Těžko se shání informace o tom, kdy přesně rybolovná technika vznikla. Z toho, co se dohledat dá, můžeme zjistit, že v 19. století se muškaření stává velice populárním způsobem rekreačního rybaření. Rostl zájem o umění vodění muškařské šňůry. Zřejmě proto vznikla poptávka po centrech, kde by zkušení instruktoři učili zájemce, jak pracovat s prutem, jak nad vodou udržet šňůru a jak pokládat na přesné místo nebo jak hodit šňůru daleko. Na rybářských veletrzích se následně pořádaly akce, na kterých se technika nahazování předváděla. Stačilo pak, aby se v technice porovnaly dva tři kluby, a první závod byl na světě. Asi takto bychom si mohli představit vznik prvních závodů, které se objevovaly v druhé polovině 19. století. To, co víme jistě, jsou závody, které se konaly v Americe pravidelně již od roku 1861. Anglie Ameriku následovala, v roce 1881 dokonce proběhla první národní soutěž. První celostátní soutěž v Americe se uskutečnila v roce 1893.

Je pravda, že v propagaci házení se angažovali také výrobci rybářského vybavení, protože jim to pomáhalo zdokonalovat své výrobky a díky takovým akcím i získat pozornost rybářů. Nejednalo se jenom výrobce rybářského vybavení, ale také rybářského oblečení. Ale hlavně šlo o rybářské vybavení, výrobci hlásali něco ve smyslu "podívejte se, jak skvěle funguje prut v rukách výborného rybáře/sportovce".

První disciplíny byly čistě muškařské. Protože se jednalo o simulaci lovu, závody se prováděly na vodě. Terče se připevnily tak, aby zůstaly na hladině, a házelo se z vyvýšeného místa. Jakýsi doktor James A. Henshall, jeden z průkopníků lovu okounků pstruhových v Americe pomocí přívlače, uskutečnil alternativu k muškařině a v roce 1884 uskutečnil první závod v nahazování se zátěží.

V hlavním městě USA - Washingtonu, D.C. - byl v letech 1922 a 1923 postaven monumentální bazének Lincoln Memorial Reflecting Pool. Národní casting klub zde pořádal pravidelné závody. V roce 1939 byla oblíbenou zábavou disciplína "Fish-O", simulace skutečného lovu. Jak se měnila pravidla, změnil se později i název disciplíny na "Skish", jakési spojení slov "skills of fishing". Tento název je dnes běžně používán nejen u zátěžové, ale i u muškařské disciplíny v hodu na přesnost.

V této době se objevila další dnes známá technika nahazování. Zasloužil se o to pan Marvin Hedge na jednom ze závodů, pořádaných organizací ACA, a konkrétně v St. Louis ve státě Missouri. V roce 1934 na těchto závodech zavedl techniku "double-haul", jakýsi dvojí tah, kdy se muškařská šňůra netáhla pouze pomocí prutu, drženého v jedné ruce, ale v potřebném místě odhodu se zatáhlo za šňůru druhou rukou. Tím došlo k vytvoření většího tlaku na špici prutu a tím pádem i k delšímu hodu. Tato technika se začala šířit po celém světě. K nám se zřejmě dostala přes německé a švýcarské závodníky, kteří k nám jezdili chytat ryby, a když už tu byli, tak prováděli školení v házení muškařským vybavením. Od nich známe pojem "Doppel-Zug". Pod drobným zkomolením v průběhu času se s "duplcukem" můžeme setkat i dnešní době.

U zátěžových disciplín se traduje, že závodníci Jim Chapralis a Clare Bryan přišli s nápadem, jak zpřesnit hody. No, traduje se, že to tradoval hlavně Jim Chapralis. Každopádně tito závodníci přišli s držením vlasce tak, že položili prst na cívku a po odhození a uvolnění vlasce zase prst přiblížili k cívce a zpomalovali rychlost zátěže v závislosti na přibližování zátěže k terči.

