Oficiální sezóna začala. Jak jinak než právě ligou mládeže. Tradiční závod pro závodnice a závodníky do 18-ti let až na pár výjimek vždy zahajuje celorepublikovou venkovní sezónu. Samozřejmě každý územní svaz si může dělat závody, jak potřebuje, a i MRS mělo již jeden závod za sebou. Ale oficiální termínový kalendář zahajuje ligou mládeže. Měli jsme radost, že i v letošním roce jsme mohli vyrazit ve čtyřech. Sice skončil Vojta, ale pomohl nám Honza z Třeště.
Liga mládeže je jeden z těch komplikovanějších závodů, co se lokality týče. Jarní kolo v Bohumíně, podzimní kolo ve Frýdlantu. Týmy, které jsou v Čechách, to mají daleko na jaře, ale lepší to je na podzim. Morava to má obráceně. Nejhorší to má Kdyně, která to má na podzim daleko a na jaře brutálně daleko. My jsme tak nějak uprostřed, všude 3-4 hodiny cesty. Přes Brno plus hodina. Každopádně bylo hodně překvapivé, že jarní kolo nikoho z přihlášených neodradilo. Původně přihlášeno do sezóny bylo 16 družstev a v Bohumíně dorazila všechna. Jen tu a tam nedorazil jednotlivec.
V loňském roce jsme na jaře vyrazili do Kdyně s Adamem, Honzou, Vojtou a Petrem. V průběhu roku se Vojta rozhodl skončit a jet do Frýdlantu jenom ve třech se nám nechtělo, tak jsme to odpískali. Jen Petr zajel podpořit tým Vítkova. V letošním roce nám vypomohl pobočný spolek Třešť, když nám do týmu půjčil Honzu. Mohli jsme tedy opět vyrazit ve čtyřech. Pohledem do tabulek přihlášených jsme věděli, že stejně jako my budou i ty nejlepší týmy mít minimálně jeden trochu slabší článek a bude záležet na tom, jak se s tím popasují ty lepší články. Kroměříž se dvěma reprezentanty, Kdyně se dvěma reprezentanty, Ostrava dva reprezentanti a Bohumín dva reprezentanti. To byli naši největší konkurenti. No, věděli jsme, že naši kluci na to mají a když hodí aspoň 450, mohli by bojovat o bednu.
V Bohumíně jsme byli v sobotu ráno na značkách přesně podle plánu. V pátek se přespalo nedaleko, takže nebyl problém dojet včas. Byli jsme asi třetí v pořadí, kdo dorazil, do půl hodiny tam byli skoro všichni.
Terče byly postaveny "po pelhřimovsku", tedy plachta a skish směrem na mušku skish. Pro závodníka asi nejhorší kombinace, protože buď se pustí plachta souběžně ještě s probíhající muškou skish, takže za plachtami neustále někdo chodí, což pro oči, které místo na kapku uskakují na procházející lidi, je něco hroznýho a často nedobrzdíte nebo přebrzdíte podle toho, jak rychle se oči vrátí na kapku (pokud ji neztratíte úplně), anebo vám tam někdo chodí balit terče a přenášet stoly, což je prakticky úplně stejný problém. Dodnes si pamatujeme podobný styl postavení na Národním kole ZU, když kroměřížský Radek házel skish a stavěči mu na terči chodili se stoly a ještě měli kecy typu "tohle musí závodník zvládnout". Naštěstí se dohodlo, že plachta se začne až po skončení mušky skish, takže první potenciální problém byl zažehnán. Oni si nakonec stejně naši ty problémy dělali sami a jinde :)
Velkým problémem byl vítr, který s pořadateli vůbec nespolupracoval a vyloženě dělal naschvály. Když to vypadalo, že to jde pořád v protisměru, přestavěla se zátěž skish směrem k parkovišti. To hodně pomohlo tomu, že se mohl chystat plac na mušku dálku, aniž by stavěcí četa někoho rozptylovala za terči. Bohužel po přestavění a odházení skishe se otočil vítr a zase to bylo proti. Už se to nepřestavovalo. Každý měl tak na jeden až dva hody dobré počasí a vyložení klikaři házeli skoro pořád po větru. Zátěž dálka probíhala podobně, ale bylo tam pocitově více míst na to, aby se dalo hodit alespoň v bezvětří.
