Muselo to přijít.
Nemůžeme se dočkat, až konečně začne venkovní sezóna, a pak se člověk pořádně ani nerozkouká a má před sebou závěr sezóny. Další sezóna pryč. No, co se dá dělat.
Posledním závodem termínového kalendáře je Pražský pohár. Tentokrát to nebyl jediný závod, který se uskutečnil. SMASLovci pořádali Územní přebor v Kunčicích, pak tu byl ještě závod v rakouském Windenu, takže závodníci z republiky byli všude možně. A jiní nebyli vůbec nikde. Chtěli jsme si poslední závod užít, jak kdo chtěl, takže to vypadalo, že se rozdělíme. Adam si přál jet do Windenu, Petr s Honzou zase do Prahy. Tak se dohodlo, že poprvé nepojedeme na stejné závody. Jirka, Tomáš a Adam měli vyrazit do Rakouska a Karel, Zuzka, Téčko a Bačové měli vyrazit do Prahy. Jak na potvoru ale Adam lehl. Angína je sviňa. Nakonec do Windenu nejel nikdo.
Do Prahy se vyrazilo v nahlášeném počtu. Ještě jsme teda přihlásili Matyho, aby si taky zazávodil, ikdyž jenom v trojboji. Zatím to jenom lechtáme, netlačíme na pilu, a tomu také měly odpovídat výsledky. Cíl byl jasný - Petr chtěl být pošesté nejlepším žákem závodu a Honza chtěl Peťu porazit. Karel se těšil na závodníky, které skoro vůbec nepotkává, ale na Pražském poháru jsou. Beky jsme vzali s sebou s tím, že snad bude prostor, kde by nemusela být celou dobu na vodítku.
Po příjezdu do Prahy přišla nepříjemná situace, kdy obě možné cesty k hřišti byly zablokované zákazem vjezdu z důvodu předělání vozovky. Zatím co dvě auta dorazila bez problému okolo, jako vždycky, Karel tentokrát jel skrz obec, čímž si situaci slušně zkomplikoval a musel se vracet polňačkami zpátky, aby se nějak domotal k hřišti. Není příjemné vézt v autě psa a potkat osoby, venčící jiné psy. Šoková terapie v podobně nečekaného štěkotu o síle, že by to probudilo i mrtvýho, proběhla naštěstí v klidu a nikdo se nelekl natolik, aby cukl s volantem a skončil s autem mimo silnici. Ona tam stejně žádná silnice nebyla.
Druhé překvapení přišlo až na hřišti, kdy jsme zjistili, že nepřijelo hodně lidí, hlavně ti, na které se Karel těšil a kvůli kterým tam jel.
Kluci byli v kategorii juniorů, žákovská kategorie nebyla. Oni tam stejně byli junioři jenom dva - kroměřížský Robert a třešťský Honza. K nim se přidali dva chlapci z Jablonce, jeden z Mostu, Matěj a Adam z Chropyně a Kroměříže, a pak Honza s Petrem. Stejně jako Peťa se jablonecký Vojtěch a mostecký Pavel loučili tímto závodem se žákovskou kategorií, příští rok jdou do juniorů. Honza, Matěj a Lukáš budou končit příští rok a Adam ještě později. No, o zábavu bylo postaráno. Robert nám dělal tu metu, kterou jsme chtěli dohnat, a Matěj s Lukášem ty žáky, které jsme chtěli porazit.
Matyáš to neměl jednoduché. Stál proti šesti trojbojařům z Pelhřimova, jednomu klukovi a jedné dívce z Mostu. Moc nadějí jsme si nedávali. Zuzka měla jednu vážnější konkurentku v podobě velkopavlovické Julči a Karel šel proti kroměřížských klukům, pražským veteránům a jabloneckému Davidovi, který si tu a tam odběhne od ryb na závody RT, aby ukázal, zda to ještě umí.
