V letošním roce nás zastihla nemilá situace. V jednom termínu dvě soustředění. Vloni jsme začínali v Bransouzích a když v sobotu toto soustředění skončilo, v neděli jsme jeli na další soustředění do Zálužné. Ano, byl to trochu logistický oříšek především pro maminky, které musely včas zajistit další oblečení a jídlo a podobné životně důležité věci, aby druhá akce proběhla bez problémů, ale jinak nás to docela bavilo. No tak letos to nešlo.
Po vyhodnocení plus a mínus jsme došli k názoru, že pro nás má větší význam soustředění v Zálužné. Faktorů pro to bylo více, například - možnost tréninku třikrát denně, zpravidla menší teplota na place díky stromům a vodě kolem plochy, plac tak velký, že dálky se daly házet jednou skupinou ve stejné chvíli, co jiná skupina házela na terčích. Plus i naše oblíbená muškařina. Každý měl samořejmě možnost se vyjádřit a většina se vyslovila pro Zálužnou. Nakonec si to menšina promyslela a rozhodla se vyrazit také do Zálužné. Všichni jsme se tedy sešli tam.
Oproti jiným rokům jsme byli jediní, kdo do Zálužné dorazil z Moravského rybářského svazu. Bylo to vlastně pochopitelné, všichni ostatní byli v Bransouzích a i Ti, co v minulých letech dorazili do Zálužné alespoň na ryby, dorazili právě proto, že již skončilo soustředění v Bransouzích, takže měli volno na to, aby přijeli.
Tentokrát vyrazila pouze dvě auta. Táta Honzy to vzal na sebe a pobral všechny tři kluky. V záloze bylo řešení, že by jednoho kluka vzal Karel se Zuzkou, ale naštěstí se to zvládlo takto. Inu, Karel se Zuzkou by už neměly kam dát další věci. Půlku kufru zabíraly potřeby mentálního kouče Bekynky.
Kluci vyrazili do Zálužné již v dopoledních hodinách, aby si mohli ještě zachytat. Až u vody je čekal docela šok - prázdná řeka. Kde jsou ty roky, co ve vodě byla hromada pstruhů a lipanů, kteří brali i pět minut poté, co jim jejich stanovištěm někdo prošel. Tentokrát těžká bída. Ještě předloni si člověk úžasně zachytal. Vloni někomu utelky štiky do pstruhovky a na přívlač kluci chytali spíš je než pstruhy. Dokonce někdo ze starousedlíků zmiňoval, že již chytil přes 40 malých a jedna přes 80cm mu to utrhla.
V letošním roce po štikách ani památky. Jiné ryby tu však moc nebyly. Někdo říkal, že se nemůžeme divit, když tam od rána do večera nabíhá deset lidi najednou a všechno poplaší. Předloni to však nevadilo a ryby byly vidět i ze břehu. Bude zřejmě nějakou dobu trvat, než se situace zlepší. Správce toku podpořil soustředění alespoň tak, že dovezl a vysadil duháky, takže nakonec si přeci jenom závodníci zachytali a něco se i upeklo. Že by to ale nějak zamávalo lososobijcem, to se říct nedá.
K večeru dorazili poslední účastníci. Letos jsme zažili změnu - dorazila mezinárodní výprava v podobě pěti italských muškařů, kteří se zúčastnili letošního mistrovství světa juniorů a v Zálužné si chtěli zdokonalit techniky házení. Na starost je dostal Jeňas a doprovodného kouče mu dělala Anička. Nebyli jediní. Tu a tam se zapojili další a snažili se tu a tam něco předat. Dospělí trenéři často chodili i kolem ostatních skupin a sledovali techniky a rady dalších trenérů.
Jihlavská skupina si jela svoje. Adam, Honza, Petr, Zuzka, Karel a k nim se přidala i ostravská Kája, kterou neodradily loňské tréninkové dávky a Karlovy výukové metody. Plán byl jasný - dva dny trénink, jeden den odpočinek, dva dny trénink, závod, domů.
Jedinou černou kaňkou na celém soustředění byla změna nabízených nanuků. Zmizely Karlovy oblíbené typy a musel si zvykat na jiné. Naštěstí díky Zuzce našel ten nejlepší a ikdyž na den zmizely (více lidí objevilo, že ten Zuzčin oblíbený je nejlepší), druhý den již bylo doplněno.
Pro malé a menší účastníky připravoval Břeťa se svou asistentkou Kájou hromadu různých aktivit. Aktivity dopoledne, aktivity odpoledne, aktivity i večer. Neuvěřitelné úsilí a práce, kterou do těch aktivit oba vkládali, se vracelo nadšením a zápalem dětí do jednotlivých her. Když se na závěrečném vyhlašovaní výsledků a předávání cen vyvolával Břeťa, dostalo se mu od účastníků nejdelšího skandování a tleskání. Úžasná práce, Břeťo.
