Náhoda tomu chtěla, že se nám na stránkách Českého rybářského svazu podařilo zaregistrovat informaci o halovém závodu v Praze. Za celou dobu, co Karel hází, si nepamatuje, že by někdy nějaké halové závody v Praze byly nebo o nich zaslechl. Později zjistil, že ano - halové závody probíhaly například v Újezdu nad Lesy, minimálně do roku 2004. Jenom jsme se o nich nedozvěděli. V té době ještě nenajel systém termínových kalendářů a publikování informací na stránkách svazu, to se rozjelo od roku 2006. A i dnes neexistuje kompletní seznam halových závodů napříč celou republikou.
Přesto se ale na hlavní stránce objeví informace o pořádání některých halových závodů, když někdo projeví zájem o zveřejnění. Takže víme o některých závodech na jihu Čech, západě Čech, východě Čech a teď jsme se dozvěděli i o závodech v Praze. Karel hned projevil zájem tam jet, ale nechtěl tam jet sám. Problém byl v tom, že hned následující den v neděli jsme měli jet do Kroměříže a ne každý měl zájem trávit celý víkend na závodech. A tak se našli pouze dva borci, co ho podpořili. V sobotu jsme tedy poslali přihlášku ve složení dvou dospělých - Karel a Honza z Třeště - a k nim aspoň jeden mládežník - Honza.
Přihláška byla obratem potvrzena, a tak jsme se mohli těšit na poznání něčeho nového.
Pořadatelské duo jsme znali pouze z fotografií ČRS, když se účastnili jako vedoucí skupin letního tábora ve Smetanově Lhotě. Poprvé jsme se tedy s nimi mohli seznámit osobně. Bratři byli trochu nervózní, protože - jak se zmínili - očekávali na začátek účast tak kolem dvaceti závodníků. S více jak dvojnásobkem nepočítali. Celkem dorazilo 47 závodníků. Potkali jsme zde kroužky vedoucích, se kterými se známe od školení vedoucích, co proběhlo předloni ve Štokách, stejně jako naše staré známé Lucku ze Stříbra nebo Zdeňka z Pelhřimova. Také se zúčastnila paní Petra ze sekretariátu ČRS s manželem, vedoucí odboru mládeže pro ÚS Praha a nejvíc nás překvapil sám pan Lexa, který si tuto akci také nenechal ujít a zúčastnil se i jako závodník.
Jižní Čechy zde reprezentovaly týmy Pelhřimov a Vimperk. Také jsme potkali Starý Ples, který ještě moc neznáme, středočeskou Příbram, dále Vysokou u Příbrami a pár dalších lidí, které si nepamatujeme z jiných akcí. Také jsme zde potkali naše mladé známé Míšu, Kiki, Marťu a Marťu. No a ještě frýdlantského Milana, když už vyjmenováváme skoro všechny.
Docela nás překvapilo, že jsme neviděli týmy, od kterých bychom očekávali, že se tu objeví. Hořovice, Most, Písek, Jablonec nebo Frýdlant to sem měli blíž než kamkoliv jinam, ale neobjevil se tu nikdo. Pravděpodobně to má spojitost se závodem, který má proběhnout následující sobotu, protože ne každý je zvyklý každý víkend trávit na závodech, tak dávají přednost tomu dalšímu.
Kategorií bylo pět. Nováčci, mladší žáci, starší žáci, junioři, dospělí. Vše bez rozdílu pohlaví, což vypadalo nebezpečně především pro Honzu, protože mu poslední dobou terče zase tak úplně nejdou, takže zde byla reálná šance, že dostane klepec od holek. Karel si s Honzou z Třeště dal hec, zda ho dokáže porazit, kdy bude házet levou rukou.
K dispozici byl bar hned v místnosti vedle haly a pro mládež byly připraveny i buchty, cup cakes a pití. Výběr vypadal velmi pěkné a docela úspěšně mizel ze stolu.
Závod byl zahájen kolem deváté hodiny. Styl závodu byl á la Bohumín, kdy každý závodník obdržel bodovací lístek a chodil si na jednotlivé starty tak, jak se mu chtělo. Začínalo se netradičně zátěží skish a plachta měla být až po ní. Připraveno bylo šest terčů s tím, že jeden terč byl vyhrazen pro dospělé a že až si zde dospělí odhází, mohou na start jít i další mládežníci. Další zajímavou novinkou byla možnost házet obě kola dané disciplíny po sobě. Ne že by to občas někdo neudělal i v Bohumíně, ale standardní to pro nás není. Při debatách s jinými závodníky jsme ale zjistili, že někteří závodníci z jiných územních svazů naopak nejsou zvyklí, že by jako my šli na jeden start a po odházení chvíli počkali a šli zase na jiný start.
Karel a třešťský Honza měli jasně dané, že musí jít ke konkrétnímu rozhodčímu, takže pro ně se start neměnil, pouze si hodili jedno kolo, počkali, až si odhází další, a pak šli na stejný start hodit i kolo druhé. Náš Honza se rozhodl jít na úplně levý terč a protože mu to tam vyhovovalo nejvíc, šel tam po pár závodnících hodit i kolo druhé. No vyhovovalo - hodil v obou kolech pokaždé tři nuly, takže výsledek nic moc. Ale zdálo se mu, že tam vidí kapku nejlépe. I Honza z Třeště měl drobné poznámky k pozadí, že se mu občas kapka při odhodu ztratí, především proti lezecké stěně. Naopak Karlovi zeď vyhovovala, protože kapku viděl neustále.