Díky tomu, že přijelo 16 týmů, bylo rozlosování dostatečně konformní, mezi každým závodníkem jsme měli dva až tři další, takže jsme měli dostatek času se připravit na každého zvlášť. Pravda, muškařské disciplíny byly trošku komplikovanější, protože týmy jako Bílina neházely mušku skish. To se řeklo hned na začátku a každý se na to stihl připravit. Pak akorát nastala komplikace, že na některé závodníky se volalo, ať už jdou házet, protože některé týmy zapomněli ohlásit, že nehází ani mušku dálku. Toto však konkrétně nás minulo, stíhali jsme vše, jak jsme potřebovali.
Podle rozlosování jsme šli v pořadí Adam, Honza, Petr, Honza. Adam jel svým klasickým stylem a suché měl plné. V podobném režimu jel i mokré, a tak jsme jen doufali, že když minulý týden hodil 95 bodů s nulou posledním hodem, tak že se mu podaří ten poslední hod dostat do terče. A skutečně, poslední hod Adam trefil. Bohužel třetí a čtvrtej nedohodil, vypadalo to na něco mezi uchvátáním zezadu a krátkým výtahem. Tak jak tak chybka závodníka. Vzhledem k tomu, že chodili ostatní s horšími výsledky, jsme byli docela rádi za 90 bodů.
Na ostatních bylo vidět, jak silně jim chybí trénink, který dva týdny nemohl být kvůli počasí okolo nuly. Máme naučené nějaké blbosti a bez tréninku se to tu a tam vrátí. I Honza, přestože se hodně snažil, měl dva mušketýry při mokrých. Když se k tomu přidal jedna pětka vytažená větrem, bylo z toho 85 bodů. Petr potvrdil, že muška skish je jednou z jeho silných disciplín a zopakoval výsledek Adama. Vše tedy záviselo ještě na druhém Honzovi, který minulý týden hodil svůj osobák - 60 bodů. No, že to nebude úplně stejný výsledek, se ukázalo hned při suchých. Máchání, různě natahovaná ruka při výtazích, nervozita... to je jenom drobný výčet všech komplikací, se kterými se potýkal nejenom Honza, ale i Karel, který tušil velký průšvih, když po prvním kole suchých to vypadalo, že nemáme ani bod. Plánované diktování výtahů ve stylu "plus dva mínus ledvina a třetí žebro" okamžitě vzalo za své a nastal boj o body. Výtahy se upravovaly za pochodu a několikrát se i řekl záměrně delší výtah s tušením, že při promáchnutí to plácne do terče tam, kde by to jinak bylo krátký, pokud by se výtah řekl přesně tak, jak má. Klika je, že Honza zvládá mokré líp, takže to tam začalo padat. Také hodně pomohl nový prut od Jirky, který Honzu podržel tam, kde to Honza zblbnul. Nakonec i tato noční můra, při které Karel zase zestárl o pár let, skončila. K velké radosti jsme zjistili, že to nakonec Honza ubojoval na vyrovnání svého maxima - 60 bodů. Paráda.
Na plachtě se děly věci. Honza se překonal, a tam, kde reprezentanti házeli 84, do Jihlavy přišel výsledek 94. Úžasné představení na to, jak se šíleně točil vítr a horko těžko se odhadovalo, kam nahodit. To Petr zahájil osmičkou a protože si ruka řekla, že je to až moc dobrý na někoho bez tréninku, uklouzla mu prstem s cívky ještě v tahu prutu a Peťa hodil druhým hodem na podhodu nulu. To byl hodně velký šok. Rozhodně to na klidu nepřidalo, ale je fakt, že pak už to vypadalo daleko líp, z dalších osmi hodů jen jedna šestka a dvě osmičky. Nakonec jsme brali těch 80, protože to po podhodu vypadalo, že to bude ještě horší.
Druhý Honza jel po velkopavlovicku. V Pavlovicích na muše 60, v Bohumíně na muše 60. V Pavlovicích na arenbergu 78, v Bohumíně na arenbergu 78. Hodit své maximum před týdnem a zopakovat to samé na ještě důležitějším závodě, to bylo super. No a pak přišel Adam. Rozhodil se hned tím, že plachta byla postavena šikmo, na podhodu jakoby se odkláněla. Adam se s tím nedokázal srovnat a začal s hody 8 a 6. A už se to vezlo. Na pravých to samé. Když se k tomu potom ještě přidala nula na libovolných, bylo v podstatě dokonáno. Výsledek 74 se zachránil jenom díky hodům přes hlavu, který byly oba za deset.
