Co s volnou sobotou? Nejlépe vyrazit na nějaké halové závody. Jsou takové, o kterých se ví, ale budou se konat až příští rok. Jsou jiné, které jsou ještě letos, ale pořadatelé tam moc nechtějí závodníky z jiných územních svazů, tak ani nepošlou propozice. Přeci jenom dělají závody v rámci svého územního svazu, a tak chtějí, aby uspěli jejich závodníci. Seženete peníze a ceny od sponzorů, a pak by vám to "vyžral" někdo bůchví odkud. Ono je to docela pochopitelné. Máte nováčky, chcete je namotivovat a nechat závodit děti, co hází pár let a přejedou vaše nováčky o parník, to je kontraproduktivní.
No a pak jsou takové závody, o kterých se ví a i propozice se zveřejní pro celou republiku. Dokonce i mezinárodní účast je vítaná. Závody v Hořovicích byly takového typu. Mohl přijet kdokoliv, dokonce ani startovné se nevybíralo. No tak proč se nezúčastnit. Pořadatel potvrdil, že dorazit můžeme, tak jsme poslali přihlášku a v sobotu vyjeli.
Když jsme se těchto závodů účastnili naposledy, konkurence byla velmi nevyrovnaná. Spousta závodníků se účastnila pouze halových závodů a venku jsme je již nepotkali. Někteří dokonce měli před závody pouze jeden trénink. Co jsme sledovali v jiných letech, pravidelní účastníci venkovních závodů se zde moc neukazovali a i letos jsme měli informace, že z MRS nebo SMS se sem nikdo nechystá. Tak jsme se rozhodli, že nejlepší kluky necháme doma a vyrazíme pouze s nováčky, abychom se porovnali mezi nováčky z Čech.
Po třech letech se nám stalo, že tři chlapci zahájili druhou sezónu s námi a zatím jsme je nikam moc nevzali. Maty a Robert sice vloni zkoušeli jezdit a mají za sebou i Hanácký pohár venku, ale pořád je to takové to šolíchání. A v Hořovicích se dala očekávat podobná kvalita závodníků, takže se mohli porovnat mezi mladšími žáky, kteří by měli mít podobné zkušenosti a výsledky. Všichni tři kluci chtěli jet, takže jsme přihlásili Tomíka, Robíka a Matíka. Karel měl častou zkušenost, že když závodil, kluci byli na startu současně s ním a on se jim nemohl věnovat. Proto se rozhodl, že v Hořovicích závodit nebude, aby se klukům mohl naplno věnovat.
Cesta probíhala klidně. Přes mínusové stupně to na dálnici neklouzalo a průjezd Prahou byl bez jakýchkoliv průtahů. Dokonce cesta ubíhala tak rychle, že jsme si museli udělat drobnou pauzu, abychom nepřijeli moc brzy. Při příjezdu k hale jsme viděli velké množství aut, že klasické parkoviště nestačilo a auta musela stát podél silnice. Tak jsme zaparkovali o něco dál a došli to.
Závodníků dorazilo 75, což bylo hodně vysoké číslo. Nejvíce jich bylo v kategorii mladších žáků, kde jsme byli i my. Celkem nás tam bylo 31. Bojovali jsme proti domácím, Příbrami, Dobřanům, Husinci, Nepomuku a silnému Pelhřimovu, ze kterého jsme měli největší obavy. Vůbec jsme netušili, jak se to bude vyvíjet, protože Tomáš neměl tolik tréninků za sebou a Matyáš neměl ještě ani jeden trénink nebo závod v hale. Naše naděje se upínaly k Robíkovi.
Závod byl rozdělen na dvě kola plachty a dvě kole skishe. Naši kluci byli poskládáni za sebou, za což jsme byli pořadateli vděční, a měli jít v pořadí Matyáš, Robert a na závěr Tomáš.