V prvním kole Karel dvakrát zavadil o rameno a musel vymyslet, jak vyklánět špičku, aby zátěž nešla do mikiny a přitom neuhnula moc doprava při vyklonění prutu. Než se nějak srovnal, hodil pět nul. K vlastnímu šoku však druhé kolo hodil čistě. První výsledek byl tedy 75 bodů, což bylo o 20 bodů víc, než hodil Honza. Při druhém kole už Karel takové štěstí neměl. Opatrné hody padaly okamžitě k zemi, jakmile Karel šáhl na vlasec, takže se chvíli hledal, než dokázal opět nějak naházet. O proti prvnímu kolu to byl propad o 5 bodů, zatímco Honza zabojoval a svůj první výsledek překonal o pět bodů. Po skishi tedy Karel držel náskok 30 bodů.
Jihlavský Honza nesmyslně v první rundě druhého kola minul jednou dvojku, jednou trojku, jednou čtyřku. A pak si to vesele doházel plný, jak kdyby se předtím žádná nula nepřihodila. Docela si tím zkomplikoval situaci, protože po žlutých terčích byly všechny tři holky před ním a schylovalo se k tomu, že si z něj bude celou cestu domů Karel dělat srandu. Na druhou stranu ani Karel na tom nebyl nejlíp. I on byl na čtvrtém místě a Honza z Třeště na děleném šestém až osmém.
I když se už žluté terče doházely, využili někteří mladí závodníci chvilku před přestavbou k tomu, aby si ještě potrénovali několika hody. Pak se připravily tři plachty a mohlo se pokračovat.
Plachta bývá pro nováčky často složitější u bočních hodů. Všímáme si různých průvěsů, odhadujeme, kam asi kapka poletí, a potvrzujeme si naše předpoklady nebo si všímáme, že tu a tam se objeví někdo, kdo i přes svůj věk pochopil, že je potřeba prut potáhnout, a pak mu ty hody lítaly pěkně na terč. Také jsme si všímali velké samostatnosti, kdy se objevili i chlapci, co byli mladší než naše mladá banda, a přesto chodili na starty sami, což si Karel stále ještě nedovolí a chodí s klukama a radí při skoro každém hodu.
Víme, že nikdo u nováčků moc neřeší, zda kapka letí nad horizontálou nebo zda nováček omylem zasáhl při odhodu zem u nohou. Chtít po desetiletých nebo dokonce i osmiletých striktní dodržování pravidel je blbost. Poprvé jsme ale zaregistrovali nový postup mezi jednotlivými páskami při hodech na plachtu. Učíme naše kluky, že mají chodit tak, jak jsou položena prkýnka venku, tedy 10m-12m-18m-14m-16m. Také víme, že některé kroužky úplně neřeší pořadí a jejich děti chodí pásku po pásce, takže 10m-12m-14m-16m-18m. Hlavní je, že ví, co kde mají házet, a v tom neudělal chybu nikdo z těch, na které jsme koukali. Objevil se však klučina, který házel v pořadí 10m-12m-14m-18m-16m. Původně jsme si mysleli, že to udělal omylem a při druhém kole už to udělá jedním nebo druhým výše popsaným postupem. Ale kdepak. Chlapec měl svůj styl a i druhé kolo odházel v pořadí, ve kterém odházel i kolo první. Fascinující.
Na plachtě nebyl konkrétní rozhodčí pouze pro dospělé, mohlo se jít kamkoliv. A Honzové došli k názoru, se u zdi bude nejlíp. Je pravda, že občas zasvítilo slunce a mohlo to trochu rušit. Karel to neřešil a šel házet k Martině. Plachtu odházel v pořadí výsledků 10-8 10-10 10-10 10-10 10-10. Nečekaný výsledek, kterému Karel nedokázal uvěřit. Když se trochu probral, šel ihned výsledek ukázat Honzovi z Třeště, aby ho trochu poškádlil, a šel házet i druhé kolo. To už tak pěkné nebylo, kromě osmiček padaly i šestky. Nakonec z toho bylo více uvěřitelných 80 bodů.
Po odházení mohl jít Karel zlobit Honzy k plachtě u oken.
Ač se Honza hodně snažil, tři osmičky rozhodly o výsledku 94 bodů v prvním kole. Starší Honza se docela pochlapil a na své zkušenosti hodil velice slibných 86 bodů. V souboji Honza-Karel bylo jasné, že v druhém kole by starší Honza musel hodit 122 bodů, aby Karla alespoň vyrovnal. Honza se však upnul na možnost Karla alespoň vyrovnat nebo dokonce porazit v součtu plachet. A zadařilo se, druhé kolo bylo za 92 bodů. Fantastický výsledek, kterým Honza vybojoval remízu na plachtě. Mladší Honza se opět snažil, ale pouze zopakoval výsledek z prvního kola.
A to bylo pro nás vše. Výsledky byly velice rychle zpracovány a již o půl druhé odpoledne se vyhlašovalo. Výsledky v juniorské kategorii byly neskutečně těsné. Jedna pětka navíc nebo na plachtě o jednu kružnici víc ke středu a pořadí mohlo být úplně jinak. Vyhrála Míša, o pouhé dva body za ní byla Kiki, o pouhý bod za ní byl Honza, o pouhý bod za ním byla Martina. Bylo to něco neuvěřitelného.
Dospělé jednoznačně vyhrál Milan. O 33 bodů míň měla Martina a až o 29 bodů za ní byl Karel. Brali jsme tedy dvě bronzová místa a ze čtyř žen nás porazily tři. Měli bychom se nad sebou zamyslet a trochu potrénovat. Chvíli po půl druhé jsme se s většinou rozloučili a vyrazili směrem domů.
Ač na začátku panovaly obavy pořadatelů, zda se závod podaří zrealizovat bez problémů, závod proběhl neskutečně hladce a i přes to, že závodníci si sami měli určit, kdy půjdou, skoro žádné prostoje nikde nebyly. Snad se takový závod někdy uskuteční znovu.