Množily se dotazy, kdo vlastně píše články na tento web. Aby se předešlo spekulacím a konspirativním teoriím, rozhodl jsem se vystoupit z anonymity. Ano, jsem to já - Ježek z Jihlavy. Pravidelně sleduji výkony kroužku Rybolovné techniky, spadající pod Moravský rybářský svaz, pobočný spolek Jihlava.
Nějakou dobu jsem diskutoval s Karlem, že by bylo fajn zveřejňovat informace o akcích rybolovné techniky a jak si na nich jednotliví závodníci z Jihlavy vedou. A protože výsledky byly lepší a lepší a Karel se pořád k ničemu neměl, rozhodl jsem se založit tento web a psát reportáže o tom, jak si naši mladí i starší vedou. Nezapomínám ani na svou velkou kámošku Zuzku, která sice z Jihlavy není, ale tráví s námi hodně času.
Karel se dostal do období, kdy ztratil motivaci bojovat o medaile, ale házení ho stále baví. Rád jede na závody, rád hází a potkává své kamarády, ale většinu času dnes věnuje hlavně Zuzce a mladým nadějím pobočného spolku Jihlava. Za celý rok byl asi jenom jeden závod, kdy se mohl soustředit na své výsledky, a tak jsem ho přesvědčil, aby zajel na finále Světového poháru a mohl si zaházet bez starosti o jiné. A tak nakonec jel. Ale každý potřebuje, aby ho někdo podporoval během závodu, takže jsem tentokrát vyrazil na závod také. Oba jsme se připojili k partě Moravskoslezského územního svazu, která vyrazila v osmi lidech.
Světový pohár se skládá z pěti závodů v různých místech. První byl v Tallinu (Estonsko), druhý v Lenzingu (Rakousko), třetí v Českých Budějovicích (Česko) a čtvrtý v Nových Zámcích (Slovensko). Poslední a nejdůležitější závod, ve kterém se rozdávaly dvojnásobné body, hostilo město Saalfeld (Německo).
Toto okresní město ve Svobodném státě Durynsko leží v údolí řeky Sály, druhém nejvýznamnějším přítoku řeky Labe (hned po Vltavě) a má velmi bohatou historii. První zmínky o něm pochází již z roku 899.
Aby si mladí závodníci Moravskoslezského územního svazu užili alespoň trošku město, zajistil Jirka ubytování hned u historického centra. Jakmile se ráno vyrazilo na závod, projíždělo se přes náměstí a všichni si mohli prohlédnout historické budovy včetně působivé radnice.
Závodní místo bylo krásná travnatá plocha podél řeky Sály, která v těchto místech tekla asi jako Vltava ve Vyšším Brodě, když se zrovna z vyrovnávačky nevypouští voda pod tlakem. Veškeré terčové disciplíny se vešly s dostatečnou rezervou mezi jednotlivými starty.
Na finálové kolo Světového poháru 2022 dorazilo celkem 34 závodníků. Dva rakouští, dva slovenští, dva švýcarští a třináct českých. Zbytek závodníků pocházel z Německa. Nejpočetnější byla skupina mužů.
Musím se přiznat, že jsem si nemohl pomoct a musel jsem se účastnit všeho. Kdy se obyčejnému Ježkovi poštěstí vyrazit na závody a může všechno vidět na vlastní oči? A tak jsem se snažil být všude.
Ne každý z toho byl zrovna nadšený. Když jsem sledoval Zuzku s Natkou, jak trénují na plachtě, asi jsem nezvolil úplně nejvhodnější místo, odkud je pozorovat, protože mě Zuzka atakovala kapkou. Radši jsem se pakoval z plachty a šel jsem se projít po okolí.
Měl jsem štěstí. Potkal jsem část německé reprezentace. Konečně jsem se setkal s těmi reprezentanty, které jsem vídal na fotografiích, když s nimi stál Karel na stupních vítězů, nebo vedle nich.
Potkal jsem například Ralfa, držitele 10 individuálních medailí, který se stal mistrem světa v pětiboji (2002 - Bled) a také mistrem světa v devítiboji (2012 - Tallin).
Hned vedle něj stál Jens, asi nejlepší německý mužský reprezentant, který dokázal na mistrovstvích světa a Evropy dospělých vybojovat již 94 individuálních medailí, z toho 39 zlatých. Tomu se podařilo stát čtyřikrát mistrem světa v pětiboji, sedmkrát mistrem světa v sedmiboji a sedmkrát mistrem světa v devítiboji. Také jako první dokázal na jednom mistrovství světa vyhrát současně pětiboj, sedmiboj a devítiboj.
