Po roce zase přišla naše chvíle. Pořádali jsme závody :)
Je někdy až s podivem, kolik závodů se v České republice pořádá. Někdy chcete jet na závody a zjistíte, že jsou dva ve stejném termínu, a teď si vyberte, na který pojedete. Ani my jsme se této kolizi nevyhnuli. Současně s naším závodem probíhaly závody na severu Čech a také na západě Čech. Kdybychom se chtěli na některý z nich podívat, měli bychom smůlu, protože prostě jedny pořádáme. Nikde není udělaný žádný oficiální kalendář halových závodů. Možná by se někdo divil, jak aktivní je rybolovná technika přes zimu. No, necháme si to jako potenciál pro příští sezónu.
Moravský rybářský svaz pokračoval svou halovou ligu druhým závodem. Po Kroměříži tradičně následuje Jihlava. Jihlava tradičně pořádá halové závody v Dolní Cerekvi. Velká hala, ochotní a nápomocní obyvatelé, dobrá dostupnost.
Je nám tu dobře.
Pustili jsme se do akce podobně jako v jiných letech. Jirka zajišťoval jídlo a startovní čísla, Karel řešil organizaci, rozhodčí, poháry, ceny. Letos jsme na to šli jinak. Ne, že by Karel byl nějak extra úspěšný, ale díky Zuzce se doma poháry množí. A proč je nevyužít, když dalším mohou udělat radost. A tak se vytipovalo 12 pohárů a Karel k nim pouze zajistil štítky. Při ceně jednoho poháru cca 600 stovek byla úspora úžasná a mohlo se nakoupit více cen. Jaké ceny pořídit? Již se jeden z trenérů ozval, že dávat na závodech rybolovné techniky háčky a podobné věci, které ertéčkář nevyužije, není úplně správný. Když to přeneseme, muškaři taky nedostávají krmení a feedraři třpytky, že? Jenže co s tím, nemáme obchody pro vybavení ertéčkářů. Kapky? Vlasce? No, nevíme, pro koho by to bylo dostatečné ohodnocení.
A tak se k tomu stavíme tak, že dáváme sladké věci. Konec konců, pořadatel má i sladké příjmení, že. No, za první místo letos byla Marlenka. Karel doufal, že vyhraje :)
Všechno se chystalo bez problémů. Jak to pořádáme každý rok, už máme svůj styl a daří se to zařizovat dopředu. Maximálně máme hektický jeden dva dny před závodem, než se vše připraví. Například pomazánky. Velkou zásluhu na jedinečnosti tohoto závodu má i maminka Peti, která pro nás pravidelně chystá perníčky ve tvaru ježka. Také, stejně jako maminka Adama, dcera Karla, chystá další jídlo, takže se nám pro účastníky sešly donutky, kapkejky, perníky, bábovky, pomazánky. Mamča Ádi je v podstatě takový anděl, protože celou sobotu se starala o chod cateringu a po celou dobu doplňovala jídlo, rozdávala párky, chystala kávu a jiné pití... no pomalu se nezastavila. Děkujeme moc.
Na tomto místě bychom také rádi poděkovali těm, co nás finančně a materiálně podpořili a nepatří do naší skoro rodinné party.
Pan Vyvadil pro nás vyrobil startovní čísla. S tímto pánem máme bohaté pozitivní zkušenosti, ať už se jedná o tisk tréninkových deníků, vzpomínkových knih nebo právě startovních čísel. Velice si vážíme toho, že nás podpořil a poskytl na tisk čísel výraznou slevu.
Podobně se zachoval i náš dvorní dodavatel uzenin, majitel firmy Řeznictví Kratochvíl, který podpořil náš plán mít pro každého závodníka jeden párek s rohlíkem, a vše nám dodal také se slevou.
Velmi si také vážíme ochotné podpory od Dolní Cerekve, která nám poskytla halu a vybavení k tomu, abychom mohli závod uskutečnit v takové kvalitě, v jaké je tradičně pořádáme.
Ale co si budeme povídat, bez podpory Moravského rybářského svazu bychom to asi horko těžko mohli udělat tak, jak se nám to podařilo. Finanční podpora pro pořádní závodů pro rozvoj závodních dovedností našich závodníků je klíčová a jsme vděčni, že i v letošním roce se svaz rozhodl nás podpořit. Závody jsme tedy mohli realizovat.
