Šance na medaili rozhodně byla. V rybolovné technice jsme měli kromě žákyně opravdu jednu z nejsilnějších skupin závodníků, která se mohlo dát dohromady. Záleželo na poznávačce a plavané. Jsou to totiž tři disciplíny. Ti, co tolik neovládají RT, zase spoléhají na plavanou a znalosti. Vyhrát dvě části a v podstatě je to doma. A třeba Západočeši nebo Východočeši jsou vyhlášení plavačkáři. Navíc na západu republiky se věnují i RT a minimálně v tělocvičně trénují a objíždí závody. Na východě se zase házení začali věnovat a získávají spoustu informací, kde se dá. Například vloni se zúčastnili někteří závodníci i soustředění talentované mládeže, kde se zapálení vedoucí učili, jak trénovat jednotlivé disciplíny. Nevypadalo to jednoduše, konkurence nám roste.

Velký konkurent, Moravskoslezský územní svaz, pro změnu omladil tým, takže to nebylo jen o ertéčku. Ano, měli tam Nikču a Jardu, ovšem další byli nováčci. Tady jsme mohli cítit šanci, pokud bychom je ale udrželi za sebou nebo blízko u sebe ještě před házením.

Střední Čechy na tom nejsou asi úplně dobře. Svazové kolo probíhalo zhruba ve stejném duchu, jako oblastní kolo v Kroměříži - odchytání jednoho kola plavané, zátěžový trojboj v RT a nějaká jednoduchá poznávačka ryb. Zdá se, že v tomto územním svazu je fokus ohledně výchovy sportovní mládeže směřován jinam. Podobně je na tom i Praha nebo Jihočeský územní svaz. Však také sledujeme brutální úbytek sportovních dětí v těchto územních svazech. Čest těchto svazů zachraňují muškaři nebo přívlačáři, ovšem to se moc Zlaté udice netýká.

O to zajímavější práce ve Zlaté udici je vidět v Severočeském územním svazu, kde pro děti připravili v podstatě generálku na Národní kolo. Tam, kde my máme finance leda tak na fotografie, pouštěné z projektoru, v severních Čechách připravili dětem poznávačku z vesměs živých ryb a živočichů nebo rostlin. Je to něco úžasného, protože je to jedna z mála možností, kdy se malý rybář dokáže setkat s tolika druhy ryb na jedom místě.

No, konkurence byla.

Páteční den probíhal dopoledne opět v tréninkovém duchu. To už přijížděly i ostatní týmy. Tu reprezentační auto svého svazu, jinde rovnou autobus. Připadali jsme si jak chudí příbuzní... Někdo si vyzkoušel chytání, jiní se připravovali na zahájení závodu a první část.

Hned na úvod zahájení bylo potěšující informací, že tentokrát se zúčastnilo všech 7 územních svazů plus Morava. Zase jednou kompletní sestava na Národním kole. Nechyběl předseda Českého rybářského svazu, pouze se omluvilo vedení Středočeského územního svazu. Možná v tom hrálo roli to, že se ten den zahájila sezóna dravců. Možná šlo to významné gesto směrem k pořadateli nebo šlo o vyjádření postoje k soutěži pro děti tohoto typu.

Po veškerých formalitách a ubytování přišla soutěž v Rybářských znalostech. Na každého se chystalo 50 otázek ze seznamu něco kolem 280 možných, dále 20 ryb, 15 rostlin a 15 živočichů. Co říci k testu? 50 otázek a za každou správnou odpověď byly 2 body. Tři otázky k plavané, to je jednoduché, protože se to točí kolem významu jednotlivých signálů, kolem krmení, kolem nástrah. V podstatě kdo chytá občas nějakou plavanou alespoň na svazovém kole (i proto ho taky u nás děláme), tak tuší, jak to probíhá a jaké signály kdy jsou a co znamenají. Pět otázek z RT? Pro nás také prkotina, víme (aspoň doufáme), jak je velký terč, jak daleko leží a kolik je bodů za jeho zásah. Nás z Moravského rybářského svazu může zaskočit sekce stanov Českého rybářského svazu, protože u nás to máme jinak. Naštěstí jsou to jenom tři otázky. Pak je tu zákon o rybářství a prováděcí vyhláška. Sem tam nás může překvapit, že nejmenší lovnou míru má lín, protože u nás má 25 centimetrů, ale to je dáno tím, že máme upravené bližší podmínky, takže jsme si u lína 5 centimetrů přidali. No, ještě ty přírodovědné otázky jsou pohoda. Jestli v otázce jsou za možnosti tloušť, jeseter a ouklej a otázka se ptá, kdo má spodní postavení úst, snad se nedokážeme splést. Takže nás může hlavně zaskočit sekce rybníkářství. Vědět, k čemu slouží výtažný rybník nebo kdo byl pan Frič, to už chce nějaké znalosti. Studenti středních rybářských škol jsou samozřejmě ve výhodě.

