Tak jako jarní kolo Ligy mládeže sezónu v podstatě otevírá, tak podzimní kolo sezónu v podstatě uzavírá. Jako nebývalo tomu tak pokaždé, ale ty dva poslední dva roky byl scénář podobný. Po lize následují jeden dva víkendy, kde se udělá sem tam kraják, v termínovém kalendáři uvedený Pražský pohár a je hotovo. Bohužel. Na druhou stranu už je venku opravdu zima, takže nastane vhodné období dvou až tří týdnů, kdy si rodiny užijí své závodící ratolesti zase jednou celý víkend doma, a pak se přesouváme do tělocvičen a budeme dřít na zimní závody.
Teď jsme však ještě vyrazili na tu ligu mládeže. Abychom dostáli naší tradici z jara, dorazili jsme opět ve třech. Na jaře si jeden udělal něco s nohou, teď si druhý udělal něco s rukou. Takže zase bez šance na nějaké vyšší umístění. Chtěli jsme zjistit, jak si vlastně po soustředění stojíme s ostatními týmy, tak máme zase smůlu. Ale co už, hlavně že můžeme závodit.
Tentokrát se ale jednalo o výjimečný závod. Po roce se k nám připojila Kristýna, která přijela podpořit konkurenční tým a hlavně potkat kamarády a kamarádky, se kterýma se skoro vůbec neviděla. I my jsme měli radost, že je s námi, a těšili jsme se z její přítomnosti. Byla zase jednou sranda...
Terče byly v podstatě v pohodě. Nic, na co bychom nebyli zvyklí po celé sezóně, takže bylo jasné, že to bude o hlavě a o vlastních chybách. A taky se to ukázalo. Kdo nedělal chyby, naházel bez problémů. Kdo znervózněl, začal problém mít. Asi to nemá smysl nějak extra řešit, končí sezóna, tak nač se stresovat.
Na dálkové disciplíny se zdálo, že to povane směrem k hlavní budově. Výrazně proti byl Standa z Kroměříže, který upozorňoval, že vítr má jít opačným směrem. Po postavení dle původního plánu a odstartování prvních závodníků se nepříjemně zvedl vítr a šel ve směru, který predikoval Standa. Na prosbu Karla i Standy, aby se to zastavilo a přestavělo, pořadatelé vyšli vstříc, zastavili závod a šli to přestavět. Karel a Standa šli s nima a snažili se s tím pomoct, když už si to vymysleli. Pak už se odházelo vše po větru. O tom, že to bylo dobré rozhodnutí, svědčí i výsledky některých závodníků. Nechceme pořád ukazovat na Davidy, ale například jeden nejmenovaný závodník z Kdyně dokázal na zátěži dálce hodit za 80 metrovou hranici. Takže asi tak...
Pořadatel to měl všechno neskutečně přesně vypočítané. Když skončil závod a poslední trenéři si šli pro kousek flákoty, dostali ten úplně poslední kousek, který byl k dispozici. Vyšlo to úplně přesně pro všechny, co chtěli. Když se doházelo a všechno sbalilo, začalo hustě pršet. To už ale všichni byli zalezlí a nezmokli. Prostě paráda a klobouk dolů.
Na to, že Kristýna celý rok neházela a moc ani netrénovala, odházela obstojně. Vyrovnanými výsledky na terčích směřovala k 350 bodům. Při mušce dálce ovšem překvapila, tak krásné hody jsme u ní za celý rok neviděli. Dokonce překonala svůj nejlepší hod z loňské sezóny. I součet byl o 3 body větší než v loňském roce.
Zátěž dálka byla také do výseče a za 50 metrů, takže by se dalo říct, že až na terče, které odházela všechny přesně o 20 bodů, než měla svá loňská maxima, odházela skvěle. Nakonec to bylo necelých 371 bodů. Bohužel i tým, ve kterém hostovala, byl složen pouze ze tří závodníků, a tak odjela bez týmové placky, stejně jako my.
Honza jakožto nejslabší článek týmu začal famózně - zlepšený osobák na mušce skish. Vzpomínáme, jak jsme se s tou disciplínou neskutečně trápili a začali jí chápat až v Zálužné. Od té doby jsme neklesli pod 70 bodů, kromě jednoho výkyvu v Zaječově. Tentokrát však prodal Honza to, co měl naučené - krásné pouhé čtyři minely a první osmdesátka na světě. Škoda, že plachta se trošku pokazila šestkami, ale stále byla v nadprůměru. Problém při skishi. Docela pronulované první kolo, až to Karla znervóznilo a šel se dívat blíž. V druhém kole Honza technicky dobře trefoval první i druhý terč. Na třetím terči kladivo se šťastnou hranou. Po radě, co udělat jinak, trefil Honza i druhý hod a čtvrtý opět oba. Pátý bohužel jeden vedle a druhý těsně nedobržděný. Moc to nebylo, ale druhé kolo ukázalo, že to v ruce je, stačí si to jen hlídat.
