Každoročně probíhají dva muškařské závody v jednom víkendu na řece Jihlava. Jeden je sobotní Akvarest pohár, druhý je nedělní MRS Open. Oba závody se konají na revíru Jihlava 5B se zázemím v táboře pod Templštejnem.
Zúčastnit se alespoň neděle je pro nás trochu komplikované, protože v sobotu míváme pravidelně nominační závod. Vloni, když si účast Karel vymyslel, jsme měli v sobotu závod v Budějovicích, což byla nejlepší varianta vzhledem ke vzdálenosti jednotlivých nominačních závodů. Odjezd nejpozději, příjezd nejdřív. Nebyli jsme tak zničení, abychom se nemohli zúčastnit. Letos to vyšlo taky skvěle, v sobotu byla Kroměříž. Těžko říct, zda bychom se účastnili, kdyby se závod konal například po takové Kdyni, kdy Karel vstával o půl třetí ráno a dorazil domů kolem deváté večer.
Když jsme chtěli přijet vloni, nahlásili jsme se ve čtyřech. Během večera ale odpadl Adam, tak jsme jeli ve třech. Dostali jsme za to kartáč, protože závodníci si u muškařů dělají navzájem rozhodčí a všechno bylo rozlosované, takže najednou na jednom místě chyběl člověk, který by dělal rozhodčího závodníkovi. Naštěstí pořadatel dopředu počítal s tím, že něco takového může s novými účastníky nastat, takže operativně problém vyřešil.
Když letos Karel přihlašoval sebe, Honzu a Petra, pořadatel napsal, že by nás mohl brát všechny a jestli opravdu přijedeme ve třech. Karel to tedy pro jistotu prověřil a zjistil, že Petr musel na neděli zůstat doma. To mělo za následek, že s Karlem a Honzou najednou nebyl počet dělitelný čtyřmi a jejich místa byla nejistá. Pořadatel začal shánět další závodníky, aby se počet navýšil a ertéčkáři mohli do vody. V pátek už měl jisté jedno místo. Karel tedy nahlásil Honzu s tím, že on bude dělat scouta na břehu. V průběhu sobotního závodu v Kroměříži přišla zpráva, že už je místo i pro Karla. Po návratu ze závodu tak začalo usilovné hledání muškařského vybavení.
Je třeba říct, že Karel se se svými příjezdy zlepšuje. Požadovaný příjezd nejpozději v 6:30 vyšel dokonale, chlapi přijeli v 6:28. Rovnou šli za pořadatelem, který Honzu potvrdil jako závodníka a ptal se Karla, zda by neměl problém, že by chytal pouze odpoledne s tím, že dopoledne by si zachytal někdo jiný. Karel problém neměl.
Stejně jako v loňském roce byla řeka rozdělena na sektory A a B. Bylo tu několik změn. Tak například tam, kde vloni byl poslední sektor B-10, tam byl letos sektor B-4 a sektory pokračovaly dál po proudu až do čísla 14. Taková rozlehlost způsobila to, že každý závodník po vylosování byl v jednom sektoru celý den oproti loňské verzi "dopoledne jeden sektor a odpoledne druhý sektor". Údajně by se to nestihlo všechno protočit. I pohyb po jednom sektoru byl časově na knap.
Honza začínal na sektoru B-6, pak zde dělal rozhodčího, následně se přesunul na sektor B-2 a opět zde dělal rozhodčího. Odpoledne pak šel na sektor B-4 a končil sektorem B-1. Na Karla zbyl sektor A. Odpoledne měl dělat rozhodčího na sektoru A-2, pak jít chytat na sektor A-6, rozhodovat dalšímu závodníkovi a zakončit na A-4. Protože nemusel na začátku chytat, procházel se po sektorech a koukal se, kdo jak chytá.
Na sektor B-6 se přesouvali Honza a Karel podél řeky. Že to nebyl úplně dobrý nápad se zjistilo ve chvíli, kdy dorazili na konec louky, obklopené vodou z obou stran. Naštěstí pro Honzu, který už byl v prsačkách, se dalo k místu přejít v kotníkové vodě poblíž malého splávku. Karel se musel vrátit, protože prsačky neměl. Cestou se pobavil s chlapama na pětce o tom, jak letos byla ve stanu neskutečná zima, že vloni bylo daleko tepleji. Pak se šel dívat na pořadatele, jak chytá na trojce. Také se šel dívat na sektor B-2, jak se tam daří a kde aktuální závodník rybaří, aby případně poradil Honzovi, na která místa se přesunout, až zde bude chytat.
Těsně před koncem prvního kola vyrazil na šestku po silnici. Honza měl dělat rozhodčího otci slavných sester. Protože ale původně stál na konci svého místa, musel běžet na začátek a pak vyrazil se závodníkem přes řeku na ostrov. Během druhého kola si Karel povídal s doprovodem závodníka na břehu o muškaření a řece Jihlavě v této oblasti. Po padesáti minutách bylo hotovo a Honza se přesouval k sektoru B-2. Cestou s Karlem potkali pořadatele, který poprosil Karla, zda by mohl jít k posledním startům, že jeden závodník nedorazil a nikomu nedal vědět, takže chyběl rozhodčí. Karel, když viděl, jak Honza brodil vodou, se tedy šel napasovat do věcí a vyrazil. Člověk by ani nevěřil, jak se v prsačkách a brodících botách dokáže cesta protáhnout.