Počasí nebylo pěkné, foukal velmi silný vítr. Většinou rovně, tu a tam se točil doprava doleva. Vítr postupně přidával na síle. Ač muška skish se ještě nějak dala odházet, plachta již byla složitější a skish byla fakt složitá. To, čemu jsme čelili o týden dříve házením do protivětru, jsme teď čelili po větru. Zdálo by se to lepší, nebyla to tak úplně pravda.
Ani si nejsme jistí, jestli na muše skishi víc překvapili Honza s Lukášem, že minuli jenom jednou, nebo Robert, že minul čtyřikrát. I Adam dal dvě nuly. No, aspoň do dokazuje, jak to někdy bylo náročné. Miloš a David dali stovky, Karel minul jednou. Plachta byla ještě větší sranda. David a Miloš jeli pořád stejně, oba jen dvě osmičky. Karel měl tři. V juniorech hodně překvapil Adam, který hodil 94, stejně jako Robert. Lukáš hodil 92. Naši kluci vedle druhých to projeli na plné čáře, s výsledky 82 a 84 docela klesli. Hlavně Peťa. Ten se ale zase předvedl na zátěži skish, kde minul pouze třikrát, čímž se dostal hodně nahoru. Překonal ho pouze Robert, který hodil nechutné a hlavně chlapy zahanbující kilo. Dospělým chlapům utekl David, protože minul pouze jednou, zatím co Karel třikrát a Miloš dokonce pětkrát. Jo, bylo to hodně zamíchaný.
Zuzka si jela svůj závod, v podstatě od první disciplíny přeházela ostatní ženy v každé disciplíně. Po terčích měla ztrátu 33. Třešťský Honza začaroval na mušce skish, když hodil úžasných 45 bodů. Pak se ale projevila nezkušenost s nepříjemným počasím a plachta se nepovedla. Do toho se přidala i nepříjemná skish. Toto se bude muset ještě natrénovat. Je vidět, že Honzovi chybí závody. Podobně na tom byl i Maty. V nepříjemném počasí, kdy ještě neumíme nahodit nízko, se několikrát stalo, že nám kapku vítr vynesl mimo. Jak na plachtě, tak na skishi jsme hodili nejmíň. Respektive dělili jsme se o poslední a předposlední místo.
Muška dálka byla v podstatě v uragánu. Dlouho jsme nezažili takový vítr. Nebylo to úplně jednoduché, točilo se to občas do těla, takže tu a tam se někdo fláknul. Ale kdo to trefil, tomu to letělo. Kluci, hlavně teda Petr a Honza, po zkušenostech s mírně slabším větrem o týden dřív, byli natěšený jak malej Jarda. A děly se věci. Petr, který již minulý týden posunul svůj osobák na 54 metrů, nyní posunul své maximum ještě dál. Dokonce i ten kratší hod byl delší než dosavadní osobní rekord z Bíliny. A ten delší hod byl ještě o 5 metrů dál. Peťa dokázal pokořit bájnou hranici 60 metrů jedním hodem. Navíc překonal součtem hranici 115 bodů, což bylo zlepšení osobního rekordu o 8 bodů!
A pak přišel Honza. Ten, který o týden dřív poprvé dostal jeden hod za 50 metrů a pokořil hranici 100 bodů v součtu. Tento Honza dělal technicky, přesně to, co po něm vždycky Karel chtěl. Hody lítaly v neskutečných smyčkách a napínaly se až v samotném závěru. Po pěti minutách házení se zjistilo, že oba hody dokázal dostat na 59 metrů. Jen 2 centimetry mu chyběly, aby se dostal na 60 metrů. Koukali jsme na něj, jak se rozčiluje, že mu chyběly ty dva centimetry. To, že o 18 bodů překonal svůj osobní rekord v součtu, ho v tu chvíli vůbec nezajímalo. Bylo to neuvěřitelný.
