V loňském roce, když se uspořádalo soustředění talentované mládeže, se Karel neúčastnil. Jeho vizí bylo, že vlastní závodníci by měli poznat i další trenéry a dostávat tak podněty na svou techniku z jiných úhlů pohledů, než jak to vidí pouze Karel a Jirka. Myšlenka se potvrdila, po soustředění ve Štokách se Petrovi velmi zlepšila zátěž dálka, a to natolik, že tu původně nenáviděnou disciplínu začal mít velmi rád a pro změnu nechtěl házet nic jiného. V letošním roce se Karel rozhodl podpořit práci s talentovanou mládeží, aby se pokusil něco předat a také aby zjistil, v jakém stavu jsou závodníci z jiných koutů světa a jakou chuť mají do tréninku a závodění. S tím, že jeho svěřenci opět budou u někoho jiného.
O tom, že se bude soustředění konat, se závodníci i trenéři dozvěděli na našem halovém mistrovství republiky. Všichni byli informováni o tom, že je to především pro závodníky do 15-ti let, ale že je doporučeno, aby i starší poslali přihlášku, pokud budou mít zájem, protože když se neobjeví dostatek závodníků, vezmou se starší ročníky a bude se pracovat i s nimi. Oproti předchozím rokům se ale zrušila podpora kadetů a trénink obouručí. Termín podání přihlášek byl do 9. června a jak je zvykem, nejvíc se začali vedoucí a trenéři zajímat o přihlášení svých svěřenců s měsíčním zpožděním. Najednou se někteří podivovali, jak je možné, že jsou přihlášeni i starší závodníci. Ano, mohli se ptát během jakéhokoliv závodu z těch sedmi osmi, co se potkávali s pořadatelem, zda je možnost přihlásit i starší závodníky, pokud tuto informaci přeslechli při představování soustředění. No, co už...
Celkem do Štok dorazilo 33 závodníků. Nejvíce dorazilo ze severu. Bylo velkým překvapením, že až tak velký zájem byl právě ze severních Čech, dorazilo 11 závodníků. Mezi nimi i jedna dívka z Prahy, která ale závodí za Bílinu. Stejný počet dorazil i ze severní Moravy a Slezska. Následoval Moravský rybářský svaz, ze kterého byli naši tři kluci a chropyňský Matěj s kroměřížským Adamem. Karla překvapilo, že se tu neobjevil například ještě Kuba. Později se dozvěděl, že byl zájem o dohlášení, ale již bylo velmi pozdě. Škoda. Za Prahu dorazila trojčata a následovaly dvě velmi mladé dívky z východních Čech. Západní Čechy kupodivu reprezentoval pouze Vašek.
Na celou partu bylo pět hlavních trenérů. K nim přibyli ještě asistenti. Karel s Luckou, Jirka s Táňou, Honza s Alešem. Náš Karel měl u sebe Ondru, který měl získávat zkušenosti z trénování dětí a Zuzka zvládla svou skupinu sama.
Soustředění probíhalo od pátečního příjezdu do středečního odjezdu. V pátek dorazily věci, které se uklidily a byla ještě volná zábava, vyplněná ubytováním, seznamováním, vymýšlením blbostí, večeří a představením trenérů a programu. Od soboty začal jasný plán. Dopoledne snídaně, rozcvička, postavení věcí, půl dopoledne trénink terčů a druhou půlku dálky (druhá polovina skupiny naopak). Následoval oběd, chvíli klid a to samé znovu. Odpolední trénink byl vždy zkrácen s tím, že byla chvíle volna před večeří, ale bylo umožněno dál trénovat. Po večeři bylo volno na stolní tenis, hloučkování, mobilování a další aktivity. Ne každý se choval typicky pro dnešní dobu. Na mobilech zase tolik lidí nebylo a spíše se zdálo, že mládež se snaží být pohromadě a něco dělat. Nezřídka čutali do balónu nebo hráli přehazovanou. Našli se však i fanatici, kteří neměli dost tréninku přes den a nakládali si další dávky.
