Wlodka nejvíc bavila muška dálka jednoruč. Té se věnoval nejvíc a tu také nejčastěji a nejdéle trénoval. Díky tomu, že mohl potkávat závodníky z NDR, mohl sledovat techniky nejlepších závodníků 70. a 80. let. K nim patřili Wildfried Noack, Kedajnis Wolfgang Otto a Thomas Harring. Idolem Wlodka byl ale jiný závodník - Joachim Ohme. Měl velmi zajímavou techniku a v té době patřil mezi ty, co házeli nejdál. Však se také v mušce dálce dostal na bednu na dvou mistrovstvích světa. V roce 1971 (Pécs) bral stříbro a v roce 1972 (Augsburg) bral bronzovou medaili.

Joahim Ohme na rozdíl od jiných držel prut velice nízko, takže si rukojeť neopíral o předloktí. Také držel prut bočním sevřením jako oštěp. Technika velice náročná na zvládnutí, ale Wlodek ji chtěl zvládnout. Byl v tom jenom takový menší problém - nebyl jako kluk tak zcela fyzicky zdatný. Paže sice dlouhé, ale svaly by se na nich hledaly blbě. Navíc slabá zápěstí, která při házení dostávala dost zabrat a Wlodek si je musel zaškrcovat, aby ta bolest nebyla tak velká.

Techniku se mu podařilo nejlépe vypilovat až po třicítce, kdy na pažích hodně zapracoval. Potom už ani to škrtidlo nepotřeboval a přestal ho používat. Techniku "Ohme" si nakonec přisvojil takovým způsobem, že držení prutu nízko a s bočním úchopem využívá i při muškaření na rybách... :)

První zahraniční závody, které Wlodek absolvoval, se konaly kousek za polskou hranicí, v městě Weißwasser. Ne, že by to byla nějaká povedená soutěž, ale vzpomíná na ten závod rád. Polsko zažívalo v 80. letech mnoho změn. Solidarita, vysoká inflace, nebyly peníze na všechno. To byl také důvod, proč se polská reprezentace neúčastnila množství mistrovství světa nebo Evropy.

První mistrovství, na které se Wlodek dostal, bylo pořádané v Berlíně, a to Mistrovství Evropy v roce 1987. Házelo se na stadionu Olympia ve čtvrti Spandau. Na stadionu, kde se konala letní olympiáda v roce 1936. Pro Wlodka to bylo něco neuvěřitelného, nikdy předtím neviděl tak obrovský stadion. Jak kdyby tam bylo šest fotbalových hřišť pohromadě. Dodnes má v živé paměti, že tam pršelo a on si přesto lehl na zem a byl fascinován, jak rovná je na stadionu tráva.

Wlodek na tomto mistrovství nezačal špatně. Na mušce skish jednou minul mokrý terč, což nebyl špatný výsledek. Jenže 15 závodníků hodilo plný počet a dalších 9 závodníků hodilo to samé, co Wlodek. Na plachtě to bylo 96. Tři závodníci hodili plný počet a jeden hodil 98, takže se Wlodek dělil o 5. až 13. místo. Problém byl na skishi, ta se úplně nepovedla a srazila celkové víceboje dolů.

Již ale naznačil, co bude jeho hlavní doménou v budoucnosti. Nejlepší umístění dosáhl na muškařských jednoručních dálkách, mušce kombinaci a mušce dálce jednoruč. Do dálky v kombinaci promluvily i terče, možná proto Wlodek skončil až na 10. místě. V čistě dálkařské disciplíně ale skončil šestý, hned za čtvrtým Karlem Světelských a pátým Ivanem Zelenkou.

Obouruční a multiplikátorové disciplíny tenkrát ještě Wlodek neházel, a tak se umístil pouze v pětiboji, kde obsadil 21. místo. Mužskou část polské reprezentace tvořili pouze čtyři muži a společně obsadili 5. místo v soutěži družstev.

V roce 1996 došlo k rozhodnutí udělat mistrovství světa po dlouhé době mimo Evropu, v Jihoafrické republice. Stalo se tak 12 let po mistrovství světa v Kanadě a bylo to naposledy, co se mistrovství světa nepořádalo v Evropě. Podmínky byly zvláštní. Ač u nás září, na druhé polokouli duben. Tehdejší předseda Ulf Janson navštívil místo o rok dříve a referoval, jak je tam vše krásné a zelené jako v Evropě na jaře. No, po příjezdu v roce 1996 přivítala závodníky krajina žlutá od sucha a všudypřítomný prach.