No, doufali jsme v lepší výsledek po dvou disciplínách, každý měl rezervy (teda kromě Honzy z Třeště). Odsunulo nás to na čtvrté místo za Kdyni, která měla náskok 40 bodů. Nečekali jsme relativně pěkné výsledky druhého Jakuba, kterého nemáme dostatečně nakoukaného a který zaházel stejné výsledky, jako jsme měli my.
Šlo se na skish.
Ač se skish přestavěla, točícího se větru nás to nezbavilo. Že to nebylo jednoduché je vidět i z výsledovky, kde ze všech těch reprezentantů a medailistů pouze jeden dokázal hodit stovku. Podařilo se to Robertovi, o kterém ale víme, že tu skish umí házet tak dobře, že by na skishi hodil stovku, ikdyby měl před terčema betonovou zeď.
Honza se se skishí trápil už v Pavlovicích a tady s ní měl problémy taky. Bereme výsledek 75 jako pozitivní zlepšení oproti předchozímu závodu. I Petr, který potřebuje hodně trénovat, toho moc nepředvedl. Holt trénink nám chybí. Uvidíme, co naházíme na dalším závodu, až si potrénujeme. Pozornost Karla se upnula na Honzu z Třeště, který v Pavlovicích předvedl 35, což bylo opravdu málo. Ještě během tréninku spolu na ty žluťáky zašli a probrali techniku, co kde jak. Během závodního házení tentokrát Karel nestál deset metrů dál, ale byl u Honzy, aby okamžitě řešil problémy. A dařilo se. Karel měl za cíl, aby Honza trefil aspoň jednou každý terč, aby bylo jasné, že to bude minimálně 50. V prvním kole se to podařilo a to ještě jeden terč se trefil dvakrát. Ve druhém kole Honza dokonce jedničku i dvojku trefil oběma hody a vypadalo to velice dobře. Trojka i čtyřka se trefila aspoň jednou a už bylo jasné, že Pavlovice jsou překonány. Pětka se tedy netrefila ani jednou, ale nakonec z toho byl výsledek 60 bodů, nový osobní rekord.
Na závěr šel házet Adam. Bez ohledu na vítr všechny hody byly krásně tahavé a ještě líp dobržděné. Až na tři momenty. Jeden zabiják do země, dva přeletěly. Celkový výsledek 85, nejlepší z našeho týmu. Ač jsme doufali, že něco stáhneme na Kdyni, spíš se to otočilo, a Jakub s Luckou tým povytáhli ještě o kousek od nás nahoru. Takže stále na čtvrtém místě.
Mucha dálka byla neskutečná loterie. Spousta závodníků házela do proťáku, občas vylepšenýho ještě s vytočeným do těla. Když se zadařilo, měl závodník dva hody v lepším počasí a to ještě musel správně odhadnout, protože na 35 metrech se měnila orientace větru a šla do zad. To jste ale museli umět hodit tak, že to k těm 35 metrům doletělo. Jen občas někdo chytil vítr do zad na několik minut. Například Max v kdyňským Vaškem to chytli. Zatímco Max házel energicky, ale nízko, Vašek to spíš fláknul pomalu, ale hodně vysoko. A vítr ho podpořil a donesl mu to dál než Maxovi. Takže to ne vždy bylo jenom o technice.
Z toho celého házení kluků si moc nepamatujeme. Nejlepší hody měl Adam během prvních tří minut, pak už to vypadalo, že to už nedává buď ruka nebo hlava. V součtu nakonec hodil nejvíc z našich. Nejdelší hod měl náš Honza, který ale pro změnu dokázal dobře hodit pouze jednou. Vítr mu to donesl až na 45 metrů. Jenže ve většině případů máchnul při odhodu k zemi, šňůra se rychle napla a spadla. Ve finále mezi oběma hody byl rozdíl 11 metrů. Peťa se seznamoval i s muškou dálkou a jedinou chybou snad bylo to, že do blbého větru byla smyčka tlustá a brzy se zastavila. Ale přes 80 bodů jsme se dostali. Honza z Třeště a jeho levá spolu zase neuvěřitelně bojovali a často levá vítězila. A šňůra, aby Honzovi připomněla, že nemá ta levá vítězit, ho pak flákla. Ale zdálo se, že i tady došlo ke zlepšení, Honza hodil asi dvojnásobek až trojnásobek lepších hodů než v Pavlovicích. Ono to tak úplně nevyzní, když se mu v těch Pavlovicích povedl vlastně jenom jeden hod, ale prostě v Bohumíně to představení bylo lepší. Osobní maximum to sice nebylo, ale chyběly jen tři body, což je fantastické při vzpomínce, v jakém uragánu ten osobní rekord vloni hodil v Praze.
