Ani jsme se nerozkoukali a přišel poslední trénink v roce 2024. Neuvěřitelně ten čas letí. Nechce se ani věřit, že s Jirkou vedeme kroužek už šestý rok.
Nechceme mít poslední trénink založený na tříhodinovém drilu. Chceme si ho užít, a proto ho vedeme v odlehčeném stylu. Donese se stromeček, cukroví a jen tak si zaházíme mini závod. Pro nováčky je to skvělé v tom, že si mohou vyzkoušet, jak to asi bude vypadat na závodech, pokud by s námi jeli na nějaké "skutečné". A ono - přestože je to odpočinkový závod - to dokáže vyvolat určité nervičky v souboji s ostatními. Zvláště, když akci kluci vezmou jako výzvu porazit svého trenéra...
Když jsme dělali úplně první takovou akci, pozvali jsme závodníky ze Znojma i z Kroměříže a z obou organizací dorazilo alespoň jedno auto. Letos se nám nechtělo tahat z Kroměříže děti na dvě hodiny házení, takže jsme oslovili pouze Třešť a i Znojmo. Během jiných halových závodů jsme nabídli účasti i pár lidem z východních Čech. Bohužel Karel poslal informaci o závodu příliš pozdě, většina již měla jiné plány. Ale z Třeště dorazil alespoň Vláďa s Víťou a Honzou a z východu Čech dorazili i Ondra s Anežkou. Celkem se tak sešlo 15 závodníků. Rozdělili jsme je do pěti kategorií. V ženách proti sobě nastoupily bývalé republikové medailistky Lucka s Kristýnou, Víťu jsme nasadili proti našim mlaďochům, naše silné trio jsme nechali házet proti sobě a Honzu z Třeště jsme napasovali proti mužům. Anežka byla proti sobě samotné. Protože jsme věděli, že by měl dorazit ještě Daník, snažili jsme se zdržovat start až do tří, ale pak už jsme závod pustili. Daník dorazil kolem půl čtvrté, ale těšil se na závod, tak jsme ho vzali alespoň na plachtu.
Nabídli jsme i rodičům, ať se zdrží, aby mohli vidět atmosféru tréninků a případně poznat víc ty, kteří se jim starají o děti. Někteří zůstali, jiní se na chvíli vzdálili, poté se vrátili a již zůstali. Sešlo se velké množství cukroví a někteří rodičové donesli i drobné dárky jako poděkování za to, že se jejich ratolestem věnujeme a vytváříme prostředí, ve kterém se jim líbí.
Závod byl vymyšlen jednoduše. Dvě plachty, pět skishí. Nejdříve to počítali dospělí dětem a jakmile to měli za sebou, spočítaly to děti dospělým. Až později zjistil Karel, že to nebyl úplně dobrý nápad, ale v té chvíli ještě netušil, co se chystá. Improvizované boďáky byly rozdány, pruty též, všichni šli k terčům a mohlo se začít.
Jestli nás někdo neskutečně překvapil, tak to byl Robík. Teprve rok házení a už hodil 76 a 80 bodů. To překvapení bylo v tom, že v každém z těch výsledků byla jedna smolná nula, takže výsledek mohl být ještě lepší. To byl neuvěřitelný progress na tak krátkou dobu. Maty se snažil držet krok, ale absence tréninků byla znát. I tak solidních 60 bodů v každém kole. Víťovi se podařilo také v každém kole hodit stejný výsledek - 44 bodů. Anežce se úplně nedařilo, stejně jako Daníkovi. Toho zradily hlavně hody zleva. Kdo by to byl řekl, že po měsíci házení by nejlepšími hody byl hod zleva. Jenže tentokrát mu nevycházely. Lepší to bylo jinde. My se zatím soustředíme na techniku hodu, takže moc ještě nebrzdíme a to se projevilo na dálkových hodech, kdy plachtu krásně přelítávala. Od ledna přidáme to brždění. Výsledky mohly být lepší, ale třikrát nám tam ještě vlezl prst, takže hezký hod zastavil. Skish už házeli jenom starší kluci, protože s Daníkem jsme ji ještě moc neházeli a nezbývalo moc času. Na té naházel hezky Víťa, měl 40 a 30 bodů. Matyáše dokázal přeházet a Maty měl štěstí, že měl dobrou plachtu, díky které udržel Víťu za sebou o 2 body. Mladší žáky vyhrál Robík, hodil na skishi 45 a 40. To bylo zase mírně pod očekáváním, na tréninku minulý týden převáděl výsledky 60+. Ale ty výkyvy ještě budou časté.