Bylo poznat, kdo se tomu věnoval a měl vysoké ambice, a kdo naopak jel podpořit tým svou účastí, ale ne zase tak moc znalostmi. Klobouk dolů před tím, co předvedly týmy Východočeského územního svazu a Moravskoslezského územního svazu. V součtu celý tým musel zodpovědět 300 otázek. Východočeši udělali chybu pouze v pěti z nich. Moravskoslezští bardi pouze ve čtyřech. Čtyři závodníci ze severu Moravy plný počet. Klobouk z hlavy a klaníme se až k zemi, to byl fantastický výkon. To u nás bylo vidět, že nejvíc času na otázkách trávil Robert, Matěj a Honza. Matěj byl dokonce viděn i na republice o týden dřív, jak si otázky procházel. Robert i Matěj měli pouze jednu chybu. Náš Honza měl absolutně bez chyby. Je to borec. Jedinou kaňkou na výkonu týmu byl Vojta, který ty otázky nedal a měl 17 chyb.

Po testech přišla na řadu poznávačka. Že jsou ryby krásně poznat podle barev na těle? Tak na to zapomeňte, v těch akvárcích velice rychle o barvy přijdou. Jestli neznáte ostatní znaky, jste v pytli. Takovej sedmicentimetrovej candátek bez pruhů a se zplihlou hřbetní ploutví, takže nevíte, zda má jednu nebo dvě, to je teprve labůžo. Nebo zlatá forma jesena... Poznáváte rostliny podle květů? No, tak zapomeňte na to, že by dneska kvetlo úplně všechno... poznáte takový úzkolistý orobinec i jinak? No... a tak nějak se s tím musely děti popasovat. Za každou správnou odpověď rodu i druhu dva body, když jste místo kapra obecného napsali kapr splašený, brali jste jen bod za kapra. Pokud jste napsali karas obecný, za to obecný jste nedostali nic. To teprve panečku odděluje pověstné zrno od plev.

Opět kloubouček dolu před Východočechy, nikdo z nich neměl míň jak 30 bodů za ryby. Jediný, kdo jim v tomto mohl konkurovat, byli Západočeši. Ovšem rybí nejka byl ostravský Dominik, který neudělal ani jednu chybu a za ryby bral plných 40 bodů. Takový západočeský junior Kuba sice měl jednu chybu v druhu ryby, ale jako jediný měl plný počet bodů za rostliny. On měl plný počet i za živočichy, takže bral neuvěřitelných 199 bodů za celou soutěž. Po právu vyhrál v juniorské kategorii. Nikdo neměl víc. Nejlepším výsledkem u žákyň bylo 192 bodů, které získala litovelská Eliška, bojující na Moravskoslezský ÚS. No a v žácích si všechny namazali na chleba Východočeši. Brali první a druhé místo.

Vojta sice zkazil testy, ale v poznávačce se pochlapil a bral nejvíc bodů z našich žáků. To se tentokrát nepovedlo Honzíkovi, který za živočichy bral pouhých 7 bodů. Nejlepším naším žákem byl jihlavský Honza, který obsadil 8. místo. Součet pořadí celého týmu byl 84 bodů. Nestačilo to na lepší jak 5. místo. Na začátek tragédie. Někoho uklidňovalo, že podobný výsledek jsme měli i vloni a nakonec jsme skončili druzí, ale fakt by to už chtělo to do těch děcek nějak dostat. Do vedení šel Moravskoslezský ÚS. Za ním Východočesi a Západočeši.

Celý závod se řeší tak, že se sečtou pořadí z obou kol a pak se to seřadí. Kdyby někdo měl stejný součet umístění, lepší je ten, co dohromady chytil nejvíc ryb. Matěj byl v klidu. Jako jediný měl dvě jedničky, a i kdyby ještě někdo měl dvě jedničky, Matěj by stejně vyhrál, protože jeho součet vah ryb přes 12 kilo byl největší. Součet dvou jedniček měl i Robert, takže vyhrál juniory.
Fascinující bylo, že všichni naši borci se umístili v první desítce. Celkový součet 27 byl jednoznačně nejlepší. Druhý nejlepší tým, Východočeši, měli skoro dvojnásobný součet.