Páteční večer patřil příjezdu některých závodníků na přespání. Dorazili jsme také, abychom si věci připravili a umožnili lehký trénink před sobotou. Dorazila tak třetina závodníků a jejich opatrovníků.
Plachty se roztáhly, všechno se připravilo a ještě se pokecalo o přípravě a o předchozích závodech. Docela nás překvapilo, kolik závodníků se věnovalo večernímu tréninku, čekali jsme menší zájem.
Dovezli jsme také ceny a poháry a další věci, které jsme schovali na ochozu, aby nám to někdo nesnědl. Všechno přežilo do dalšího dne.
Dalo by se říct, že největší problémy jsme měli se sehnáním rozhodčích. Pomoc nám potvrdili naši staří známí Smolda, Majkl, Lucka, Michal, Jiřík. Jirka a Kiki s tím taky počítali a pomohlo i to, když Bombik oznámil, že dorazí, ale házet nebude, takže může pomoct jako rozhodčí a Světlana by mohla taky. Dorazit měl i Zbyněk, takže ještě stačilo sehnat dva lidi. Zuzka řekla, že klidně pomůže, když bude mít i čas si hodit, a Karel se rozhodl být dalším rozhodčím. Plán na osm plachet a dvanáct skishí byl splněn.
A pak se to začalo kazit.
Napřed lehnul Michal. Pak lehnul Majkl. Pak lehlo dítko Lucky. Do toho lehla i Světlana. Přišlo to i na Jirku, ale ten se nadopoval prášky a snažil se to zvládnout. Museli jsme řešit, kdo by ještě mohl pomoct. Bombik narychlo řešil, zda by se mohl zapojit ještě jeden tatínek od závodníků, a tatínek s tím problém neměl. Problém mělo jeho auto, které ještě u Olomouce kleklo a tatínek měl štěstí, že aspoň dojel domů. A Pavel měl službu, takže jenom děti dovezl s maminkou a musel zase jet. A Martin si přivodil pracovní úraz a taky nemohl dorazit. Prostě když se daří, tak se daří...
Smekáme přede všemi, kteří nám pomohli. Všichni naši rozhodčí pomáhají zadarmo a nic nedostávají kromě možnosti se najíst a napít zdarma. Naši tradiční domácí rozhodčí jsou na to zvyklí a vědí, že díky tomu dáme víc do cen. A ještě je třeba smeknout před těmi, co sice přijeli na závod jako trenéři, ale pomohli nám jako rozhodčí. Takže velké díky Davidovi z Třebechovic, Michalovi taky z Třebechovic, Robertovi z Chropyně, Káje z Ostravy, Martině z Prahy. Bez nich bychom to prostě nedali tak, jak jsme to měli připravené. Takže jedno velké díky. A tiše doufáme, že jsme na někoho nezapomněli.
Ano, jak jsme to měli připravené. Po ozkoušení naší aplikace v Litovli jsme ji ještě trochu doladili a použili znovu. Akorát jsme tedy neozkoušeli ještě třetí kolo, protože v Litovli se vše jelo pouze dvoukolově, ale dvě kola byla bez problémů. Doufali jsme, že jsme to upravili i pro třetí kolo (neupravili :( ). Opět jsme tedy jeli na mobilních zařízeních, opět měli závodníci možnost ve vlastních telefonech sledovat průběžné výsledky a opět se mohli někteří trenéři rozčilovat nad tím, že všichni čumí do telefonu. O tom by se asi dala vést velká diskuze, ale nač to cpát sem.
Stačilo připravit nové QR kódy pro načtení výsledků a proškolit rozhodčí. Někteří měli zkušenost již ze závodů v Litovli a ostatní to pochopili rychle. Každý měl u sebe desky, kam na rozdíl od Litovle již nezapisoval průběžné výsledky, ale pouze celkový výsledek pro kontrolu. Karel chtěl mít kontrolu, že zapsaný výsledek odpovídá tomu, co viděl i rozhodčí.
V průběhu příjezdu závodníků docházelo k tomu, že bylo potřeba promazávat lidi a ještě je přeskládat v rozlosování. Drobné úpravy se udělaly hned, větší zásahy se neřešily a rozlosování se nechalo tak, že někde se holt skončí dřív. Také jsme se rozhodli pro jízdu bez zastávky. Arenberg se odstartoval a jela se všechna tři kola po sobě. Díky aplikaci každý viděl, kdy má jít a vedoucí i trenéři mohli reagovat relativně rychle.
