Před dvěma lety se v Německu uskutečnilo mistrovství světa veteránů, kterého se zúčastnili čtyři čeští veteráni (ve věku mezi 55 a 68 lety) a dva ultra veteráni (68 a více let). Tehdy reprezentace získala dvě individuální medaile zásluhou Luboše, který v zátěži dálce jednoruč získal stříbro a v obouruční zátěži dálce bronz.
Mistrovství světa veteránů (nebo-li masters) se koná každé dva roky, a tak se parta dříve narozených nadšenců vypravila na to letošní. Opět vyrazilo šest závodníků, tentokrát pouze v té "mladší" kategorii. Zúčastnili se budějovický Vláďa, pražští Karel s Petrem, k nim se také přidal frýdlantský Milan a moravské duo Miloš z našeho Moravského rybářského svazu a Karel z Moravskoslezského ÚS. Současně s výpravou vyrazil i pelhřimovský Zdeněk, který se fungoval jako zpracovatel výsledků. Díky jeho pravidelné aktualizaci na sociálních sítích jsme na rozdíl od mistrovství světa ve Španělsku měli všechny výsledky neskutečně rychle.
Mistrovství světa probíhalo během naší první ligy. Na následujícím závodu v Kroměříži nebyl moc čas si popovídat o dojmech z mistrovství, takže můžeme pouze využít Karlovi poznámky, které mu poskytl Karel. Trošku to vyvolává zmatek, o kterém Karlovi a taky Karlovi je řeč, ale to není zase tak podstatné. Svůj pohled na průběh poskytl také jeden z Karlových německých přátel Klaus. Zkusíme to tedy prokombinovat s pohledem do výsledků.
V posledních pár letech je Itálie velice aktivním členem ICSF, o čemž svědčí fakt, že zde již po dva roky probíhal světový pohár a příští rok by zde mělo proběhnout mistrovství světa mládeže. Letos zde tedy proběhlo i mistrovství světa veteránů. Cílem výpravy byl janovský záliv. Zde se zhruba 60 kilometrů na sever od známého města Pisa nachází při pobřeží místo Marina di Carrara. Cesta české reprezentace vedla přes Rakousko a naši dorazili na místo kolem půl deváté ráno. Od 13:00 byl umožněn trénink a seznámení se s prostředím, které mělo vítat závodníky následující tři dny. Jednalo se o klasické atletické hřiště, na jakém jsme zvyklí závodit v Bílině. Kolem travnaté plochy tartanová dráha pro běžce, v rohu zasíťovaný kruhový rozběh pro hod kladivem. Pro naše závodníky nic nového. Tráva nebyla úplně ideální, byla poněkud střapatá, což na muškařské dálky nebylo úplně ideální. Zdeněk zjistil, že jeho místo bude v mobilním kontejneru.
To, co potěšilo většinu závodníků, byla vzdálenost hřiště od hotelu. V podstatě všechno v docházkové vzdálenosti. Nikdo nemusel řešit přejezdy, ikdyž někteří přeci jenom využili automobilů. Kolem šesté hodiny odpolední byl připraven slavnostní průvod, kdy se všechny reprezentace vydali směrem na stadion až na plac, kde proběhlo oficiální zahájení. Akce se zúčastnilo 12 států a závodníci se dělili na 3 veteránky, 25 veteránů do 66 let a 18 veteránů, majících 67 a více let. Naši to rozhodně neměli jednoduché, stáli proti nim stále velmi aktivní závodníci, účastnící se španělského mistrovství a současně i medailisti z daného mistrovství. Mezi mini lze jmenovat například slovenského Karola, švýcarského Markuse nebo polského Jacka. Byli zde však i jiní, dřívější účastníci mistrovství, jako například německý Olaf. Konkurence byla veliká.
Česká reprezentace si jako jediná vyslechla při svém představení dvě hymny. Na první pokus si nejdříve vyslechli německou verzi a česká zazněla až poté.
Rybolovnou techniku neprovází pouze veselé zprávy, občas dorazí i smutná. V červnu nás opustila legenda Věra Čapková a krátce před mistrovstvím odešel do castingového nebe i držitel 67 individuálních medailí, pan Peter Hässig. Při zahájení byla této velké švýcarské osobnosti věnována vzpomínka...
Následující ráno se česká reprezentace vypravila po osmé ráno na hřiště. Počasí bylo polojasné s ranní teplotou kolem 18 stupňů. Celý den byla hlášená maximální teplota kolem 23 stupňů. V devět měla začít první disciplína - muška skish. Finále bylo vždy šestičlenné, přestože závodníků bylo dost i na osm lidí ve finále. Problém byl spíše s postavenými starty. Některé disciplíny měly čtyři starty, což by 8 lidí na finále zvládlo ve dvou kolech, ale jiné disciplíny byly pouze postaveny na tři starty a tady už byl muselo mít finále realizované ve třech kolech, což by už bylo moc. Takže šest finalistů.
