Je to tak, Karel si nedá pokoj. Pro Zuzku je velmi obtížné hledat cesty, jak odpružit tyto nápady. Třeba když se zjistilo, že do pořádání halové republiky se nikdo nehrne, Karel už zase řešil, zda to nevzít. Bylo náročné mu připomenout ten měsíc utrpení, co se s ním muselo vydržet, když tu poslední republiku chystal. Ale ligu mládeže si nenechal rozmluvit.
Co si budeme povídat, závody nejsou levná záležitost. Takový výjezd do Kroměříže nebo Budějovic je pro nás záležitost dvou hodinek cesty a pohodička, ale Liga mládeže na jaře v Bohumíně a na podzim ve Frýdlantu, to se sakra prodraží, když se musí zajistit ještě ubytování pro čtyři děti a dva dospělé. Jedna taková akce s plným cesťákem se pohybuje od 7 to 9 tisíc a s omezeným rozpočtem se to blbě řeší. V takové chvíli se hodí uspořádat jedno kolo a ušetřit ty peníze za trochu námahy s pořádáním závodu.
Teda taková byla počáteční myšlenka. Ligu mládeže jsme ještě nepořádali, takže jsme nevěděli, do čeho jdeme. Jsme se během zimy podivovali nad tím, že někdo řeší při halových závodech bambilión věcí měsíce dopředu. No, při lize mládeže už se nedivíme. Máme nové zkušenosti, máme představu, máme toho plné zuby. Ale popořádku. Řešili jsme závod ze dvou rovin.
Terče, stoly, prkýnka, kříže. To vše stárne a jak se to používá i na soustředění talentované mládeže, postupně se to opotřebovává. Například prkna, která se používají na stoly, byla ve většině případů povolená, tu a tam koukal hřebík, trčely kousky dřev, takže při přenášení hrozily třísky... Byla potřeba kompletní předělávka. Nakoupilo se tedy něco přes 200 šroubů, lak a brusný papír. Jirka s Adamem si to vzali na starost a po přebroušení a spojení všech částí desek se je jali natřít. Vytipovali jsme čtyři stoly a k nim osm desek, kterých se to týkalo.
Vedle toho bylo potřeba i zkontrolovat startovní prkýnka na terčové disciplíny. Plánovali jsme dva starty na dálku, takže bylo potřeba doladit dvě dlouhá prkna, a poté čtyři starty na plachtu a čtyři starty na skish. To znamenalo celkem 80 malých prkýnek. Všechny zbrousit a natřít bílou barvou. To si vzali také Jirka a Adam na starost.
Na terčové disciplíny bylo potřeba 20 žlutých terčů, 4 černé a 20 misek. Misek na mušku skish. Černé terče byly v pořádku, ale u žlutých jsme zjistili, že neustálým používáním zvláště na soustředění ve Štokách nebo na soustředění v Bransouzích, dostaly terče docela slušně zabrat. Devět terčů bylo buď prasklých s rýhou v některých případech až do hloubky 10 centimetrů od okraje, v jiných případech došlo k uražení kusu okraje, takže v nich máme zuby různé velikosti. Tento problém jsme neměli jak řešit, protože i viditelné pokusy o spravení děr později opět praskly. V tomto případě nám pomohl Bombik, který nám zapůjčil pět terčů, a také kámoš Michal, který pro jistotu vzal další tři do rezervy. Naštěstí potřeba nebyly.
Chtělo to zkontrolovat i černé misky, zda netečou. Neustálým přenášením a používáním (třeba házením po zemi při chystání nebo mlácení o sebe při balení startů) na soustředěních některé dost utrpěly. Museli jsme takto vyřadit asi 8 terčů a zjišťovali jsme, zda máme dost. Naštěstí předchozí trenér pan Smejkal dokázal v minulosti průběžně zajistit tolik náhradních misek, že jsme nakonec měli dostatek na ligu. Ještě to chtělo zkontrolovat, zda terče netečou, což se na pobočném spolku dalo udělat dost blbě. Proto Jirka terče odvezl a terče napustil na chalupě. Zjistili jsme, že minimálně 20 misek a tři rezervní nemají žádný problém. Terče jsme tedy měli zajištěný.
Když jsme ještě měli věci v maringotce, v jeden nepříjemný okamžik se probořila část střechy a nateklo nám do křížů. Zhruba třetina byla na odpis. Do toho se ještě vložili někteří přátelé, kteří nás upozorňovali, že si půjčili naše kříže a po kontrole zjistili, že vršek a spodek se trochu liší od předepsaných rozměrů postavení žlutého terče 5 cm nad zemí vepředu a 17 centimetrů vzadu. Problém byl v tom, že neustálým používáním se obrousily spodní části křížů a terče tím pádem klesly níž. Takže další věc na řešení.
