Pravidelně se pořádá jeden přebor Moravského rybářského svazu a hned další víkend následuje druhý přebor. Nebo spíš Mistrovství MRS. Příprava pro děti i dospělé, abychom věděli, jak jsme na tom, kde nás tlačí bota a co ještě doladit, než přijdou ty důležitější závody. Letos byla změna, kvůli prvnímu závodu Světového poháru došlo k menší rošádě mezi závody, a tak Mistrovství MRS bylo v podstatě čtvrtým závodem v pořadí. Ne, že by to něčemu vadilo. Ligové závody jsou stejně pouze pětibojové, takže Mistrovství MRS v devítiboji umožnilo projet všechny disciplíny a zkontrolovat, zda jsme na závody Českého poháru připraveni. Tyto závody jsou současně i nominačními závody na mistrovství světa mládeže a dospělých, takže každý závod pro kontrolu dobrý.
Letos to bylo zvláštní. Nějak se moc lidem jet nechtělo. Jirka s Adamem museli do lesa, Vojta chtěl vyrazit mimo město. Těžko to vyčítat, když je každý víkend něco a sotva se najde volno. Honza, Peťa a Tomáš jet chtěli. Jenže jsme zjistili, že pět se nás do auta nevejde. Tak to vzal Tomáš na sebe a zůstal doma. Vyrazili jsme tedy v sestavě Honza, Petr, Zuzka a Karel.
Jak jsme zjistili, nebyli jsme jediný tým, kdo to tak měl. Například z kroměřížských juniorů dorazil pouze Ondra. A tak se nás sešlo na hřišti ve Velkých Pavlovicích celkem 19 závodnic a závodníků. Zahájili jsme muškou skish.
Strategie pro kluky byla jasná - hlavně vnímat, co s nimi dělá nervozita. Jak říkal Karel, není důležité hodit nejvíc, ale uvědomit si, co u nich způsobuje nervozitu a bojovat s tím. Z toho důvodu byli na mušce i sami, aby se s tím poprali. A bojovali statečně. Petr hodil 85, dle jeho slov hlavně vedle. Podobné to bylo u Honzy, který minul ale pětkrát. Největší konkurence, chropyňský Matěj, hodil stejně jako Petr, takže jsme se ho ještě drželi.
V ženách měla Zuzka jednodušší situaci, neb jedna žena se teprve vrací do závodění a další měla komplikace. Odházela první disciplínu a zbytek již ne. Zuzka si tedy jela vlastní závod. Se zájmem jsme pozorovali, zda dokáže porazit sebe samu. Prozatím minula dvakrát. To Karel zahájil plným počtem. Byla to jediná stovka na muše skishi v mužích a jak jsme později zjistili, byla to jediná stovka na terčích v kategorii mužů vůbec. Rozhodně ale Karel nijak závratný náskok neměl, pět mužů za ním hodilo pouze jednu nulu a drželi se ho jako klíště.
Na plachtě dostali všichni dospělí slušnej políček od Matěje. Tento ještě žák hodil kilo na arenbergu a všichni se před ním museli sklonit. Druhý nejlepší výsledek, tj. 98 bodů, hodili pouze dva dospělí, shodou okolností to byla Zuzka a Karel. Karel se odpoutal od druhého Miloše na rozdíl 9 bodů, Zuzka se sebou držela krok.
Naši kluci na plachtě brutálně pohořeli. Ještě teď přemýšlíme nad tím, co se tam vlastně stalo. Jinak standardně přes 90 bodů házející Honza hodil 68 bodů. A korunu tomu nasadil Petr, který tam dal ještě o 12 bodů míň. Daleko víc hodili i kroměřížský Adam a nováček z Chropyně Michal. No, tohle se moc nepovedlo.
Následovala skish. Tam perlila Zuzka. Ve chvíli svého házení se nějak soustředila na povídání lidí za ní a nepostřehla, že jí to lítá trochu mimo. Už dlouho jsme u ní neviděli, že by hodila 4 nuly. Jo, byl to hodně zajímavý závod. Aby jí podpořil (teda von se na to vymlouval, ale víme svý) Karel hodil 3 nuly. Prostě se místo tréninku vykecával, a pak se zastřeloval v prvním kole skishe. Druhé už bylo plné. Miloš z Kroměříže hodil stejně a na vedoucí dvojici se dotáhl kroměřížský Jarda, který minul pouze jednou.