Když dorazil ke startu 9, přesunul se ze silnici na pole a kontroloval zda je všude nějaký závodník. Poptával také u rozhodčích, zda někde nechybí závodník. Nikdo nic neviděl. Karel šel tedy dál po proudu, aby zjistil, zda někdo nechybí tam. Na konci startu 12 potkal nový brod, který ještě neznal. Za brodem objevil start 13 a za ním ještě start 14. Pak našel oranžové označení konce sektoru B. Na startu 13 ani 14 nikdo nebyl. Ani závodník, ani rozhodčí. Byla tu teoretická možnost, že rozhodčí, když viděl, že závodníka nemá, tak se rovnou přesunul k místu, kde měl následně chytat své poslední kolo.
Když už chtěl Karel odejít, spatřil závodníka, jak se blíží k brodu. Jak si všimnul Karla, ptal se ho, kde ta třináctka končí. Karel řekl, že ještě dál po proudu, a tak závodník přebrodil a šel si sektor prohlídnout. Zastavil se v polovině a rozhodl se, že začne tam. Jednalo se o jednoho z reprezentantů Luboše.
Karel sledoval nahazování, zvolený prut a když Luboš měnil pruty, tak i vybrané mušky. Něco bylo překvapivé, něco pochopitelné. Nechtěně zdržel Luboše, když Karla požádal o prut a Karel donesl špatný a musel se vracet pro ten další. Nebylo to jednoduché, ale nakonec se ze závodního úseku podařilo Lubošovi vytáhnout alespoň pět ryb.
Karel se chtěl hodně vyptávat, ale když si vzpomněl, jak dlouho na číslo B-13 šel a že má dělat rozhodčího na čísle A-2, předal radši bodovací lístek, rozloučil se a vyrazil na brod. Zhruba po dvaceti minutách dorazil k autu, bafnul vestu, podběrák, pruty, mušky, boďák, nechal Honzovi klíče, popřál hodně štěstí a vyrazil. Za kempem přežabkoval druhý brod a vyrazil do lesa. V lese se ještě z loňského roku orientoval, takže věděl, že za chvíli narazí i na brod číslo tři. Trefil se. Pak ještě musel dojít k brodu číslo čtyři. Za ním pak viděl tři chlapi pohromadě, což, jak záhy pochopil, byli dva z jedničky a závodník ze dvojky. Odchod z čísla B-13 v 11:50 a příchod na číslo A-2 v čase 12:55. Hodinky ukazovaly, že cesta měla délku 3 kilometry.
Závodníkem byl Michal, pozdější vítěz nedělního závodu. Již během povídání na břehu si všichni všímali, jak ryby sbírají z hladiny a oba závodníci tomu přizpůsobili taktiku. Především Michalovi ryby docela přibývaly. Během padesáti minut z toho bylo 13 ryb, z nichž 10 se dalo počítat. Poté se Karel rozloučil a vyrazil přes brod na číslo šest, kde nikdy nebyl. Naštěstí mu Michal poradil, kudy se tam vypravit, a Karel to trefil. Když dorazil, potkal dalšího reprezentanta Tomáše, který právě neměl dobrou náladu, protože na daném místě chytil pouze dvě ryby. Karel po příchodu měl dvě minuty do startu. Jak na potvoru se mu zamotaly pruty do sebe, tak ještě rozmotával a dostal se do vody až ve chvíli, kdy už mu běžel čas.
Asi na čtvrtý nához Karel zasekl pstruha. Pak se začaly objevovat ouklejky. V jednu blbou chvíli to Karel poslal na strom a urval si všechno. Tak si vzal splávek. Ať nahazoval, kam nahazoval, ryby mu nebraly. Při jenom ledabylém zvednutí špičky, chtěje se přesunout a nahodit jinam, se na spodní mušku chytil další pstruh. Ke konci přišel ještě jeden, taky v podstatě náhodný. Karel tak chytil tři počitatelné ryby. Bylo to o 2 ryby víc, než chytil v loňském roce za 4 kola, takže bych neuvěřitelně nadšený. Pak přišel jiný závodník a ten ve svém čase chytil těch ryb 10. Minimálně si Karel zapamatoval, že v závodu jde o počet ryb a měl by se pohybovat po celém sektoru, když je ta možnost, a ne chytat celých 50 minut na 10 metrech úseku.
Po skončení kola šel Karel na čtyřku. Přivítal ho závodník, co vedle něj chytal na pětce, Tomáš, který tentokrát dělal rozhodčího na pětce, a vytočený závodník, který nadával, že si to Karel moc neužije, že je to místo na cenzuru. Tomáš mu řekl, ať Karla neděsí, že je to pěkný usek. Že jenom ty ryby neberou, no... Karel si stoupnul do vody a na druhý nához chytil dubletu potočáka s tlouštěm. Pak ještě několik ouklejek, ale opět se držel na jednom místě a nezkoušel zbytek úseku. Další ryba nepřišla.
Nadšený Karel se vracel s pěti rybami k autu, kde na něj čekal již převlečený Honza. Honza chytil v jednotlivých kolech 1 - 0 - 4 - 1 rybu. Karel měl tedy 5 ryb a Honza 6. Na ty nejlepší ani jeden neměl, vítězný Michal jich chytil 35. Nikdo další přes 30 ryb nechytil, pět lidí chytilo 20 a víc ryb, 26 závodníků měli deset a víc. Karel a Honza byli mezi dalšími 21 závodníky, co měli míň jak 10 ryb.
A tak jsme se zase aspoň jednou dostali k vodě. Děkujeme muškařům, že nás mezi sebe pustili a tolerovali nás tam. Další rok snad budeme lepší. Člověk musí smeknout před tím, kolik toho nachodí muškaři. Zatím co v sobotu Karel při závodu RT nachodil 19 500 kroků (cca 14,8 kilometrů), během neděle nachodil 25 400 kroků (19,5 kilometru), a to chytal jenom dvě kola. No nic, teď se budeme chystat na třetí nominační závod v rybolovné technice tohoto roku.