Drobné vidle do toho hodili parťáci z Ostravy, kteří zapomněli odhlásit Karlovi ještě několik závodníků, kteří nedorazili, takže došlo k lehkému zmatení, kdy tito závodníci byli v rozlosování vidět. To se řešilo za pochodu, konkrétním rozhodčím se řeklo, že tento závodník chybí. Mělo to jednu chybku při arenbergu, že při volání závodníka, který v hale byl, se v domnění, že se jedná o jednoho z těch, co chybí, tento závodník přeskočil. Po připomínce nebyl problém závodníka pustit na start a dopočítat zpětně, aplikace na to byla připravená. A na skish již chybějící závodníci byli odstraněni.
Tím se vracíme k závodníkům. Celkem bylo přihlášeno 82 účastníků závodu. Pak se dva odhlásili. Z těch dvou odhlášených se čtyři zase přihlásili. A pak jich hromada nedojela. Z těch, co dorazili, se jedné dívce neudělalo dobře a trenérka s ní chtěla být, kdyby bylo potřeba nějak pomoct, takže o další závodníky bylo méně. Nakonec to ale vypadalo, že se zdraví zlepšilo a obě dámy se alespoň mohly zapojit jako divačky a podporovatelky svého týmu.
Závodu se zúčastnilo (a hodilo si) celkem 71 lidí. Moravský rybářský svaz reprezentovaly Hodonice, Chropyně, Jihlava, Kroměříž, Třešť, Velké Pavlovice a Znojmo. Moravskoslezský územní svaz měl zástupce z Frýdku-Místku, Ostravy, Litovle a také reprezentaci územního svazu. Východní Čechy zastupovaly Košťálov, Starý Ples a Třebechovice pod Orebem. Prahu holky s mamkou a také noví účastníci z Vysoké u Příbramě. A nemůžeme zapomenout ani na našeho kamaráda Milana ze Žirovnice.
Suma sumárum - 3 mladší žákyně, 8 mladších žáků, 6 žákyň, 16 žáků, 5 juniorek, 6 juniorů, 4 ženy a 23 mužů.
Na nástupu jsme věnovali tichou vzpomínku na jednoho ze zakladatelů rybolovné techniky v Jihlavě, pana Václava Musila, který dva dny před závodem odešel do rybářského nebe. Těžko vypsat, co všechno udělal nejen pro rybářskou mládež a RT v Jihlavě, byla toho kupa i v rámci celé České republiky.
Kdysi jsme sepsali vzpomínku pana Musila na jeho začátky s tímto sportem, a tak opět připomeneme.
Co říci k házení na plachtu?
Závodníci absolvovali 3 kola. V nich bylo realizováno celkem 2 130 hodů. Z nich padlo 993 desítek, 461 osmiček, 226 šestek, 109 čtyřek, 57 dvojek a 284 nul. Nejvíc desítek hodili muži (434), po nich starší žáci (165) a pak junioři (110). Oproti tomu nejvíc nul hodily starší žákyně (71), po nich starší žáci (68) a pak mladší žáci (63). Je to způsobeno především tím, že v daných kategoriích bylo nejvíc účastníků, tak se to špatně čte. Proto je lepší se podívat na průměrné výsledky v kategoriích.
A tam vidíme, že nejlepší podhod měly juniorky s průměrem 9,7. Za nimi pak byli junioři s průměrem 9,4 a pak muži a ženy se stejným výsledkem 9,3. Jediná kategorie, která se dokázala u hodů zprava dostat nad průměr 9, byly juniorky (9,2). Přes hlavu měli nejlepší výsledek muži (8,5), zleva se přes průměr 8 dostali pouze junioři (8,1) a juniorky (8,0). A libovolné hody ovládly juniorky a ženy, obě kategorie se dostaly na průměr 9,0 bodu.
Mezi nejnižší průměry patří hody starších žákyň, a to v pořadí hodů zprava (2,7), zleva (3,0) a přes hlavu (3,8). U posledního se k nim přiblížily i mladší žákyně, které měly průměr 3,9.