Na skishi měl svůj krásný světlý moment Honza. Minul pouze dvakrát a dokonce porazil Matěje, který minul třikrát. Třetí nejlepší byl kroměřížský Adam, který zraje jako víno. Až za ním skončil Peťa se 70 body.
Po terčích tedy Karel a Zuzka drželi první místa, Honza a Petr byli na druhém a třetím místě.
A že to byl devítiboj, hodili jsme si i multi. Karel nechal prut i naviják klukům, aby měli větší šanci (standardně to venku netrénujeme), a věnoval se diskuzi s dalšími trenéry. A podle toho to zase vypadalo. První kolo pět nula pět nula nula pět nula pět pět pět. Kupodivu druhé kolo doházel plné. Stejně jako on hodili i další tři muži. Zuzka hodila 55 bodů. Vážně to netrénujeme :)
A kluci ve svém souboji zápasili proti Matějovi. Ten hodil 45 bodů. Petr hodil to samé. Honza o 20 bodů míň.
Kluci si šli házet mušku dálku a protože Karel ještě neměl vyřešenou diskuzi, zašla s nimi potrénovat Zuzka. Po chvíli si jich Karel všimnul, ukončil svou účast v diskuzi a šel se klukům věnovat také. Stihl akorát Honzu, takže se to muselo dořešit při závodu. Tam Karel vysvětloval, co kde by chtělo zlepšit, ale cíl byl hlavně vnímat tělo a bojovat s tou vnitřní snahou hodit co nejvíc a místo toho se snažit hodit co nejlíp a vnímat tělo, zda hlava dokáže takovou změnu udělat.
A Honza již druhý závod po sobě ukázal, že se zlepšil. Foukalo teda krásně. Ale bylo potřeba to potáhnout a překlopit v konci, s čímž Honza míval a stále má problém. Prostě hlava. Ale postupem času se technika zlepšovala a zlepšovala, až se Honzovi podařil neskutečný hod za hranici 44 metrů. Pak už nebyl další čas na zopakování, takže rozdíl mezi hody byl 5 metrů, ale podařilo se podruhé dostat za hranici 80 bodů, což ještě před měsícem bylo pouze zbožné přání. To Petr pro změnu zápasí s pokládáním prutu vzadu. I to jsme postupně řešili. V jednu chvíli vyletěl hod jak střela a dopadl za hranici 50 metrů. Bohužel dva metry vedle výseče. Jo, s rovinou máme taky ještě problém. I tak ale Petr dokázal jedním hodem přehodit 46 metrů a protože druhý hod byl jenom o dva metry kratší, Peťa vybojoval 90 bodů.
I Zuzka se zlepšuje, chybí nám již jenom koncovka, kterou ještě úplně nevíme jak pořešit. Ale hod přes 48 metrů potěšil. Celkem to bylo necelých 95 bodů. Karel měl štěstí, že házel ve chvíli, kdy foukalo nejvíc. To byl hlavní důvod, proč se mu podařilo jako jedinému dostat za hranici 110 bodů. Opět se trochu vzdálil Milošovi a Járovi z Kroměříže, kteří se mu přiblížili nejvíc.
No, ale byl to závod v devítiboji, takže na řadu přišel losos. A protože Honza a Petr již od prvního venkovního tréninku žadonili o možnost si vyzkoušet lososa, Karel jim dal první příležitost právě na tomto závodu. A kluci si stanovili jasný cíl - hodit stovku. Pro tak mladé kluky to není úplně jednoduchá záležitost. Viděli jsme to i na Matějovi, který to zde zkusil také a nejdelší hod byl 43 metrů a celkem 83 bodů. No, zkusili jsme něco vymyslet. Karel hledal způsob, jak co nejvíc získat co nejmenším počtem rad. Motivace kluků byla veliká. Učili se, že moc hodů nebude a je potřeba každý udělat pečlivě. Učili se trpělivosti v čekání na šňůru a tahání prutu s výbuchem v konci. Ovoce to přinášelo, oba kluci hodili nejdelší hod přes 52 metrů. Petr byl o půl metru dál. Přesto jediný, kdo se dostal přes 100 bodů, byl Honza. Rozdíl mezi jeho dvěma hody byl menší a získal necelých 102 bodů. Peťovi chybělo 1,5 bodu.
