Už je to v podstatě měsíc, co proběhla halová republika. Emoce ustoupily, problémy se vyřešily, fokus přešel jinam. Blíží se venkovní sezóna a s ní spojená liga mládeže, první a druhá liga, nominační závody. Ještě jsme neměli trénink, protože Vysočina mívá komplikované počasí i teploty. Ještě jsme řešili testy s nováčky v kroužku, aby si mohli udělat papíry a vyrazit na lov. A taky chceme jít na ryby, pstruhová sezóna se blíží.
Jak je psáno výše - fokus již přešel jinam. Ale někteří by si zasloužili, abychom se k té republice ještě vrátili. Tak šup na to...
Co nás to vlastně napadlo? Proč jsme chtěli vůbec ten závod dělat? Otázky, na které Jirka s Karlem těžko hledají odpověď. Ano, uvažovali jsme o tom, že bychom mohli udělat nějaký závod. Poslední závody se pořádaly pobočným spolkem Jihlava v roce 2016, od té doby pro různé důvody nebyla jiná aktivita než pořádání halového memoriálu. Plus sem tam nějaká ta interní sranda, na kterou se tu a tam někdo pozval.
V situaci, kdy je však liga mládeže na jaře v Bohumíně a na podzim ve Frýdlantu, nás vedlo k zamyšlení, zda se o ligu mládeže také nepřihlásit. Jedním důvodem je čas. Pokud bychom chtěli na lize předvést nějaký smysluplný výkon, museli bychom s klukama přespat v daném místě. Budíček v šest ráno prospívá víc než budíček ve tři a sporadické dospávání tři a půl hodiny v autě. To máme ověřené mnoha lety již z mládežnických let starších závodníků, takže se toho držíme. Z tohoto důvodu je lepší jet na závod již v pátek, přespat a v sobotu v klidu odházet závod. Nevýhodou je, že jsou zabité dva dny a návrat kolem desáté večer. Automaticky se ukazuje jako lepší ta varianta, kdybychom udělali závody v Jihlavě. Znamenalo by to, že kluci se vyspí doma v šest a po závodu jsou v pět odpoledne doma, takže by ještě měli nějaký čas na další věci.
Další důvod jsou finance. Přespat někde u hranic znamená přes půl nádrže na cestu a poplatek za ubytování. Taková sedmička vyletí z okna, ani člověk nemrkne. Ve chvíli, kdy se závody uskuteční v Jihlavě, nejsou náklady na dopravu téměř žádné a za ubytování už vůbec ne.
No a tak jsme si přemýšleli, občas to s někým probrali, a pak se přihlásili o halovou republiku. Na první zkoušku pořádání závodů jsme si vážně nemohli vybrat jednodušší závod. Šli jsme plánovat...
Poslední halová republika pro všechny kategorie proběhla v Budišově. Ikdyž to bylo v podstatě ignorováno českou částí republiky, dorazilo přes 80 závodníků. Hrozilo nám, že nám dorazí ještě víc závodníků, protože česká část republiky to k nám přeci jen bude mít blíž než do Olomouce a dokáže vyrazit v sobotu ráno, když se vhodně posune start závodu. Původní myšlenka ještě v prosinci byla v nastavení limitu v maximálním počtu 120 závodníků. Nevýhoda nastavení limitu však spočívala v tom, že je pár týmů, kteří občas nahlásí na halové závody 20 lidí a z nich dorazí jen 10, což by bylo blbý v situaci, kdy by se nějakému týmu odmítla přihláška, že byl překročen limit, a pak by na samotný závod dorazilo o 20 lidí míň. Nenastavením limitu zase hrozilo, že by dorazilo 150 závodníků, a co pak s tím.
Při hledání nejlepšího řešení došlo k rozhodnutí, že se bude vybírat startovné. Na děti 100,-- a na dospělé 200,--. Konzultováno s poradci to bylo vyhodnoceno jako dobrý nápad. Nejsme na tom pořád tak jako muškaři, které u mládeže stojí jednodenní závod 500,-- Kč a dospělé 900,-- (a jídlo se platí zvlášť). Stále platíme míň a i tak je to pro některé docela dost, takže se očekávalo, že počet účastníků klesne. Aby ti, kteří byli přihlášeni, skutečně dorazili, vyžadovala se platba předem a na účet. Platba nejpozději týden předem. Tato volba měla dvě výhody - zaprvé jsme věděli, s jakými financemi počítat a na co připravit, zadruhé jsme nemuseli tahat na závod účetní z pobočného spolku, aby kasírovala finance a vypisovala doklady, když ji ten závod v podstatě ani nezajímá a má lepší věci na práci během víkendu. Omezení nutných aktivit, spojených s pořádáním závodu, které by museli udělat lidi ze spolku, na co nejmenší minimum bylo velkou prioritou Karla.
S tímto modelem se závod pořádal. Počítalo se s počtem lidí okolo stovky, ale preventivně Jirka zajistil tisk 120 startovních čísel... Po příchodu všech přihlášek musel proběhnout dotisk, přihlásilo se 127 závodníků. Dorazili všichni, až na jednoho chlapce.
Poradci upozorňovali, že v Budišově se vybíralo startovné, ale každý závodník měl zajištěné jídlo. Bylo by tedy vhodné, kdyby se zajistilo pro účastníky něco k jídlu i u nás. Standardní jednohubky a večky s pomazánkou mohly být vhodným doplňkem, ale u tak dlouhého závodu by se mělo dát i něco jiného, aby se všichni najedli.
Toto si vzal na starost Jirka. Zná se dobře s řezníkem z nedaleké Kamenice. Masné výrobky jsou Jirkovi a už i Karlovi velmi dobře známé. Legendární pepřové párky nebo letní grilovací klobásky nemohou chybět při žádné akci, která se dělá u Jirky na chatě, ať už je to trénink, vázání mušek nebo jenom klobásení u klábosení o RT. A tak se Jirka domluvil s řezníkem, že se vezmou libové párky. Původní plán "guláš pro všechny" se následně změnil na "sekaná pro všechny" a od řezníka se vzalo i mleté maso.