Byl to famózní návrat do hry. V průběžném pořadí jsme měli součet 6 (5+1) a byli jsme na druhém místě. Před námi byli Východočeši se 4 body (2+2). Za námi Západočeši se součtem 7 (3+4).

Sbalit věci a na pokoje. Čekal nás poslední den závodu a pokus to druhé místo udržet.

Mušku jsme nezačali špatně. Matěj a Honzík minuli pouze třikrát. Honza měl o jednu nulu víc. Nejlépe dopadl Vojta, který měl akorát jeden kratší výtah, jinak trefil všechno. Robert minul dvakrát. Na začátek to bylo dobrý, šli jsme hned do vedení. Dva Smaslovci sice hodili kilo, ale průměrný výsledek týmu byl horší. Ostatní nás moc neohrožovali. Všimli jsme si opět jednoho malého neduhu, kdy někteří začátečníci házeli suché hody tak, že zkoušeli neustále pokládat, dokud netrefili terč. Paradoxně jim to spíš ublížilo, protože kdo zkoušel tak dlouho házet na jeden terč, neměl potom čas na doházení jednodušších mokrých hodů.

Šli jsme na plachtu a tam se projevilo, že byl Honzík nemocný. Nebyl v pohodě a na výsledku se to projevilo, když jinak devadesátkový borec hodil pouze 82 bodů. Vůbec jsme se nedivili, byl dobrý, že šel vůbec házet. Náš Honza teda zdravý byl, ale přes 90 bodů se taky nedostal. Matěj a Robert dali 96 a nejlíp naházel Vojta, který měl pouze jednu osmičku. Páťa při své premiéře hodila 42 bodů. Opět jsme na tom byli dobře, pouze u moravskoslezského týmu, jihočeského týmu a Prahy měli jednoho závodníka nebo závodnici, co se dostal(-a) přes 90 bodů, jinak byl problém se dostat přes 80 bodů.

V podobném duchu to bylo i na poslední terčové disciplíně. Kromě nováčka Páti se nikdo z týmu nedostal pod 80 bodů. Pouze v Praze a Moravskoslezském ÚS měli tři závodnice nebo závodníky, co se dostali na 80 bodů a víc. Po terčích jsme tedy měli slušný náskok. O druhé místo se praly severní Morava s Prahou a blízko byly i severní Čechy. Východní Češi se první trojce vzdalovali, takže byla šance pro nás na celkové vítězství.

Dorazilo se do kempu, šlo se na jídlo a balit věci. Chvíli trvalo, než se sečetly výsledky a připravily se ceny pro děti. Během té chvíle dorazili zástupci Českého rybářského svazu a dokonce i zástupci Středočeského územního svazu. A mohlo se jít vyhlašovat. Už dorazili i zástupci Středočeského územního svazu.

V kategorii žáků jsme brali zlato za lov ryb (Matěj), dále zlato za RT (Vojta), stříbro za RT (Matěj) a bronz za RT (Honza). To však nebylo vše, ještě šlo o vyhlášení celkových vítězů a tam sice na prvním místě vyhlásili fantastickou Nikču z Moravskoslezského ÚS, ale druhé a třetí místo patřilo nám. Matěj skončil druhý a Honza třetí. Placku za celkové umístění jsme v Jihlavě měli asi naposled v 70-tých letech. Ale pro úplnost nemůžeme opomenout Roberta v juniorech, který celkově také vyhrál a k tomu si přidal dvě první místa za LRU a RT.

Ostatní se také neztratili. Vojta se z původně 24. místa prorval až na celkové 6. místo a Honzík z 25. místa na celkové 11. místo. Paráda. Páťa sice skončila osmá, ale vzhledem k tomu, že byla úplně nováček a třeba v RT absolvovala pouze 3 tréninky, šlo spíše o získávání zkušeností do dalších let.

Podařilo se nám to. Z posledních pěti ročníků jsme dovezli dvě zlata, dvě stříbra, jeden bronz. V letošním roce jsme si navíc vybojovali nominaci na mezinárodní kolo Zlaté udice, spojené se Zlatým blyskáčem. Na konci srpna by tým MRS měl vyrazit do Ivanky pri Dunaji (kousek na východ od Bratislavy). Tentokrát to bude o feedru, přívlači, zátěžovém trojboji a poznávání pouze ryb.

Snad se bude dařit i tam. Když se podaří sehnat finance.