Kdo ví, zda účast v reprezentaci podnítila Honzu s Petrem k tomu, aby makali i po večeři. Pravda, většinou šlo o trénink rychlovky. Především Honza neustále zkoušel bořit své časové limity a stále znovu a znovu zjišťoval, jak rychle dokáže odházet mušku skish. Jeho rekordem se sta body byla minuta a půl. Dostal se i na minutu dvanáct, avšak tam už to bylo s asi 80 body. I Petr se snažil házet a najít nejvhodnější techniku především na zrychlení mokrých hodů. Adam se zatím těmto aktivitám vyhýbal a dokázal si najít vhodnější využití volného času s ostatními kluky, například Láďou.
Karel si záměrně vybral nováčky, aby s nimi probral techniku házení. Jediný zkušený závodník byl kroměřížský Adam, se kterým chtěl Karel projít jiný styl házení mušky dálky. Hned po příjezdu se zjistilo, že Adamův trenér Standa již změnu techniky započal, takže se Karel soustředil na změnu polohy těla a držení prutu. Dále měl ve skupině frýdlantského Jardu, který absolvoval ligu mládeže a republiku, na kterých vykazoval slušné výsledky. Po prvních dvou trénincích se ukázalo, že pro trénink terčových disciplín bude nejlepší spojit Jardu s Adamem, takže dostávali spojené úkoly na rozvoj výsledků na plachtě a skishi.
Mostečtí Pavel a Amálka nebyli závodníci, kteří by nějak často jezdili po závodech. V podstatě jeden závod v Bílině, nějaká ta Zlatá udice. To bylo vše. Při takové absenci na závodech bylo překvapením, že Pavel se dostal do Nových Zámků. Podobně na tom je i Kristián z Chrastavy, který také absolvoval pouze Zlatou udici. Pavel a Kristián měli zkušenosti s muškařskými disciplínami, Amálka pouze s muškou dálkou. Pak dorazily holky v východu. Anežka a Terezka byly osvěžením celého soustředění. Málokdo měl tolik energie a pozitivní nálady jako tyto dvě cácorky. Ani ony moc závodů neabsolvovaly. Byly na halové republice a možná na krajských závodech. Terezka překvapila svou nominací na Národní kolo Zlaté udice, kde si vyzkoušela muškařské disciplíny.
To byla sestava Karla.
Hned při prvních trénincích Karel objevil zásadní věc - absolutně nic nestíhá. Při rozvíjení muškařských disciplín vůbec nezvládal ve vyměřeném čase absolvovat se všemi mušku skish (a to se měl věnovat ještě házení zátěžových terčů), v druhé části tréninku pak nestíhal současně mušku dálku a zátěž dálku. Bylo potřeba upravit plán. Na zátěžové terče se nastavovaly cíle a závodníci museli cíle plnit během času, kdy si Karel jednotlivé závodníky bral k sobě a učil základy. Pouze dva závodníci měli výtahy. Terezka je měla na papíře, Pavel u trenéra. Výtahy Jardovi a Adamovi se nechaly nezměněné, ostatním se udělaly nové. Anežka s Terezkou jely mušku s cílem 80 max, Amálka házela mušku celou. Kluci celou všichni.
Trénink dálek byl po prvním dni rozdělen na trénink mušky dálky dopoledne a zátěže dálky odpoledne. Nejkomplikovanější byla práce s východními holkami, které měly zažité házení na sílu ve stylu "ať tam aspoň něco mají". Takže pohyb ruky se měnil. Vysvětlovala se výhoda používání těla a sledovalo se, jak všichni reagují na nové techniky hodu. Vzdálenosti hodů nevíme, ale muška všem dopadala za hranici velkého vápna, když stálo podium na půlící čáře. Někdo měl zažité pohyby tak pevně, že se dařilo něco změnit až ke konci soustředění. Nejvíc se Karel zaměřoval na přesvědčení jednotlivých závodníků, že rozvedení šňůry za pohybu těla sníží tlak na ruce a umožní lepší chod šňůry a odhod než křečovité trhy prutem ve snaze hodit aspoň něco.
