Je to již 11 let, co tým Jihlavy skončil v první lize na bedně. Byl to legendární rok, kdy nám pomáhal pelhřimovský Lukáš a bratislavský Karol, který v té době pobýval v Jihlavě. Tenkrát se Lukáš s jinými týmy notně posilnil během pátečního večera a v sobotu nebyl tak úplně ve své kůži, což se odrazilo na první disciplíně. Pak zabral a i díky němu jsme skončili na fantastickém druhém místě.
Od té doby jsme nejčastěji okupovali páté místo. Byli jsme i čtvrtí i devátí. Ale posledních pět roků (pokud nepočítáme covidový rok 2020, kdy liga nebyla) jsme vždy skončili na pátém místě. Letošní jaro jsme museli oželet některé opory a tým ve složení Majkl, Milan, Peťa a Karel urval čtvrté místo. Co bylo hodně překvapující, byla ztráta pouhých 11 bodů na bronzovou příčku. Byla tu šance, že bychom se mohli propracovat na bednu. Schylovalo se na "bratrovražedný boj" mezi týmy MRS.
Karel se namlsal výsledky kluků na poháru mládeže, kde Honza s Adamem předváděli famózní výsledky se ztrátou na terčích kolem 10 bodů. Když se díval na výsledky z jarní ligy a porovnal si to s tím, co kluci předváděli celou sezónu (Adam s Honzou se dostali za hranici 490 bodů), pohrával si s myšlenkou sestavit tým pouze z mladých kluků. I Majkl říkal, že pokud někdo z nich už překonává nás starší, ať do té první ligy jde a že i on si klidně hodí druhou ligu.
Nakonec se to tak všechno sešlo, že jiná varianta moc nešla. Milan měl komplikace, Váňa měl komplikace, Majkl si víkend blokoval, ale také se mu hodilo spíš vynechat, Tomášovi a Honzovi do toho něco vlezlo. Takže to Karel rozsekl a složil to z kluků a sebe. Protože už se chystá příprava na příští sezónu, spojil to s tím. Klukům několikrát opakoval, že ta bedna prostě musí být a ztráta na terčích nesmí překročit 20 bodů. Drobný stresík na kontrolu připravenosti nervů, podpořený i brzkým vstáváním ve čtyři ráno. Nebyl to dobrý začátek... ale bylo to v plánu.
U hřiště jsme chtěli být v 7:00, dorazili jsme v 6:58.
Po nahlédnutí do soupisky týmů jsme zjistili, že bedna nakonec asi nebude tak těžká, jak to vypadalo na začátku. Co se stalo - mistrovství světa veteránů. V kroměřížských týmech chyběli dva závodníci, co právě finishovali na italském mistrovství světa veteránů. Do toho nenastoupil ani Ondra. Do Áčka zaskočil Martin, do Béčka museli nastoupil dva náhradníci, a to Adam a Hubert, který je spíše ještě nováčkem. Vypadalo to tedy, že před Béčko bychom se měli dostat. Otázka byla, zda nás může ještě někdo ohrozit zespodu. Po jarním kole za námi byl Bohumín s aktuální dvojnásobnou mistryní světa v pětiboji. Nicméně ani Lucka nepřijela podpořit tým a zaskakoval Martin. Teoreticky nás třetí místo nemělo minout.
Karel, dobře si vědom, jak se v drtivé většině chystá rozlosování, sestavil přihlášku od nejmladšího po nejstaršího, aby umocnil tlak, pokud by nejmladší začínali. A skutečně. Závod nám rozjížděl Adam, Karel šel poslední. Všechno tedy bylo připraveno podle plánu, teď bylo potřeba sledovat, jak se s tím kluci poperou. Naštěstí neměli představu o tom, jak na tom jsou ostatní týmy, takže nevěděli, že mohou být v klidu.
