Již v pátek jsme se museli naházet do aut a vyrazit na závody. Cesta k polským hranicím není zase tak časově krátká, abychom vyrazili v sobotu ráno. Vyrazila klasická sestava, akorát s námi nevyrazil Tomáš, který se k nám nemohl přidat. Plán byl setkat se za Brnem, až budeme mít to nejtěžší za sebou. Ač jsme měli vyjet každý ve svou dobu, potkali jsme se hned před koncem Jihlavy, a tak jsme vyrazili pohromadě. Ovšem přes Brno to nemělo smysl, navigace hlásila hodinové zdržení. Tak jsme vyrazili po staré silnici. Tišnov, Rájec, Plumov... a najednou jsme byli v Prostějově.
Abychom se občerstvili, zastavili jsme na dálnici těsně před Olomoucí. Bohužel nás překvapilo obrovské množství polských návštěvníků, kteří se chtěli na benzince občerstvit taky. Tak jsme jeli dál a zastavili na první benzince za Olomoucí. Tam to bylo ještě horší ze stejných důvodů. Zkusili jsme ještě třetí benzinku, a pak už jsme se na to vykašlali a jeli směr hotel. Karel se odpojil v Ostravě, hodil ještě domů Zuzku s Beky, a pak s Petrem jeli na hotel. Tam jsme se potkali s lidmi z jižních a středních Čech.
Drobná večeře, přesun do postelí, chystání na ráno.
Závodu se zúčastnilo 60 závodnic a závodníků. Někteří nedorazili, že to bylo daleko, jiní onemocněli, další chtěli asi volný víkend a využili (hlavně ti mladší) možnosti, že jeden závod se jim škrtá. No, proč ne. Naši kluci bojovali proti starým známým, jako byl bohumínský Jarda nebo chropyňští Matěj s Honzíkem. Přibyl jablonecký Lukáš, na kterýho jsme byli zvědaví, jak se popere s nominačkou. Zuzka bojovala s největší konkurentkou a současně parťačkou z moravskoslezského územního svazu, bohumínskou Luckou. A s dalšími dívkami, jako třeba kdyňskou Luckou, která už ženám slušně šlape na paty. Karel závodil proti klasickým závodníkům. Ona se ta patnáctka moc nemění, maximálně byla překvapením absence Písku.
Rozhodně se dá říct, že foukalo míň. Tedy oproti loňskému roku. Vloni už na mušku skish foukalo dost, nyní v podstatě klídek. Někomu foukalo zprava, někomu do zad. Tentokrát plachta byla na spodním hřišti a na tom horním byla pouze skish. Počasí bylo pěkné, vypadalo to, že se bude jednat o pěkný závod.
Krátký trénink a šlo se házet.
Nejlepším výsledkem na muše skishi u žáků bylo 95 bodů. Hodil chropyňský Matěj. Vojta a Honza měli o jednu nulu víc, stejně jako bohumínský Jarda. Vyrovnané jako vždy. Adam a Petr měli ještě o jednu nulu navíc. Tentokrát to kluci měli komplikovanější v tom, že Karel na ně neměl vůbec čas a Jirka dělal rozhodčího. Na to, že to jeli úplně sami, výborný výsledek. Zuzka jednou minula a Karel hodil plný počet. Stejně jako dalších pět mužů.
Plachta se nepovedla každému. Jediný, kdo hodil přes 90 bodů, byl náš Adam. Dal 94 bodů. Tím Smazal podstatnou část ztráty na Matěje a dotáhl se na něj na dohledové 4 body. Peťa hodil to samé, co měl Matěj, Honza měl míň a Vojta hodil nulu... mazec. No, na plachtě jsme docela ztratili. I Zuzka ztratila, parťačka z územního svazu Lucka hodila o 6 bodů víc. Karel měl jednu osmičku a pořád se držel nejlepších. Že nebyly nejhorší podmínky, o tom svědčí fakt, že v mužích a juniorech padly dohromady 4 stovky. To se tak často nevidí.
Na skishi se dařilo Petrovi, který minulou nominačku hodil své maximum a tady zaostal pouze o jednu nulu. Adam bohužel nenajel na standardní cestu z haly, kde si čekal a nechvátal. Ono totiž foukalo a bylo vhodné si občas počkat, až se vítr uklidní. To ale Adam nedělal a i díky tomu minul pětkrát. To Honza a vedle něj házející Vojta trefovali každý terč. Aaaž do posledního hodu. Klasická chyba - z nervozity míň zakloním prut dozadu a tím pádem to dopředu hodím pod terč - a Honza dal posledním hodem nulu. Vojta se Honzovi začal neskutečně křenit, a to do chvíle, kdy přišel na poslední terč a posledním hodem udělal úplně to samé. Karma plula vzduchem.
Jediné, co nás na tom mrzelo, bylo to, že Honza i Vojta posledním hodem přišli o 50 bodů do tabulky nominace. Jinak jsme byli nadšeni z 95 bodů u Honzy, který nemá skish jako svou silnou disciplínu. A Vojta... škoda, no. Kila házet umí, ale tak není jediný, kdo dal nulu posledním hodem. To se stává často. Rozhodně pak měli radost, že porazili Karla, který hodil dvě nuly. Zuzka hodila stejný výsledek, jako Lucka, jednu nulu.
