo pár minut do začátku dalšího kola. Jakub řekl Karlovi, aby mu nosil ten druhý prut.
Ještě říkal, že si myslel, že to nebude ono s dvanácti rybama, ale asi je pátý. Karel lehce koukl na bodovací lístek. 12 ryb jako David, ale rybou přes 30 centimetrů. Jestli se každé kolo počítalo zvlášť, tak Jakub Davida dal.
Před začátkem dorazili Mácové. Mladej šel k Jakubovi, věkem zkušenější se ptal Karla, zda se David dostal až na konec sektoru. Karel řekl, že si myslí, že ne. "A zeptal se Tě (Jakub) na to?" "Ne, nezeptal..." Máca se obrátil na syna "Ty a okamžitě [mu vynadej]..." Jak Máca prohlásil, Jakub viděl neznámýho chlapa, měl hned vyzvídat, co jak se tu chytlo, kde co jak, zda došel na konec. Karel jako člověk neznalý věci "jak to u muškařů chodí" by samozřejmě všechno řekl, i to, že David na konec nedošel. No a první, co měl Jakub udělat, je to, že měl jít napřed dochytat sektor, kde se ještě ryby nepoplašily, a tím dát rybám čas na uklidnění v místech, kde se už chytalo.
No, přišel start a Jakub šel do vody.
10:36 Potočák 22 cm. Zapsáno, podepsáno.
10:37 Potočák. Malá rybka.
10:38 Potočák. Docela velkej. Jo, 27 centimetrů. Pustit. Podepsat.
10:40 Potočák. Malá rybka.
Karlovi to přišlo nějaký pomalý. Jako kdyby prochytával každý místo zbytečně dlouho. Laickým pohledem v porovnání s Davidem...
11:03 Potočák. Nejasná velikost, raději změřit. 21 centimetrů. Ok, zapsáno, podepsáno.
11:06 Karel přenášel pruty a všiml si, že Jakub chytil asi rybku a pustil ji. Zřejmě malá.
Dostal se na druhý břeh. Běhá po kamenech jak kamzík. Přitom se snaží chytat. Vypadá to zajímavě. Jako kdyby zrychlil. Dorazili Mácové. Jestli už se dostal tam, co David. Karel nevěděl. Procházel to podruhé a vůbec se neorientoval... Popsal svůj pohled. Mácové chvíli sledovali, pak šli dál.
11:21 Potočák. Zbytečný měřit, měl 24,5 cm.
11:27 Potočák. Malá rybka.
Karel zbystřil. Někde měl mít konec sektoru. Začal hledat značku a našel. Hned Jakuba upozornil na konec sektoru. Jakub okamžitě zareagoval a posunul se od konce víc do svého sektoru.
Výměna prutu. Rokerka a nymfa na konci.
Moc to nebere. Skoro projitá polovina sektoru znovu, ale nic.
11:50 Potočák.
12:00 Konec.
Celkem Jakub chytil 9 ryb. Pět ryb uznaných.
Bylo to zvláštní sledovat. Na jednu stranu to vypadalo, že se Jakub oproti Davidovi šíleně zdržuje. O to zvláštnější je fakt, že za hodinu byl Jakub na konci sektoru. Buď zrychlil nebo byl David zdržený těmi zachyceními větví a výměnou prutu.
Konec dvou kol. Čas na pauzu. Karel procházel místem, kde je cedule o floře v prostředí Čertových kamenů. Odtud po cestě přes koleje a k autům. U aut se zakousl do jídla, ale chybělo mu pití. Postaral se o to Máca, který mu dovezl pití a kafe. Paráda, hned byl ten den o něco lepší.
Co dál? Třetí kolo. Zase na trojku, tentokrát na tři hodiny a pouze na jednu mušku. Zbývalo cca 20 minut do startu, tak Karel vyrazil.
Asi tři minuty před začátkem třetího kola dorazil Karel na trojku. Čekal tam Michal, který s dalším klukem něco řešil něco kolem mušek. Karel po chvíli upozornil, že zbývají dvě minuty do startu. Kluci se na sebe podívali a začali se culit. Vzduchem proletělo něco ve smyslu "von to ještě nezná...". Další kluk si od Michala vzal nějaký mušky a zmizel. Michal ještě převazoval. Karel upozornil, že zbývá půl minuty. Michal v klidu dovazoval a řekl, že to bude na tři hodiny, takže ta minutka nebude hrát takovou roli. Tak to Karel nehrotil a jenom upozornil na start.
13:00 Start.
13:02 Michal začal chytat.
13:03 Potočák vybojovaný v podstatě na první nához do vody. 21 centimetrů. Pustit. Podepsat.
13:04 Dorazil Alda. Požádal Karla, zda by nemohl jít na dvojku místo něj, protože na dvojku jde chytat jeho syn Štěpán. Není problém. Co čas? No, když tak mu nějaký dát navíc. Ok.
Karel se se Štěpánem přesunul na dvojku. Dvojka byla plná kamení. Místy to vypadalo, že se dá přeskákat celá řeka po kamenech z břehu na břeh. Štěpán taky dva pruty. Mušky Karel nezachytil.
13:06 Start.
13:11 Potočák. První měření. 21,5 centimetru. Zapsáno. Podepsáno.
13:13 Potočák. Slušně velkej. Přeměřit. 31,5 centimetru. Vypadá to, že berou na růžovou žížalu.
13:24 Potočák. Uznán, puštěn, podepsán.
13:28 Ryba, spadla.
13:29 Ryba, malá, následně puštěná.
13:33 Potočák. Uznaný, podepsaný.
13:38 Potočák. Uznaný, puštěný, podepsaný.
13:40 Potočák. Karlovi se zdála malá. Štěpán dorazil s rybou. Ok, 20 cm přesně. Uznaná, podepsaná.