Pro každého závodníka se chystal párek a plátek sekané. K tomu bylo i potřeba nějaké to pečivo. Opět zařizoval Jirka. Ještě v den závodu, to jest v 6 ráno, zajel do jihlavské pekárny, aby závodníci měli co nejčerstvější jídlo. Bralo se 350 rohlíků a 6 bochníků krájeného chleba. Alča si vzala na starost sekanou. Dva dny nedělala nic jiného, než se pekla 10 šišek sekané. Neuvěřitelný počin.
Ostatní jídlo se chystalo, jak se dalo. Petrova mamka dělala pomazánku, ráno ještě zajela koupit čerstvou veku, aby bylo na co to namazat. Karlova mamka udělala bombastickou buchtu a Karlova dcera druhou bombastickou buchtu a bombastické kap-kejky. Mamky od kluků nakonec nevěděly, co by ještě neudělaly, tak se objevily ještě další bombastické buchty. Jídlo na dva dny pro jednu vojenskou posádku bylo připraveno.
Jídlo bylo zajištěno, bylo potřeba zajistit odměny a poháry. To si vzal na starost Karel. Čerpali jsme zkušenosti z republiky v Budišově. Byly zde kategorie mladších žáků, starších žáků, juniorů a dospělých. Chlapecké i dívčí. Takže 8 kategorií. To znamenalo 8 sad pohárů. Také zde byla soutěž družstev, tedy poháry pro družstvo. Suma sumárum deset sad pohárů pro celkové vítěze. K pohárům každý dostával sladkou odměnu, což se Karlovi velmi líbilo a chtěl v tom pokračovat. Za jednotlivé disciplíny všichni vloni dostávali medaile. Sice jenom medaile, za to však úžasné medaile dle vlastního návrhu. Na to jsme zase úplně neměli, takže jsme museli volit jinou metodu.
Nedaleko Jihlavy sídlí jedna firma, která se zabývá výrobou čokoládových pralinek. Karel navázal kontakt s obchodní zástupkyní pro Vysočinu. Po pár mailech, kdy se ujasňovaly možnosti nákupu a cen, se upřesnilo půlkilové balení pro vítěze kategorie, 200g balení pro druhé místo a 150g kornout pro třetí místo. Bylo však jasné, že dětí může dorazit hodně a byla by škoda, kdyby ostatní neochutnali pralinky, které Karlovi tak moc chutnají. Proto se rozhodl využít startovné, které se platilo za každého závodníka, a objednal šest kilo pralinek, aby mohl každý ochutnat alespoň čtyři kousky, a měl tak sladkou odměnu i v případě, že neskončí na bedně.
Komunikace probíhala bezproblémově a Karlův plán mít doma všechny věci připravené 9 dní před závodem se stihl dokonce o 3 dny dřív.
Dvakrát nás vypekl obchod, kde jsme pravidelně kupovali ceny, a tak jsme změnili prodejce pohárů a medailí již vloni. Karel tedy měsíc před závodem zašel do prodejny a domlouval poháry a medaile. Vize byla ve skle. Plastové obarvené poháry se dávají na každém závodu, ale na úplně první halové republice mládeže, která proběhla před čtyřmi lety v Pelhřimově, se rozdávaly skleněné poháry. Karlovi se moc líbilo, že na skle byl červený potah, takže gravírovaní vyniklo a bylo pěkně čitelné. Něco podobného chtěl i na naší republice.
Prodejce nabízel jeden druh pohárů s barevným potahem na skle, a to v barvě červené, modré a černé. Nebylo co řešit, červené pro dívčí kategorie, modré pro chlapecké kategorie, černé pro družstva. K dispozici byly i skleněné medaile. Máme však zkušenost s gravírováním na skleněných medailích a nebylo to úplně ono. Líbil se spíš model hranaté medaile s potiskem. Bylo tedy dohodnuto, že Karel pošle mail, co přesně chce, a prodejce dá obratem echo, zda je to na skladě nebo ne. Pokud to na skladě bude, stačí týden na přípravu. Karel tedy poslal mail s žádostí o 4 sady červených pohárů, 4 sady modrých pohárů a 2 sady černých pohárů. K tomu se počítalo s osmi kategoriemi po třech medailích na plachtu a třech medailích na skish. Celkem 48 medailí. Bylo však potřeba ještě připočíst jednu sadu medailí pro multi skish mládeže a jednu sadu medailí pro multi skish dospělých. Ve finále se tedy jednalo o 54 medailí a 30 pohárů.
Po týdnu stále nepřišla odpověď na mail. Dva týdny před závodem stále žádné info, zda medaile a poháry budou. Ještě že se to chystalo s týdenní rezervou. Dokonce i proběhl závod v Hodonicích, kde pořadatel Pavel sehnal krásné dřevěné poháry a medaile s vlastním logem, takže vzniklo alternativní řešení, že by poháry byly dřevěné. S tím Karel šel za prodejcem ve středu řešit, proč nedostal odpověď na mail. Bylo mu řečeno, že ve čtvrtek má na sklad dojít zboží. Že medaile už na skladě jsou, že tam problém není, ale že se čeká na ty poháry. Prodejce byl ujištěn, že objednávka klidně může být řešena někým jiným, a slíbil, že hned jak přijdou věci na sklad, ihned se ozve.
Následujícího dne měl Karel telefonát, že bohužel černé poháry nejsou, ale modré a červené poháry jsou komplet. Karel tedy navrhl řešení, že červených i modrých sad bude pět, tedy i družstva budou červená pro ženy a modrá pro muže. Medaile byly samozřejmě na skladě předtím, takže se pošle návrh, jak medaile budou vypadat. Karel upozornil, že na medaile nechce gravírování, ale potisk. Nebyl problém. Přišla předběžná kalkulace ceny a návrhy medailí. Karel se chtěl vyhnout možnosti, že by se medaile popletly, tak chtěl na každé medaili pouze napsáno 1., 2. nebo 3. místo, logo ČRS a název závodu. Nebyl problém.
