Pro letošní rok se po 23 letech vrací Západočeský pohár do série Českého poháru. Naposled jsme házeli na střelnici v plzeňské části Lobzy, to bylo v roce 2002. Nyní tedy opět na západ, tentokrát však do Kdyně. Když Karel a Karel poprvé přijeli na sportovní hřiště školit pětiboj cca před osmi lety, říkali, že to hřiště by se dalo využít na republiku. Místní říkali, že asi ne, že není tak velké. A tak jsme měli perfektní možnost zjistit, jestli se to nakonec vejde nebo ne.

Cesta z Jihlavy zabere cca 3 hodiny. Být tam kolem 7:00 znamená vyjet ve čtyři ráno. To je lepší přespat někde blíž, jako to dělají jiní. Karel navrhoval přespat na chalupě, ale ne každému to vyhovovalo. Napřed mohli jen tři, pak jen dva, pak nikdo. Tak se to zařízlo a řeklo se, že se pojede až v sobotu ráno. Vzhledem k tomu, že tak brzy nikde není otevřeno na snídaňové menu, Karel vstával ve 2:30, aby se stihl i najíst. Nebyl to jednoduchý začátek.

Zuzka vyrazila v pátek se svou výpravou a naše parta i s třešťským spolubojovníkem vyrazila v sobotu. Sraz byl na benzince těsně před Plzní na kávičku a pak se pokračovalo dál. Dojezd byl přesně podle předpokladů, cca v 7:00 jsme parkovali.

Očekává se, že stovky na terčích budou mládeži pomáhat v boji o repre a tak bylo potřeba vysoustředit a hodit aspoň jednu. Nejjednodušší je to samozřejmě na mušce skish a hodně kluků ji hodit chtělo. Svědčí o tom 8 výsledků 95. Přesto stovku hodili jenom dva kluci. Dokázal to chropyňský Matěj a náš Petr. Aspoň jeden Jihlavák měl tedy bod navíc. Plachta se nám tolik nedařila, hlavně Honzovi, který hodil 86 bodů. To Petr hodil o 6 bodů víc a Adam o další 4 body víc. Po plachtě vedl Matěj, za ním byl náš Petr a pak byl Jarda z Bohumína, kterému začátek vyšel. Adam měl stejně jako Jarda.

Na skishi se lámal chleba. Házelo se na vedlejším hřišti a vítr nebyl vůbec příjemný, často foukal nepříjemně do ruky a nebylo jednoduché se s tím popasovat. U kluků padly pouze dva výsledky 95. Peťovi to vyšlo aspoň na 90, trénink se Zuzkou se začíná vyplácet. Adam minul ještě jednou, stejně jako Honza. Po terčích byl Petr na třetím místě, Adam na čtvrtém (v porovnání s juniory), Honza na šestém, na první místo už ztrácel docela nepříjemných 27 bodů.

Honza z Třeště si potvrdil, že mu chybí trénink. Ač neházel úplně špatně, ani na jedné disciplíně se nedostal aspoň na 80 bodů. Bohužel se propadl až na poslední místo v kadetech, ale holt trénink chyběl. To Zuzka naházela terče velmi dobře, tři osmičky a jedna vedle na skishi ji vytáhlo na první místo se ztrátou 11 bodů na tři stovky a náskokem 13 bodů na druhou ženu v pořadí. Karel Hodil plnou muchu, na plachtě si nahodil zleva na šestku ve chvíli, kdy očekávaný vítr nepřišel, tak z toho vytěžil aspoň osmičku. Na skishi pak hodil na pátým terči dvě hranky, obě uznané jako zásahy. Se ztrátou dvou bodů byl na průběžném druhém místě za Bombikem a o dva body před Tomášem.