A vedle něj další borec, Heinz, držitel 73 individuálních medailí z mistrovství světa a Evropy dospělých. To jsou neuvěřitelná čísla. I on se stal mistrem světa ve vícebojích, šestkrát vyhrál pětiboj, dvakrát sedmiboj a pětkrát devítiboj.
Olafa Karel několikrát zmiňoval, jak spolu stáli těsně vedle sebe v devítiboji v roce 2014 a 2015. Ač byl velice blízko, zlato se mu získat nepodařilo. Vybojoval však 13 individuálních medailí.
V tak velké konkurenci není divu, že Svenovi se podařilo dostat na mistrovství světa dospělých pouze jednou. Měl ale pěkné výsledky v juniorské kategorii, vybojoval dvě zlaté, jednu stříbrnou a čtyři bronzové medaile ve dvou mistrovstvích, kterých se zúčastnil.
No ale nemohl jsem se moc zdržovat, závod už začínal. Rozběhla se disciplína muška skish. Tak jako nejhorší to měla hned první trojice závodníků - hořovický Tomáš, Jens a Honza z Mostu. Do házení jim začalo dost pršet. Ale zvládli to perfektně, Tomáš i Jens plný počet a Honza jen jedna vedle.
Stovek teda jako zrovna moc nebylo, ikdyž pak přestalo pršet. U dívek nepadla ani jedna, tam nejlépe zaházela Natálka, když minula pouze dvakrát. Junioři z Česka se teda hecli, tam se s nima špatně soupeřilo, když tři dali stovku a jeden dal 95.
Zuzka tam stovku dala taky.
Pak už dali stovku jenom dva - Alena a Markus.
Jo, Alena a Markus, s těmi jsem se chtěl taky pozdravit.
Markus dokázal vybojovat na mistrovstvích světa a Evropy dospělých 44 individuálních medailí! To je neskutečné číslo. Dvanáct zlatých, z toho hned 9 získal na multi disciplínách. Je nejúspěšnější švýcarský závodník, co se týče devítiboje, vybojoval v něm tři stříbrné a čtyři bronzové medaile. Karel si ho pamatuje ze svého druhého mistrovství světa, kdy spolu Karel, Markus a Jens stáli při vyhlašování devítiboje v Českých Budějovicích (rok 2009).
I Gerhard je medailista, získal 5 medailí, hlavně z mušky skish a multi dálky. Tentokrát se mu muška skish na poháru tolik nepovedla, ale nezkazilo mu to den.
Alena. Co se o ní Karel navykládal, když listoval ve výsledcích a básnil, jak jako čtrnáctiletá bojovala na pro Karla legendárním mistrovství světa v Karlových Varech (1982), kde hned získala své dvě první medaile, bronz za mušku skish a stříbro za zátěž arenberg. A hned o dva roky později se dokonce stala mistryní světa v pětiboji, a ještě tam přidala zlato ve své nejsilnější disciplíně - mušce kombinaci. Celkem se jí zatím podařilo vybojovat 86 individuálních medailí, včetně pěti vítězství v pětiboji.
A nemohu zapomenout na Christiana, Alenina syna, který se ještě jako junior stal mistrem světa v pětiboji a v dospělé kategorii zatím vybojoval pět individuálních medailí, včetně jedné zlaté medaile. Tu získal na zátěži dálce jednoruč (v roce 2013).
A už se rozjížděla plachta, tak jsem se šel dívat. Zkusil jsem si najít nějaké vyvýšené, málo zarostlé místo, abych lépe viděl, ale zrovna tam, kde jsem se pohyboval, byla o rovnou plochu docela nouze.
Byla to hrůza, to jako můžu říct narovinu. Zuzka posledním hodem nulu. Na plachtě. Nulu. Zuzka. Fakt. Nevím, co k tomu dodat...
Jediný, kdo obstojně zaházel na plachtě, byl snad jen Tomáš z Hořovic a Lucka z Bohumína. Já nevím, zase mi tak nepřišlo, že by nějak moc foukalo. Ne, že bych byl nějaký expert, ale myslím, že stovka se hodit dala...
Šel jsem se raději dívat na skish. Už se všichni rozcvičovali a padalo to tam všem, takže jsem si říkal, že to určitě budou skvělý výkony.
No tak nebyly. Asi kvůli tomu větru. Nebyl příjemný. Každou chvilku foukal jinak, nebyla to žádná legrace. I Zuzka dala jenom 80. Ani junioři nic moc nepředvedli, nejlepší David z Kdyně a Tomáš z Bohumína taky minuli, ikdyž jenom dvakrát. Mužští reprezentanti byli taky v problémech, Tomáš hodil tři nuly, Honza dokonce pět. I Jens dal tři nuly.