13:43 Potočák. Ty voe, podobně malá. Přeměřit. Ok, 21 centimetrů. Uznaná, podepsaná.
13:48 Potočák. To si dělá prču, zase taková malá. Přeměřit. 21 centimetrů. Uznaná, podepsaná.
13:52 Potočák. Dostatečně velký od pohledu. Puštěná, podepsaná.
Dorazili Mácové. "Tak co na něj říkáš?" Karel se začal rozplývat nad technikou. Neskutečná přesnost náhozu do každé skuliny, kdy kolikrát vlasec vypadal, že sjíždí po kameni, jak ten nához byl blízko a proplouval po straně. Někdy Štěpán nahodil ke kamenu, to se mu odrazilo zpátky, tak tam nahodil znovu, zase se mu to o kamen odrazilo zpátky, tak to tam nahodil znovu. A už se trefil na 5 centimetrů od okraje. Brilantní chytání z pohledu laika. Žádný velký chvátání, způsobený hlavně tím, že kamenů, které bylo potřeba obchytat, bylo na sektoru opravdu hodně.
Mácové sledovali Štěpána. Zdálo se, že Štěpán znervózněl, přestalo to jít.
Mácové pořád sledují. Štěpán přešlápl na jiný kamen a uklouzla mu noha. Zahučel do vody pod kamenem. V jeden moment byla na hladině ze Štěpána pouze čepice, než se vynořil. Štěpán se nadechl, vylezl na místo , kam původně chtěl a chytal dál.
14:05 Potočák. Dostatečně velký, uznaný, podepsaný.
14:15 Ryba, po chvíli spadla.
14:29 Potočák. Dostatečně velký, podepsaný.
14:35 Potočák. Od pohledu větší kus. Uznaný, podepsaný.
14:42 Mácové zase dorazili. Máca mladší radí suchou. Štěpán dává suchou. Zatím to nic nedělá.
14:45 Máca prohlásil něco ve smyslu "Dej tam ty voe něco huňatýho macatýho. Tady nejdeš na malý lipánky, ten potočák chce něco velkýho. Jestli máš nějakou rokerku na čtrnáctce háčku, tak ji tam klidně dej..."
Nebere to. Převazuje zpátky na nymfy...
14:52 Potočák. Dost velký, uznaný, podepsaný.
14:53 Potočák. Vypadal malý. Přeměřeno. Jo, 19,5 cm. Neuznaná.
14:56 Potočák. Vypadal malý. Po přeměření stále malý. Puštěno.
15:13 Potočák. Zase takový prďola. Přeměřeno. 20cm. Ok, uznáno, podepsáno.
15:15 Potočák. Prďolové si dali sraz... Přeměřeno. 21cm. Ok, uznáno, podepsáno. Zdá se, že už jsme zase za žížale.
15:20 Potočák. Dostatečně velký, uznaný. Pomalu se vracíme po proudu zpátky.
15:23 Potočák. Od pohledu zase malej. Přeměřeno. 19,5cm. Neuznáno, puštěno.
15:36 Potočák. Zase takovej prcek. Přeměřeno. 20,5cm. Uznáno. Podepsáno.
15:39 Došel na začátek sektoru. Vylezl z vody a pospíchal ještě proti proudu nahoru.
15:48 Potočák. Dostatečně velký. Uznaný, podepsaný.
15:52 Potočák. Od pohledu velký. Uznáno, podepsáno.
15:55 Potočák. Od pohledu dost velký. Uznáno.
16:01 Potočák. Od pohledu prcek. Přeměřeno. Jo, je to prcek.
16:06 Konec.
No, tohle byla neskutečná škola. Spousta nových informací, technik prohazování, pohupování (oživování) mušky při proplouvání. Občas bylo potřeba hodit do konkrétního místa znovu. Člověk zvyklý z muškařiny by si prohodil za sebe a hodil to tam znovu. Štěpán ne, ten to jak u mokrých hodů mušky skishe hodil doleva, dal tomu jednu sekundu a pak to zase přehodil mokrým hodem tam, kam to chtěl původně dát. Nepovedlo se to? Fajn, znovu nahodit doleva. Sekunda pauza. A zase doprava.
To co také Karla zaujalo během chytání, bylo asi těch 10 kol, co projelo po cestě, před níž je napsáno, že je zde zákaz jízdy na kole a že kolům slouží cesta nad kolejemi.
Po chvíli přišel Alda. Pomohl Štěpánovi pobrat věci a vysvětloval Karlovi, jak to mají navázané. Karel se vyptával hodně. Věděl, že chytání na francouze je v podstatě chytání na silon, ale ve chvíli, kdy závodní návazec může mít maximálně dvě délky prutu, nerozuměl, proč se tam nedá ujímaný návazec, který by při nahazování fungoval líp než jedna tloušťka po celé délce návazce. Alda mu vysvětloval, že podle pravidel signalizátor za návazcem musí mít stejnou tloušťku jako návazec. A tak to dává smysl, že signalizátor o tloušťce kolem 0,46 mm by nebyl úplně košér. Karel se i vyptával na další věci kolem toho francouze. Ještě se zapomněl zeptat na tu tenkou šňůru, co se používá pro muškaření. To mu pak později prozradil Máca.
No, aby se to nezakecalo. Štěpán chytil celkem 28 ryb. 22 uznaných. Výborný výkon, za který byl pochválen i od obou Máců.
A byl konec závodu. Mácové se rozloučili s Karlem, Karel poděkoval za nové zkušenosti, a všichni se vydali svou cestou.
Po čtvrt hodině se Karel dostal na cestu, na které se objevil signál. Čtyři nepřijaté hovory a esemesky s dotazem "žiješ"?
Jo, signál tam nebyl nikde...