Karel se při pravidelné diskuzi s kamarádem Klausem z Německa zmínil o chystané lize. Klaus mu v jednom z mailů zaslal i nákres skishového kříže, který kdysi připravil. Karel si ho vytiskl a Jirkou zajeli koupit prkna na nové kříže. Tato prkna ale byla na výšku menší než nákres, proto chlapi překreslili kříž na velikost prken. Tady se zapojil i Tomáš, který následně kříže připravil. Kříže a prkýnka jsme měli zajištěný.
Ještě teda bylo potřeba zajistit nějaké hřebíky pro zajištění prkýnek. To také vyřešil Jirka a se svářečkou připravil 80 nových hřebíků a následně ještě několik dvojitých hřebů pro připevnění prken na dálku.
Na dálkové disciplíny bylo potřeba zajistit výseče, pícháky a něco na měření.
Výseče jsme měli, to pan Smejkal sehnal již v minulosti krásné barevné výseče. Problém byl, že se na kotouče natáčely trochu blbě a dost se tím kroutili. Karel si však všiml v Bohumíně na školení, že si tam zajišťovali na výseče namotávající kotouče na zahradní hadice. Karel se o tom zmínil Jirkovi a Jirka našel dva typy, které připadaly nejvíc v úvahu. Z nich jsme jeden typ vybrali a pořídili čtyři kusy. Poté, co dorazili, Karel s Adamem přemotali barevné špagáty z původních kotoučů na ty nové hadicové. Ve věcech z maringotky jsme našli i stará startovní čísla, z nichž některá byla již tak oprýskaná, že se na nich ani nedalo přečíst číslo. Karel tedy vzal dvanáct těchto pícháků. Jirka z nich odstranil vrchní desku s číslem a připravil dřevěné držadlo, které na kovové tyčky nasadil. Následně je ještě natřel barvou, aby se daly lépe rozeznat v jednotlivých výsečích.
To, co nám ještě chybělo, bylo něco, čím bychom změřili hody. Například lasery. A tak našli jsme nějaký, třeba s dosahem 200 metrů za 30 tisíc. Do 150 metrů se cena pohybovala od 5 tisíc výš. Pak byla ještě jedna značka za necelou tisícovku, u který jsme si nebyli jistí kvalitou a nechtěli jsme riskovat. Tak jsme koupili nová 100 metrová pásma, jedno do každé výseče. Asi nejlepší řešení pro ligovou soutěž, pokud člověk nemá vlastní lasery. Že byla všechna jednoho typu a jedné značky, byla vysoká pravděpodobnost, že budou měřit stejně.
Karel často nadával na minulého státního trenéra, jak lezl do výsečí a svým oblíbencům ukazoval, kdy mají házet. Nespravedlivé, neférové, proti pravidlům. Několik let říkal, že, když to nikdo nechce řešit, tak ať se dají to výsečí aspoň fábory, ať každý vidí, jak ve výseči fouká, že se tím podmínky aspoň trochu srovnají. Dodnes se to neřeší a když už někdo ukazatel má, tak ho strčí do své výseče. Naštěstí ho tam pak aspoň nechá i pro ty, co přijdou po něm. No, i toto jsme chtěli řešit. A podařilo se, Jirka sehnal věci a vyrobil tři ukazatele větru, které jsme plánovali rozmístit po okrajích hřiště a jeden doprostřed.
No, tak jsme měli zajištěné snad všechny věci.
Jako hřiště jsme si vybrali Štoky, protože to tam každý dobře zná, je tam i ubytování včetně baru a kuchyně, takže jsme měli posichrované i jídlo. Všechno na jednom místě, co víc si přát.
No co víc si přát - lepší termín. V sobotu, kdy se měla konat liga mládeže, ve Štokách měli zápas, který se nedal přesunout, takže nám nabídli, že můžeme na obě hřiště, ale na tom větším spodním můžeme být pouze do oběda a pak už můžeme být pouze na menším horním hřišti. Po našem nápadu posunout oběd na 17. hodinu byla možnost používat spodní hřiště upřesněna na pouze do 12:00. Pech jak sviňa. A to nebyl jediný problém. V areálu restaurace a ubytovacího zařízení probíhala přes den akce plná lidí, takže závodníci by ani neměli kam si dát věci nebo by se o ně museli strachovat kvůli velkému množství návštěvníků naplánované akce.
