Jednou jsme vyrazili do rakouského městečka Winden. Byly to ty dávné časy, co házel ještě Vojta. Od té doby se snažíme vyrazit do těchto krajin vyrazit každý rok, ale vždycky do toho něco vleze. Když se letos zrušil Pražský pohár, vycítili jsme příležitost, že konečně můžeme zase vyjet. To by ovšem nesměly dorazit záplavy, které donutily Kroměříž přesunout svůj závod o dva týdny dál.
Drobná změna rozhodila úplně všechno. Veselka Peťovy rodiny, přesunuta kvůli původnímu termínu Hanáckého poháru, podruhé přesunout nešla. Nový termín poháru přesunul oslavu dalších členů týmu a také dovolenou zbytku. Takže nakonec se zjistilo, že jediný, kdo by mohl vyrazit, je Honza. Ale neměl ho tam kdo odvézt a aby ho tam zase vezl otec, na to neměl závod dostatečnou prioritu.
Pak ale pomocné laso hodil Jeňas, který s Martinem vyrazil a nabídl se, že může Honzu vzít s sebou. Stačilo jen Honzu hodit do Brna, což nebyl takový problém. A protože Honza projevil zájem jet, domluvilo se to tak a ve Windenu byl alespoň jeden zástupce MRS PS Jihlava.
Ač by člověk řekl, že v tuto dobu už moc závodníků za závody nepojede a maximálně se sejde pár lidí, již několikátý ročník Pannonia Cupu, věnovaný památce nestora rybolovné techniky Helmuta, přilákal 43 závodníků. Zúčastnilo se 16 Čechů, 14 Rakušanů, 8 Němců, 4 Švýcaři a Miška ze Slovenska. Docela slušné počty. Byli nahlášeni i další závodníci, ale ti se z různých důvodů nemohli zúčastnit.
Moravské auto dorazilo v pátek odpoledne a po ubytování je čekala boží večeře, skládající se z burgeru a hranolek. V sobotu nastoupili na hřiště, kde zjistili, že Honza bude hlavně bojovat o prvenství s Martinem. V jejich juniorské kategorii byl již pouze jeden německý pětibojař a zbytek byli trojbojaři. To Jeňas to měl o poznání těžší. Samý mistr světa nebo aspoň medailista z letošních mistrovství světa, takže žádná sranda.
Závodníky kromě pěkného počasí čekal taky hodně zajímavý vítr. Nebudeme popisovat pořadí disciplín tak, jak probíhaly, ale tak, jak jsme zvyklí z našich závodů, tedy terče, dálka muškařská a na závěr dálka zátěžová...
Honza se ujal vedení hned po první disciplíně, kde na mušce skish hodil 95. Jedna těsná vedle. Martin minul čtyřikrát a německý Leon proměnil přesnou polovinu pokusů. Honza tedy vedl o 15 bodů na druhého a o 45 bodů na třetího. Že to počasí nebylo úplně nejlepší se dalo poznat i podle výsledků dospělých. V ženách nehodila stovku žádná, u mužů padly jednom tři stovky. Jeňas jednou minul, stejně jako další čtyři chlapi v kategorii dospělých.
Na plachtě to díky větru bylo o poznání těžší. Honza byl jediný z mladších závodníků, kdo se dostal nad 90 bodů, měl 92. Martin vybojoval 82 bodů a Leon 80. Mezi trojbojaři hodil nejvíc pelhřimovský Tomáš, který získal 76 bodů. V ženách stovka nepadla, ovšem v mužích padly dvě. O jednu se postaral rakouský Christian a o druhou německý Jens, který potvrdil perfektní formu, prezentovanou již ve Španělsku na mistrovství světa. Jeňas hodil stejně jako Honza 92 bodů, čímž se pohyboval výrazně pod stupni vítězů.