V padesátých letech začali závodníci nahrazovat těžké kovové cívky, které způsobovaly při odhodu zpětný ráz, hliníkovými cívkami. Někteří ještě vymýšleli specialitky, jako zakrývání hliníku balzou nebo korkem. Materiály se vůbec neustále posouvaly, o zúžení blanků, z nichž se pruty sestavovaly, se zasloužil také Jon Tarantino, známý i u nás. Ale o tom později.

No, když jsme u těch technických prvků, tak dodejme pár dalších informací z historie. Tak třeba - o navijáku multiplikátoru už víme z katalogu anglické firmy Ustonson, který pochází z roku 1760. Oni teda později dělali značně lepší mulťáky Američané, ale první informace je prostě z anglického katalogu. Pan Illingworth, taky z Anglie, pro změnu vytvořil v roce 1905 smekací naviják. Co se muškařiny týče, první umělé mušky se v Anglii objevují již v roce 1825.

Parta amerických nadšenců do rybolovné techniky se zvětšovala, což je přivedlo na myšlenku založit si vlastní spolek. Došlo tedy k tomu, že organizaci založili v roce 1907 pod názvem National Association of Scientific Angling Clubs (NASAC). Americká organizace se časem přejmenovala z NASAC na NAACC - National Association of Angling and Casting Clubs. Koneckonců vrhali do dálky a na cíl, a vrhání je v angličtině "casting". Dnes je organizace známá pod označením theACA (American Casting Association).

Z Anglie a USA se závody dostávaly na půdu Francie, Norska, Německa. V naší republice registrujeme začátky závodů v rybolovné technice právě z pohraničních německých rybářských spolků. O castingu se v roce 1934 zmiňuje pan Jaroslav Tejčka ve své knize "Rybářský sport". První srandamač proběhl v naší republice v roce 1934 v Jindřichově Hradci. Na zmínku o něm reagovalo hned několik rybářských spolků se žádostí o zorganizování takové akce, které by se mohli zúčastnit i rybáři od nich. Ve dnech 28. a 29. září 1935 proto nadšenci z Jindřichova Hradce udělali první oficiální závody. Tento rok považujeme za počátek rybolovné techniky u nás.

Problém byl v pravidlech. British Casting Association měla svá pravidla, Casting club de France taky svá pravidla, specialitkou našich pravidel bylo například házení pod branku, která byla kousek před terčem. V roce 1936 zase byly velké skandinávské závody, mimochodem měly taky vlastní pravidla. Zde se poprvé dostává do většího povědomí výborný norský závodník a pozdější činovník ICF, pan Arbe Schultz z Osla, který již v té době ovládal duplcuk převzatý od Američanů. No ale ta pravidla byl problém. Proto taky na pařížských závodech v roce 1937 podali Američané návrh na vypracování společného mezinárodního řádku. Byly to asi první mezinárodní závody, kterých se zúčastnil český závodník, závodili zde plzeňští A. Bardoun a B. Zeman.

Mimochodem - malá vsuvka - jednín z prezidentů Casting clubu de France byl princ Pierre d'Arenberg, na jedné z dochovaných fotografií zrovna demonstruje disciplínu muška skish, když taky stojí na mole a hází na vodu...
ale zpátky k tématu.

Rybolovná technika byla docela populární. Svědčí o tom i zmínka o Castingu na čtvrtých olympijských hrách v roce 1908, které se uskutečnily v Londýně. Olympiáda teprve zjišťovala, jaké disciplíny by na ní měly být. Například na druhých hrách bylo pólo na koni, na třetích už ne. Po třech olympiádách zmizela atletická disciplína šplh na laně, ačkoliv přetahovaná lanem zůstala. Protože se čtvrté hry konaly v Londýně a muškařský sport byl v Anglii populární dost, jako jeden z adeptů na příští hry se představila i rybolovnáu technika. Na jediné známé fotografii z této akce je zachycen závodník s muškařským prutem na mole, kterak nahazuje pod sebe zřejmě na nedaleké terče.