O půl hodiny později dorazila nová kalkulace ceny, snížená na polovinu. Po nějaké době se zjistilo, že v druhé kalkulaci jsou úplně jiný poháry, než bylo požadováno. Při zjišťování, co se děje, přišla odpověď, že těch červených a modrých pohárů není dost. Karel měl zájem alespoň o nějaké sady, s ohledem na nejmenší kategorie, aby měli hezkou památku. Proto zjišťoval, kolik sad je teda k dispozici. Dostal odpověď, že u červených pohárů chybí v sadách druhá místa a u modrých první místa. Takže vlastně všechno špatně. Náhled do katalogu a nadhozeno 6 typů pohárů. Tři nedostupné. Další čtyři sady pohárů, dvě nedostupné. Nakonec se tedy doladily poháry tak, aby žákovské kategorie měly jeden typ pohárů s rozlišením červené nebo modré barvy a junioři s dospělými druhý typ. Družstva třetí typ. Všechno dobře dopadlo. Bohužel gravírování bylo na čisté sklo. Požadavek, aby šlo o potisk jako u medailí, neprošel, do mašiny na potisk se poháry dát nemohly. Aspoň že ty medaile již byly na skladě a usilovně se na nich dělalo. Návrh se musel změnit, poradci doporučovali, aby na medaili byla kategorie a název disciplíny.
Blížil se čtvrtek, kdy všechny věci měly být. Ve středu přišel telefonát, že poháry jsou již připraveny na středu, ale ty medaile dorazí až ve čtvrtek, takže připraveny budou až v pátek. Tak se Karel rozhodl, že se staví věci vyzvednout až v pátek, aby to vyzvedl i s těmi medailemi, které měly být na skladě již tři týdny. Předání dopadlo bez problémů a Karel byl ještě ujištěn, že je nyní uveden v systému, takže příště to bude s 20% slevou. Ponechal bez komentáře, že zde objednával a vyzvedával věci již potřetí, takže v systému musí být dýl jak rok...
Při jednání o sportovní hale s paní Kalendovou se Jirka nenápadně zeptal, zda by nebylo možné i podpořit závod nějakými cenami. Přeci jenom by bylo lepší, kdyby k medailím bylo i něco navíc. Dolní Cerekev nakonec vypomohla, takže jsme dostali krabici plnou pastelek, metrů, hrnků a dalších pěkných věcí, o kterých jsme si říkali, že především ty mladší kategorie by je mohli ocenit. Jirka ještě zašel za svým kamarádem do rybářské firmy BigFish, který nám již několikrát dodal ceny na Zlatou udici, a zeptal se na možnost nějakých cen pro děti. Ochotný majitel tak již od prosince zjišťoval po dealerech, zda by nebyly nějaké ceny. Dealer přislíbil ceny. Aby si byl jistý, že BigFish bude skutečně sponzorem akce, doplnili jsme firmu jako sponzora akce i do propozic.
V den, kdy Jirka zajel vyzvednout ceny, zjistilo se, že dealer se nějak neozval a nemáme nic. A tak majitel na neustálého omlouvání se strčil Jirkovi ceny z obchodu, a tak jsme dostali tři navijáky, dva pruty, koule a pelety, krabičky a další věci. Suma sumárum něco lehce přes 5 tisíc.
Díky této podpoře jsme tak měli ceny pro děti. Do čeho je ale dát? Karel dostal nápad a volal tajemníkovi MRS, zda by bylo možné použít tašky s logem Moravského rybářského svazu. Tajemník odpověděl, že to není problém, a tak si Karel jednoho dne vzal volno v práci a zajel do Brna, postál si hodinu v koloně a dorazil na svaz. Zdarma dostal na závod 60 tašek a když už tam byl, poptal i možnost "mušího křídla" s logem MRS, aby bylo vidět, že pořádá závod pobočný spolek z MRS. Muší křídlo k dispozici bylo, takže si Karel kromě tašek odvezl i křídlo.
Závod se blížil. Začali jsme dávat na stránky informace o přihlášených. Ozvali se někteří vedoucí, zda bude probíhat kontrola evidence závodníků. Karel to neměl v plánu, ale z Prahy dostal informaci, že to bude potřeba. Tak si Karel přidělal práci a kontroloval evidenci závodníků, aby se předešlo trapnému momentu, kdy by nějaký závodník dorazil a nemohl závodit. Naštěstí všichni vedoucí reagovali briskně a komu chyběla evidence, ten byl zaurgován. Na závodu tak nebyl nikdo, kdo by závodil a neměl evidenci vyřešenou.
Vzhledem k tomu, že bez problémů na halový memoriál dorazí 10 rozhodčích, neočekávali jsme komplikace. Přišly. Drobná komplikace v tom, že dva rozhodčí nemohli přijet, ale stále to bylo v pohodě. Pak se změnila situace v dost brutální problém, když na posledních halových závodech MRS, v podstatě 6 dní před halovou republikou, Karel zjistil, že všichni rozhodčí musí být v seznamu rozhodčích a že tam minimálně 4 nemá. Když potom ještě kroměřížský Standa doporučoval mít minimálně o 3 rozhodčí víc, než se ve skutečnosti potřebuje, Karel začal propadat panice.