Muška pod tlakem odhalila u Adama slabinu, kdy se začal příliš spoléhat na prut a těžký návazec. Místo tahání prutu se nám teď stává, že z místa napálíme. Má to své nevýhody, jako třeba že pod tlakem šňůry se prut lehce protočí v ruce a během toho protočení špička prutu udělá nenápadné kolečko, které šňůru pošle vedle. Tady se to stalo třikrát, dvakrát suché, jednou mokrá. Vzhledem k tomu, že limit na všechny terče byl 20 ztráta, to nevypadalo pro Adama dobře, když hned po první disciplíně měl ztrátu 15. Následoval Honza, který dal bezproblémovou stovku. Následoval Petr a ten měl v prvním kole suchých dlouhou pětku. Muška se tak odrazila od země, že ještě skočila zpátky před terče. Petr se snažil zkrátit, ale uchvátal hod zezadu a jak ucítil šňůru pozdě, promáchl až k zemi a muška skončila před terčem. Toto promáchnutí se mu stalo ještě jednou na mokrých. Pak dobrý. Následoval Karel a tomu se podařilo hodit do plných. První disciplína slušně vyrovnaná: 85-100-85-100.
Na plachtě si Adam uvědomil, že tentokrát to nebude jeho den. Z deseti hodů čtyřikrát nedokázal dobrzdit tak, jak si představoval. Při zatažené obloze jsme očekávali, že plachta bude nejslabším článkem, a 92 nepovažujeme za špatný výsledek. Akorát, že s výsledkem po muše už to nebylo ono. Po Adamovi nastoupil Honza. Karel se podíval pouze na jeden hod. Zrovna byl Honza na hodech zprava, když kapka vystřelila a bez brždění si to štrádovala daleko za plachtu. V poslední možné chvíli ji Honza strhnul takovým způsobem, že kapka přeletěla celou plachtu zpátky. Nula. Pak už se Karel raději nedíval... Honza přišel s výsledkem 90 bodů. Devětkrát trefil desítku a za tu brutalitu zprava měl nulu. Mazec. Peťa a Karel se dostali taky přes 90 bodů. Peťa jednu osmičku a jednu smutnou šestku. Karel dvě osmy. Plachta: 92-90-94-96.
Na skishi začínal Honza a kupodivu třikrát minul. Už si ani nepamatujeme proč. Petr házel ve chvíli, když šel Karel házet taky. Zrovna šel k rozhodčímu, když se Peťa trefil na dvojce, a zvolal "ty jo, trefa". Peťa se trošku vykolejil, protože do nečekal, ale pak se začal culit a když se následujícím hodem trefil, tak se uklidnil. Ty dvě nuly hodil někde jinde. Šel si podepsat boďák a jak se vracel, viděl Karla trefit třetí terč. Reagoval na to slovy "ty jo, trefa". Karel se začal tlemit a při dalším hodu chtěl po zásahu říct "hele a další". Byla to nula. Karel přestal vymýšlet hovadiny a začal se soustředit na to, jak házet, aby tam další nula nebyla. Naštěstí nebyla. Skish: 85-85-90-95.
Po terčích nejlepší ztráta byla 25 u Honzy. Peťa měl 31, Adam 38. Hodně nás překvapil bohumínský Jarda, kterému parádně vyšla skish oproti dřívějším závodům a jenom kvůli smolné plachtě měl ztrátu 19. Z dalších konkurentů měl chropyňský Matěj ztrátu také 25 jako Broňa, kroměřížský Adam měl 33, takže mezi Petrem a Adamem.
Co jsme vůbec nečekali, bylo pořadí podzimního kola po terčích. Jihlava, složena ze dvou žáků, jednoho juniora a jednoho dospělého, obsadila druhé místo s náskokem 14 bodů na třetí Áčko z Kroměříže. Blížily se ale dálky a bylo jasné, že tam bychom měli klesnout. Záleželo na tom, jak rychle a jak moc.