I tady bohužel nastal problém současné doby - příliš málo závodníků. Karel nestihl všechny. Třešťského Honzu ještě zvládnul, ale když házela Zuzka, kterou potřeboval vidět nejvíc, musel sám házet. Zuzka u sebe měla naše kluky jako pomoc a možná i díky nim se dostala oběma hody za hranici 50 metrů a zlepšila si svůj osobní rekord. Karlovi to moc nešlo, ač se nejdelším hodem dostal za 67 metrů, nebyl nejlepší. Nejdál se dostal Miloš z Kroměříže, který nejdelší hod poslal za 69 metrů.
Po mušce dálce Zuzka ve své kategorii vedla s náskokem. Karel byl na třetím místě. Protože v juniorech oba největší žákovští konkurenti (Roberta jakožto juniora nepočítáme... :) nedali ani stovku v součtu, Peťa šel na třetí místo a Honza na druhé hned za Roberta, který naše porazil i v této disciplíně, ikdyž o moc to nebylo. Pozitivní informace pro Peťu, který příští rok půjde do juniorské kategorie. Honza z Třeště trochu nepřekvapivě uzavíral kategorii.
Poslední disciplína - zátěž dálka. Petr pořád řešil, s jakým navijákem bude házet, že na tom svým má málo vlasce. Karlovi se nechtělo na poslední závod plýtvat vlascem, a tak dal Peťovi svůj naviják s tím, že si hodí s jeho prutem. Ostatní měli vercajk připravený a mohlo se jít házet. Bróňa už si počítal, kolik potřebuje hodit na 500 bodů. Vycházelo mu to na nějakých 84 metrů. Jo, možná by se to dalo, kdyby nepřešla fronta a nevypršela se nad námi. Pak totiž vítr ustal. Respektive začal foukat kolmo doprava. Když to někdo hodil výš, než bylo vhodné, vítr mu kapku zastavil a pak ji vynesl mimo výseč.
Všichni kluci přesto byli přemotivovaní. Matěj, Lukáš, Petr, Honza... všichni měli velkou šanci být na bedně a to jim v hlavách dělalo neskutečnou paseku. Peťa měl vyloženě smůlu, protože obrovskou ránu nevydržela zřejmě špatně navázaná zátěž a utrhla se. Honza dal první hod vedle. Matěj vedle, Lukáš vedle, Robert vedle. Druhé kolo probíhalo velmi podobně, jen s malou odchylkou, že Petrovi se zátěž neurvala, jen ji nedotočil, takže druhý hod vedle. Honza taky vedle. Ve chvíli nervozity chtěl Petr hodit zajišťováka, že tam chce mít nějaký metry a bojí se, že by to otočkou do výseče nedal. No, málem tam nedal ani ten zajišťovací hod. Několikrát ho Karel musel přeskládávat, aby zátěž směřovala do středu výseče, aby pak zátěž při odhodu zůstala Peťovi na prstu. Obrovské štěstí, že kapka dopadla asi dvacet centimetrů od kraje do výseče.
To Honzovi se nechtělo jít na zajišťovací hod. Chtěl otočku. Karel mu tedy znovu opakoval, co si při ní hlídat, a Honza se roztočil, rozmáchl a hodil téměř přesně do středu a technicky. Odměnou mu byl hod delší, než měl Peťa. Uhájil svou pozici. Ostatní kluci, kteří chtěli být na bedně, měli podobné problémy. Lukáš se nakonec rozhodl také pro zajišťovák. Nakonec hodil o pouhý jeden metr dál a moc se řešilo, kdo tedy z dua Petr-Lukáš bude lepší a obsadí třetí místo. Nakonec to byl Petr. Honza obsadil druhé místo. Nadšením jásal ještě chvíli poté, co už byly sbalené pruty. A Matěj stejně jako Honza šel do rizika a zátěž do výseče dostal. Na bednu to nestačilo, ale hod velmi pěkný.