Během prvních dvou desetiletí vznikaly národní castingové organizace v mnoha evropských státech. Současně s tím rostl i počet různých závodů. Bohužel to utnula druhá světová válka. Po válce se začal sport znovu rozmáhat, mimo jiné i díky americkým vojákům, kteří zůstali v Evropě a kteří v tomto sportu pravidelně závodili. V roce 1947 byl při tehdejším Zemském svazu rybářském v Praze ustanoven nový odbor, a to Odbor pro rybářské technické závody. Jeho úkol byl jasný - organizovat a pořádat zemské závody a propagovat technické soutěž u ostatních rybářských organizací. Po zrušení Zemských svazů v Čechách a na Moravě byl při Jednotě rybářů přejmenován odbor na "Odbor rybolovné techniky". Tehdejším předsedou odboru byl jeden z největších průkopníků tohoto sportu, pan Valerián Roud.

V roce 1953 navrhla americká organizace (tenkrát NAACC) několika národním organizacím, věnujícím se castingu, aby se spojily do jedné mezinárodní organizace. A tak vznikla organizace ICF (Internation Casting Sport Federation). Mezi zakládajícími členy byla Belgie, Finsko, Anglie, Norsko, Skotsko, Švédsko, Nizozemsko, Nový Zéland nebo Austrálie. Prvním prezidentem byl 1. ledna 1954 zvolen americký Myron C. Gregory.

Již o tři roky později, v roce 1957, se konalo první mistrovství světa. Hostitelem bylo západoněmecké město Kiel.
Zúčastnilo se ho celkem 82 závodníků z dvanácti států. Alespoň co lze vyčíst z dochovaných výsledků:

• Švédsko - 16 závodníků
• Norsko - 12 závodníků
• Západní Německo - 12 závodníků
• Nizozemsko - 9 závodníků
• USA - 7 závodníků
• Belgie - 6 závodníků
• Švýcarsko - 5 závodníků
• Rakousko - 4 závodníci
• Velká Británie - 4 závodníci
• Francie - 3 závodníci
• Dánsko - 2 závodníci
• Kanada - 2 závodníci

Disciplíny a víceboje v kategorii mužů byly:

• Muška skish - vyhrál Gerhard Schöpp (Norsko)
• Muška kombinace - vyhrál Jon Tarantino (USA)
• Muška dálka jednoruč - vyhrál Jon Tarantino (USA)
• Muška dálka obouruč - vyhrál Jon Tarantino (USA)
• Zátěž skish se zátěží 17,72g - vyhrál Franz Mordax (Rakousko)
• Zátěž skish se zátěží 10,50g - vyhrál Johny Broers (Nizozemsko)
• Zátěž dálka se zátěží 10,50g - vyhrál Myron Garber (USA)
• Zátěž dálka se zátěží 30,00g - vyhrál Rune Frederiksen (Švédsko)
• Multi dálka se zátěží 17,12g - vyhrál Myron Garber (USA)
• Multi dálka se zátěží 17,72g - vyhrál R. Rosengren (Švédsko)
•   ----  
• Muškařský dvojboj - vyhrál Jon Tarantino (USA)
• Dálkový dvojboj - vyhrál Jon Tarantino (USA)
• Dálkový čtyřboj - vyhrál Jon Tarantino (USA)
• Multi dvojboj - vyhrál Myron Garber (USA)

Závodů se zúčastnily také 4 ženy, dvě z Rakouska a dvě z Norska.
Disciplíny v jejich kategorii byly:

• Muška skish - vyhrála N. Krogeggen (Norsko)
• Zátěž skish se zátěží 10,63g - vyhrála Johanna Moldaschl (Rakousko)
• Zátěž dálka se zátěží 10,50g - vyhrála Hermine Krall (Rakousko)
• Multi dálka se zátěží 17,12g - vyhrála E- Bri (Norsko)
• Multi dálka se zátěží 17,72g - vyhrála Johanna Moldaschl (Rakousko)

Toliko k prvnímu mistrovství světa organizace ICF.