O Štoky jsme nechtěli přijít a do úvahy přišla možnost přehodit si termín s 1. ligou. Jenže Jirka z Pavlovic s tím měl problém, protože měl konečně možnost pořádat závody ještě před začátkem víno ochutnávajících zájezdů, díky čemuž bylo volno na hotelích pro účastníky ligy. Plus samozřejmě další pozitivní věci jako podpora, která byla k dispozici v dřívějším termínu. Takže smůla, museli jsme zůstat na původním termínu. Štoky tedy padly a museli jsme hledat jiné místo.
Jirka našel ideální místo v Herálci. Karel se pro toto místo nadchnul, protože kousek od hřiště bylo i ubytování a kuchyně. Vše tedy zajištěné jako ve Štokách a i cena za pronájem hřiště byla skvělá. Mělo to drobný háček v tom, že ubytování a kuchyně se nacházely v pětihvězdičkovém zámku. Jirka měl velmi relevantní poznámku, že to, co se Karlovi líbí, se asi nebude tolik líbit účastníkům. A tak ještě pohledal dál a tu dostal tip na staré dobré hybrálecké hřiště, kde se závody pořádaly dřív, ale z nějaké důvodu to kdysi usnulo, protože když ještě pan Smejkal chtěl hřiště používat, pomalu aby se tehdejšímu vedení obce omlouval za to, že po nich chce něco jako pronajmout si volnou plochu. Situace je však dnes úplně jiná. Jiné vedení obce, noví nadšenci do práce s mládeží a ochota nám pomoct. Hřiště bylo k dispozici, dva dny před závodem ukázkově posekané. Dokonce nám i propůjčili dva stany a stoly s lavicemi pro účastníky závodu. Luxusní podpora, za kterou jsme byli velice vděční.
Na řadu přišla druhá rovina organizace.
Během zimní sezóny před mnoha lety vymysleli v Písku elektronické zapisování výsledků pro okamžité zobrazování výsledků v rámci excelových tabulek, které byly přesdíleny i na domovskou stránku místní organizace, takže kdo chtěl sledovat výsledky, aniž by byl přímo účasten pořádané akce, mohl z pohodlí domova či na rybách přes mobilní zařízení sledovat aktuální stav, který se cca každých 5 minut obnovoval. Závodům to okamžitě dalo nový směr. Především mladí závodníci se hodně motali kolem velkých obrazovek a dychtivě očekávali další změny zobrazovaných výsledků, aby věděli, jestli stále vedou nebo je někdo překonal. Z původně docela nudné soutěže pro diváky se stala poměrně atraktivní záležitost. O něčem podobném jsme také uvažovali, ale velký problém byl v sehnání tabletů a velkých obrazovek. Nakonec přišel Karel s jiným řešením - poskytnout možnost vidět výsledky přes mobilní zařízení. Výhodu viděl v tom, že výsledky si mohl každý zobrazit a aktualizovat sám bez nějakého časového intervalu a taky se nikdo nikde nemusel shlukovat u obrazovek. Odpadla tím potřeba obrazovek a tabletů, rozhodí zapisovali také přes mobily. Tato aplikace byla otestovaná na dvou závodech a poskytla důležitou zpětnou vazbu pro případný další vývoj.
Během venkovní sezóny však nikdo s žádným řešením nepřišel. Poprvé s variantou á la Písek jsme se setkali na mistrovství světa 2013 v Německu. V pozadí každého startu byl jeden počítač s monitorem, další počítač byl u startu. U startu rozhodčí zapisoval body, které byly hlášeny od terčů, na obrazovce v pozadí se ihned zobrazovaly. Takto například sledoval Karel Bombika při jeho historicky první stovce českého závodníka v multi skishi na mistrovství světa. Karel viděl na obrazovce 95 bodů a už sledoval pouze pohlední hod Bombika. Když Bombik trefil i poslední hod, zařvali spolu nadšením téměř současně. Nevýhoda byla nákladnost. V kuloárech se proslýchala neskutečná částka, která následně odradila ostatní organizace od podobné realizace.