Z Moravskoslezského územního svazu slíbili účast 4 rozhodčí v čele s hlavním rozhodčím Patrikem. Jirka byl vybrán Karlem jako zástupce hlavního rozhodčího. Zbyněk se ozval, že přijede s Davidem, takže z východních Čech mohou oba také pomoct. Kroměříž nabídla, že může dorazit Jitka s Lindou. Počítalo se i Michalem. Pavel s Martinem byli vráceni do tabulky rozhodčích, Majkl si vyplnil formulář a jako bývalý reprezentant a juniorský mistr Evropy se automaticky stal rozhodčím třetí třídy. Pomoc přislíbila i Martina z Prahy a z domácích se zapojil i Jirka, který měl čas alespoň na plachtu. Pomoc přislíbil i žirovnický Franta.
Na jihlavskou republiku se tedy sjeli rozhodčí z téměř celé republiky - jižní Čechy, východní Čechy, Praha, jižní Morava, severní Morava, Slezsko. Mělo to svou výhodu v tom, že rozhodčí nebyli z jednoho svazu a nemohlo být podezření na protěžování závodníků z daného svazu. Rozhodčí dorazili všichni.
Akce se blížila k začátku. Všem vedoucím se prezentoval návrh rozlosování jednotlivých startů s ohledem na to, aby závodníci mohli mít u sebe své vedoucí. Nebo alespoň taková snaha byla. Nikdo si nestěžoval. Bylo tedy možné všechno vytisknout. Seznam závodníků se startovními čísly, rozlosování na plachtu, na skish, na multi.
Ve čtvrtek se Karel, Jirka a Tomáš sešli na chalupě a začalo chystání. Pro každý územní svaz byla připravena samostatná obálka. Do obálky šlo rozlosování, seznam, startovní čísla, nová kapka pro každého závodníka a malá obálka. V malé obálce dostal každý mládežník 4 poukázky na čokoládovou pralinku a 2 poukázky na párek a sekanou. Dospělí dostali jen 2 poukázky na pralinky. Beztak se blíží jaro a většina se určitě chystala dostat do plavek.
Následovalo rozdělení cen do tašek s logem MRS. Při chystání jsme neúmyslně vytvořili mini hru. Když jsme chystali pro kategorii mužů ceny, Jirka četl nápisy na hrncích a našel hrnek "Hledám tu pravou". O chvíli později a shodou okolností u kategorie žen na skishi jsme narazili na hrnek "Já jsem ta pravá". Docela jsme se bavili při představě, kdo ty hrnky dostane a jaké kombinace se mohly objevit. Doteď nevíme, jak to vlastně dopadlo...
Jedna z věcí, kterou Karel průběžně ještě řešil, byl časový harmonogram. V plánu byla finále po vzoru republiky v Budišově - plachta a skish pro starší žáky a juniory, multi pro dospělé. Problém byl v tom, že když to Karel propočítával, zjistil, že by se závod prodloužil o cca dvě hodiny. Poptával tedy některé organizace, zda by měly problém dorazit již na sedmou s tím, že zahájení by bylo v osm ráno. Po informaci, že to možná radši nedorazí, se Karel rozhodl, že raději obětuje finálová kola. I tak hrubý propočet vypadal, že závod měl skončit v 17:15.
Zdálo se být všechno připravené. Měli jsme poháry, medaile, ceny, jídlo, pralinky, rozhodčí. Řešili jsme, zda někdo dorazí z vedení některých svazů nebo odboru. Na prosincovou pozvánku nedorazila žádná odpověď, ale tušili jsme, že minimálně dorazí starosta Dolní Cerekve a paní Hnízdilová ze svazu. Chtěli jsme pro ně alespoň nějakou památku, takže Karel nechal udělat několik hrnků s motivem ježka a nakoupil i pár drobností v turistickém centru - plyšového ježka, mýdlo ve tvaru ježka, živí ježci již došli, bohužel...
Také nějaké ozvučení bylo potřeba. Ostravský Jirka sehnal party box s mikrofonem a dost nám tím pomohl. Takže jsme asi vážně měli už všechno. V pátek večer se zajelo do haly a rovnou se vše dopředu nachystalo, včetně ledniček, stolů a podobně. Večer se šlo spát.
V sedm ráno jsme již byli na značkách. Patrik potřeboval volný prostor, kde si mohl všechno chystat, naše maminky od kluků potřebovaly prostor pro chystání jídla, Karel a Jirka pořád něco řešili a v podstatě se nezastavili. Nebylo kdy, začali přijíždět lidi. Nedorazil pouze jeden závodník, takže nebylo moc problémů. Karel si pořád opakoval, co bude potřeba. Kromě paní Hnízdilové a pana starosty dorazila i šéfredaktorka Jihlavské drbny. Velkou radost nám udělala i účast samotného předsedy Českého rybářského svazu.
O půl deváté proběhla porada vedoucích. Stanovila se jury, určily se týmy, předneslo se, že finále nebudou, vedoucím se daly k dispozici na ochutnání pralinky, protože právě vedoucí byli nejvíc biti na tom, že pro ně jsme párky a sekanou nechystali, takže byli odkázáni na své jídlo nebo na jednohubky a buchty, co byly k dispozici. Nikde se nezdálo, že by byl problém. Karel se ptal na názor, zda všichni preferují odházet tři disciplíny najednou, nebo raději odházet pouze dvě, udělat hlavní vyhlášení, aby ti, co nehází multi, mohli odjet domů. Většina se vyjádřila pro odházení všechno najednou a pak celkové vyhlášení.
Franta dal echo, že je připraven, a Patrik dal vědět, že rozhodčí také jsou ready. Mohlo se začít. Svolal se nástup, zazněla hymna, došlo na přivítání a pár hezkých slov od čestných hostů. Zazněl slib za závodníky a rozhodčí. Pak Karel popřál všem závodníkům hodně štěstí a předal mikrofon Patrikovi, aby mohl řídit závod.
Šlo se na to...