No jestli mě v tu chvíli někdo překvapil, tak to byl Karel. Ten to tady mastil, jedna nula na muše, dvě osmičky na plachtě. A taky stovka! Tak to jsem nečekal ani já. Vůbec nechápu, jak to hodil... on teda básnil o tom, jak se mu krásně házelo, že akorát na čtyřce v druhém kole měl jeden nastřelovák, ale jinak že jeden hod jako druhý. No, chodí štěstí dokola, občas sedne na Karla.
Kupodivu se Karel dostal do vedení v mužích. Hned za ním Olaf o 5 bodů míň, pak Markus o 7 bodů a Tomáš o 9 bodů. Vzhledem k tomu, jak letos Tomáš hází mušku dálku, nic moc náskok pro Karla.
Zuzka teda ztrácela dost, sice byla druhá, ale 14 bodů na vedoucí Lucku bylo hodně. Alena byla za Zuzkou jenom o 2 body.
Během skishe jsem měl tu čest potkat samotného pana předsedu ICSF - pana Klameta. Karel často vyprávěl, jak vídal pana předsedu na mistrovstvích světa, že sledoval průběh jednotlivých disciplín a užíval si finálové souboje juniorských nebo dospělých kategorií.
Sám pan Klamet kdysi závodil. Karel vyprávěl, že našel jeho výsledky z mistrovství světa v Norinberku. Pan Klamet je jeden z posledních pamětníků dvou největších rivalů, kteří se potkávali na mistrovstvích světa, pořádaných organizací ICF - amerického Johna Tarantina a švédského Runa Fredrikssona. V té době se to vůbec hemžilo zvučnými jmény na tomto mistrovství světa v Norinberku - Ben Fontaine, Dan Äslund, Willi Stubbe, nebo vycházející hvězda Walter Kummerow.
Bohužel neumím tolik německy, abychom si mohli popovídat o jeho vzpomínkách, a taky mi začala být zima, tak jsem se šel schovat.
Zjistil jsem, že jsem si nevzal s sebou žádnou bundu. To bylo nepříjemné, protože počasí bylo zvláštní. Chvíli svítilo sluníčko, pak se zatáhlo a začalo pršet, pak zase hezky. Takové aprílové počasí... v září.
Naštěstí měla s sebou bundu Zuzka, tak mě schovala do tepla.
Krásně jsem si zahřál pacičky. Ale nemohl jsem se zase tak moc zdržovat, přeci jenom jsem byl poprvé na závodech, tak jsem chtěl být u všeho.
Přišel jsem v nejlepší možnou chvíli. Právě začínala muška dálka a hned trojice nejlepších - Honza z Mostu, Jens z Německa a Tomáš z Hořovic. Nejlepší hody z této trojice předvedl Tomáš. 109 bodů bylo docela dost na ten vítr, co se točil. Honza hodil taky jeden hod na 55 metrů, ale ten druhý už byl kratší. Jak se později ukázalo, každý měl během těch pěti minut házení tak dvě tři chvilky, kdy se dalo něco hodit. Jinak to bylo pořád proti nebo hodně doleva. A šlo o to, kdo ty dvě tři chvilky využije. Třeba Jirka z Ostravy hodil nejdelší hod ze všech - 59 metrů. No... jenže pak už to nedokázal prodat a druhý hod byl o 8 metrů kratší. A tak to měl skoro každý. Nejlepší hody měl Sven a potom asi ještě slovenský Rastík.
Překvapila mě hodně Zuzka. Já teda jako nemám tolik příležitostí s ní být na tréninku, ale když jsem jí tentokrát viděl házet, moc se mi to líbilo. Je vidět, že její výsledek na mistrovství světa nebyla náhoda. Ba co víc - tady se jí podařilo smazat ztrátu na terčích. Najednou už ztrácela jenom necelých 5 bodů. Dokonce se jí podařilo poprvé v životě přehodit Alenu. Ale to jenom ukázalo, jak náročné podmínky to byly a že ne každému se poštěstilo hodit zrovna do lepšího větru.
Co jsme koukali, nejlépe se povedla muška dálka u juniorů Jeňasovi z Litovle, u holek čarovala Lucka z Kdyně, málem přehodila všechny ženy.
Po mušce dálce volali Karla, že ještě nezaplatil startovné, tak to šel řešit dovnitř. Když jsem na něj čekal, tak jsem si řekl, že se trošku porozhlédnu po budově.