Nervozita se projevila hned u první disciplíny. Možná, že svou roli zde hrál i boční vítr, který foukal na hřišti. Každopádně nejlepší český výsledek bylo 95 bodů, které hodil Vláďa. Postup do finále ze šestého místa. Kunčický Karel minul dvakrát a byl mimo finále, stejně jako ostatní členové repre, kteří minuli čtyřikrát nebo dokonce pětkrát. Jediná disciplína a pro většinu po šancích na pěkné umístění ve vícebojích. Ve finále padly dvě stovky. Vláďa minul třikrát, čímž bojoval o medaili s rakouským Haraldem, který ale doházel o 20 sekund dříve, takže na českou reprezentaci zbyla bramborová medaile.
Druhou disciplínou byla zátěž arenberg. U některých našich závodníků se smůla z pat neodlepila. Výsledky pod 90 bodů se opět objevily. Oba Karlové a Vláďa se však dostali do finále za výsledky 94 a 98 bodů. Nejvíce zde hodil prešovský Karol, který si s 96 body vybojoval zlatou medaili. Německý Klaus a kunčický Karel měli 94 bodů. U Karla rozhodlo 14 sekund o tom, že obsadil bronzovou příčku. První medaile pro českou výpravu byla na světě. Vláďa s pražským Karlem obsadili páté a šesté místo. Velkým překvapením byl italský reprezentant, který k velké radosti domácích zvítězil ve své kategorii 67+. Již v základním kole hodil 98 bodů, což bylo nejvíc ze všech, a ve finále se jako jediný dostal nad 90 bodů. Nádhera.
Jestli jsme jásali nad účastí tři našich borců ve finále zátěže arenberg, pak jsme žasli nad čtyřmi chlapy ve finále poslední disciplíny dne, mušky dálky jednoruč. Petr postupoval z druhého místa, pražský Karel ze třetího, Karel ze čtvrtého a Miloš z pátého místa. Finále bylo velmi napínavé, ale na vítěze základního kola, polského Jacka, nikdo neměl ani ve finále. Již vloni jsme si všímali toho, že Milošovi se začala muška dálka zlepšovat. Již neztrácel na ostatní tolik a několikrát byl i mezi špičkou v této disciplíně. Letos se to zdálo být ještě lepší a vrcholem bylo právě mistrovství světa, kde Miloš vybojoval hodem za 57 metrů stříbrnou medaili. Souboj Karlů o bronz vyhrál nakonec kunčický Karel hodem o pouhých 7 centimetrů dál.
Jak v arenbergu překvapil italský reprezentant, tak v mušce dálce mezi veterány 67+ překvapil maďarský Ferenc, který ve svých 83 letech dokázal hodit za 52 metrů a dokonce porazit (česko)slovenskou legendu Juraje o 14 centimetrů. Neuvěřitelné, co se dá hodit v takovém věku.
První den byl u konce. Po třech disciplínách měla česká reprezentace jedno stříbro a dva bronzy. V průběžném pětiboji se kunčický Karel držel na třetím místě a první pětku zakončoval Vláďa. Do první desítky se ještě dostali osmý Karel z Prahy a Miloš na devátém místě.
Jestli předchozí den byl lehce pod mrakem, druhý den nikde ani kousek modré oblohy a předpověď hlásila, že kromě 20 stupňů přijdou i deště. Žádné pozitivní vyhlídky.
Začalo se zátěží skish. Těžko říct, jestli podmínky byly tak nepříjemné, ale tato disciplína se nikomu moc nepovedla. Jediný z naší reprezentace, kdo nedal víc jak tři nuly, byl kunčický Karel, který hodil 95 bodů. Postup do finále byl jistý a v něm bohužel minul dvakrát. Na čas však ubojoval alespoň stříbrnou medaili. Reprezentace tak měla již čtyři placky.
No, multi skish nám moc nejde ani u klasického mistrovství světa. Hází se to možná tak v tělocvičně a to ještě ne pravidelně a venku většina potká tuto disciplínu jen na republice. Výsledky pak podle toho vypadají. Z našich házeli multi jenom tři. Do finále se dostal alespoň kunčický Karel, který sice hodil 75, ale o 14 sekund těsně proklouzl mezi nejlepší šestku. Tam se to ale vůbec nesetkalo s formou a s nejmenším výsledkem skončil na šestém místě.
Už bylo docela pozdě a to ještě měly proběhnout dvě disciplíny. Nejdříve zátěž dálka obouruč. Tady jsme měli velké želízko v ohni v podobě Miloše. S tím, jak se objevovaly poryvy větru, se některým podařilo do větru trefit a hodit poměrně daleko. Miloše to nepotkalo, skončil na první nepostupové příčce. Hezky to trefil kunčický Karel, který byl jeden ze tří závodníků, co dosáhli hranice 100 metrů. Do finále s ním ještě postoupil Milan. Placka z toho ale nebyla, Milan o necelý metr a půl skončil na čtvrtém místě a hned za ním, i když o dva metry kratší, skončil Karel.