Moravský rybářský svaz reprezentovalo 30 závodníků. Reprezentaci tvořilo 26 lidí a k nim se přidali ještě 2 závodníci za Kroměříž a 2 závodníci za Chropyni. Tradičně máme problémy s dívčími kategoriemi, takže jediná dívka do 18-ti let byla Patricie ve starších žákyních. V ostatních kategoriích jsme měli plno. V mladších žácích 3 kluci, ve starších žácích 10 kluků a v juniorech 6 borců. V dospělé kategorii MRS reprezentovaly 2 ženy a 8 mužů. Pouze Moravskoslezský svaz měl více účastníků. Šance na medaile tedy byly.
V současné době víme, že v mladších žácích dominuje letos končící Honza z Chropyně. Celou zimu předváděl zajímavé výsledky pelhřimovský Kryštof a delší dobu víme i o litovelském Ondrovi. V našich luzích a hájích se začali zajímavě projevovat i další kluci z Chropyně, a to Jakub a Matyáš. Tak jsme byli zvědaví. První kolo patřilo Honzovi, který hodil 92, nejvíc ze všech. Kryštof potvrdil, že jeho výsledky přes zimu nebyla náhoda, když hodil druhý nejlepší výsledek - 86 bodů. Třetí, kdo se dostal přes 80 bodů, byl také výše zmíněný litovelský Ondra. Zbývající kluci z Chropyně se dostali na 70 bodů. Ostatní již byli níž. V druhém kole Honza prakticky nedal nikomu šanci a s 98 body jednoznačně vyhrál arenberg na součet. Kryštof zopakoval svůj výsledek z prvního kola, ale Ondra se překonal a byl druhým klukem, co se dostal na 90-bodovou hranici. Nastala remíza součtu mezi Kryštofem a Ondrou. Musel rozhodnout součet časů a ten měl o 12 sekund rychlejší Kryštof.
Kluci z Chropyně se výrazně zlepšili v druhém kole, ale na 80 bodů se nedostali, zaostali však pouze o 2 a 4 body. Na to, že hází necelý rok, to byl slušný počin. Seřadili se na 4. místě, akorát deset sekund rozhodlo o čtvrtém místě pro Kubu a páté pro Matyáše.
Ve starších žákyních měla Páťa velký problém. Půl roku tréninku na ostatní prostě nestačil. Moc ani nepomohly problémy se zápěstím. Ale bereme to sportovně, nastavili jsme si laťku, kterou můžeme příště překonat.
Starší žáci byli plní borců, toužících po vítězství. Jihlavští Honza s Adamem, jablonecký Lukáš, chropyňský Matěj. A to jsme byli zvědaví, jak se popere kroměřížský Adam a jaký je stav závodníků z jiných krajů. Že to bude neskutečný boj se ukázalo hned v prvním kole, když se čtyři lidi dostali přes 90 bodů. Matěj s ostravským Honzou hodili 94 bodů a nad nimi byl náš Honza s Lukášem. Za nimi na pátém místě kroměřížský Adam s 88 body. Náš Adam to zmastil a hodil pouze 82 bodů. Tušili jsme, že tím si pokazil celý závod. Jo, holt se to občas stane. Hlava je hrozná věc.
Chropyňský Matěj se hecnul a v druhém kole hodil 98 bodů. Fantasticky využil zaváhání Lukáše, který hodil o 8 bodů míň. V druhém kole byly vůbec pěkné výsledky, hned 8 kluků hodilo 90 bodů a víc. I náš Adam hodil 94 bodů. Bohužel kvůli těm, co hodili druhé kolo také dobře a měli lepší první kolo, to Adamovi stačilo max na 7. místo. Hned za ním skončil kroměřížský Adam. Na bedně skončil před jabloneckým Lukášem Matěj. Obrovskou radost nám ale udělal náš Honza, který v druhém kole hodil 100 bodů. Neuvěřitelný počin 198 bodů, kterým se Honza zařadil mezi pouhé tři závodníky, kteří na plachtě dokázali hodit tolik (ještě jeden junior a jeden muž). Moravský rybářský svaz bral zlato a stříbro.
Republika byla prvním významným závodem i pro kluky ze Znojemska. Dva Tomášové a Honza nejsou vyloženě ertéčkáři a věnují se tomu v zimě a pak ještě kvůli Zlaté udici. Přesto výsledkově vypadali nadějně, a tak dostali nominaci do reprezentace. V konkurenci 30 závodníků se všichni vešli do druhé desítky. Kroměřížský Karel pak obsadil 19. místo a chropyňský nováček Adam skončil na 27. místě.
V žákovských kategoriích měl tedy Moravský rybářský svaz již dvě zlaté a jednu stříbrnou medaili.
V juniorech bylo jasné, že čest Moravského rybářského svazu budou hlavně hájit juniorští mistři světa Ondra s Robertem z Kroměříže. K nim se pak přidal ještě nás Petr a kroměřížský Ondra. Nominaci si za své výsledky během zimní sezóny vybojovali i znojemský Robin a třešťský Honza. Proti našim borcům stáli ostravský mistr světa Dominik nebo mistr světa Jakub z Kdyně. Ano ano, juniorská kategorie byla tak trochu namistrovaná.
Měla taky proč. Hned v prvním kole dva kluci hodili 100 bodů. Jednalo se o Kubu a Ondru, přičemž Robert hodil 98 a Dominik 96 bodů. Dalším úžasným výsledkem 98 bodů zaujal severočeský Jarda. Druhé kolo bylo tím pádem velmi napínavé. A ukázalo se, že ne každý udržel nervy na uzdě. Jarda hodil o 12 bodů míň a sestřelil se pod bednu. I Dominik hodil relativně málo. V tak nabité konkurenci prostě 92 bodů nestačí. Ani 96 bodů nestačilo na vítězství. Hodili to bohumínský Matěj, který ale pokazil první kolo, a kroměřížský Ondra. Součet 196 bodů měl i Robert, který dvakrát hodil 98 bodů. Rozhodoval tedy čas a ten měl Robert lepší, proto obsadil druhou pozici a na Ondru zbylo třetí místo. Vítězem se stal kdyňský Kuba, který zvítězil stejným výsledkem jako náš Honza v žácích - 198 bodů.