V Římě ve staroslavné aule FORO ITALICO byla založená mezinárodní rybářská organizace CIPS (Confédération Internationale de la Pêche Sportive), a to konkrétně 22. února roku 1952. Zakládalo ji 10 států (dnes jich má cca 115). Tato organizace sdružuje různé rybářské podskupiny jako lov na mušku, lov na řekách nebo lov na moři. Součástí organizace byla komise pro rybolovnou techniku (v roce 1972 se komise změnila na FCS - Federation of Casting Sport). V roce 1953 se na 1. kongresu v Riva del Garda položily první základy pro závodní řád rybolovné techniky, který se odlišoval od pravidel ICF především tím, že terče nebyly na vodě, ale na zemi, a také zátěže a mušky dopadaly na zem a ne na hladinu. Rozvoj sportu dle těchto pravidel byl samozřejmě jednodušší, protože sehnat nějaké hřiště nebo louku, kam by se postavily disciplíny, bylo mnohem snazší než hledat vhodnou a mělkou vodní plochu.

CIPS pořádal první závody v roce 1959, tehdy ještě jako mistrovství Evropy, a to ve Švýcarském Zürichu. Dneska se již asi nedozvíme, kolik závodníků se zúčastnilo, ve výsledcích jsou pouze první tři závodníci. Nicméně víme, že se zúčastnili závodníci z Východního i Západního Německa, Jugoslávie, Polska, Rakouska a Švýcarska. A víme to, protože tito závodníci byli na bedně... Velké entrée zde měla legendární východoněmecká závodnice Helga Wischer, která vyhrála vše, co ženy házely.

Již tenkrát se házelo se zátěží o váze 7,5 gramů. Jednotlivé disciplíny a víceboje v kategorii mužů byly:

• Muška skish GG - vyhrál Gerhard Hering (Východní Německo)
• Muška dálka GG - vyhrál Franz Mordax (Rakousko)
• Muška dálka TG - vyhrál Fritz Schreck st. (Švýcarsko)
• Zátěž Arenberg - vyhrál Herbert Arndt (Východní Německo)
• Zátěž skish - vyhrál Erhard Schuchardt (Východní Německo)
• Zátěž dálka - vyhrál Rudolf Biegler (Rakousko)
• Zátěž dálka se zátěží 30,00g - vyhrál Max Gutheil (Západní Německo)
•   ----  
• Pětiboj - vyhrál Gerhard Hering (Východní Německo)

Co to vlastně bylo to GG nebo TG?
GG byla zkratka Gebrachtsgeräte, nebo-li běžně používané náčiní. Prostě to, co používali a házeli všichni. Dneska bychom řekli něco jako jednoruční disciplíny pětiboje, které hází všechny kategorie, a které se počítají do víceboje.
TG byla zkratka Turniergeräte, závodní náčiní. Takové ty disciplíny, co neházeli všichni. Například dneska muška dálka obouruč nebo zátěž dálka obouruč není házena v juniorské nebo ženské kategorii.
Dámy neházely mušku dálku TG, zátěž dálku s 30g zátěží a nehodnotil se víceboj.

V roce 1960 došlo k úpravě mezinárodních pravidel CIPS. Přibyla například disciplína muška arenberg nebo pro muže zátěž dálka s 15g zátěží.

Československý rybářský svaz vstoupil dne 24. července 1960 do mezinárodní organizace CIPS. Současně se rozhodl zúčastnit prvního mistrovství světa, které se konalo v polském Krakowě. Pro výběr reprezentace se uskutečnili 5. června 1960 kontrolní závody, ze kterého bylo vybráno 5 mužů a 1 žena. Právě díky paní Ludmile Gerykové jsme hned na prvním mistrovství světa vybojovali první individuální medaili. Jednalo se o bronz za mušku arenberg. Ale o tom později.

Nastalo tedy období dvou organizací a dvou různých pravidel.

Informace čerpány z:

• American Casting Association
• Wikipedia
• Brožura k výročí RT, vydaná Československým rybářským svazem
• Historické výsledky MS a ME