Zajímavé bylo, že zdejší vzduch byl velmi dobrý na dálkové disciplíny. Jacek Kuza zde vytvořil nový světový rekord na mušce dálce, když hodil 72 metrů. A to s neregulérní podporou větru hodil Steve Rajeff dokonce přes 75 metrů. Michael Brösch vytvořil nový světový rekord na zátěži dálce, když hodil 80 metrů a nejdelší hod měl Michael Harter, který hodil za 82 metrů. Nejdelší losos atakoval hranici 97 metrů, zátěž dálka obouruč 120 metrů. Patrik Lexa zde hodil 558 bodů v pětiboji, Thomas Maire 894 bodů v sedmiboji, Steve Rajeff 1 149 bodů v devítiboji... jo byl to impozantní závod.

Wlodkovi se zde docela dařilo, ve čtyřech disciplínách byl do první desítky a i víceboje byly excelentní - 7. místo v pětiboji, 5. místo v sedmiboji a 8. místo v devítiboji.

Po mistrovství se zde některé týmy ještě chvíli zdržely a vyrazily na několik dní na Safari do Kurgerova národního parku na východě Jihoafrické republiky u hranice s Mosambikem. Jak řekl Wlodek - bylo to nezapomenutelné. Hromada vzpomínek a fotek zůstala dodnes.

Poslední mistrovství před další změnou bylo v Plzni roku 1999 - Evropa. Naposledy se tak uplatňovala pravidla, která dnes již málokdo pamatuje. V čem to bylo jiné?

Tak například do finále postupovali všichni, co měli nejlepší výsledek. Padly čtyři stovky? Tak pouze ti čtyři, co ji hodili, si to rozdali o medaile. Hodili stovku pouze dva a pak dalších deset hodilo 95? Pak ti dva stovkaři bojovali mezi sebou o zlato a stříbro a těch deset závodníků s 95 body bojovalo pouze o bronz. Kolikrát u žen nastala situace, kdy jedna hodila stovku, druhá hodila 95 a další tři ženy hodily 90 bodů. Ta se stovkou měla automaticky zlato, ta s 95 body měla stříbro a ty tři zbývající ženy bojovaly o bronz.

A u dálek rozhodoval nejdelší hod. Každý absolvoval disciplínu jenom jednou. Kdo měl štěstí na vítr a uměl házet, hodil nejdál a byl mistrem Evropy nebo světa. Žádná finále, žádná obhajoba nejdelšího hodu proti dalším pěti závodnicím nebo sedmi závodníkům.

A tady se Wlodkovi podařilo na mušce dálce jednoruč vybojovat stříbrnou medaili. Kdyby se jelo na součet obou hodů, byl by pátý. Ale rozhodoval nejdelší hod a ten byl přes 60 metrů. Druhé místo za Josefem Luxou.

Přišel rok 2000 a poněkolikáté s mistrovstvím ve Švédsku přišla nová pravidla. Tentokrát se zavedla finálová kola. Teda ona se zavedla ještě semifinálová a až pak finálová kola. V některých disciplínách to byl neskutečný maraton a vybojovat medaili byl skutečně velmi náročný výkon. A někdy bylo velmi relativní, zda to bylo spravedlivé. Asi se to ladilo za pochodu, protože po prvním dni, kdy do semifinále na mušce dálce postoupilo 34 lidí a z nich se ještě vybíralo dalších 8 do finále, se zvedla jistá nevole a ostatní disciplíny již měly pouze finále.

Wlodek měl v semifinále slušně našlápnuto na medaili v mušce dálce, měl v semifinále třetí nejdelší hod. Nakonec ale skončil ve finále na šestém místě..

Na druhou stranu v zátěži dálce by byl v základním kole pod bednou, ale ve finále vybojoval bronzovou medaili. Stejně tak postupoval do finále v multi dálce z pátého místa, ale ve finále urval další bronz.

Ve Švédsku byly představeny i další novinky. Například antidopingová kontrola, na kterou se chodí dodnes. Speciální disciplínou byl super casting. Jednalo se o souboj dvou závodníků proti sobě v pětiboji. Tato verze turnaje byla vymyšlena ve východním Německu a nabízela jiný způsob souboje mezi závodníky. Dva bojovali proti sobě v kompletním pětiboji, který musel být odházen za 20 minut. Napínavá soutěž však časem vyšuměla. Poslední zmínka o této akci pochází z Německa z roku 2007, od té doby o ní nikde není ani zmínka.