V ženách naše dámy bohužel pohořely. Na bednu bylo potřeba mít alespoň 186 bodů a Julie měla o 6 bodů a Adéla o 8 bodů míň. Obsadily jsme tedy čtvrté a páté místo. Velkým překvapením bylo představení košťálovské Markéty, kterou sice nepotkáváme často na závodech, ale ukázala, že házet umí. Především v druhém kole jejích 96 bodů byl druhý nejlepší výsledek v ženské kategorii. Hodila dokonce stejný součet jako Zuzka. Jen díky času Zuzka uhájila druhé místo, Markéta skončila třetí. Vyhrála úřadující mistryně světa Lucka.
Nabušenou kategorii mužů rozčísl svým kilem velkopavlovický Jura. Neměl to však jednoduché, o dva body za ním byli hned další 4 závodníci. Jednak to byl starý známý litovelský Honza, druhak to byli černí koně letošní zimní sezóny, moravskoslezští Jura s Alešem a kroměřížský Lukáš. Boj to byl neskutečný, v druhém kole padly další dvě stovky. Jirka bohužel zaváhal a hodil 96 bodů. A protože Honza z Litovle hodil jednu z těch dvou stovek, vyhrál a Jirka skončil druhý. Na třetí místo se posunul hořovický Tomáš, který hodil tu druhou stovku. Stejný součet 194 měli ještě další dva závodníci, takže o třetím místě pro Tomáše rozhodl čas. Kroměřížský Lukáš tak skončil čtvrtý o cca minutu a půl.
Do první desítky se z našich dostal ještě osmý Karel. Miloš skončil na 13. místě, Jarda na 14. místě, Tomáš na 16. místě a Standa na 17. místě. Moravskou účast uzavíral Kuba svým 18. místem.
Moravský rybářský svaz tedy bral na plachtě dvě zlaté, tři stříbrné a jednu bronzovou medaili. Pro začátek dobrý.
Plachty se sbalily a na jejich místa se daly žluté terče. Zjistili jsme dvě věci.
Ta první byla, že jsme v prodlevě 15 minut oproti plánu. Posunuli jsme tedy půl hodinu tréninku o 15 minut dál. Na to reagovali někteří trenéři, že nemá smysl mít 30 minut tréninku, že kdo si to bude chtít prohodit, tak to udělá a bude mu stačit 15 minut. Karel tedy prošel několik trenérů a když panovala všeobecná shoda na zkrácení tréninku, informoval Patrika a ohlásil zkrácení tréninku.
Také jsme zjistili, že si nikdo moc nechodí pro jídlo. Kromě jednoho chlapce, který chodil pro jídlo velmi často a říkali jsme si, kde neustále bere ty poukázky, zbývalo stále hodně jídla. Stejně tak to bylo i s pralinkami. Karel si myslel, že v polovině závodu skoro žádné nebudou, ale bylo jich pořád dost. A to i přesto, že nejvíc jich snědl ten, co hlídal, aby si někdo nevzal bez poukázky.
Cítili jsme drobnou prodlevu v kontrole výsledků. Ve snaze neudělat chybu se výsledky po rozhodčích zkontrolovaly, pak se zapsaly a pak se znovu kontrolovaly proti bodovacím listům. Výsledky se tak objevily až v průběhu skishe.
Nastal čas pustit skish...
Honza z Chropyně hodil v prvním kole 100 bodů a v podstatě dal najevo, že nikdo jiný si asi moc na první místo pomýšlet nemůže. Přesto padaly na mladší žáky dost dobré výsledky. Pelhřimovský Kryštof minul jenom třikrát, nováček z Ostravy Matyáš pouze čtyřikrát. Úplně jsme koukali, co dokážou někteří hodit, zvlášť když ještě v prosinci byli rádi za 40 bodů. Podobně litovelští Ondra s Matoušem hodili 70 bodů. Fakt pěkné představení. To druhé kolo se již tolik nepovedlo. Jediný, kdo se překonal, byl Matouš, který hodil ještě o pět bodů víc než v prvním kole. Dokonce vyrovnal pelhřimovského Kryštofa, který si pohoršil o 25 bodů. Kryštof měl ale rychlejší čas skoro o minutu, a tak uhájil druhé místo a Matouš byl třetí. I v druhém kole měl Honza nejlepší výsledek, takže první místo bez problémů vybojoval. Naši další borci skončili na pátém (Jakub) a šestém (Matyáš) místě. Na první republiku super představení.
Patricie měla skish v porovnání s ostatními žákyněmi lepší než plachtu. Jako jedna z mála pod bednou dokázala v obou kolech mít alespoň 50 bodů. Bohužel pro ni ostatní holky, ač v jednom kole hodily míň, měly druhé kolo o deset patnáct bodů lepší, a tak Páťa skončila poslední. Stačily tři trefy navíc a byla hned pod bednou.
Ve starších žácích se schylovalo k dalšímu boji. Náš Honza zahájil s pouhou jednou minelou a měl nejvíc. Pouze o jednu nulu víc měli hned tři kluci - jablonecký Lukáš, bohumínský Adam a ostravský Honza. Naše naděje - jihlavský Adam a chropyňský Matěj to úplně nezvládli. Adam minul třikrát a Matěj dokonce pětkrát. Kroměřížský Adam dokonce ještě víckrát.
V druhém kole však padly dvě stovky. Jednu hodil Lukáš a druhou náš Adam. Bohužel Adam ztratil v prvním kole a tak měl o 5 bodů míň než Lukáš. A když náš Honza hodil 2 nuly, bylo jasné, že Lukáš vyhraje skish. Honza s Adamem měli stejný počet bodů a musel rozhodnout čas. Pouhých 13 sekund rozhodlo o tom, že Honza skončil druhý a Adam třetí.