Ani na muše dálce jsme nic nestáhli a Kdyně opět navýšila svůj náskok. A začal se přibližovat i Bohumín. Šlo se na poslední disciplínu
Adam s Téčkem v prvním sledu a Petr s Broňou v druhém. Času spousta na všechny. Adam hodil hned prvním hodem na 61 metrů. Honza hodil hned prvním hodem úplně doleva mimo výseč. Typický začátek týmu Jihlavy. Ještě se nám nestalo, že by všichni chodili prvním hodem do výseče... nebo si to nepamatujeme. No nic, šlo se dál. Adam s trochu lepším počasí hodil o metr míň, hod byl víc do oblouku, což ohnulo špici míň a neletělo to tolik, aby to bylo dál. Honza neriskoval a druhým hodem šel na jistotu přes hlavu. Těch 35 metrů z minulého týdne přehodil na 44 metrů, takže další zlepšení. Do třetího hodu Adam šel ještě do lepších podmínek, ale ještě víc promáchnul. O další metr kratší hod. Ale aspoň víme, že rana v ruce je pěkná, jen ji správně technicky usměrnit. Karel si u Honzy všiml, že ne úplně dobře drží vlasec a tak mu poradil lepší uchycení. A skutečně to pomohlo, tentokrát to Honza při otočce nepřetočil a neletělo to doleva mimo výseč. Naneštěstí mu povolil bolavý loket a ruka se trochu vychýlila, takže zátěž spadla půl metru napravo od té druhé výseče. Takže po prvním sledu jsme měli 61 a 44 metrů.
Petr se obával o kotník, a tak šel opatrněji a technickým hodem hod do výseče dostal na 54 metrů. U Honzy se opět kvůli absenci tréninku objevilo jeho typické zastavení před odhodem, takže než odchodil, kapka mu popoběhla a Honza hodil brutálně doleva, že to chvíli vypadalo, že hodil i mimo vedlejší výseč. Tady se Karel cítil na to, že když Honza nezastaví, tak druhým hodem se do výseče dostane, takže se dohodl s Honzou, že druhý hod bude zase otočkou, ale tentokrát bez zastávky. Petr druhým hodem prodloužil na 60 metrů a Honza skutečně bez zastávky hodil do středu výseče. Třetí hody chtěli oba kluci narvat. Petra však zastavila noha a tak se vytočil na pravou výseč a poslal to hodně daleko, ovšem asi dva metry vedle. Honza tentokrát opět přetáhl a napral to daleko, jako házeli ti z vedlejší výseče. Asi by to byl hodně dlouhý hod, kdyby ovšem nebyl zhruba deset metrů až dva kilometry mimo výseč. Minimálně ale víme, že Honza má v ruce dělobuch.
A skončil závod. Na lize mládeže se hází pouze pětiboj. Bylo cca šest hodin odpoledne.
Skončili jsme čtvrtí. Pozitivní je, že jsme obhájili čtvrté místo. Karel mířil výš, ale na druhou stranu jsme nejvýše postavený tým, který nemá ani jednoho reprezentanta. Taky jsme nejvýše postaveným týmem, kde máme kluka, co začal házet vloni v srpnu, takže hází asi 9 měsíců. Z tohoto výhledu je to možná menší zázrak, kam až jsme se dostali.
Na třetí ztrácíme asi 80 bodů, na páté máme náskok cca 40 bodů. Ještě to bude boj. Nevíme, jak stáhnout ztrátu na třetí, ale zase víme, že podzim míváme zpravidla lepší. Může se stát cokoliv. Teď je třeba se připravit na další závody. Počasí se zlepšilo, můžeme jít trénovat.