Jestli Honza měl pěkné výsledky na muše a plachtě, na skishi se to vůbec nepovedlo. Čtyři minely rozhodně nejsou něco, co by se mohlo dát za rámeček. Přesto to opět bylo nejvíc v mladší kategorii. Martin minul šestkrát, což byl druhý nejlepší výsledek. Podařilo se ho hodit dokonce i německému Timovi. V ženách padla jedna stovka, kterou hodila za Rakousko závodící jihočeská Alena, a v mužích padly tři stovky. Jednu z nich hodil i Jeňas, takže alespoň jedna terčová disciplína dopadla skvěle.
Po terčových disciplínách měl Honza ztrátu 33 bodů a vedl. Druhý Martin na něj ztrácel 35 bodů a třetí Leon 102 bodů. Jeňas měl ztrátu na terčích 13 bodů a byl na pátém místě se ztrátou 9 bodů na první pozici.
Na mušce dálce foukal některým dost silný boční vítr do ruky. Spousta závodníků pocítila, jaké to je, když přijdou s pomlázkou koledovat na Velikonoce a trošku se do toho zažerou. S tím rozdílem, že pomlázkou se většinou šlehá po zadku a ne po celém těle a v některých případech i do obličeje. No, byla to výzva v tom házet.
I Honza si užil svý. Tu flákanec, támhle další flákanec. Když už se mu podařilo vytvořit pěknou smyčku, tak jak se snažil po levé výseči, šňůra se mu napla až do navijáku a při klesání k zemi se vynesla ven. Nejdelší hod měl tedy 48 metrů. Tady se zadařilo hodit nejdelší hod Martinovi, který se dostal přes 50 metrů. Druhý hod měl o 4 metry kratší, ale v součtu měl o necelý bod víc jak Honza. Leonovi se podařilo oba hody dostal za hranici 31 metrů.
Jeňasovi se zadařilo. Ač mu uletěl pouze jeden hod, byl to druhý nejdelší hod v závodu. Podařilo se to takovým způsobem, že to Jeňase vystřelilo na medailové pozice. Jednalo se třetí příčku se ztrátou 2 bodů na druhou pozici a těžko dosažitelných 19 bodů na vedení.
Zátěž dálka byla pro Honzu utrpení. První zůstal na prstě a šel do háje. Druhý zajišťovací se podařilo dostat do výseče a třetí opět vedle. Ten jediný ve výseči spadl za 63 metrů. Martinovi se podařilo hodit o dva metry dál. Přes padesát metrů hodili ještě Leon a Sandro.
V mužích se nikdo z české výpravy nedostal za 70 metrů. Dokázali to pouze tři závodníci, dva Němci a rakouský Christian. Jeňas hodil necelých 69 metrů, což byla na Christiana ztráta nějakých 4 bodů, ale vzhledem k tomu, že před zátěží dálkou měl náskok 8 bodů, udržel si bronzovou pozici.
A závod skončil. Ve Windenu se hází pouze pětiboj. Moravská výprava nedopadla špatně, vezla jedno zlato, jedno stříbro, jeden bronz. Jihlavu může těšit, že to zlato cestovalo s Honzou na Vysočinu.
V rámci závodu byla ještě vytvořena dvoučlenná družstva, kdy s jedním pětibojařem závodil jeden trojbojař, avšak i výsledky pětibojařů se počítaly pouze z trojboje. Z 21 družstev obsadil Jan se svým spolubojovníkem 19. místo. Martin se svou parťačkou skončil o dvě pozice výš a byl na 17. příčce. Nejlépe dopadl Jeňas, který ve dvojici obsadil stříbrnou pozici. Na vítězství chybělo 11 bodů.
A tím se Honza rozloučil s venkovní sezónou. Čeká ho pár halových závodů, kde se současně rozloučí ze žákovskou kategorií a příští rok ho uvidíme v juniorech. Stejně tak Martin přestoupí do kadetů.
Děkujeme Jeňasovi, že nám Honzu na závody vzal, a jemu i Martinovi děkujeme za příjemnou atmosféru, bez které by si Honza závod neužil.
Tak zase příště...