Druhé kolo vůbec vyšlo pěkně, bohumínský Adam hodil 95, Matěj si polepšil také na 95 bodů, i kroměřížský Adam si polepšil o 20 bodů oproti prvnímu kolu. Matěj nakonec skončil na 5. místě, Adam na 10. místě a nováčci ze Znojemska obsadili 13. místo (Tomáš) a 17. místo (druhý Tomáš). Druhou desítku uzavíral Adam z Chropyně. Hned za ním byl znojemský Honza a pak kroměřížský Karel, který uzavíral představení našich borců v žácích.
Moravský rybářský svaz měl prozatím na skishi jedno zlato, jedno stříbro a jeden bronz.
Soupeři z plachty Jakub-Ondra-Robert rozjeli svou parádu i na skishi. Všichni tři první kolo za plný počet. Dominik se snažil držet krok, ale jednou minul. Snažil se i náš Petr, který si odbýval svou premiéru v juniorské kategorii. Přestože mu dva dny před závodem sundavali sádru, dokázal se s prutem poprat a urval 90 bodů. Lepší již nikdo nebyl. Do druhého kola skočili Ondra s Robertem po hlavě a oba opět hodili plný počet. Neuvěřitelné výsledky, které zastínily i většinu mužů. Oba kluci dokonce zrychlili čas a dokončili druhé kolo rychleji. Nicméně na Roberta prostě s časem nemá skoro nikdo, ani Ondra. Robert vyhrál s náskokem cca 3 minut, Ondra obsadil druhé místo. Jakub z Kdyně jednou minul a obsadil 3 místo.
Za čtvrtým Dominikem se umístil nás Petr, který hodil jako frýdecko-místecký Max, ale o cca 40 sekund byl rychlejší. V první desítce se pak již nikdo neumístil. Honza z Třeště držel krásné výsledky ze závodu ve Velkých Pavlovicích a 160 body obsadil 11. místo. Ondra skončil hned za ním se stejným výsledkem, ale pomalejším časem. Robinovi to tentokrát nevyšlo a obsadil 16. místo.
I v ženách padla stovka, hned v prvním kole ji hodila bohumínská Lucka. Další dvě ženy hodily o pět bodů míň - Zuzka a chropyňská Adéla. Julii to uletělo a měla 80 bodů. V druhém kole se jí to však povedlo líp - 95 bodů. Tam se to zase nepovedlo Adéle, v podstatě se naše ženy prohodily výsledky z prvního kola a měly stejně se stále čarující košťálovskou Markétou. Díky času Julie skončila bronzová. Na Adélu zbylo pouze čtvrté místo. Zuzka kvůli jedné nule skončila druhá.
V mužích se začalo třemi stovkami - moravskoslezský Aleš, náš Karel a jablonecký David. Dalších 9 mužů mělo 95 bodů. O zábavu bylo postaráno. Bylo jasné, že to bude o maximálně jedné nule a rychlém čase. Zrovna Karel se s tím časem moc nemazlil, první kolo hodil nejrychleji. Dokonce i to druhé kolo měl nejrychlejší. Jenže minul. A když v druhém kole padlo sedm stovek, šance na medaili moc nebyly. Jednoznačně vyhrál Aleš, který hodil dvě stovky. Nikdo jiný to nehodil (kromě těch dvou juniorů). Pak ale bylo šest shodných výsledků 195. Rozhodoval čas. A tady se ukázalo, že nejrychlejší byl náš Karel. O pouhopouhých 6 sekund porazil hořovického Tomáše, který skončil třetí. Neuvěřitelně těsný výsledek.
Velkopavlovický Jirka nakonec kvůli tomu času skončil až sedmý, jinak měl stejně jako Karel nebo Tomáš. Až tak to bylo našlapaný. V první desítce měl Moravský rybářský svaz ještě kroměřížského Jardu. Miloš skončil na 13. místě, za ním hned náš Tomáš, pak kroměřížský Kuba. Bohužel naše želízko v ohni Lukáš tu skish nezvládl tak, jak na našich závodech a skončil na 18. místě. Naši reprezentaci uzavíral Standa na 21. místě.
Pro Moravský rybářský svaz jsme tedy na skishi vybojovali jedno zlato, dvě stříbra a dva bronzy.
Ještě v průběhu tréninku se snažil Karel starostovi Dolní Cerekve a paní redaktorce představit rybolovnou techniku. Tu a tam, jak šel někdo kolem, se snažil Karel i představovat jednotlivé úspěšné reprezentanty a popsat jejich úspěchy. Neopomněl v průběhu plachty zmínit i výsledky našich jihlavských borců - mistra republiky na skishi Petra, vítěze mezinárodního kola Zlaté udice Honzu nebo mistra republiky v pětiboji Adama. Zrovna Adam měl ale po první plachtě a neměl vůbec náladu se s nikým bavit, a tak paní redaktorka lehce vyzpovídala Peťu s Honzou. Karel měl čas až po prvním kole skishe, kdy doházel a pak si šel povídat. Nakonec z toho vyšly dva krásné články v jihlavské Drbně.
Po skishi měla začít multi skish. V zápalu organizace ani Karel, ani Jirka nemysleli na to, že by měli stáhnout jednu startovní pásku, ohraničující deset metrů. Všimli si toho až po odstartování prvního kola, tak to nechali doběhnout a Jirka pak šel tu pásku odstranit.
Očekávali jsme, že během multi se budou někteří mladí závodníci nudit, takže Karel vyhlásil období, kdy si děti mohou zajít pro jídlo i pralinky bez lístečku. Trochu v něm hrklo, když pak viděl jednu dospělou návštěvnici, jak si naskládala na ruku pět šest pralinek a vesele odcházela. Tak ještě poprosil dozor, aby hlídal, že si berou všichni po jednom kousku. Klidně přijít znovu, ale po jednom kousku.
