Zakladatel rybolovné techniky v tehdejším Československu, pan Josef Michalec z Jindřichova Hradce, byl velmi aktivní člověk. Pro rybolovnou techniku toho udělal hodně. Byl také dlouholetým instruktorem v Jednotě rybářů nebo Československém rybářském svazu. Také byl dlouholetým krajským referentem Jihočeského kraje.
Před svou smrtí založil i Veterán club ve Frýdlantu v Čechách. Událo se to v roce 1985. Jeho odkaz žije dodnes. V letoším roce se uskutečnil již 34. ročník této vzpomínkové akce na zakladatele a průkopníky našeho sportu. Po odchodu výrazné osobnosti Severočeské rybolovné techniky se k tomuto závodu váže ještě jedno označení - Memoriál Rolanda Niedermayera. Letos podeváté.
Není úplně jednoduché se na Veterán Cup dostat. Je třeba splnit jisté podmínky. Abyste se mohli zúčastnit, musí Vám být alespoň 40 let, pokud jste tedy závodník. Pakliže jste trenér nebo neaktivní závodník, může Vám být i 35 let. Jakožto závodníkovi je podmínkou aktivního věnování se našemu sportu více jak 20 let.
Avšak ani toto nestačí, abyste se zúčastnili, pokud jste z Moravy. Pravidelně se Veterán Cup trefuje svým pořádáním do termínu nějakého soustředění, zpravidla toho Moravskoslezského v Zálužném. Takže třeba Karel, pokud se chtěl v předchozích letech zajet podívat na legendy rybolovné techniky, měl smůlu. Ve stejném termínu byl kontrolní závod a být u kluků a Zuzky byla vždy priorita.
Letos se stala nemilá situace, kdy soustředění bylo posunuto o týden dopředu. To mělo za následek, že se jihlavští závodníci nemohli zúčastnit dvou soustředění, ale pouze jednoho. Na druhou stranu se uvolnil víkend, během kterého probíhal Veterán cup.
Bylo to jasné. Vstávat o půl páté, vyvenčit, sbalit drona a vyrazit z Jihlavy za Liberec.
Tak cesta to byla pěkná. Praha byla relativně prázdná a cesta po městském obchvatu krásně navedla na Liberec. Pak drobné klikatice do Frýdlantu a velmi úzká silnice do Krasného Lesa. V něm se téměř nedá minout hřiště po pravé straně, pokud člověk neuhne z hlavní silnice. Kvůli drobným zastávkám hrozilo, že start se nestihne včas, ale dorazilo se ještě za tréninku.
Hřiště bylo perfektně připravené, pro každou terčovou disciplínu byly postaveny dva starty. Na muchu tři. Po nich se pohybovalo 19 přihlášených závodníků a ještě mladé naděje frýdlantského týmu, z nichž některé Karel poznával buď ze závodů nebo ze soustředění talentované mládeže, konaného ve Štokách. Ti házeli mimo soutěž.
Na hřišti bylo možné potkat tři lidi z Moravského rybářského svazu. Jednak Juru z Velkých Pavlovic a druhak kroměřížského Miloše s manželkou.
Na hřišti se pohyboval jako závodník i pořadatel pan Lexa. Mezi účastníky, kteří dorazili alespoň se sejít se svými známými, bylo možné potkat i pana Pavla z Plzně.
Na závodníky čekalo nepříjemné vedro. Obloha bez mráčku, žádný vítr. Naštěstí bylo k dispozici místo v přilehlé budově, kde se dalo schladit nějakým z nabízených nápojů.
Když se došlo k závěru, že někteří přihlášení již nedorazí, svolal se nástup. Začalo se vzpomínkovou minutou ticha za ty, kteří nás opustili. Jen v letošním roce odešli již dvě ikony tohoto sportu a kde jinde jim vzdát hold než na závodě, kterého se pravidelně účastnili. Na hřišti byly zapáleny svíčky, položené kolem kytice s pohárem.
Následně se přednesly informace k závodu. Rozhodčí stáli u každého startu a jednotliví závodníci došli na disciplínu, kterou chtěli začít nebo následně pokračovat.
Během závodu panovala pohoda a klid. Karel s některými trenéry a závodníky prohodil pár slov, prodiskutoval minulost a budoucnost rybolovné techniky. Nemohl se však zdržet do konce závodu. Další povinnosti sobotního odpoledne volaly. Po skončení terčů se tedy rozloučil a vyrazil směr Jihlava.
Tak snad zase za rok...