Již během tréninku se ukázalo, že bude problém s větrem. Tak, jako jsme to zažili na nominačkách, se vítr dost točil. Někdo měl štěstí na pět minut větru v zádech, někdo měl na dva hody. Byla to slušná loterie. Přestavovat starty nemělo prakticky smysl, protože stejné podmínky by panovaly i obráceným směrem. Honza si dal první záchytný hod, který doletěl někam k 47 metrům. Druhý hod se mu úplně nepovedl. Pak se otočil vítr a na zbytek času měl v podstatě protivítr. Vymezený čas se tak využil pouze na prodloužení kratšího hodu, aby byl co nejblíže k delšímu hodu. Nakonec se i druhý hod podařilo dostat za 40 metrů, takže získal přes 80 bodů. Na Honzu velmi slabý výsledek, na podmínky zlatých 89 bodů. Mezi hody 5 metrů rozdíl.
Díky zkušenostem s větrem, které zažil Honza, chtěl Karel po Petrovi, aby od začátku házel, jako kdyby i první hod měl být ten jediný, který poletí daleko a jiné už mít nebude. A Petr se do toho opřel. Skutečně, asi po třech hodech přišel protivítr i Petrovi. Naštěstí ale na asi minutu a půl před koncem vítr alespoň nefoukal proti a Petr se mohl snažit házet dál. Následně se vítr trochu pohnul dopředu a Petrovi se podařilo vykouzlit ještě jeden dobrý hod. Ve výsledku z toho byla těsná stovka, takže super. Následoval Karel. Ten prvním hodem vyhodil všechno vytažené střelné, druhý hod zprasil a přišel protivítr. Místo házení čekal. Pak si zkoušel nahazovat do strany, protože se místy protivítr točil do těla. Na poslední minutu a půl šel opět vítr do zad a Karel ještě dvěma hody mohl zabojovat a vytřískal ze svého času dva vyrovnané hody, které dělilo 31 centimetrů. Výsledek 114 byl druhým nejlepším výsledkem (lepší byl jen parťák Bombik).
Co by to bylo za debilní závod, kdyby se něco mohlo povést. Tak nějak to vypadalo u posledního člena Adama. Vítr fučel do zad, takže Karel hned instruoval, že jak rozhodčí řekne start, okamžitě pořádnej odhod nahoru. Jenže - předchozí závodník byl rozhozený ze svých podmínek, tak šel otráveně podepsat boďák, pak rozhodčí šel dopředu pro pícháky, pak ještě připravit nový boďák, pak připravit stopky... když se řeklo "start", vítr byl pryč. Karel na to ale Adama připravoval a Adam to vzal sportovně. Společně to vzali jako trénink a zkoumali společně, co je kde za problém, jako třeba utíkající levá při odhodu. Taky nás trápil prut, neudržený špičkou nahoře, takže jsme měli na smyčce čumáčky. Nicméně jsme oba hody dostali za 40 metrů, což bylo úžasné. Po odházení si šel Adam podepsat výsledek. Ve chvíli, kdy podepisoval, přišel poloviční uragán. Není nic lepšího než když vám fouká dvacet sekund před startem a třicet sekund po konci...
Jak se ukázalo, podobné problémy měly i ostatní týmy. Karel s Petrem pohlídali Martina s Jardou z Kroměříže a i díky výsledkům Honzy s Adamem jsme stále byli na druhém místě. Karel si to hnedka fotil, protože kdy se zase podaří být na druhém místě po mušce dálce s tak mladým týmem. Byla to balada. V tu chvíli jsme již znali i průběžné celkové pořadí. Drželi jsme třetí místo. Na druhou pozici jsme ztráceli 60 bodů a věděli jsme, že teď ještě ztratíme, takže nebylo co řešit. Na čtvrtého, což byl právě Bohumín, jsme měli náskok necelých 220 bodů. Karel to klukům neříkal, ale v podstatě dva nemuseli hodit dálku a třetí místo by se udrželo.