Mostecká mládež neměla úplně nejvhodnější vybavení na muškařské disciplíny. Vedle těžkého prutu měla jeden ještě těžší, který Karel ihned zavrhnul, protože se mu nelíbila představa, že by například třináctiletá holka měla házet pět dní v prutem, který byl těžký i na Karla. V průběhu tréninku bylo cítit, že zájem o trénink a zlepšování je velký a brzdí pouze vybavení. Chrastavský Kristián na tom byl líp, vybavení se zdálo být dobré a i technika nebyla špatná. V průběhu času se zdálo, že by stačilo jen zintenzivnit trénink. Východní holky neměly špatné pruty, při pokusech změny techniky dle představ Karla se ukázalo, že se současným vybavením není problém, ale s lehčími pruty by se dalo házet ještě líp. Dorazivší rodiče Karel odkázal na státního trenéra.
Největší problém u Jardy se zdála být muška skish. Poslední den přijel jeho trenér z Frýdlantu, tak ho hned Karel volal k sobě, aby mu ukázal největší problém - odhod á la mušketýr, kdy Jarda klesl lokem dolů a vypíchl zápěstím prut nahoru, což mělo za následek napnutí šňůry nad terčem a dopadem mušky před něj. Jenom Karel řekl, že je problém s odhodem, a trenér z Frýdlantu hned věděl, kde ten problém je. Ukázalo se tedy, že o tomto problému se ví, takže bude pouze potřeba najít způsob, jak Jardu přimět k jiným pohybům ruky. Podobné problémy měl Adam především na muše dálce, což ale bylo způsobeno, že si zvyká na nový styl házení necelý měsíc. Soustředění tedy šlo na spojení těla s rukama a vytočení těla, protože čelní postavení těla způsobovalo zatáčení rukou za sebe a při přechodu dopředu se šňůra potkávala s prutem nebo tělem Adama, což nebylo moc příjemné.
Soustředění nemohlo být dlouhé tak, jak se původně plánovalo, takže bylo zkráceno o den. Z toho důvodu nebyl ani odpočinkový den ani závodní den. Státní trenér se svou skupinou dokázal předposlední den realizovat dva závodní pětiboje během svého času. Potěšilo, že Honza dokázal zlepšit ještě svůj osobní rekord na 496 bodů. Ten však nevedeme v našich statistikách, bude si to muset zopakovat na závodech. I Karel chtěl udělat pro svou skupinu kontrolní pětiboj, ale nechal si to na poslední den. Bohužel přišla na hodinu a půl bouřka, takže se nedaly hodit dálky. Tak se alespoň hodily terče. Muška skish vypadala velmi dobře, u některých se ukázalo, že Karel potřeboval ještě jednoho trenéra k sobě, který by hlídal házení skishe a plachty, když je sám u mušky. Je také otázka, jak moc promluvil do výsledků na zátěžových disciplínách silný vítr, který dorazil po bouřce.
Co jsme se dozvěděli? Buď Karel neskutečně namotivoval závodníky k tréninku nebo sami měli chuť neustále se zlepšovat. Pravda, asi první dva dny se projevilo, jak skoro nikdo není zvyklý na větší tréninkové dávky, ale od třetího dne se vše zlomilo a když byla možnost si prohodit mušku, pomalu se stály fronty, aby si každý hodit mohl. Karel se několikrát přichytil při tom, jak vnitřně nadává na to, že tak nadšení závodníci sedí doma, když jsou závody. Je však třeba připustit fakt, že není vidět do vnitřního fungování jednotlivých klubů a neví se, zda závodníci nejezdí, protože se jim nechce nebo protože není vůle je někam brát. Každopádně pokud to byla ta první možnost, po tomto soustředění by se to mohlo změnit. Všichni poznali závodníky i z jiných lokalit republiky a mohli by se na sebe těšit na závodech.
Soustředění tedy skončilo. Uvidíme, co to závodníkům dalo, až dorazí na první závody. Karel získal další přehled o závodnících mimo Moravu, především o severu Čech. Nyní bude moct sledovat, kdo se kde objeví a jak mu to jde. Třeba hned na konci srpna, kdy proběhne Pohár mládeže.