Poprvé se alternativní řešení s oproštěním se od statických míst pro sledování výsledků objevila až na mistrovství světa mládeže a kadetů 2024 ve Švédsku. Každý měl přístup na aplikaci, kde viděl průběžné výsledky dané aplikace. Družstva nebo pětiboj v jednotlivcích byly zobrazeny pouze jako součet bez podrobných výsledků jednotlivých závodníků. Pořadatelé pak měli několik stejných tabletů, na nichž bylo stejné prostředí pro zápis výsledků. Tablety bez problémů fungovaly na hlavním hřišti, ale ve chvíli, kdy bylo potřeba se na dálky přesunout na spodní hřiště, musel s rozhodčími chodit další člověk, který nosil laptop pro spojení tabletů se sítí. A je třeba říci, že závod dostal opět nový šmrnc. Nejvíce se to projevilo na zátěži dálce, kdy hází pouze hrstka vyvolených, co se probojovali do finále. Ostatní závodníci seděli pohromadě a neustále klikali na obnovování webové stránky, aby zjistili, kdo se jak posunul. Karel tak například věděl, že Honza získal bronz ještě dřív, než za ním nadšený Honza přišel, aby mu to řekl.
Karel tedy vzal své zkušenosti z vývoje halové aplikace a hledal způsob, jak ji upravit na venkovní závod.
Byla potřeba začít databází, protože původní byla vytvořena pro několik kol zátěže arenberg a zátěže skish, plus nějaké to multi. Tady se evidovalo jedno kolo pěti různých disciplín s různým hodnocením a různým pořadím. Plachta deset hodů, muška a zátěž skishe po dvaceti hodech, ale muška skish jedno kolo s pořadím terčů 3-1-4-2-5 a pak druhé kolo, až potom dvě kola v pořadí 1-2-3-4-5. Zátěž skish pro změnu dva hody na 1, pak dva hody na 2, takhle až po pětku a následně druhé kolo stejným stylem. Muška dálka se součtem dvou nejdelších hodů, zátěž dálka se záznamem třech hodů, ale se započítáním pouze nejdelšího, který se násobí 1,5 bodem. Však každý ertéčkař ví...
Evidence závodníků nevypadala tak složitě, horší to bylo se sčítáním výsledků do celého družstva, poté ještě seřadit družstva a v nich seřadit závodníky podle jejich výsledků v pětiboji. To nebylo tak těžké v porovnání se zbytkem.
Nejdůležitější část bylo samotné zapisování výsledků. Proto se začalo s prvními pokusy o zápis mušky skishe. Byl upraven design stránky a na základě doplňujících poznatků Zuzky a Jirky se doplnil i časovač, který ukazoval čas od startu závodníka. Po otestování této disciplíny se zkopíroval vzhled i na další disciplíny. Rozdíl byl na dálkových disciplínách, kde se po odstartování závodníka pustil čas 5 minut na mušce dálce a minuta na zátěži dálce a výsledky se zapisovali až po odhodu nebo uplynutí času.
To, co nám běžně na mistrovství světa chybí, je nějaká kontrola jednotlivých hodů reprezentantů, aby trenér mohl sledovat, kde závodníci udělali chybu. Na domácích závodech má každý bodovací knížku a trenér si tak může na kopiích výsledků kontrolovat, které terče v disciplínách na přesnost dělají jeho svěřenci problémy a na co se ještě na tréninku zaměřit. Tady se ale s boďáky nepočítalo. Respektive - zkušenost z halových závodů nám ukázala, že se někdy i nechtěně může rozhodčímu stát, že hlásí pět a píše nulu. Z toho důvodu Karel chtěl nějaké bodovací listy, do kterých rozhodčí budou zapisovat výsledky a tam bude i podpis závodníka.
Jenže mohl nastat problém. Koneckonců jsme na Vysočině a na jaře bývá u nás problematické počasí. Hrozilo, že zaprší a papíry se rozmočí. A tak přišel Jirka s nápadem, že Karel udělá bodovací kartu, Jirka ji vícekrát vytiskne a zalaminuje. Každý výsledek by se tedy zapisoval do aplikace i na kartu a závodník podepsal. Pro případ deště se použily alkoholové fixy. Bylo dohodnuto, že pokud by se lišil zápis do aplikace oproti tomu, co se zapsalo na kartu, platí, co je podepsané, tedy karta, a v aplikaci se to upraví.
Karty se ale nedávaly vedoucím družstev k dispozici, to bylo záložní řešení pro pořadatele. Jak tedy poskytnout podrobné údaje vedoucím?
Nakonec se to vyřešilo tak, že Karel doplnil do aplikace roli pro vedoucí. Každý vedoucí po přihlášení do aplikace díky tomu měl možnost si prohlédnout kompletní pětiboj každého ze svých závodníků na jednom místě. na terčových disciplínách viděl hod po hodu, na mušce dálce viděl oba hody a na zátěži dálce viděl, jaké hody byly zapsány s tím, že nejdelší byl i přepočítán na body. To vše online, tedy hned po každém hodu se tyto karty aktualizovaly.