Trochu jsme se obávali, že děti, kteří nejsou zvyklé na multi, se budou motat za závodníky a může dojít k úhoně, až někdo dostane po palici kapkou. A skutečně, děti to moc neřešily a chodily hned za zády závodníků. Poté, co jeden klučina skutečně tou kapkou do hlavy dostal při odhodu nejmenované ženy, se situace uklidnila a mladí závodníci si dávali větší pozor.
Probíhala tedy multi skish. Kategorie do 18-ti let a kategorie dospělých.
Ani v multi nebyla o pěkné výsledky nouze. V mládeži hned v prvním kole překvapil kdyňský Jakub, když hodil 95 bodů. Víme, že ostravská Natálka trénuje multi, takže 95 jsme čekali, ale u Kuby ne. Stejně jako jsme nečekali 85 u kroměřížského Ondry. Ono vůbec těch výsledků o čtyř nul bylo docela dost. I náš Adam hodil 85 a byl na děleném třetím místě s bohumínským Adamem a naším Honzou.
Druhé kolo bylo trošku jiné. Kuba si pohoršil o 10 bodů, Ondra si polepšil o pět. Nakonec s náskokem pěti bodů vyhrál Jakub a Ondra za ním. O dalších pět bodů níž na bronzové příčce skončil bohumínský Adam, který zopakoval výsledek z prvního kola. Natálka i naši kluci druhé kolo zmastili, takže skončili níž. Moravský rybářský svaz měl v první desítce Roberta na 4. místě a našeho Adama na místě sedmém. Honza skončil na 12. místě a Petr byl rád, že to doházel. Na multi ta ruka dost bolela.
V dospělých nedal nikdo Jihomoravákům šanci. Po prvním kole se ujal vedení hořovický Tomáš a v závěsu měl oba Honzy z Litovle, staršího i mohutnějšího. S nimi na stejném výsledku stály naše naděje - velkopavlovický Jirka a kroměřížský Lukáš. Druhé kolo však bylo náročnější. Litovelský starší Honza hodil stovku, bohumínská Lucie hodila stovku, Tomáš hodil tři nuly. O prvních třech bylo rozhodnuto. Skončili přesně v tomto pořadí. O pět bodů za Tomášem byli tři muži - Jeňas, náš Karel a moravskoslezský Jirka. Do první desítky se ještě vešel sedmý Jarda, devátý Jirka a desátý Lukáš. Bohužel druhé kolo jim nevyšlo. Vyšlo Milošovi, ten hodil 95 bodů, jenže tomu se zase nepovedlo první kolo. Škoda.
V multi jsme toho moc pro Moravský rybářský svaz nezískali. Aspoň to Ondrovo stříbro.
No a bylo po házení. Terče se sbalily, ceny se vybalili, jídlo se dojídalo, výsledky se tiskly, startovní pásky sbalené do koulí lítaly ze strany na stranu, šlo se vyhlašovat. Nejdříve se vyhlásily jednotlivé disciplíny. Během nich si Karel vzpomněl, že by ostravský Jirka měl představit soustředění pro talentovanou mládež, takže před vyhlášením vícebojů a družstev předal slovo Jirkovi. Poté se šlo na celkové výsledky vícebojů.
V mladších žácích jsme brali zlato (Honza z Chropyně).
Ve starších žácích jsme brali zlato a bronz (náš Honza a Matěj z Chropyně).
V juniorech jsme brali zlato a stříbro (Robert a Ondra, oba z Kroměříže).
V mužích jsme brali bronz (Jirka z Velkých Pavlovic).
Měli jsme zastoupení i v soutěži družstev. Ač se tak úplně nedařilo v jednotlivcích, naše ženy Adéla a Julie dokázaly vybojovat stříbro v souboji družstev žen. Krásnou tečkou pro náš svaz bylo pak vítězství družstva Moravského rybářského svazu v souboji družstev mužů.
Na závěr dostal slovo garant závodu, který poděkoval závodníkům za vzorné chování, rozhodčím za jejich čas a popřál hodně úspěchů i během venkovní sezóny. Následně ještě Karel poděkoval hlavně našemu Jirkovi za pomoc, sponzorům na podporu a popřál závodníkům krásné výsledky i na dalších závodech. Tím byl závod oficiálně ukončen. Závodníci se pobalili, rozloučili se s pořadateli i ostatními závodníky a odjíždělo se domů. Plánovaný harmonogram se překročil o cca 20 minut.
Poté, co všichni odjeli, čekalo na naši bandu ještě uklízení. Pralinky ještě zbyly, tak je Jirka nasypal našim drahým maminkám do speciálních hrnků, aby za tu svou neskutečnou práci v kuchyni měly alespoň něco. Zbytek čokolád si rozdělili kluci. Karel taky tu a tam něco uzobnul. I Zuzka. I někdo další... tu a tam se všude něco uzoblo. Po sbalení všeho vzniklo asi půl hodinové intermezzo, kdy si všichni jenom sedli a na chvíli se zastavili. Byl to náročný měsíc a bylo náročné to celé vstřebat.
Nějak jsme ten závod zvládli. Karel ještě měsíc po závodu stále očekával, že se odněkud ozve kritika, co se nepovedlo. Stále mu bylo podezřelé, že jediná výtka, která se k němu donesla, byla absence kategorie kadetů i kadetek a dále nerozdělení multi skishe zvlášť na žáky, žákyně, juniory, juniorky atd. Jsou týmy, kde je potřeba obhajovat finance na závody, a čím víc medailí, tím lepší podpora práce s mládeží i dospělých, takže najednou jim ty medaile chyběly. Jiná kritika se neobjevila.
Zbývalo provést na pobočném spolku vyúčtování, které proběhlo bez jakýchkoliv komplikací. Závod skončil. Děkujeme všem, kdo nám s tím pomáhali, i těm, co s námi měli trpělivost.
Jo - to jsme málem zapomněli... asi 3 týdny po republice se ozval ten dealer, že na nás zapomněl a že teda má pro nás ty ceny do závodu...