Co ti naši borci? V mladších žácích bojovali Maty a Tomík. Maty hodil tři desítky na podhodu a dvě na libovolných, celkem tedy 5 desítek. Tomík to hodně střídal. Dvě desítky na podhodu, stejně tak zprava a pak jedna přes hlavu a jedna na libovolných. Celkem tedy 6 desítek. V součtech se ani jednomu nepovedlo první kolo, taková klasika, kdy se ještě na začátku zastřelujeme. V dalších dvou kolech Tomík dokázal hodit dvakrát přes 50 bodů, Maty jednou. Na chlapce z Chropyně, Litovle a Ostravy to bylo příliš málo, ti měli často výsledky přes 70. Byli jsme tedy na pátém a šestém místě.
Adam nezačal špatně, první dvě kola 96 a jednou 92. V kategorii starších žáků se dostal na první místo. Petr začal famózními 98 body, a tak nejhorší výsledek v prvním kole hodil z našich starších kluků Honza, který měl 94. Ten si to však vylepšil druhým kole, kde jako jediný z našich kluků hodil stovku. To Petr následná dvě kola pod 90 bodů, docela nepříjemná situace a strach o alespoň třetí místo. Příjemný šok nám připravil hodonický Robin, který v jednom kole hodil 98. To jsme teda nečekali a klobouk dolů.
Zuzka nastavovala mustr, jak se má házet. První kolo plné a další dvě kola vždy 98. Musel smeknout i kroměřížský Robert, velkopavlovický Jirka nebo žirovnický Milan, přestože měli pouze o 2 body větší ztrátu. Karel vždy hodil přes 90, ale ztráty 2,6,4 ho poslali níž v žebříčku mužů. Tom v prvním kole zaváhal, ale následně ukázal, že mu svědčí tréninky s Adamem a obě další kola byla za 94 bodů. To třešťský Honza se dostal přes 90 pouze jednou, ale nad 80 bylo všechno.
Největší zdržovačka závodu zmizela. Se 70 závodníky se tři kola plachty odházela do dvou hodin. Nepamatujeme si, kdy jsme mohli o půl jedenácté skončit arenberg a v jedenáct pustit skish. Ta půl hodina zahrnovala sbalení plachet, postavení skishí (velké díky Jirkovi a ostatním, i mladším členům naší party) a domlouvání, kdo by se mohl zapojit jako rozhodčí (velké díky trenérům a dospělým závodníků mimo naši partu). Nakonec se i tato disciplína pustila.
Na zátěži skish bylo realizováno ohodnocených 4 260 hodů. Z nich padlo 2 656 zásahů a bylo 1 604 nul. Nejvíce zásahů se podařilo na prvním terči, který závodníci v obou kolech zasáhly 608-krát. S každým dalším terčem klesala celková úspěšnost v průměru o 30 zásahů, a to až po čtvrtý terč. Pátý terče se podařilo trefit "pouze" 446-krát.
Jestli nám někdo udělal radost, tak to byl Tomík. Předchozí trénink byl velmi úspěšný, což se ukázalo při závodu. První kolo lehce olizovalo polovinu, když Tomík hodil 45 bodů, a obě následná kola přesáhla polovinu. Tomík v nich hodil 55 a podařilo se mu tak dostat přes 150 bodů v součtu skishe.
Matymu se technika zlepšuje, hází hody neskutečně nízko, ale pomáhá si předklonem, což způsobuje, že na delších hodech padá zátěž před terč. Jemu se bohužel nepovedlo ani jednou dostat se aspoň na polovinu, nejlepší výsledek byl 45. Nakonec kluci obsadili 5. místo (Tomík) a 6. místo (Maty).
Člověk by řekl, že domácí prostředí je jednoznačná výhoda. No, úplně nám to oproti jiným rokům nesedělo. Adam v prvním kole třikrát minul, ve druhém kole dvakrát a ve třetím jednou. Potřebovali jsme, aby se mu výsledky počítaly až od čtvrtého kola, to bylo bylo kilo za kilem. Škoda. Bohužel to znamenalo citelnou ztrátu a celkové druhé místo v žácích.
A nebyl v tom sám, podobně se "dařilo" i Honzovi, který v jednom kole dokonce minul čtyřikrát a už to nedohnal. Dva zásahy ho dělily od prvního místa. Petr měl úplně stejné výsledky na skishi jako Honza. Honza obsadil druhé místo za chropyňským Matějem a Petr skončil třetí.