Někteří vedoucí si trochu stěžovali na halových závodech, že se průběžné výsledky neaktualizovaly. Muselo se jim vysvětlit, že je třeba kliknout na obnovu webové stránky v prohlížeči, a pak se data zaktualizují. Při vývoji ligové verze přemýšlel Karel nad možností, kdyby se výsledky aktualizovaly rovnou bez nutnosti obnovování obrazovky. V jednotlivcích a družstev toto fungovalo dobře. Pokud ztrácelo nějaké družstvo na to o kousek výš například 3 body, po zásahu svého závodníka na skishi automaticky vyskočilo nad tato družstva z náskokem 2 bodů. Žádný refresh nebyl potřeba. Komplikace se objevily při Karlově nápadu, který nakonec nebyl zveřejněn, protože na jeho řešení nebyl dostatek času. Toto tedy bude ještě bodem pro další vývoj.
Uvažovali jsme nad automatickým rozlosováním, ale nakonec se nám zdálo, že v externích nástrojích se to dá připravit líp než se zdržovat při vývoji jiných věcí, takže to Karel dělal ručně. Hlídal si rozlosování dle rady Standy z Kroměříže, že na lize by závodníci měli být rozlosováni tak, aby v každé čtvrtině startovního pole byl pouze jeden závodník každého družstva. To se tak nějak podařilo dodržet. Do rozlosování byla přidána implementace stavů závodníků, aby bylo vidět, kdo právě hází a kdo už doházel, aby závodníci i vedoucí viděli, kolik závodníků ještě půjde, než bude na řadě konkrétní člověk.
Na lize ale míváme problém s tím, že někteří závodníci nehází muškařské disciplíny. Někdo si hodí aspoň mušku dálku, někdo si nehodí ani jedno. Někdo taky občas vůbec nedojede a pak si to každý musí různě proškrtávat. A tak se doplnila funkcionalita, která v případě, že pokud závodník byl nahlášen jako ten, co nehází některou z muškařských disciplín, byl automaticky označen v rozlosování, že házet nebude. Stejně se postupovalo i u těch, co nakonec nedorazili. Vedoucí si tak nikoho nikde nemuseli značit, pokud jeli podle rozlosování z aplikace.
Samozřejmostí byla situace, že se občas musí týmy vypořádat se situaci, kdy například kvůli prutům se musí závodník přehodit s jiným. Častá situace při zátěži dálce. Rozhodčí tak měli k dispozici list závodníků seřazený podle pořadí, ale v případě potřeby mohli vzít jiného závodníka.
V aplikaci se nestihlo všechno, jak bylo potřeba. Čas se musel dělit s tréninky a závody, nebylo to dobrý. Přesto většina byla funkční a měla probíhat dobře. Riskli jsme to. Během pátku se Karel s Jirkou po práci nezastavili a chystali všechno možný. Karel vozil věci na hřiště, Jirka balil věci na vozík. Jirka navíc ještě musel zajet pro mikrometr na měření vlasců na zátěži dálce. Tak nějak mu zapomněli oznámit, že mikrometr je ocejchovaný a může si pro něj dojet. Ale byl k dispozici. Myšlenka byla taková, že budeme kontrolovat vlasce na průtah klasickým mikrometrem a pokud by náhodou došlo k situaci, že někdo neprojde, vezmeme ho bokem a prověříme vlasec tímto ocejchovaným.
Řešili jsme i rozhodčí. Jak na potvoru státní svátek sváděl k prodlouženému víkendu a hodně lidí kolem nás nemohlo dorazit. Podrželi nás naši staří dobří pardálové Majkl, Smolda a dorazil i Michal. Jirku a Zuzku chtěl pokud možno Karel v záloze pro případné problémy. Pomohla nám také Martina z Prahy, Petr z Ostravy a brutálně podpořila Litovel se čtyřmi rozhodčími. Pro případnou podporu u výpočetního střediska Karla a Jirku podpořily jejich dcery, které i dovezly něco dobrého pro rozhodčí. Michal dovezl i mašinku na kafe. Karel ještě sehnal cukr, mlíko, hrnky, žličky a balení vod, takže tak nějak bylo o rozhodčí postaráno. Bufet pro závodníky nebyl. Informovali jsme je dopředu.