Našel jsem zajímavou sbírku medailí. Karel potom říkal, že tam poznal medaile z roku 2018 (Švédsko), 2019 (Česko), 2021 (Maďarsko) a i letošní z Estonska.
Ptal jsem se ho i na ty juniorské z roku 2018 (Polsko) a 2019 (Švýcarsko), ale říkal, že tam nebyl, takže je nezná. Jsem chtěl mít nějakou poznámku k tomu Estonsku a Švédsku, kde taky nebyl, ale raději jsem mlčel.
Ve společenské místnosti mě nejvíc zaujala zeď rybích trofejí. Tak veliké hlavy ryb jsem ještě neviděl. Byly tam popisky k jednotlivým rybám. Samozřejmě se v rybách trošku vyznám, takže jsem poznal štiku i candáta. Ale ty velikosti byly opravdu velké. Nejmenší byla z ryby asi 96 centimetrů velké.
Vlastně ne, ještě tam byly i vypreparované hlavy velikého lososa a pstruha duhového.
No veliká sbírka ryb.
Ale to jsme už museli běžet, blížila se poslední disciplína - zátěž dálka jednoruč.
Karel kupodivu vedl o nějakých necelých šest bodů. Čtyři metry, žádná sláva. Navíc oba moc dobře víme, jak dobře Tomáš umí házet zátěž dálku. A to tam byli další experti, třeba Christian.
No nemohl jsem to nechat na Karlovi. On klukům z kroužku půjčuje i svůj naviják, oni to občas utrhnou, zamotají, a pak je tam málo vlasce a Karlovi se tam nechce dávat nový. Tak tentokrát jsem mu musel promluvit do duše. Povídám mu - hele jako, konečně taky zase po dlouhé době házíš závod a nemusíš nikde běhat kolem druhých, tak nerozčiluj a dej do toho všechno. Máš tam rezervní cívku, tak tam dej novej vlasec a uvidíme.
Raději jsem to ještě zkontroloval, jestli tam vážně ten vlasec dal.
Zkusil jsem si zase najít jedno hezké místo. Zrovna ve chvíli, když se chystal házet Heinz. Nejlepší hody měli hned na začátku Jens a Tomáš, lupli tam 69. Pak ten vítr začal zlobit. To třeba šel osm minut proťák, pak to na dva hody ustalo, a pak zase začal proťák. No, Karel nezačal nejlíp, hodil 59 metrů. Takže Tomáš měl o deset metrů víc a vypadalo to, že je vymalováno. Ani Zuzce ten první hod nevyšel, něco přes 50 metrů.
Na druhý hod už byly lepší podmínky. Tomáš teda neprodloužil, ale Karlovi to sedlo trošku líp, hodil 63 metrů. Stále to nestačilo, ale ale pořád to vypadalo, že bedna by být mohla. Zuzka se překonala a hodila 61 metrů. Hodně povedený, ale nebylo tak úplně jistý, jestli pořád ztrácí na Lucku nebo ne. Aleně se nedařilo, ta měla na ten vítr opravdu hodně velkou smůlu. Na poslední závodníky druhého kola přišel mírný vítr po. A zrovna šel házet David. No a předvedl to, co předváděl celou sezónu. Lup tam 75 metrů a dospělí chlapi mohli jenom zírat. Jeňas šel hned po něm, tak to tam poslal taky. Ááá vedle... pešek.
Třetí hod začal zase Tomáš a rana jak z děla, ovšem zase 69 metrů. Prostě se tomu nechtělo. Karel šel na řadu jako čtvrtý. Už když se blížil k prkýnku, cítil, že protivítr nejde. Dokonce možná šel i trošku do zad. No počkal na vhodnou chvilku a narval to. Jak na potvoru mu prej ale vlasec nějak poskočil mezi prstem a cívkou. No nadával jak špaček. Do chvíle, než šel podepsat výsledek a zjistil, že ten "nepovedený" hod měl hodnotu 67 metrů. Tak nějak nerozuměl tomu, jak se mu to povedlo.
A pak šla Zuzka. A narvala to ještě víc než ten druhý hod. A ještě prodloužila. Nádherných 63 metrů. Vypadalo to na vítězství.
Karel šel balit pruty a já se začal trochu nudit, protože koukat na něj, jak sundává navijáky, mě moc nebere. Tak jsem se šel na chvíli projít.
A potkal jsem přátele ze Slovenska. Další zvučná jména přijela na tento závod. Například mistr světa ve skishi Tomáš, který ve Švédsku před čtyřmi lety o minutu a tři sekundy porazil Bombika.