Následovala Evropa roku 2001 v Nových Zámcích na letišti. Terče se jely postaru, kdo měl maximální výsledek, ten vyhrál nebo se rozhazoval s těmi, co ten výsledek hodili taky. Dálky se ale házely s finálovým kolem. Neskutečně zde foukalo. Wlodek patřil mezi pět závodníků, co na mušce dálce jednoruč dokázali pokořit 70-metrovou hranici. Ve finále mu chybělo na medaili 24 centimetrů.

Do finále se dostal i v zátěži dálce obouruč, ale nakonec obsadil 7. místo.

A ještě se dostal do finále z multi dálce. Tak nějak se štěstím postoupil z posledního osmého místa. Ani během finále to nevypadalo nějak nadějně na medaili. Možná i to napomohlo k rozhodnutí jít do maximálního rizika. Wlodek vyndal z multiplikátoru velkou brzdičku, ponechal jednu malilinkatou a šel na poslední hod. Mohlo se stát cokoliv. Mohlo se to zamotat na třiceti metrech a spadnout na zem, naviják se dokáže roztočit do neuvěřitelných otáček a pokud uvolňovaný vlasec kapka od začátku nepobere, je konečná. A Wlodek to věděl. Ale zkusil to. Bylo po dešti, vzduch byl vlhký a téměř bezvětří. Rozpohyboval zátěž. Teď nebo nikdy. Dostal zátěž za sebe, otočil se tělem do výseče a narval do prutu, co se do něj vešlo. Zátěž vyletěla a brala vše, co jí naviják nabízel. Žádné zamotání ani po šedesáti metrech, zátěž pořád letěla. Chvíle napětí. Nakonec dopadla do výseče a mohlo se měřit.

Bylo to neskutečné. Riziko se vyplatilo, protože Wlodek hodil o necelých 6 metrů dál, než hodil druhý nejlepší závodník. Životním hodem s multiplikátorem vybojoval Wlodek svou první zlatou medaili...

A do třetice úžasný závod, mistrovství světa roku 2002 ve slovinském Bledu. Wlodek se dostal do finále v mušce skishi a předvedl neskutečnou podívanou, kdy hodil 100 bodů za minutu a 30 sekund. Jen švédský Henrik Harjanne ho tenkrát dokázal překonat, doházel o 25 sekund dřív. Takže další medaile do sbírky, tentokrát stříbrná.

Dálky byly trochu smolné. Do finále v mušce dálce i zátěži dálce se Wlodek dostal, ale chyběla trocha štěstí. V praxi byla ta trocha prezentována jedním a půl metrem v mušce dálce a jeden a čtvrt metru na zátěži dálce. Náladu ale zvednul kamarád Jacek, který zátěž dálku vyhrál.

Když se ale k dálkám připočítala i jedna z nejlepších Wlodkových ztrát na terčích vůbec (pouze 9 bodů), podařilo se Wlodkovi to, co se žádnému polskému muži před ním nepodařilo - vybojoval medaili v pětiboji. Byla to také první placka ve víceboji pro Polsko na mistrovství světa (Jacek získal bronz v devítiboji v roce 1995 na Evropě).

Tím to však nekončilo. Wlodek dokázal vybojovat další medaili, a to stříbro v multi dálce. A snad poprvé se podařilo polskému družstvu porazit český výběr. Tenkrát brala polská parta stříbro za Němci a na Čechy zbyla bronzová medaile.

Bylo to velmi úspěšné mistrovství, Wlodek dokázal poprvé získat tři individuální medaile. Oslava byla veliká. Však ne nadarmo se také říká, že banket po závěrečném vyhlašování je poslední disciplína, ve které závodníci bojují...

Kolik závodníků může říct "byl jsem na mistrovství se svým synem / se svou dcerou"? Alena Kläusler? Juraj Mészáros? Ano, ti rozhodně. A na mistrovství Evropy v roce 2003, pořádaném v Berlíně, to mohl říct i Wlodek. Po úspěšném juniorském mistrovství, které vyhrál Wlodkův 16-tiletý syn Mateusz, vyrazili spolu právě sem. Na ten samý stadion, kde Wlodek poprvé reprezentoval v roce 1987. Dobří holubi se vracejí.