V sobotu kolem půl sedmé ráno přijeli Jihlaváci na hřiště. Začal boj s časem. Připravit 12 startů co nejrychleji, protože když napíšete, že prezence je od osmi hodit a start až v devět, někteří nedočkavci dorazí už v půl osmý. Tento závod nebyl výjimkou. Vítr byl předpovídaný kolmý na tribunu s tím, že by se měl na dálky stočit diagonálně. A mělo taky zapršet. A mělo dost foukat. Po postavení startů se ještě postavily stany a Jirka musel dojet do Hybrálce pro stoly a lavice. Vše se docela stíhalo. Karel pro každého vedoucího družstva připravil obálku se startovními čísly, soupiskou a rozlosováním, plus kapkou a muškou pro každého závodníka. Při kontrole známek nebyl zaznamenám problém, dva závodníci byli nahlášeni bez házení muškařských disciplín a jeden závodník nedorazil, protože se mu nechtělo.
Na závod dorazilo 14 týmů z patnácti. Jednomu týmu chyběl jeden závodník, jednomu týmu chyběli dva. Nedorazila Bílina, která ještě před posláním přihlášky věděla, že bude mít maximálně dva závodníky, tak se nakonec nepřihlásila.
Náš tým dlouho hledal čtvrtého, protože Honza z Třeště nám již vyrostl v muže. Mohli jsme vzít třeba Matyho nebo Robíka, ale doufali jsme, že by se k nám mohl přidat někdo, s kým bychom byli schopni bojovat o bednu po loňském čtvrtém místě. Dlouho to vypadalo, že nebudeme mít nikoho, když v tom se ozvali přátelé z Frýdku-Místku, že budou stavět mladý tým a Maxovi by brali možnost se rozloučit s juniorskou kategorií nějakým pěkným umístěním v lize mládeže, takže pokud bychom chtěli, mohl by házet s námi. S radostí jsme to brali.
Družstvo jsme měli v nabušené sestavě Adam, Honza, Petr a Max. Souboj mohl začít.
Terče nebyly jednoduché. Na začátek mušky skishe ještě nebylo tak špatné, ale podle praporů bylo v průběhu disciplíny vidět, že se vítr točí doleva a místy nepříjemně foukne. Na plachtě to bylo silnější a na skishi se zvýšil vítr ještě víc. Kdo byl o týden dřív na 1. a 2. lize, ten potvrzoval, že se terče házely líp než v Pavlovicích, kde foukalo o dost víc, ale ani tak to nebylo příjemné. Pro Karla bylo hlavně nepříjemné to, že aplikace kolabovala. Po rychlé analýze bylo zjištěn zásadní problém. Jednalo se hostovací server, na kterém aplikace běžela. Karel a Zuzka tedy za běhu prvních dvou disciplín hasili problém a vysvětlovali, jak se problémem popasovat bez nutnosti Karla nebo Zuzky. Na skishi již tři starty fungovaly bez problémů. Výsledky, při nichž se aplikace zasekla, se průběžně doplňovaly ručně dle zapsaných výsledků do karet.
Na mušce skish padla jediná stovka, která se povedla Natálce, házející za tým ÚS Praha OM. Měli jsme štěstí na počasí, díky čemuž Petr a Max hodili 95 bodů. Adam minul dvakrát a Honza třikrát. Po první disciplíně jsme se hned dostali na první místo. Za námi byla Praha s tahounkami Natálkou a Míšou, třetí pak byl Jablonec, kde se dařilo Lukášovi a Elišce. Čtvrtý Bohumín na nás ztrácel 100 bodů. To všechno se ale mohlo velice rychle změnit, protože přišla plachta a tam míváme rezervy.
A ano, plachta docela vyběhla s Maxem. Tomu to vůbec nesedlo a byl rád alespoň za 84 bodů. Ostatní kluci se dostali na 90 a víc, přičemž nejvíc hodil Adam. Pražské holky zaházely skvěle všechny a dotáhly se na rozdíl pouhých 9 bodů. Eliška s Lukášem dál táhli Jablonec a drželi ho na třetím místě. Pod nimi se změnilo pořadí, čaroval Kuba z týmu Kroměříže "A". Ač ještě mladší žák, přišel s parádními 96 body. K nyní pátému Bohumínu se na rozdíl 8 bodů přiblížil Vítkov a o další čtyři body níž byl Frýdlant.