Karel se na lososu trápil. Nějak mu to nešlo a netušil moc, co s tím. Zuzka se snažila trpělivě upozorňovat na chyby, ale Karlovi to prostě nešlo. Dostali se přes něj tři závodníci a dva smazali jeho náskok z pětiboje.
Zátěž dálka byl zase problém. Honza před odhodem zpomalí a flákne to přes hlavu, Petr to pouští brzo. Nebylo to jednoduché. Matěj nám to zase natřel, i když Honza se hodně snažil a zaostal za Matějem o pouhý půlmetr. To Petr byl rád za aspoň jeden technický hod a 46 metrů. I chropyňský Michal se dostal dál. No, asi si uděláme jeden speciální trénink na zátěž dálku a zkusíme na něco přijít.
Zuzka si vychutnávala své neskutečné rany do odhodu, ale počasí tak úplně nespolupracovalo. Muselo se počkat na vhodný vítr a nebo prostě odhodit, když nefouká. A tak nějak se to stávalo často. Ale Zuzčiných 63 metrů nebylo špatných. Chlapi většinou hodili do třech metrů víc. Nejvíc hodil Miloš a za ním byl Karel.
Pak se šla házet multi dálka. Pešek. Zrovna když Karel odhodil první hod, přišel silný vítr a přeháňka. Kluci utíkali chytat stan a Karel se snažil namotat šňůru co nejrychleji. Tím si to slušně zamotal a i když za chvíli přeháňka zmizela, Karlovi se nechtělo to rozmotávat a spokojil se s tím, co již měl. Nicméně tři chlapi se dostali před něj. Zuzce se to moc nedařilo, kupodivu 70 metrů nebylo moc. Na druhou stranu - chlapi se většinou nedostali ani za 90 metrů. Nebyly nejlepší podmínky.
A pak přišla zátěž obouruč, poslední disciplína. Petr a Honza hodili první hod přes hlavu. Padlo to za 60 metrů. Petr pak zkoušel další hody také přes hlavu. Honza zkusil hodit bokem a málem trefil auto. Při třetím hodu Honza málem málem trefil auto, ale byl blíž výseči. Ještě na to koukneme. To Karel hodil pouze prvním hodem do výseče. Ač krásné podmínky na druhý a třetí hod, oba přetáhl doprava a využili toho Jarda i Miloš, kteří hodili dál. I Karel by měl potrénovat.
Devítiboj byl za námi. Uteklo to jako voda. Závod probíhal v krásné atmosféře a ač byla samozřejmě rivalita, probíhala ve vší počestnosti.
Žáky vyhrál Matěj dalším pětibojem za 450 bodů. Letos zřejmě velký adept na boj o reprezentaci. Honza ani Petr se za 400 bodů nedostali. S plachtou pod 70 bodů jsme to tak nějak očekávali. Souboj mezi sebou vyhrál Honza, kterému chybělo 12 centimetrů k získání 400 bodů. Peťa musel vzít zavděk výsledkům lehce přes 370 bodů. V sedmiboji Honzovi pro změnu chybělo 49 centimetrů na 600 bodů. A dokonce si zapsal první skalp poraženého muže v sedmiboji (kroměřížský Petr nehodil obouručku). Nicméně Matěj měl stále víc. Petr byl rád za výsledek nad 560 bodů. Oba se ale nakonec svými výsledky v devítiboji (neházeli multi dálku) za tu hranici 600 bodů dostali.
Zuzka sebe nakonec neporazila, ale byla to důstojná remíza s výsledkem za 450 bodů. Karel v pětiboji překonal jako jediný hranici 500 bodů a vyhrál, ale dostal klepec v sedmiboji, kde skončil až druhý za kroměřížským Milošem. A oba dostali klepec v devítiboji, když se před ně dostal kroměřížský Jarda. Karel si tak odvezl kompletní sbírku medailí za první, druhé i třetí místo.
Užili jsme si to. Zase tak moc jsme nezmokli, což bylo super. Objevili jsme mezery, které bude potřeba ještě trochu doladit, ale už víme, že dálky nejsou tak špatný, takže to bude hodně o terčích.
A teď už nás čekají nominačky...