A měla přijít na řadu multi dálka. Taky přišla, ale pořadatelé si museli na závodníky posvítit. Hlavní rozhodčí Heinz byl pod slušným tlakem, když mu po tartanu během multi dálky běhalo 40 dětí, kteří si tam přišli zatrénovat atletiku. Holt se trošku nedomyslely časy, na které se to naplánovalo. Stane se. Každopádně disciplína proběhla. Že v základním kole hodí nejdál švýcarský Markus, to jsme nějak čekali. Co byl ale příjemný šok, byl hod Milana, který se jako druhý ze závodníků dostal za 100 metrů. Nikdo jiný už se tam nedostal. Do finále ještě proklouznul Miloš z pátého místa. Finále bylo napínavé do posledního hodu a pro českou reprezentace dopadlo úžasně. Milan získal fantastické stříbro a Miloš mu sekundoval svou bronzovou medailí. Paráda jak sviň...
A druhý den skončil. Po sedmi disciplínách měla česká parda tři stříbra a tři bronzy. Karel 3 placky, Miloš 2 placky, Milan jednu. Na bedně ve vícebojích se stále držel pouze Karel.
Třetí den a pravé italské azuro. Odhalily se všem hory s bílými fleky, které o odhalovaly mramorové lomy. Jak Karel konstatoval, všechno tam bylo z mramoru, dokonce i patníky a obrubníky.
Zbývaly disciplíny v pořadí muška dálka obouruč a zátěž dálka jednoruč. Nějakými vlivy došlo ale k jejich přehození a nejdříve proběhla pětka a šestka až po ní. Takže začala zátěž dálka jednoruč, která rozhodla pětiboje a družstva. A tady je třeba si přiznat, že Karel, který v jednotlivcích útočil na první místo a s Milošem i na první místo v družstvech, nehodil nejlíp. Koneckonců kolena již neslouží jako dřív a tady se to projevilo. Nesedlo to ale ani Milošovi. Čarovali jiní. Do finále postoupili Milan s Vláďou a skromně si můžeme říct, že se jim to ultra mega maxi povedlo. Vláďovi teda o pouhých 11 centimetrů uniklo zlato, ale bylo z toho krásné stříbro. A bronz přidal vicemistr světa z multi dálky Milan. Další disciplína, kde jsme brali double.
V tuto chvíli jsme se dozvěděli, že Karel obsadil druhé místo v pětiboji a s Milošem nakonec získali bronz v soutěži dvoučlenných družstev.
Česká reprezentace stále neměla ani jedno zlato, ač ostatních medailí již měla požehnaně. Přicházela však Milošova disciplína. Jestli někde měl získat zlato, byl to určitě losos. Šlo se na něj a Miloš potvrdil, že tady umí. Jediné dva hody, které se dostaly za hranici 80 metrů, byly oba Milošovy. Statečně se s ním snažili držet krok Karol a Markus, když se k němu dostali na max metr a půl. Ve finále však Miloš ukázal, kdo je tady pánem, a nejdelší hod opět dostal za 80 metrů. Tentokrát všem utekl o čtyři a více metrů. Za ním se umístili dva Karlové, stříbrný Karol z Prešova a bronzový Karel z Prahy. I ten kunčický Karel byl ve finále, ale ten skončil až pátý.
A to bylo vše. Odchod na hotel, převlíct se do hezkého a slušivého a na závěrečný ceremoniál a banket.
Pětiboj vyhrál prešovský Karol před kunčickým Karlem. V pětiboji jsme tedy měli stříbro. Do první desítky se procpal ještě Vláďa na sedmém místě. V sedmiboji Karel obsadil smolné čtvrté místo, pátý skončil Miloš a do desítky se vešli ještě pražský Karel na sedmém místě a Vláďa na desátém místě. V devítiboji pak kunčický Karel opět byl na čtvrtém místě a za ním byl šestý Miloš a osmý Milan.
V soutěži dvoučlenných družstev jsme měli dva týmy. Bronzové skončilo duo kunčický Karel a Miloš, na pátém místě skončili pražští Petr s Karlem.
Oslava se nemohla protáhnout příliš daleko, česká parta vyrazila kolem půlnoci domů. Zhruba kolem páté odpoledne byli již všichni doma.
Co říci závěrem?
Česká reprezentace vybojovala 11 individuálních medailí a bronz za družstvo. Kunčický Karel získal čtyři medaile (.-2-2), Miloš tři medaile (1-1-1), Milan dvě medaile (.-1-1) a Vláďa s pražským Karel po jedné medaili, Vláďa stříbro, Karel bronz.
Dalo by se říct, že úspěch našich veteránů je srovnatelný s reprezentací, která vyrazila do Španělska. Muži ve Španělsku získali 13 individuálních medailí, muži v Itálii získali 11 medailí. V obou týmech byl pouze jeden reprezentant bez individuální medaile. Jediný výraznější rozdíl je pouze v medailovém rozložení, španělská výprava měla více zlatých medailí a větší zastoupení ve vícebojích. O to více byla zase italská výprava úspěšnější na jednotlivých disciplínách.
S ohledem na to, jak velký medailový zisk oproti předchozímu mistrovství světa veteránu současná parta předvedla, si na sebe možná upletla bič, protože na dalším mistrovství budou velká očekávání ... :) Budeme držet palce.