To Rastík měl zase úspěchy na mušce dálce. Ať už na tom samém mistrovství, kde vybojoval bronzovou medaili, nebo o 9 let dříve. To vlastně bylo také ve Švédsku, poslední Evropa. Dostal se tam na druhé místo mezi polského Wlodka a Jense.
A s nimi dorazila i československá legenda, novozámecký Juraj, první to československý reprezentant, který v kategorii mužů začal vozit medaile pravidelněji. V dobách ještě dávných, kdy se Čechoslováci stále učili házet, Juraj již vozil medaile a dokonce na Evropě v roce 1981 vybojoval svou první zlatou medaili (zátěž dálka jednoruč, Hannover). Na největší úspěch si ale počkal na mistrovství Evropy v Berlíně (2003), kde získal komplet sbírku medailí. Zlatá byla z arenbergu, stříbrná z mušky dálky a bronzová z pětiboje. Podařilo se mu dokonce to, co snad nikomu před ním - stál na podiu se svým synem. A to jak na mušce dálce, tak i v pětiboji.
Ale to už se vyhlašovalo, tak jsem musel běžet.
Bylo to zajímavé, v juniorech i juniorkách byli Češi na prvních třech místech, v ženách a mužích první dva z Česka a třetí z Rakouska. V dívkách vyhrála Lucka před Natálkou a Aničkou, v chlapcích vyhrál David před Jeňasem a Dominem.
Zuzka nakonec vyhrála s náskokem 4 bodů. Fakt jí to vyšlo perfektně. To se ještě nestalo, aby Zuzka dokázala stáhnout dálkama ztrátu na terčích. Ale všechno je jednou poprvé. Za ní skončila Lucka a Alena.
A vyhrál i Karel. Teda neskutečně těsně, druhý Tomáš byl od něj pouhých 0,8 bodu. Třetí, taky jenom o pár bodů, skončil Christian.
Karel mi chtěl poděkovat za to, že jsem se o něj celý den tak pěkně staral a radil mu, že mi dopřál tu možnost být i na vyhlášení. Poprvé jsem měl možnost stát na stupních vítězů a zaposlouchat se do české hymny. Krásný zážitek.
Následovala pauza. Jelo se ještě na penzion, aby se všichni mohli sprchnout a převlíct do něčeho lepšího.
Vyhlašování probíhalo někdy kolem sedmé hodiny. Udělalo se venku. Některým dámám byla zima, ale udělalo se to rychle. Karel ani nesundával bundu.
Zuzka dokázala díky vítězství na tomto závodě vyhrát i v celkovém pořadí. Podruhé za sebou vyhrála Světový pohár. Je to holka šikovná :)
A na hořovického Tomáše letos prostě nikdo neměl, koneckonců - je to mistr světa v pětiboji, to se těžko poráží. Ale k velkému překvapení Karel skončil na druhém místě. Měl z toho takovou radost, že si hned musel udělat selfíčko. Tomáš i Tomáš mu chtěli udělat radost, tak mu vyšli vstříc a usmáli se.
Na závěrečném banketu nešlo udělat, aby celá výprava z Česka seděla pohromadě, a tak u jednoho stolu seděla skupina z Čech a u druhého stolu seděla parta z Moravy. I tak jsem ale mohl chvíli pobýt s přáteli z Hořovic, Kdyně i Mostu.
Je třeba říct, že jídlo, které pořadatel připravil, bylo úžasné. Docela slušně jsme se přejedli.
Ale byl to hodně náročný den.
Chtěli jsme se zdržet dýl, ale všichni jsme byli unaveni a hlavně Jirku čekala hodně dlouhá cesta, tak jsme nakonec uspíšili konec, rozloučili se s ostatníma a vyrazili na penzion.
Jak jsem dorazil na pokoj, padl jsem do postele a od té chvíle si nic nepamatuji, probudil jsem se až ráno.
Ráno jsme se všichni sbalili a vyrazili na cestu domů.
Cesta byla dlouhá, ale nakonec utekla. Po šesti hodinách jsme dorazili k Humpolci, kde jsme s Karlem a Zuzkou vystoupili. Rozloučili jsme se s partou Moravskoslezského svazu, poděkovali, že jsme s nimi mohli trávit tak krásný víkend a popřáli jim šťastnou cestu domů.
Zajeli jsme ještě k Jirkovi a Adamovi na chalupu. Naštěstí Jirka viděl, co nutně potřebuji a hned mi to připravil - kafe.
A s ním bych se rozloučil. Byla to krásná cesta, krásný zážitek.
Snad se mi zase podaří někdy na nějaké závody přijet...
