Týden po posledním závodu Českého poháru přišel na řadu poslední ligový závod - soutěž v 1. a 2. lize. Vyrazili jsme do Bíliny.

Na lize je zajímavé to, že jarní kolo je zhruba prvním až druhým oficiálním závodem, takže člověk vidí, jak na tom je po zimě, případně po pár (doslova) trénincích venku, zatím co podzimní kolo teď bývá jeden z posledních závodů. To nám zase umožňuje porovnat, jakou práci jsme odvedli během celého roku venku. U těch dospělých se to až tak moc neřeší, tam ty výsledky jsou víceméně stejné, ale u těch dětí je to znát hodně. Tak jsme byli zvědaví, jak se s tím kluci popasují.

V první lize jsme měli oba týmy. Áčko skončilo na pátém místě a Béčko skončilo jedenácté. Na své konkurenty z vyšších pater jsme ztráceli docela hodně. Áčko muselo dohánět ztrátu nějakých 50 bodů na Ostravu a ještě se muselo dívat za sebe, protože šestý Moravskoslezský ÚS ztrácel jen 18 bodů. Béčko ztrácelo na Prahu 66 bodů a spodek nebylo potřeba řešit. Fakt, že bylo na 11. místě, znamenalo, že musí jít na desáté, pokud se chce udržet v 1. lize.

Tak ta muška nebyla úplně jednoduchá, ikdyž protivítr se ještě neprojevoval tak moc. Dal se pocítit na špici ve chvíli, kdy zatlačil do špičky při hodu dopředu. Vítr totiž nešel úplně proti, ale spíš šikmo doleva a některých momentech vybočil prut, čímž šňůra letěla vlevo od terče. Přesně to se stalo Karlovi na třetím terči u mokrých v druhé rundě. Jedna nula. Z Áčka to bylo nejvíc, Milan minul dvakrát, Adam s Tomášem třikrát. V Béčku hodil nejvíc Petr, když dal 90. Honza již poněkolikáté měl zadní terče na suchých delší a přední terče kratší. Hlavně ty přední promáchaval a muška končila před terčem. Na mokrých pak ještě jedna dlouhá. Celkem tři vedle. Majkl čtyři nuly, stejně jako Jirka, u kterého to byl malý zázrak vzhledem k tomu, jak málo měl možností trénovat a jak musí bojovat s ramenem. Co se týče konkurence v žácích, Matěj hodil 6 nul a ztrácel. Lukáš minul třikrát a byl mezi Petrem a Honzou se stejným výsledkem, jako měl Adam.

Na plachtě vytřela všem zrak chropyňská Adéla, která jako jediná hodila 100 bodů. Pak tu byli ještě tři lidi s 98 body, jeden z nich byl i Karel. Adam zabejčil a udržel se nad 90 body se čtyřmi osmičkami. Ostatní z Áčka skončili pod 90 body. Honza hodil také 92, ikdyž na rozdíl od Adama minul pouze třikrát, ovšem jedna vedle byla šestka. Peťa šel na plachtu s velkým respektem, protože si pamatoval jarní nominačku na stejném hřišti, kde začal s nulou na podhodu. I teď se nedařilo, výsledek pod 80 bodů mu moc nepomohl. Tým podržel hlavně Majkl, který měl 94 bodů. V porovnání s žáky Matěj hodil míň jak Adam s Honzou, ale víc jak Petr. Lukáš ukázal, že plachtu umí, hodil jako Adam s Honzou. Adam držel první místo.

Pořadatelé nechali stát stoly na mušku dálku tam, kde stály na terče. Výseče se vytáhly po větru. S větrem bylo jasné, že by ty dálky mohly být hodně zajímavé. Na první závodníky spíš čekal slabší vítr, od poloviny závodního pole již vítr vypadal velmi slibně, ač někdy se stočil do těla. Ale dalo se to, nezaznamenali jsme nějakou šlehanou.

Ač Karel totálně potopil tým šíleným výsledkem na skishi, potáhl tým nahoru nejlepším výsledkem na mušce dálce z celého startovního pole. Když se přidali i Tomáš a Milan, kteří se dostali přes 100 bodů, zdálo se, že by se mohl tým posunout z desátého místa nahoru. A přišel na řadu Adam. Jeho mušce dálce se věnovalo hodně času na trénincích po Hanáckém poháru. Technika se upravila a výsledkem byl jeho druhý nejlepší výsledek letošní sezóny, když oba hody dostal za 43 metrů. Na kluka, kterému ještě nebylo ani 13 let, to bylo fantastické představení a perfektně načasovaná chvíle.