Klíčová disciplína - zátěž skish. Adam nezklamal, i v nepříjemném počasí minul pouze dvakrát. To byl vlastně i nejlepší výsledek na skishi. Dosáhl na něj ještě Matěj, který podpořil Kroměříž "A" a podržel ji na čtvrtém místě. Druhý nejlepší výsledek měl Lukáš z Jablonce - 85 bodů. Pak padaly osmdesátky, v Praze měly tento výsledek všechny holky. A taky Honza s Petrem. Max o nulu víc. V celkovém součtu jsme se ale holkám zase o kousek vzdálili, z 9 bodů na 14. Jablonec dál držel třetí místo, na nás ztrácel něco málo přes 100 bodů. O dalších 100 bodů byla Kroměříž "A", následovaná Bohumínem, Vítkovem a Ostravou, která se dostala před Frýdlant.
To už se ale vítr stočil diagonálně a řešili jsme, jak to postavit. Standa radil dát stoly do lajny a vytočit doprava. Jedna výseč měla okraj na 53 metrech u tribuny, druhá zasahovala podobně z poloviny výseče na sekci pro hosty, další dvě výseče měly plné pole působnosti s tím, že to již padalo do vysoké trávy, což ale nikomu nevadilo. Vítr fučel docela dost, mnoho závodníků mělo problém dostat šňůru za sebe. Pro nováčky nebo menší děti skutečně problém, pokud trenéři nevěděli jak. Proto také mnoho starších závodníků neřešilo, že pomáhají proti svým týmům a snažili se u těch méně zkušených vysvětlovat, jak šňůru za sebou natáhnout, aby dokázali odhodit.
Karel procházel rozlosování a hledal, kde bylo nejvíc závodníků, co by dokázali hodit přes 55 metrů. Poté si zavolal vedoucí a představil jim posunutí startů z pořadí 1-2-3-4 na 3-4-1-2. Z vedoucích s tím nikdo neměl problém, a tak se to takto odstartovalo. Vzhledem k tomu, že vítr spíš vynášel doprava, byla velká pravděpodobnost, že to nikdo nepošle po levé výseči, takže kdo umí hodit daleko, měl se do výseče vejít i tak, protože ve středu již bylo přes 55 metrů.
Přes 50 metrů se nakonec dostalo 11 závodníků, z toho 9 závodníků mělo celkový součet přes 100 bodů. Z oněch 11 závodníků byli tři z Bohumína (Martin, Adam, Jarda), dva z Jablonce (Eliška a Lukáš), jeden z Vítkova (Láďa), jeden z Kroměříže (Matěj). A všichni čtyři z Jihlavy.
Adam stále ještě neumí prodat nabušené tělo a hází pouze rukama. Až přidá tělo, asi to brutálně vystřelí. Zatím hodil dvakrát na 53 metrů. 53 metrů měl i Matěj z Kroměříže, ale druhý hod byl kratší. Trochu Karlovi zatrnulo, když házel Jarda, protože jeho hody málem trefily diváky na tribuně. Nakonec se zastavil na 56 metrech. K Maxovi si chtěl jít jeho trenér Karel, a tak Karel byl jenom bokem a sledoval, co Karel radí, aby případně ještě upozornil, kdyby něco viděl z druhé strany, co by Karel neviděl, ale nezasahoval. A i Max se dostal za 56 metrů. Druhý hod byl dokonce za 55 metrů a tak měl třetí nejlepší součet, který byl 111 bodů.
Pak přišli ti dva provokatéři, kteří rozčilují Karla na trénincích, když ho přehazují. Petr poslal svůj hod za 60 metrů. Byl to ten kratší hod. Ten delší byl o tři metry dál. První závodník, který na tomto závodu získal součet přes 120 bodů. A pak přišel Honza a svůj kratší hod poslal za úroveň Petrova delšího hodu. A pak ještě přidal o jeden metr delší. Součet 128 bodů.
Tahle disciplína nám neskutečně sedla. Kvůli Zuzce, která chtěla trénovat i ve větru, ve kterém Karel trénovat nechtěl, získali kluci možnost naučit se do takového větru házet a podařilo se jim to prodat na pro Karla veledůležitém závodu. Paráda. Je vidět, že i v Kunčicích podobně fouká, takže Karel (nemyslíme Karla) připravil podobně i Maxe.
Po této disciplíně jsme i Praze utekli. Z náskoku 14 bodů se stal náskok 134 bodů. Až tak moc jsme nečekali, i když se dalo předpokládat, že holkám trochu utečeme. Třetí Jablonec se odpoutal od dalších týmů. Družstva se rozdělila do skupinek s podobnými body. Jihlava měla přes 1 500 bodů, Praha s Jabloncem přes 1 300 bodů, Bohumín s Kroměříží "A" přes 1 100 bodů, za nimi Ostrava, Vítkov a Frýdlant přes 1 000 bodů.