Nejdelší hod v kategorii juniorů měl tedy chropyňský Matěj, který se dostal na 60 metrů. Druhý nejdelší hod měl kupodivu dobře naladěný Honza z Třeště, který hodil 56 metrů. Ač zbytek závodů byl velmi podprůměrný (ovšem očekáváný vzhledem k tomu, jak dlouho hází), zátěž dálka byla perfektní. Úžasné zakončení sezóny nováčka, který začal koketovat s RT na konci května. Máme radost, že mu poslední disciplína ukázala, že mělo smysl trénovat. Teď ještě doladit ty terče.
V kategorii nováčků Matyáš první zajišťovák hodil vedle. Druhý hod do výseče dostal, ale bylo to cca 20 metrů. Na třetí hod k němu Karel konečně dojít, ale rady o protažení naviják dopředu se minuly účinkem a Maty to opět zabil do země. Nicméně ale prodloužil hod o 6 metrů.
Karel hodil první hod do výseče a protože Peťa hází s měkčí špicí, Karel docela slušně prožvejkl. I tak ale hodil základ 62 metrů. Ten ovšem neprodloužil. Oba vedoucí chlapi, David a Miloš, hodili úplně stejně, to jest o 6 metrů dál. On vlastně skoro každý hodil dál. Zuzka hodila pěkný hod na hranici 60 metrů. Pak už byl docela problém do dostat dál.
Než se vyhlásily výsledky, přišel ještě na řadu Pražský losos. I kluci byli přihlášení. Akorát že Peťa šel proti Karlovi a Honza proti skoroveteránovi Petrovi z Prahy. Karel s tím, že by mohli kluci házet současně, vzal s sebou starého Kuckuka a trochu se bál, aby se nezlomil. Ale nemusel, prut fungoval dobře a hody lítaly dál než Peťovi. Ač se Peťa snažil, hodil míň. I Honza hodil míň, ikdyž ti, co stáli u konce výseče, říkali, že Honza neměl o tolik kratší hody než jeho soupeř.
Přesto vypadli všichni tři. Petr a Honza v prvním kole, Karel ve druhém. Na Milošovy hody, o čtyři metry delší, vůbec nenašel recept. Nakonec ale vypálil všem rybník David, který hodil ve finále nejdál.
A to už se dostáváme k vyhlášení.
V kategorii nejmenších dostal pohár každý. I Matyáš, který již odjel. Vzali jsme mu ho s sebou a jak to půjde, tak mu ho předáme. V kategorii juniorů vyhrál bez diskuzí kroměřížský Robert, na druhém místě byl Honza a na třetím Peťa. Další závod, kde nejlepším žákem byl kluk z Jihlavy. V kategorii mužů vyhrál úžasným představením David. Až je nám líto, že nejezdí po pohárech a nebojuje i o repre. Druhý skončil Miloš a na Karla zbyl bronz. Zuzka vyhrála ženy v podstatě bez nějakých komplikací. V kategorii nejlepší pes by vyhrála Bekynka, kdyby někdo takovou kategorii vyhlásil.
A to bylo všechno.
Než se Jihlaváci rozkoukali a pobrali všechny věci, byli na hřišti sami. Odešli už dokonce i pořadatelé. Ne, že by nějak vadilo, jen jsme byli překvapeni tou rychlostí. Tak jsme vzali svoje věci, hodili je do aut a vyrazili domů taky.
Skončila tedy venkovní sezóna. Jihlavští kluci předváděli neskutečné výsledky a jejich tvrdá dřina se postarala o to, že podzim patřil v podstatě celý jim. Ale o tom později. Dáme si zasloužený dvoutýdenní voraz a v listopadu do tělocvičny, kde začne příprava na vnitřní sezónu a fyzická příprava na venkovní sezónu 2024.
Ale nekončíme. Souboj v lososobijci pokračuje a ještě nás v listopadu čeká Rebešovická muška. Tedy Karla a Honzu. Bude to boj.