Béčko začarovalo ještě víc. Každý z týmu se dostal za hranici 100 bodů. To se povedlo jen třem týmům první ligy, že se dostali všichni závodníci za 100 bodů. No, jeden z nich byl ten náš. Jirka ze sebe vydal doslova maximum. Ač ho ruce bolely jako prase, hecnul se a dokázal hodit 52 a 50 metrů. Fantasticky se předvedl i Majkl, který není zvyklý na to, že by se nějak pravidelně dostával za hranici 100 bodů, ale tentokrát se dostal až na 112 bodů. To Honza se na hranici 100 bodů nedostal nikdy. Nejdelší dosavadní hod měl 48 metrů a nejlepší celkový výsledek měl 95 bodů. Tentokrát se to však povedlo. Vůbec poprvé se dostal jedním hodem za 50 metrů a celkovým výsledkem 100,11 bodů pokořil bájnou metu 100 bodů. To Petr už se za 50 metrů jedním hodem podíval. Vloni nejlepší výsledek 51,68 a součet 101,40 bodů nepřekonal celou sezónu. Nechal si to až na podzimní kolo 1. ligy, kdy dokázal dostat poprvé oba hody za 50 metrů. Vytvořil si tak nový rekord jedním hodem, delším o 3 metry a součet vylepšil dokonce o 6 bodů.

A tak naši mlaďoši zafungovali dokonale a předvedli pregnantní týmovost v praxi - nejlepší dálku nachystali na ligu. I díky Adamovi Áčko poskočilo z 10. místa na 4. místo. Béčko stále na posledním místě, ale ukrojilo velkou část ztráty. Z hlediska žáků Matěj zaostal za Adamem o 9 bodů. Lukáš Adama porazil o 5 bodů, ale na Honzu mu chybělo 9 bodů. Kroměřížský Adam na mušce dálce hodně ztratil, ale z toho, co dělal s prutem, je cítit, že ještě úplně nechápe, jak hod do dálky funguje.

No, byl to zase boj jako sviň. Nakonec Áčko skončilo čtvrté v podzimním kole a uhájilo páté místo celkově. Cíl byl splněn. Béčko se ctí doházelo a ač skončilo poslední, nechybělo moc na desáté místo. Čeká ho tedy sestup a příští rok bude bojovat v 2. lize.

Zajímavý moment přišel při celkovém vyhlašování, kdy došlo k lehkému rýpnutí do týmu Velkých Pavlovic, který skončil na druhém místě. Ne, že by se někdo otíral o umístění, jako spíš o složení týmu, kde zrovna z těch Pavlovic byl pouze jeden závodník. Když se následně vyhlašoval tým Hořovic, který vyhrál, přišel úplně stejný mišmaš ze čtyř svazů, jako byl v tom týmu Pavlovic. Tentokrát už nikdo nerýpal.

Přivedlo nás to na myšlenku podívat se, jak by to dopadlo, kdyby se mohly zúčastnit pouze ta družstva, u nichž všichni závodníci pochází z dané MO nebo PS. No, vítězem by zřejmě byla Kroměříž "A" (jinak skončila na 4. místě), pak asi Kroměříž "B" (jinak skončila na 8. místě) a pak Bohumín "A" (jinak skončil na 9. místě). Všechny ostatní týmy nad měli vždy alespoň jednoho závodníka, který v daném týmu hostuje. Tým ÚS jsme nezapočítali.

Současně by se závodu mohlo zúčastnit maximálně tak týmy Ostravy, Kroměříže, Bohumína, Jablonce a Prahy. I my bychom to nějak dali dohromady, ale pak by měl smůlu Milan, protože Žirovnice by vlastní tým dohromady nedalo. A proto je dobře, že není povinnost mít týmy složené pouze z domácích závodníků. Je to právě ta možnost hostování, která umožňuje závodníkům, kteří mají touhu se neustále zlepšovat a objet co nejvíc závodů, aby se mohli účastnit i ligových závodů.