Zbývala poslední disciplína - zátěž dálka. Použily se výseče na mušku dálku, aby se ušetřil čas. Přestože jsme se snažili nikde nezdržovat, už bylo kolem čtyř hodin odpoledne. Asi by se to vyřešilo tím, že bychom start dali na osmou hodinu, ale nechtěli jsme, aby ti, co jedou z daleka a bez ubytování, museli vstávat o půl třetí jako my, když jedeme do Bíliny a dál. Tohle byla daň za start v devět ráno.
Během tréninku měli někteří vedoucí dobrou poznámku, že když někdo urve kapku na startu 1, poletí to do prostoru, kde budou stát závodníci, čekající na hod startu 2. Tak jsme museli závodníky posunout. Bohužel se projevila nevýhoda rozdělení disciplíny na sledy. Druhý sled měl slabší vítr, který postupně ustával. Třetí hody druhého sledu už byly v podstatě téměř do bezvětří, nebo alespoň ne do uragánu, co byl prvním kole. Postihlo to například i Petra, který si dělal zálusk na pětistovku a chybělo mu jen pár metrů navíc, které by asi získal, kdyby házel v prvním sledu.
Sto bodů, tedy více jak 66,66 metrů, získalo 14 závodníků. 7 závodníků dokonce hodilo přes 70 metrů. O fantastické překvapení se postaral Dan z Husince, který sice hodil na zátěži skishi 30 bodů, ale na zátěži dálce hodil 70,2 metrů. Úžasné. Také jsme nečekali, jak se zadaří Lukášovi z Jablonce, který se taky za 70 metrů dostal. O trochu víc měla i Eliška, takže Jablonec stále bojoval o stříbro. Bohumín zase bojoval o třetí místo, čtvrtý a třetí byli Adam s Jardou. Adam se dostal za 73 metrů, kam se už dostal pouze náš Honza a nejdál byl Matěj z Kroměříže s hodem za 74 metrů.
Naši chlapi byli v elitní patnáctce i přesto, že dvěma foukalo míň. Max se umístil na dvanáctém místě, Adam byl desátý a Petr devátý. Všichni měli přes 100 bodů.
A skončil závod.
Pro Jihlavu to byl neskutečný závod, který Karlovi a Jirkovi vykompenzoval všechny strasti, které s přípravou měli. V první desítce byli všichni čtyři členové jihlavského týmu. Max obsadil 7. místo, Adam 3. místo, Petr 2. místo a Honza vyhrál v jednotlivcích. Petr i Honza dokázali získat přes 490 bodů. Kdyby Honza hodil na nějaké skishi o 5 bodů víc, měl pětikilo. Neuvěřitelné. Ale podobně na tom byl i Petr, Adam nebo Matěj. Byl to kousek, který chyběl na terčích.
Souboj družstev vyhrál jihlavský tým s náskokem 157 bodů nad Prahou. Klobouk dolů před holkami, že udržely druhé místo a na třetí Jablonec mají ještě náskok 102 bodů. Ale je fakt, že každý další tým měl jednoho až dva závodníky, kteří se stále učí a nejsou výsledkově tak daleko. Viz. třeba takový třetí Jablonec, kde bodový rozdíl mezi prvním a čtvrtým závodníkem je rozdíl cca 125 bodů. Podobně na tom byl i čtvrtý Bohumín, pátá Kroměříž, šestá Ostrava a tak dál. Tam, kde jsme nyní my, budou za jeden dva roky tyto týmy.
Jak je naším zvykem, dáváme na cestu domů všem účastníkům výborné perníčky ve tvaru ježka, které opět napekla maminka Peti. Připravila pro závod balíčky po pěti perníčcích a pro družstva, která skončila těsně pod medailovými pozicemi, byl připraven ještě jeden separátní balíček pro vedoucí. Snad chutnaly. Jinak z organizačního hlediska došlo ještě k jednomu problému, který si způsobil Karel drobnou chybkou v aplikaci. Na pořadí družstev se nic nezměnilo, v jednotlivcích se prohodilo pořadí Petra a Honzy, původně to vypadalo, že vyhrál Petr. Chybka se opravila ještě během nedělního rána a výsledky se rozeslaly již opravené.
Jarní kolo jsme tedy zvládli. Ted uvidíme, jak se podaří na tom podzimním. Mezitím nás čekají pro kluky důležitější závody - poháry a republiky. A snad i mistrovství světa.
Jdeme trénovat...