Hned během tréninku přišla nepříjemnost - Tomášovi se rozbil překlapěč. Zřejmě praskla pružina a překlapěč nedržel na místě, takže naviják byl nepoužitelný. S těmi to navijáky, které máme přes 10 let, se nám to stalo poprvé a nepočítali jsme s tím, takže náhradní plán nebyl. Dohodli jsme se, že Tomáš bude házet s prutem, který používá Robert.
Nalepili jsme čísla, vypsali boďáky, zúčastnili se nástupu a mohli jsme se nachystat na závod. Napřed šli tři závodníci a po nich jsme přišli na řadu my. Strategie byla jasná - přeházet co nejvíce pelhřimovských chlapců, kteří v současnosti představují benchmark Čech v mladších žácích.
Ukázalo se, že Karel udělal jednu chybu během prohazování, protože se zakecal s některými vedoucími během chvíle, kdy kluci zkoušeli hody zleva. Zde Matyáš i Robert udělali nejzásadnější chyby. Maty měl ještě problémy s hody zprava. Když se k tomu Matymu přidala ještě nula za náhle překlopený naviják při odhodu a škrtnutí za rameno, bylo z toho 46 bodů. Robert si pro změnu pletl strany. Když házel hody zprava, házel kapkou doleva. Když házel hody zleva, házel kapku doprava. Byly tam výsledky jako dvojky a podobně, které první plachtu pokazily. Celkem dal 64 bodů. Jediný, komu se dařilo dělat to, co Karel radil, byl Tomáš a výsledek byl na něj úžasný - 72 bodů. Nový osobní rekord a velké nadšení.
Druhé kolo u Matyho v podstatě kopírovalo to první. Je pravdou, že ten trénink prostě chyběl a nevěšeli jsme z toho hlavu. Přesto byla škoda, že se to nedařilo, v druhém kole to bylo dokonce o 2 body míň. To Robík se brutálně zlepšil, začalo to tam padat a druhé kolo bylo 78 bodů. Následoval Tomík a přestože například na podhodu padla čtyřka, což je zbytečná ztráta bodů, závěr byl luxusní - poslední čtyři hody pokaždé desítka. Bylo z toho 74 bodů, čili ještě víc, než v kole prvním. O to víc zamrzely některé zbytečnosti ze začátku, protože si šel Tomík jasně pro výsledek přes 80. Ale zase chápeme, že si to šetří na další závody :)
Průběžné výsledky se nezobrazovaly, takže jsme vůbec nevěděli, jak si stojíme oproti ostatním. Volný čas vyplňovali kluci hraním na mobilech a co chvíli vzduchem lítaly termíny jako gadgety, hadgety a podobné jiné gety. Plachta byla cca kolem jedenácté hodiny hotová a pořadatelé vytáhli skishové terče. Následoval trénink a další část závodu.
Je vidět, že naše snaha zaměřit se na první dva terče, kde se dá získat nejvíc bodů, se vyplácí. Maty skutečně získal nejvíc bodů tam. Přesto se pořád pohybujeme v průměrném stylu jeden zásah na dva hody. V druhém kole se nám ale nepodařilo trefit první terč víckrát, což se následně projevilo na výsledku 40 bodů. Robík na tréninku první dva terče zvládá líp a nahnal si na nich náskok, kterým pak hasil ztráty na vzdálenějších terčích. Průměr 25 bodů na rundu držel a dokonce i zvládl získat o zásah víc, takže jsme brali 55 bodů. Tomíkovi stejně jako Matymu chybí víc tréninku a na tom se to projevilo. Je pravda, že Toma většinou držíme na plachtě a skish ještě nejedeme v tréninkovém módu. Trochu jsme ale nerozuměli tomu, proč na plachtě uměl Tom hodit rovně a na skish to pořád lítalo doprava doleva. Po famózní plachtě přišla ledová sprcha v podobě 30 bodů na skishi.