Na mušce dálce máme problém se dostat přes 70 bodů, ale to nebyl případ tohoto závodu. Technika se zlepšuje a zdá se, že Honza začíná chápat i druhou muškařskou disciplínu. Oba hody za 38 metrů a třetí nejlepší muška dálka v sezóně. Jako v Kroměříži Honza i zde na zátěži dálce netrefil první hod. A jako v Kroměříži i zde druhým hodem šel do středu výseče. Už tam začíná být slušná rana a přineslo to druhou nejlepší zátěž dálku. Sumasumárum druhý nejlepší pětiboj a když nebudeme počítat výsledky ze soustředění, tak vlastně nejlepší závodní pětiboj. Čtyřstovka utekla o pouhých 8 bodů.
Adam nezačal dobře. Při delších hodech se vykláněl na stranu a lítalo to vedle. Několikrát to šlo sice přes hranu, ale bylo to k zadní hraně, když to letělo na střed, takže přes hranu to bylo za terčem. Nakonec šest nul, blbej začátek. Do toho plachta v podobném duchu, nějaká ta čtyřka a podobně. Děs běs. Alespoň, že ta skish nějak vyšla, tam to bylo jenom třikrát vedle. Ta skish nám dělá radost, z posledních sedmi závodů šestkrát nad 80 bodů, je to úžasný.
V podobném duchu je úžasná i muška dálka. Potřetí za sebou jsme se dostali k hranici 85 bodů nebo šli přes ní. Hody se teď stabilizují na 43 metrech, což se jeví jako limitující hranice pro ani ne dvanáctiletého závodníka. No ale zlepšili jsme si chuť na zátěži dálce. Nejenom Karel zaregistroval ranu v ruce jak z děla, už to evidují i jiní trenéři. Zase jsme se dostali za 60 metrů, zatím třetí nejlepší výsledek v kariéře.
A tak se Adam i přes fakt blbou mušku skish a plachtu dostal přes 400 bodů. Dokonce i přes 410 bodů. No fajn, tak i přes 415, ale tam už jako následují jen desetinky a setinky. Takže se daří házet přes 400 bodů, i když se nám závod nepovede. Super věc.
A Vojta. Neskutečná akce na terčích. Na mušce skishi 90, na plachtě 90, na skishi 85. Krásná ztráta 35. V žákovské kategorii jednoznačně nejlepší. Chtělo by to ještě trochu zlepšit plachtu a skish, ale tam chybělo pár tréninků.
Muška dálka perfektní. Velice úzké smyčky létaly ve větru krásně nahoru. Byl tam však problém v tom, že levá ruka pustila handku až ve chvíli, kdy špice prutu byla již moc dole, takže spodek smyčky letěl nízko a napínal šňůru dřív, než by bylo potřeba. Přesto jsme zopakovali výsledek kolem 95 bodů.
Na zátěži dálce došlo k problému. První hod doprava mimo výseč, spadlo to z prstu. Vojta uvažoval o přeshlaváku, ale Karel rozhodl, že není třeba jít na jistotu a půjdeme zkusit, zda dokážeme pod nervy hodit druhý hod do výseče. No, tak ten druhej zůstal na prstu zase moc dlouho a hod doleva mimo výseč. Nervozita se stupňovala. Třetí hod rozhodoval o tom, zda bude pětiboj přes 460, což by byl druhý nejlepší výsledek v kariéře a nejlepší závodní, a nebo zda bude Vojta prvním jihlavským závodníkem, který letos dá nulu na zátěži dálce.
Třetí hod Vojta rozjel pregnantně a odhod byl úžasně zaražen na místě a dopředu. Hodně daleký hod, kdyby teda nezůstal na prstu a nespadl zase doleva mimo výseč.
Nakonec tedy Vojta dosáhl dalšího prvenství - první z jihlavské party, co letos nedal zátěž dálku. A zkušenost, jaké jsou to nervy, když není hod a člověk ho tam chce hodit. Holt i takové zkušenosti musí člověk zažít a popasovat se s nimi. Lépe na lize mládeže, kde házíme ve třech, než na republice nebo nominačkách. Je třeba říct, že do té zátěže dálky jel Vojta jedno z nejlepších představení a potřetí v řadě měl závod připravený na pětiboj přes 440 bodů.
Když jsme skončili jarní kolo, byli jsme na 9. místě s výsledkem pod 1 000 bodů.
Když jsme skončili podzimní kolo, byli jsme na 8. místě s výsledkem přes 1 150 bodů.
Zdá se, že jsme učinili slušný progress. Tým jako celek se i se ztrátou zátěže dálky dokázal zlepšit přes celý rok o necelých 175 bodů. Úžasný počin chlapců, kteří důstojně reprezentovali Jihlavu po dlouhé době na lize mládeže. Uvidíme, jak se bude dařit v příštím roce, zatím se zdá, že když se bude dařit, mohli bychom pomýšlet na první pětku, což by pro tým, složený pouze z žáků, bylo super.
Tentokrát už ale bez Kristýny, která letos v mládežnické kategorii končí. Jednalo se o její poslední představení coby juniorky na domácí scéně. Uvidíme, jak se to bude vyvíjet v té dospělé.