Po terčích jsme měli všechny čtyři kluky v první pětce. Vedl Honza s náskokem 6 bodů na Vojtu. Za nimi byl chropyňský Matěj, a pak hned za ním Adam a Petr. Tam už ztráta na Honzu byla víc jak 10 bodů. S větší ztrátou pak za Adamem byli bohumínští Adam a Jarda. Zuzka ztrácela stále 6 bodů na Lucku a Karel se dělil o páté a šesté místo.
Muška dálka byla postavena stejně jako vloni. Opět přišel vítr zprava a člověk musel někdy dost vyklánět prut, aby se nefláknul. Hlavně během hodů mužů to bylo dost silný. Karel se zpočátku plácal na nějakých 40 metrech a po čtyřech hodech na nich pořád byl. Pak naštěstí přišla chvíle, kdy šňůra letěla vzduchem, aniž by s ní vítr hnul, a Karel toho hned využil a dokázal se dostat oběma hody za hranici 55 metrů. Díky tomu moc neztratil. Na některé stáhl tak jeden dva body, ale posunul se na čtvrté místo. I Zuzce se dařilo. Hodila jeden hod krásně za hranici 47 metrů. Škoda jen, že druhý hod byl o pět metrů kratší. Ale podařilo se jí stáhnout 2 body ze ztráty, takže prohrávala již pouze o 4 body.
Honza měl zase rozhašenou techniku na muše po Zlaté udici, takže během tréninku se to s Karlem snažili nějak ladit zpátky. Asi to pomohlo, za nejlepším letošním hodem zaostal jen o 4 metry. Z našich kluků hodil nejmíň, ale potenciál se projevil. Adam se dostal za hranici 43 metrů. Už začínal mít depku, že se letos nedokázal dostat za hranici 40 metrů, respektive to dokázal jenom jednou, ovšem tentokrát duo Adam-Jirka fungovali perfektně a Adam se dostal za hranici 85 bodů v součtu, což bylo pouze o 4 body míň než loňské maximum. Takže super.
Petr mezi Bílinou a Šilheřovicemi začal na tréninku neskutečně kroutit. Karel z toho byl zoufalý, protože se to nedalo nijak měnit. Nakonec se při závodu tu a tam pěkný hod ukázal, ale byla to dřina, jak se Karel snažil najít způsob, kterým by Petrovi dokázal pomoct ten prut vézt rovněji, a jak se Petr snažil to realizovat. Ve výsledku to nebylo špatné. I nejlepší letošní muškařský vrhač Matěj měl pouze o metr a kousek víc, ač v bodech se již vzdaloval.
Tentokrát se přes 45 metrů jedním hodem dostali pouze Vojta a bohumínský Jarda. Nejdelší hody byly od sebe o 33 centimetrů, Jarda byl dál. V součtu ale vyhrál Vojta, měl o 0,30 bodu víc. Po čtyřech disciplínách se do čela dostal Vojta. Honza byl na druhém místě a za ním byl Matěj o necelý bod. Adam s Petrem drželi čtvrté a páté místo. Honza cítil možnost hodit si osobák v pětiboji...
Přišel losos. Karel se ze začátku trápil, ale postupně přidával metry až k 70 metrům. Pak mu najednou jeden hod neskutečně ustřelil a doletěl až za hranici 80 metrů. Ovšem vůbec netušil, jak to udělal. A tak ať se Karel snažil jak chtěl, druhý hod tak daleko nedostal. Chtělo by to potrénovat. Ale byl to úspěch. I přes rozdíl 10 metrů mezi hody se Karel dostal přes 150 bodů, což dokázali pouze dva další závodníci. Karel se díky tomu prodral na 2. místo v sedmiboji, ač na prvního ztrácel necelých 18 bodů. Vojta i Adam si lososa taky zkoušeli. Cílem bylo dostat se přes 100 bodů a to se povedlo oběma. Možná by to chtělo ještě potrénovat, protože Jarda z Bohumína se dostal za hranici 110 bodů.
Zátěž dálka se házela na horním hřišti, kde foukalo zprava. Pro Karla nic dobrýho, protože neumí usměrňovat kapku do určité části výseče. Hned první hod do velkého větru a kapka spadla na 68 metrů. V situaci, kdy ostatní házeli 75 metrů a podobně. Trochu to začínalo připomínat Bílinu, kde taky největší soupeři házeli o víc jak 5 metrů dál jak Karel. To Zuzka hodila v ženách velice slušně, hod byl snad ještě lepší, než měl Karel. Jediný, kdo z kluků měl při prvním hodu problém, byl Peťa. Hod vyletěl hodně daleko vpravo. Ostatní hod ve výseči měli.