První hody. Začínal Petr s Honzou, za nimi šel Adam a končilo to Karlem. Karel řekl jediný pokyn "první hod bude ve výseči a udělejte to, jak chcete". Honza nastoupil o chvíli dřív než Peťa. Hod, ač nízký, šel přesně do středu výseče na 61 metrů. Paráda. Následoval Petr. Hod, ač vysoký, šel asi pět metrů od středu výseče, takže také vevnitř na 65 metrů. Druhá paráda. Třetí šel Adam a plynulým technickým hodem vyletěl krásný hod. Nicméně Adam si občas při odhodu strčí zápěstí od ramene před hrudník a tím vyhodí kapku doleva. A skutečně, kapka dopadla asi půl metru mimo výseč. Drobná komplikace, ač ještě byly dva hody, na klidu to nepřidá. Karel šel do mírného proťáku, čekal, dokud to šlo, a pak poslal do středu hod na 63 metrů. K velké radosti Petra, který se začal radovat, že přehodil mistra světa. Výzva byla přijata.
S druhým hodem se Honzovi podařilo prodloužit na 63 metrů. Petr neprodloužil. Adam si závod neskutečně užíval. Jeho druhý hod šel přesně do středu, ale vyletěl mu uzlík a kapka spadla na 46 metrů. Karel uklidňoval, že hod tam je a třetí se může povést. Uzlík se urval, handka se převázala a chystalo se to na třetí hod. Mezitím si Karel šel hodit svůj druhý hod. Počkal si a začal být cítit větřík do zad. Karel to hodil a měřící Terezce napovídal, že mu stačí 65,21m (Petr říkal, že má 65,20). Terezka se však nenechala ukecat a naměřila 68,95m. Petr měl smůlu.
Šlo se ještě na třetí hody. Honza již neprodloužil, Petr taky ne, ve chvíli, kdy oba házeli, vítr nebyl žádný. Adam šel na třetí hod. Co bylo za smůlu, kdyby si to nevyžral až do konce, že. Takže třetí hod mu zůstal na prstu a letěl mimo. Jo, na tento závod bude Adam asi ještě dlouho vzpomínat. Karel šel úplně poslední ze všech a ve chvíli, kdy stál na poslední hod, přišel uragán. Za nadávek jiných závodníků, jak může mít někdo takové štěstí, to Karel napral na 72 metrů a hodil nejdál ze všech. Nečekané.
No a závod byl za námi. Karel si chtěl zajít na vynikající trhané maso, které se zde nabízelo a každý ho chválil. Bohužel však došlo. Zrovna, když na to byl prostor a klid, už nebylo. Jiní závodníci si ten prostor našli dřív. Tak snad zase za rok.
Sečetly se výsledky. Ukázalo se, že kdyby se celý závod Adamovi nelepila smůla na paty, Jihlava by v podzimním kole uhrála druhé místo. Skončili jsme třetí se ztrátou 23 bodů. Důležitější však pro nás byl celkový součet za obě kola a tam jsme na kroměřížské Áčko ztráceli 84 bodů, které nebylo jak dohnat. Náskok 200 bodů na čtvrtého jsme však uhájili a skončili jsme tak po dlouhých 11-ti letech na bedně.
V tabulce jednotlivců jsme měli dva závodníky v první desítce (Karel 2. místo, Petr 9. místo). Honza skončil na 11. místě. to vše ale při výsledcích pouze první ligy. Ve spojení i s výsledky druhé ligy by až na Karla ostatní ještě trochu klesli. U Adama jsme byli rádi, že se aspoň dostal přes 400, jinak by asi propadl hodně velké depce.
Cíl byl tedy splněn. Odváželi jsme si placku. Respektive malé kapříky. Měli jsme velkou radost, avšak moc dobře jsme si uvědomovali, že kdyby přijeli ti, kteří nechyběli týmům na jaře, situace by byla daleko komplikovanější a kdo ví, zda bychom se na to třetí místo dostali. Oslava byla skromná...