Zuzka a Karel museli nejdříve počítat, takže si hodili skish až později. Karel házel všechna tři kola po sobě, ač každé na jiném startu, dle rozpisu. Z šedesáti hodů v řadě jich trefil padesát devět. Nula přišla s posledním hodem. To Zuzka potvrdila formu z plachty a lupla si tam tři kilečka na pohodku. Žádný div, že kategorii žen vyhrála. Karel nakonec skončil na bedně na 3. místě. Na druhé místo mu chyběl bod a na první místo šest bodů.
Tomáš potvrdil dobrou přípravu s Adamem, v prvním kole minul pouze třikrát a v dalších dvou kolech vždy pouze dvakrát. Bohužel první kola v obou disciplínách mu pokazila celkový výsledek, obsadil nakonec 9. místo. Honza z Třeště měl skish víc nevyrovnanou než plachtu. Jednou přišel výsledek 90 bodů, ale zbylá dvě kola byla pod 70 bodů.
Některé kluby to měly docela daleko, tak jsme hned udělali vyhlášení. Byly připraveny čtyři sady pohárů a čtyři sady sladkého. Vítěz své kategorie se mohl rozhodnout, která sad se bude rozdávat. Kdo šáhl po poháru, zařídil pro druhé a třetí místo své kategorie také poháry. Kdo šáhl po Marlence, připravil pro druhého koule Lindt a pro třetího Raffaello. A tak jsme se zájmem sledovali rozhodování jednotlivých kategorií.
Nejprve přišla na řadu kategorie mladších žákyň. Vyhrála Terezka z Třebechovic a šla rovnou k pohárům. Zdálo se, že by si ráda vzala největší pohár, ale jako by se styděla a šáhla po druhém největším, který se dával za první místo. A tak ten největší zůstal pro další kategorii. To byla kategorie mladších žáků. Tam zvítězil litovelský Ondra a také zamířil k pohárům. Situace se opakovala, po tom největším poháru nešáhl.
A tak stále zůstával. Pak přišla na řadu kategorie starších žákyň, kde vyhrála ostravská Barbora. A ta ten největší pohár vzala. Třetí pokus tedy vyšel. Na poslední kategorii do 15-ti let, starší žáky, zbyla poslední sada pohárů.
Začala se chystat multi. Času bylo neskutečně hodně, ale tady začaly prostoje. Seznam závodníků dopředu nebyl jasně daný, takže se to muselo rozlosování tvořit ručně. Vše se tak docela zdrželo. Také se nevědělo, na kolika startech se multi bude házet. Nakonec se rozhodlo, že to bude na osmi startech, takže zleva šly dva terče pryč a zprava jeden.
Na multi bylo hodnoceno 1 240 hodů. Z nich se podařilo u 814 případů trefit terč. Oproti zátěži skish se na druhém terči podařilo závodníkům trefit víckrát než na prvním terči. Je otázka, jak by se to projevilo, kdyby házel stejný počet závodníků jako u klasické skishe. Nicméně podle předpokladů začaly s přibývající vzdáleností přibývat i nuly. Nakonec na pátém terči napadalo skoro stejně pětek jako nul.
Na multi jsme si tentokrát ani neškrtli. V mládeži to všem natřela ostravská Natálka, která v obou kolech hodila 90 bodů. Následoval Matěj z Chropyně a ostravský Ondra. Až za ním byl o pět bodů náš nejlepší závodník, Adam. V dospělých zase provokoval ostravský Jura, který v prvním kole hodil 100 bodů. Protože i druhé kolo bylo pěkné (90 bodů), vyhrál. Za ním kroměřížský Robert a o pět bodů za ním byla Zuzka.
Multi se zúčastnilo 31 závodníků, z toho 11 do 18-ti let a 20 dospělých. Takže skoro polovina.
A tak to bylo za námi. Z jídla zbyl pouze perník a pár párků. Závodníci se rozutekli, se všemi jsme se rozloučili a ukončili druhý halový závod naší ligy. Zatím to vypadá, že v letošním roce žádné první místo v celkovém pořadí neobsadíme. Holt bude chudší sezóna.
Děkujeme moc všem, co se zúčastnili, že tam byli s námi. Kdo se nemohl zúčastnit, mohl závod sledovat alespoň na dálku. Pokud se tedy dostal k linku na aplikaci. Jsme rádi, že jsme zase po roce mohli vidět naše bývalé závodníky, a to Světlanu i Michaela. V neposlední řadě nám udělal radost svou návštěvou i náš bývalý závodník a první reprezentant nové generace Vojta.
Směle tedy do dalších závodů. Ještě zbývají dva a pak republika.