Teplo teda bylo velké. Třicítky tu a tam zachraňoval chladnější vítr, když šel od řeky, ale když ani ten vítr nešel, nebylo to příjemné. Honzovi se z toho v jednu chvíli udělalo blbě a jak se následně zjistilo, kluci vůbec nepili. Jedna láhev na celý den byla žalostně málo. Po zvýšení příjmu nealkoholických tekutin se situace zlepšila.
Učit kluky terče už nemělo smysl, každý prokázal, že stovky umí házet a je třeba jen udržovat techniku. Proto Karel zvolil metody pro zjištění výsledkových statistik a pak se již pouze plnily výzvy. Jinak volný prostor. Ukázalo se, že Honza, neustále se snažíc zlepšení rychlosti házení mušky skishe, pomalu ze stolu neslezl. Dokonce se už dokázal dostat na stovku s časem pod minutu a deset sekund. Petr trávil času na terčích taky hodně času, protože co si budeme - Hanácký pohár se blíží a stále ještě platí nominační kritéria dosluhujícího státního trenéra a nevíme, zda se s novým trenérem změní nebo ne. A zrovna Petr si není některými disciplínami úplně jistý. Výsledkové statistiky ho v tom utvrdily. Ve srovnání s Honzou a Petrem to vypadalo, že Adamovi se tolik trénovat nechce, ale makal taky. Asi by se to dalo říct tak, že Adam jel na 100% a kluci přes 100%.
Těžko říct, co kluci dělali přes prázdniny, Karel s nimi ve Štokách netrénoval. V Zálužné si však všiml velkého rozdílu - všem klukům neskutečně vystřelila odhodová síla nahoru. Švih, který předváděli všichni tři, byl úplně někde jinde. Čeho si bylo možné všimnout, bylo i to, že intenzivní trénink, večerní aktivity s ostatními a jiný styl stravování i spánku přispěly dohromady k tomu, že v závěru soustředění síly ubývaly, a to jakože dost.
Během volného dne chtěl Karel vytáhnout kluky někam na vyhlášené vody Moravskoslezského územního svazu, kde by si pořádně zachytali. Vyprávnění o čtyřicítkových lipanech a ještě větších pstruzích Karla navnadila. Adam však nemá celosvazovou pstruhovku, takže to řešil přes Vítkovského Jardu, který však pro všechny aktivity (a hlavně protože Karel ten nápad dostal pozdě) nemohl zajistit povolenku dřív než odpoledne. Takže Karel se s týmem připojil na celodenní výšlap.
Co k výletu říct. Cílem byla přehrada Kružberk a vyrazili jsme k ní přímou zkratkou. Měli jsme puštěnou aplikaci, která kopírovala naši cestu a vypadala částečně jak chrup padesátiletého chlapa po každodení konzumaci sladkostí bez čistění zubů. Pak jsme ještě zjistili, že se někde špatně uhnulo a nacházeli jsme se na kopci, zatímco plánovaná cesta byla pod ním. Ale došli jsme. Kolem Kružberku jsme se kochali naučnou stezkou, věnovanou slavnému staviteli přehrad Janu Čermákovi, což nejednoho účastníka výšlapu zaujalo. Nakonec jsme dorazili na místo určení. Část expedice vyrazila dál, zbytek zůstal na prohlídku přehrady a místního rybochovu. Měli jsme tak možnost vyslechnout informace o přehradě, o chovu lososovitých ryb a na vlastní oči vidět krásné pstruhy, z nichž někteří dosahovali délky přes 50 centimetrů. Úchvátná podívaná.
Cesta zpátky již nebyla zkratkou. Byla mírná, po silnici a zpevněných cestách, takže docela nuda. Taky byla trochu delší. Nicméně nikoho již nešlehaly větve, nežahaly kopřivy, bylo to fajn. Do doby, než se zjistilo, že se cestou jeden účastník výpravy ztratil. Ukázalo se však, že závodníci ze severní Asie nejsou žádná ořezávátka a umí se zorientovat. Chlapec úspěšně dorazil a za jeho úspěch mu byly poskytnuty úlevy, které se jiným nedostávalo.
Vynechali jsme páteční dopolední trénink a vyrazili na Moravu 23. Karel zhodnotil, že tréninku bylo dost, a tak si můžeme dopřát odpočinek. Ovšem neopomněl dodat, že v sobotu bude výzva - kdo bude mít ztrátu na terčích větší jak 20, bude dělat 100-100-100. Kliky, dřepy, sklapovačky. To byl zřejmě důvod, proč Petr odvolal svou účast na rybách a raději se věnoval tréninku, aby se lépe připravil. Honza a Adam vyrazili.