Na druhý hod si Karel počkal na ještě lepší vítr a narval do toho víc. Hod byl ještě kratší než ten první. Zuzka se do toho opřela víc a hodila za hranici 73 metrů. Později jsme zjistili, že je to její nový osobní rekord, zlepšený o jeden centimetr. Dva závody po sobě (Lenzing, Šilheřovice) a pokaždé přes 73 metry. Mazec... Jo a Vojta hodil přes 68 metrů a rejpal do Karla. Honza a Adam prodloužili. Petr zase hod mimo výseč.
Na třetí hod Karel zkusil ještě zlepšit techniku a náhoda tomu chtěla, že kapka se dostala za 73 metrů. Situace byla zachráněna, Vojta neměl víc. Teda upřímně - snažil se to třetím hodem dostat ještě dál, ale už se to nepovedlo. Adam a Honza bojovali a dokázali to. Honza hodil za hranici 63 metrů a Adam dokonce za hranici 65 metrů. Jak Adam, tak i Honza si touto dálkou zlepšili své osobní rekordy na zátěži dálce.
Petr nevěděl, co má dělat. Byl hodně rozhozený, protože se ještě nikdy nedostal do situace, kdy neměl po dvou pokusech hod ve výseči. Řešili s Karlem co s tím. Karel měl jasný názor - hod přes hlavu ničemu nepomůže. Jestli tam bude 50 nebo 40 metrů, nahoru ho to nedostane. Navrhoval zkusit třetí hod. Minimálně pro psychický vývoj, aby si Peťa prošel tou zkušeností, kdy jde do posledního pokusu s tím, že ví, že ještě nemá platný hod. A když se to nepovede, aspoň si projde tím, co se mu v hlavě bude odehrávat. Následně, až se do té situace dostane znovu, bude míň nervózní, protože bude vědět, že si tím prošel. Peťa to tedy risknul. A nevyšlo to. Všechny tři hody i přes vytočení šly do stejného místa asi 7 metrů vedle výseče. Petr tak skončil s nulou na zátěži dálce...
Zbývala poslední disciplína - zátěž dálka obouruč. Už bylo docela dost teplo a na klucích bylo vidět, že jsou dost unavení. Adama už skoro všechno bolelo a když ani druhým pokusem nedal hod do výseče, řekl, že třetí by raději vynechal. Karel s tím neměl problém. Takže Adam měl na obouruči nulu. O moc dál od té nuly nebyl ani Vojta. První dva hody pouštěl brzy a házel je vedle výseče. Třetí hod vyslal opět po výseči, ale v domnění, že je mimo, hod zastavil. Karel viděl kapku spadnout do výseče a říkal Vojtovi, že to neměl zastavovat, že to je ve výseči a jestli to chce změřit. Vojta si nebyl jistý, že by výseč trefil, ale řekl, že jestli tam kapka je, tak by to změřit chtěl. Karel navigoval rozhodčí do míst, kde kapku viděl dopadnout. Dva znalci za ním hlásili, že je kapka jasně mimo. "Jestli je to ta bílá tečka, co vidím, tak je to jasně mimo...". Rozhodčí našli kapku ve výseči v místech, kde ji Karel viděl dopadnout. "Aha, tak to nebyla ta tečka, " ozvalo se za Karlem, když se začalo měřit. Nakonec si Vojta připsal alespoň 64 metrů.
Karel prvním hodem zkusil naprat hned a kupodivu se dostal za hranici 100 metrů. Ono se totiž moc přes 100 metrů neházelo. Karel měl 101 metrů, nejlepší závodníci hodili první hody mimo, pak se začalo trhat. Výhodou bylo, že aspoň tak disciplína rychle plynula dál. Druhý hod se Karlovi nepovedl, ale na třetí hod si vzpomněl na Bombíkova slova z Bíliny a zrychlil. S podporou větru, která byla cítit, se zátěž dostala až za hranici 105 metrů. Nakonec to bylo nejdál. O kousek míň měl kroměřížský Miloš a o další kousek míň měl litovelský Jeňas. Nikdo jiný se za 100 metrů nedostal. Karlovi to hodně pomohlo v sedmiboji.
Při celkovém vyhlášení žáků jsme měli podruhé za sebou dva kluky. Vyhrál Vojta, který se jako jediný dostal za 450 bodů. Za ním byl chropyňský Matěj, který o dva body překonal našeho Honzu. Honza si však vytvořil nový osobní rekord v pětiboji. Nová hodnota 442 bodů překonala tu předchozí o 12 bodů. Za ním skončil na čtvrtém místě Adam, který s výsledkem 438 bodů zaostal o pouhých 7 bodů za svým maximem.
Zuzka díky své rekordní zátěži dálce vyhrála, když jako jediná z žen překonala hranici 480 bodů. Úžasný výsledek. To Karel skončil až na 4. místě v pětiboji. Avšak díky obouručím se dokázal probojovat až na druhé místo v sedmiboji.
Zase to byl krásný závod. Nějak pociťujeme, že se nám počty závodníků zmenšují, ale naštěstí moc nemizí ti, se kterými se bavíme a užíváme si závod.
Těšíme se na další. Tentokrát zavítáme do Budějovic. I s Beky. Snad i s Tomem. A s Peťou musíme kouknout na tu dálku...