Napínavá soutěž mezi naší trojicí začala neskutečně vyrovnaně. Adam 96-96, Petr 94-94, Honza 94-92. Výsledky neskutečně vyrovnané. Po první skishi se odpoutal Peťa, když čtyřikrát minul. Honza se stále držel Adama, oba minuli dvakrát. Na řadu přišla poslední skish. Petr se zlepšil na dvě minely, Honza minul jenom jednou. Adam ale udržel nervy na uzdě a zakončil stovkou. Vlastně to byla i jediná stovka závodu, z dospělých ji nikdo nehodil a vlastně ani neměl kdo ji hodit (Zuzka zůstala doma).
Přešlo se na dospělé a děti se zhostily rolí rozhodčích. Pruty kluků se rozebraly a šlo se na to. Karel klasicky bez vlastního prutu, vzal si Robíkův a šel na skish. Až při ní si vzpomněl, že Robík motal v Hořovicích a má tam málo vlasce. Od čtvrtého terče to bylo hlavně o tom dohodit. Když se Víťa s Anežkou začali během rozhodování z legrace navážet do Karla, přidala se k nervozitě z poloprázdné cívky i nervozita z minutí terče. Naštěstí vždycky, kdy Víťa nebo Anežka skandovali "nedá, nedá", se Karel trefil. Minul zrovna, když neříkali nic... Byly z toho dvě nuly v každém kole a Karel jen tak tak udržel za sebou Tomáše, který měl o nulu víc na jedné ze skishí. To Kristýna překvapila parádní skishí, když v první kole hodila 85. Už už jí chtěl Karel začít přemlouvat, aby se opět zapojila do házení, když v tom přišla z druhého kola s 55 body a už to nebylo zase tááák fantastické :). Přesto držela nad Luckou pětibodový náskok, jako Karel nad Tomášem.
Na plachtě měla Kristýna o dva body víc jak Lucka, ovšem ve druhém kole se Lucka kousla a hodila 88 bodů. Nakonec se jí tak podařilo porazit Kristýnu o 3 body. Neskutečně těsný souboj. Karel nejdříve prošel plachtu s Daníkem, takže házel dřív Tomáš a měl výsledky 92 a 90. I Ondra měl jeden výsledek 92, ale druhý se tolik nepovedl. Chlapi z Třeště také naházeli obstojně, Honza se jednou dostal nad 80, což bylo vzhledem k velké absenci tréninku skvělý výsledek. Vláďa se s plachtou také popral obstojně a dostal se nad 50 bodů v obou kolech. A to už šel na řadu Karel. Nejdříve šel na plachtu k Honzům a tu se více závodníků muselo jít podívat na to, jak nahází jejich trenér. Tu a tam se za plachtou někdo proskočil, tu a tam někdo při odhodu kýchnul, tu a tam někdo stál tak blízko, že Karel do něj při odhodu vrazil. Viditelná radost Honzů a Petra z toho, že mohou aspoň jednou Karlovi oplatit to, co jim na trénincích dělá on, byla kalena pouze tím, že Karel se pořád trapně trefoval. Byla z toho pouze jedna osmička, takže výsledek 98. Na druhou plachtu se Karel přesunul k Adamovi, který jako jediný Karlovi nedělal naschvály a chtěl mu dát šanci. Ale Broňovi a Mustangovi to přišlo až příliš jednoduché, takže se zase zapojili do znervózňování. Sám Karel nechápal, jak je možné, že se tak často trefuje, ale kupodivu i druhé kolo bylo za 98 bodů.
A závod byl za námi.
Adam si již podruhé namazal Karla na chleba. Ba co víc, stačila jedna pětka a Karla by dostal i Honza. Rok 2025 bude velice napínavý.
Závod bereme velmi skromně a šlo spíše o společně strávený čas než o medaile nebo poháry, takže každý účastník dostal alespoň malého perníkového ježka, tradičně připraveného Peťovou maminkou. Letošní závod byl ale zakončen speciálním překvapením.
Jirka a Karel si pro kluky připravili drobné prezenty za jejich dřinu a předváděné výsledky. Přeci jenom - třikrát po sobě vyhraná republika v žácích, třikrát po sobě vyhraný Český pohár v žácích, tři medaile z mistrovství světa... a tak bychom mohli pokračovat. A tak letos všichni pravidelní účastníci závodů dostali týmové tašky a speciální osušku s logem RT Jihlava. Všem účastníkům do 18-ti let jsme pak rozdali ještě na památku další novinku - jihlavskou šálu. A tímto jsme závod zakončili. Kluci si letos mákli a mladší chlapci ukazují, že by mohli být úspěšnými pokračovateli v kategorii žáků.
Je konec letošních tréninků a závodů. Tak zase za rok :)