Druhé kolo šlo o něco lépe, ale kazily nám to hody vysoko. Karel vytyčil cíl mít aspoň o pět bodů víc než v předchozím kole a Matyáš to dokázal, přesně o jeden zásah víc měl. Takže 45 bodů. To Robert naopak o dva zásahy míň. Hodně zamrzely asi tři hody, které šli před terč, tam to chtělo trochu dýl táhnout navijákem a byly by to zásahy. Musíme se také zaměřit na to, aby se neházelo na terč ale lehce za něj. Nakonec tedy 45 bodů. Tomík měl v prvním kole hodně rozhozené hody, doprava doleva. Pak jsme si všimli, že dělá dvě věci. Jednak nakývává před hrudníkem, takže při cestě prutem za sebe vychyluje špičku, což mu způsobuje hody do strany, které by několikrát zasáhly terč, kdyby šly rovně. Druhá věc byl palec na boku. Jakmile se v první rundě tyto věci řešily, v druhé si to Tomík hlídal a měl jeden zásah za druhým hlavně na prvních třech terčích. Nakonec i jemu se tak podařilo o pět bodů zlepšit předchozí výsledek.
A to bylo vše. Kluci naběhli ke svým mobilům, kooperativně tam něco bastlili v pixelové parádě plných barev, Robík poučoval Matyho, že hlavně musí použít ty gadgety a Karel šel radši kousek dál a čekal na výsledky.
Závod na to, že bylo 75 závodníků a i skish byla "pouze" na osmi startech, utíkal velice rychle. Chvíli po jedné bylo hotovo. Výsledky se doplňovaly průběžně během závodu a tak se čekalo velice krátce na poslední závodníky. Největší smůlu měl chlapec, který ještě házel, zatím co kolem něj už další kluci blbnuli. Hezké bylo sledovat, že máme v republice děti, které házení baví. Ikdyž se už na některých startech nezávodilo, stejně na ně závodníci šli a ještě trénovali házení. Pak se ale sbalily i skishové terče a začalo se klasicky běhat za balónem, který někdo vypustil do placu.
Výsledky se spočítaly, daly se mezi lidi na kontrolu a protože žádná námitka nebyla, mohlo se přistoupit k vyhlášení.
Jak jsme očekávali, na prvním místě skončil v mladších žácích pelhřimovský Krištof. Jen jsme nečekali, že bude už tak dobrý, že na skishi neklesne pod 90. To byla neuvěřitelná dominance, druhý nejlepší výsledek v mladších žácích byl 65 bodů. Dokonce i ve starších žácích byl nejlepší výsledek na skishi 75. No, bude to příští rok hodně těžký a čeká nás ještě hodně práce.
K našemu velkému překvapení jsme brali druhé místo. Postaral se o něj Robík. Na první místo ztratil 116 bodů, na třetí měl náskok 21 bodů. Za námi se umístily Dobřany a Husinec. Pak se na stejným výsledkem umístili dva chlapci z Pelhřimova a náš Tomáš. Celkový výsledek 211 bodů. Protože v Hořovicích se píše čas a v případě shody bodů rozhoduje rychlejší součet časů, Tomík skončil nejníž. I tak jsme koukali, že na teprve asi druhých závodech se umístil v první desítce z 31 závodníků. Fantastické představení, kterému pomohla hlavně úžasná plachta. Maty skončil nejhůř, tomu zase plachta ublížila. Jediný z našich neměl výsledek přes 200 bodů. I tak ale obsadil 12. místo, takže ve všech třech případech jsme byli v první polovině.
Následovala nejtěžší část akce - cesta domů. Oproti ránu, kdy bylo v autě víceméně ticho, jak kluci ještě dospávali, bylo odpoledne velice náročné a moc nezbývalo k tomu, aby kluci vymluvili Karlovi díru do hlavy. Nakonec jsme se ale dostali v pořádku domů. Teď nás čeká soukromý vánoční turnaj a konec roku.
Je škoda, že letos už nás toho moc nečeká. Ale jak říká Tomík - život je modrý...