Bombik se hodně snažil vysvětlit, kam a jak. Také doporučil vyrazit dřív, než bude velké teplo, mělo být kolem 34 stupňů. Chystali jsme se tedy do Hanušovic k soutoku. Jeli jsme dvě hodiny a když jsme byli asi 2 kilometry od Hanušovic, Karel vzal navigaci a nastavil přesné místo k parkování. K jeho hrůze zjistil, že celé Hanušovice jsou rozkopané a jestli se k soutoku dostat, musí to objet přes cestu, která zabrala dalších 50 minut. Úžas střídal nádheru. Co se dalo dělat, Karel otočil auto a vyrazili jsme. Předtím však zajeli na další místo, kde se mělo dobře chytat. Chytily se tři ryby. Nejlepším místem si kluci prošli, takže si všechno poplašili. Jiná pěkná místa nebrala. To, že jsme asi na správném místě, jsme poznali podle zapomenutých označeních sektorů z mistrovství republiky dospělých, které se konalo v červnu. Přesto ryby nebraly a jak jsme později zjistili, zřejmě to bylo způsobeno tím, že byla neskutečně teplá voda a ryby se snažily nějak přežít, natož chtít po něčem skočit. S fiaskem a ve 33 stupních jsme se vrátili zpátky. Ještě jsme stihli trénink.
Původní plán dospělých hodit si multi a obouruče po večeři ztroskotal, takže jediný, kdo si odházel všechny disciplíny, byl Karel a Zuzka. Nikde se to neevidovalo, sloužilo to pouze na kontrolu obou zúčastněných.
V sobotu ráno mohl ještě někdo před snídaní potrénovat. Po snídani byl nástup, rozdaly se boďáky, závodníci se rozdělili do skupin a šlo se házet.
Do výsledků promluvilo hodně sluníčko. Ze světla házet do tmy nebo naopak není úplně ideální a to se i podepsalo na některých výsledcích. Třeba Zuzka měla 100-100-80. Karel měl zase 100-90-100. U kluků došlo k bezprecedentní situaci, která zprasila Petrovi celou plachtu. Ze šoku, že se mu může něco takového stát, se nedokázal soustředit na další disicplíny, takže ani zátěž skish, ani muška dálka nebyla odházena tak, jak celé soustředění předváděl. Dokonce měl problém trefit do pomyslné výseče zátěž dálku. Nakonec se mu to povedlo, ikdyž hod v nejlepších podmínkách šel "mimo". Akce 100-100-100 byla Karlem zrušena.
Jediný, kdo z našich kluků dokázal skutečně hodit do 20 bodů ztrátu, byl Honza. Výsledky 100-94-90 se dostal na ztrátu 16. U mušky dálky se projevovalo chování, kterého jsme si všimli i u jiných závodníků. Hodil nejdál z mládeže do 18-ti let (a v mužích by obsadil 4. místo), ale byly to podle něj krátké hody. Zátěž dálka byla skvělá, ale měl problém bojovat s nejlepšími. Pak přišel poryv a Honza ho dokázal úžasně využít. Hodem na 70 metrů měl druhý nejlepší výsledek a v celkovém pětiboji zaostal o pouhý bod za svým osobním rekordem. Karel si pouze posteskl, že Honza netrénoval rychlovky i na ostatních terčových disciplínách a pořád se věnoval jen mušce skish. Třeba by na zátěži skish byla taky stovka a padlo by to pětikilo. Tak jindy.
Celkově by se dalo říct, že kluci makali naplno, což se vrátilo velkou únavou. Energie, která se na dálkách dávala na začátku soustředění, již při závodu nebyla vidět. Praxe říká, že po regeneraci doma by se výsledky měly projevit na následujících závodech - Poháru mládeže a hlavně Lize mládeže. Jsme plni očekávání.
Pořadatelé došli k názoru, že naši kluci jsou přeci jenom starší než ti, co jsou v klasických žácích, a tak by přesunuli naše kluky do juniorské kategorie. Vůbec jsme s tím neměli problém. Všichni naši kluci tedy byli v juniorech. Honza vyhrál o 3 body nad domácím Dominikem, Adam skončil třetí, Petr čtvrtý. Pokud bychom měli Honzu a Adama v žácích, kam ještě patří, brali bychom v žácích 1. a 2. místo a v juniorech 2. místo. Výsledky byly rozhodně pěkné a jenom se podtrhla neskutečná dřina, kterou kluci na hřišti předvedli. V žácích a juniorech padly pouze dvě stovky, hodil Honza a Petr (pak ještě 3 stovky u juniorek, aby to bylo úplně přesné). Nejlepší výsledek na plachtě bylo 94, hodil Dominik s naším Honzou. Nejlepší výsledek na zátěži skish bylo 95, hodil Dominik a náš Adam. Jediný, kdo se dostal přes 100 bodů na mušce dálce, byl náš Honza. Jediný,kdo se dostal přes 70 metrů na zátěži dálce, byl Dominik a náš Honza. Co dodat...
Když se večer všichni sešli u ohniště, dostalo se Zuzce a Karlovi té cti, že byli vybráni a mohli zapalovat ze dvou stran táborák. Závěr soustředění se užíval až do prodloužené večerky.
V neděli ráno následovalo usilovné uklízení, balení, odjíždění. Po dlouhé době Karel se Zuzkou neodjížděli mezi posledními. Soustředění je tedy za námi a teď jsme zvědaví, jak dopadne podzimní sezóna.