Následovala zátěž dálka a drobný problém. Na startu, kde házel Adam, se postrádala komunikace s tím, kdo držel hodinky a stopoval čas. Že se letos striktně řekne číslo závodníka a rovnou se pustí čas, na to si musíme zvyknout. Ale že se nehlásilo, kolik času zbývá, to nás překvapilo. To už se člověk musel zeptat a odpověď byla třeba 15 sekund. Údajně se stalo, že jednomu závodníkovi se zahlásil konec času bez předchozího informování, kolik sekund mu zbývalo. Toto se nám nepodařilo ověřit. Nicméně většinou Karel říkal klukům, ať první hod rovnou hodí a nic neřeší. Adam druhý hod dostal na 59 metrů a teoreticky mohl vést. Desetiny jsme nevěděli. Když přišel po odstartování k prkýnku na třetí hod, spadl mu vlasec pod cívku. Během rozmotávání rozhodčí zastavil čas a vynuloval stopky. Chvíli na to se Adam zeptal, kolik mu zbývá času. Odpověď nedostal. Po chvíli druhý rozhodčí řekl Adamovi, ať si to jde rozmotat, že vezmou dalšího, a pak půjde házet znovu. Tato situace vytvořila napětí na startu, protože jiní závodníci to vnímali jako výhodu pro Adama, a poté, co byl znovu puštěn ke třetímu hodu (kterým navíc o 5 metrů prodloužil), se někteří rozčilovali a přímí konkurenti chtěli dát protest. Sami rozhodčí si nebyli jisti, jak to vyřešit, a tak napsali do boďáku oba hody. Během obouruče Karel zjistil, že Adamovi se zapsal do pětiboje ten kratší hod, tak to začal řešit s tím, že z hlediska závodníka Adam neudělal nic špatně, hod mu byl povolen a podepisoval delší hod, než je ve výsledcích. V průběhu řešení situace se zjistilo, že i kratší hod Adamovi stačil na vítězství v kategorii žáků, a už šlo v podstatě jen o princip. Nakonec situaci rozsekl hlavní rozhodčí, který prosadil zapsání delšího hodu. Naštěstí tato situace neovlivnila pořadí do nominace juniorů a tak se žádný protest podávat nemusel a máme z toho akorát novou zkušenost.

Boj byl hlavně v juniorech, kde se rozhodovalo o pořadí na bedně. Petr se hodně natrápil. Nedokázal trefit výseč a nakonec byl rád, že měl alespoň 58 metrů. Honza do toho řezal, co to šlo, ale na hody Jardy a především Matěje neměl. Matěj tak udržel první místo s krásným výsledkem a letošním juniorským maximem 497 bodů před druhým Honzou, kterému chybělo 16 bodů. Peťa kvůli zátěži dálce skončil třetí, ale pro něj naštěstí udržel Jardu za sebou. Honza z Třeště v zátěži dálce hodil 60 metrů a bohužel 2,5 metru chybělo do 400 bodů.

U dospělých to bylo dost o loterii. Karel měl hlavně problém se stiskacími mikrometry, které mu na jeho vlasci naměřily 17,4. To byl docela šok a podle zkušeností jiných nebyl jediný, kdo nečekal takový propad na svém vlasci. Nakonec vzal tréninkovou špulku, se kterou házel první dva hody, ale kvůli poloprázdné cívce se nedostal za 65 metrů, kde byli ostatní. Nakonec vzal závodní cívku, odmotal deset metru a nechal si ji proměřit znovu. Tentokrát měl vlasec 18,3 a už nebyl problém. Tak ji tam narychlo nasadil a posledním hodem se dostal na 69 metrů. Tímto hodem udržel vítězství v pětiboji. Zuzka hodila druhý nejdelší hod ve své kategorii a posichrovala si první místo.

Zbývala poslední disciplína - zátěž dálka obouruč. Tam nám vlasce seděly, takže o starost míň. Honza chytil slinu a nějak si užívá házení obouruče. Taky mu to docela slušně lítá. Dostal se na jeden centimetr pod 95 metrů. V porovnání s kadety to byl třetí nejdelší hod. Fascinující, že se takto dokáže junior "prvoročák" vyrovnat kadetům. Zastínil i druhého Honzu, který se dostal za 80 metrů a získal skalp Vojty. Adam a Petr se rozhodli neházet, už chtěli klid. Ten chyběl Karlovi. První hod a urvaná zátěž. Druhý hod a zátěž mimo asi 20 metrů od okraje výseče. Nervy jak sviň. Na poslední hod se Karel natočil a hod šel k jeho štěstí do středu. Naneštěstí v blbých podmínkách a bez síly. To Karla odsunulo až na třetí místo v sedmiboji.