Sám Wlodek zde vybojoval jednu bronzovou medaili na své v té době nejsilnější disciplíně - multi dálce. Počtvrté za sebou. Kdo může říct, že čtyři roky po sobě v nějaké disciplíně vybojoval medaili?

Mistrovství si však Wlodek pamatuje hlavně pro zátěž dálku obouruč. Nastala totiž kuriózní situace. Seřadily se výsledky základního kola a rozjelo se finálové kolo. Poté, co všichni odházeli své tři hody a zjistil se vítěz, přišla informace o protestu, že jeden závodník nebyl započítán. A tak se rozjelo finále podruhé. Všichni odházeli další tři hody. Závodník, který se do finále dostal až po protestu, vyhrál. V tu chvíli přišel ale protest druhý. Někdo si všimnul, že Mateusz hodil víc než ten závodník, který se dostal do finále po předchozím protestu.

Jak to dopadlo? Házelo se finále potřetí, tentokrát s Mateuszem. A šestnáctiletý junior všem vypálil rybník a vyhrál po Polsko svou první zlatou medaili. A jednu ze dvou mužských zlatých, které tenkrát družina dovezla.

Mateusz se vůbec vymykal klasickým tabulkám tehdejší doby. Že v roce 2003 porazil dospělé chlapy v zátěži dálce obouruč? No, tak to teprve v roce 2004 ukázal své kvality. Jasně, v roce 2004 zase vyhrál juniory, s týmem dokonce porazili všechny týmy (Češi tenkrát skončili bronzoví), ale na dospělých zaujal muškou dálkou obouruč.

Lososa není jednoduché zvládnout. Často se i u nás stává, že to junioři ani nezkouší, a ti, co ho zkouší, začínají být dobří až v dospělosti. I Mateusz měl problémy házet smyčky, které by doletěly do zajímavých dálek. Neposlouchal rady otce. Prý se to tak v tomhle věku stává, že synové otce neposlouchají. Ovšem na mezinárodním závodu v Karlsdorfu za Mateuszem přišel Juraj Mészáros a v klidu mu ukázal, co vlastně dělá špatně.

Výsledek? Mateusz se dostal mezi osm nejlepších třetím nejdelším hodem a ve finále porazil všechny! Včetně takové legendy, jakou byl Steve Rajeff. Neuvěřitelný počin sedmnáctiletého chlapce. Není znám jiný juniorský závodník, který by dokázal vyhrát obě obouruční disciplíny na dospělém mistrovství před svými osmnáctinami.

Jo a co Wlodek vlastně? Smůla se lepila na paty. Dokonce i v té multi dálce. Nejlepší umístění bylo asi čtvrté místo v sedmiboji, kde mu chybělo na třetího Steva Rajeffa asi 1,2 bodu.

Následující rok 2006 znamenal pro Wlodka medailový půst. Na zátěži dálce obouruč ho zastoupil syn Mateusz, který opět vyhrál.

Následujících sedm let v řadě získal Wlodek alespoň jednu medaili. Na posledním mistrovství Evropy ve švédském Malmö v roce 2007 získal svou druhou zlatou medaili z mistrovství, když ve finále jako jediný dokázal hodit za hranici 70 metrů. Byl to taky poslední rok, kdy spolu se synem byli na jednom mistrovství jako závodníci. Mateusz zde vybojoval na své silné disciplíně zátěži dálce obouruč stříbro.

Rok 2008 byla pro Wlodka nová výzva. Toužil po tom, aby jednou dokázal zorganizovat mistrovství světa. V tomto roce se mu to povedlo, v rodném Krakově zapojil celou rodinu, včetně ženy Dorotky a dcery Karolíny i s jejím manželem Szymkem. Dodnes si pamatuje úsilí a energii, kterou do akce vložili, aby to bylo co nejdokonalejší. Dokonce se traduje, že se jednalo o jediné mistrovství světa, kdy se původně avizovaná cena za účast nakonec snížila, protože se podařilo vyjednat dotaci na pořádání akce.

Při pořádání nebylo tolik možností se soustředit plně na závod, ale i přesto se Wlodek dokázal koncentrovat tak dobře, že se dostal do finále v pěti disciplínách. Sice nakonec vybojoval pouze bronzovou medaili v mušce dálce, ale i ta potěšila. K povedené organizaci to byla už jenom taková ta pověstná třešnička na dortu.