Julie přišla k rybolovné technice již v dětství, díky svému tatínkovi, který byl vášnivý rybář. Za svoji dospěláckou závodnickou kariéru se zúčastnila celkem pěti mistrovství Evropy a pěti mistrovství světa. Celkem si z nich odvezla 27 medailí, což ji jí momentálně řadí na sedmé místo v republice. Průměr drží 2,7 medaile na jedno mistrovství, tedy je v pořadí osmá v rámci českých žen.

Mezi její sportovní úspěchy patří jedno vítězstvím pětiboje, může se pyšnit, že jako jedna z mála českých žen na všech mistrovství světa měla medaili jak na mušce dálce, tak i na zátěži dálce.

Juliiny výkony získávají ještě víc na váze tím, že musela bojovat proti nejlepším světovým závodnicím v historii tohoto sportu, například Janě Maisel, nejúspěšnější závodnici všech dob. Na Janu vzpomíná jako na přesný stroj, který vždy přišel, hodil a odešel s medailí. Přesto jí byla Julie podle výsledků silnou konkurentkou.

Sportu vděčí za mnohé, zejména však, že si díky němu našla manžela, s nímž má po 25 letech vztahu celkem šest dětí. Dodnes se jí zdá, že háže, zejména muchu dálku, se kterou se během své kariéry hodně natrápila. „Když už mám děti a sportu se věnovat nemůžu a nemám na něj čas, ohlédnu se občas nazpět a uvědomím si, že mě to opravdu bavilo,“ přiznává.

Další rok, již jako juniorka, vyrazila na Mistrovství ČSSR dorostu i dospělých. Její výsledky však prozatím nepřevyšovaly ostatní závodnice, obsazovala převážně 12. místa. Přesto se Julii podařilo získat stříbrnou medaili v soutěži družstev. Na posledním závodu sezóny, tehdy podzimním kole ligy mládeže v Jihlavě, se dokázala poprvé vyšplhat nad 500 bodů. Úspěchem pro ni bylo mimo jiné dostat se za hranici 70 metrů v zátěži dálce.

Rokem 1989 začaly v Juliině sportovní kariéře naskakovat zajímavé výsledky. Na jarním kole 2. ligy se poprvé dostala za hranici 73 metrů v zátěži dálce. O něco později na mistrovství republiky dorostu vybojovala tři bronzové medaile, a to v mušce kombinaci, arenbergu a pětiboji, celkově s hodnotou 525 bodů. Zde také získala zlato v soutěži družstev. Ten rok soupeřila také mezi dospělými ženami, ale s podobným výsledkem. V pětiboji byla tedy až na 8. místě, vybojovala však bronz za družstva. Juliin nejlepší výsledek v tomto roce byl 544 bodů.

Během následujících dvou let se bohužel nedokázala probojovat do reprezentace dospělých, přestože již dokázala hodit i přes 570 bodů. V reprezentaci byla jiná esa. Jednalo se zejména o dlouhodobé reprezentantky Michaelu Křížovou a Alenu Člaňkovou, ke kterým se přidala Jarmila Nytrová. V roce 1992 vystřídala Jarmilu Nytrovou Eva Keblová.

Rok 1993 přišel se změnami v pravidlech. Julii to příliš netrápilo, jelikož celý rok strávila v Belgii, kde pracovala jako au-pair. Do závodního okruhu se zapojila znovu až v následujícím roce 1994. Během nominačních závodů obsazovala pravidelně výherní příčky. Vyhrála Jihočeský pohár, na Jizerském poháru skončila třetí, na velké ceně ČR skončila také třetí a o její účasti v reprezentaci tedy nebylo pochyb. Vyrazila do švýcarského Dubendorfu s Jarmilou Nytrovou a Michaelou Křížovou.

Hned první disciplína byla náročná. Celkem 6 závodnic hodilo 95 bodů a rozhazovaly se o cenné kovy. Julie ve finále hodila 90 bodů. Nakonec skončila na 5. místě. Na mušce dálce ovšem dokázala hodit jako jediná žena přes 53 metrů, dokonce oba hody. Zvítězila tak o necelé 2 metry a vysloužila si svůj první titul mistryně světa. Následovala soutěž v arenbergu. Křížová hodila 98 bodů a tím vyhrála. O stříbro a bronz bojovaly tři ženy, včetně Julie. Ta v rozhodu vyházela 96 bodů, stejně jako bulharská závodnice, ale měla o 25 sekund pomalejší čas, což jí zajistilo až čtvrté místo. Na zátěž skish excelovala Bulharka s 95 body a Julie se svými 90 získala stříbro. Na zátěži dálce pouze tři závodnice dokázaly hodit přes 60 metrů a Julie jako jediná překonala hranici 62 metrů. Byla to pro ni další zlatá medaile. Tím však ještě neskončila. Díky úžasnému pětiboji vyhrála s počtem 480 bodů i celkovou soutěž jednotlivců, když druhou nejlepší závodnici porazila o 16 bodů. Bohužel tenkrát nebyla vybrána do soutěže družstev, i tak ale byla Julie nejúspěšnější závodnicí se ziskem třech zlatých a jedné stříbrné medaile. Svůj velký úspěch částečně připisuje právě i změně pravidel. „Zpětně bych řekla, že pro ty, co házeli pořád to byla velká změna, kdežto mě to po roční pauze tolik nezasáhlo,“ komentuje.

Přišel rok 1996 a Julie během nominačních závodů obsazovala 3., 4., 2. a 3. místo. Mistrovství republiky pak vyhrála a vyrazila na svůj jediný výjezd mimo Evropu – do Jihoafrické republiky. Na mušce skish získala s 90 body 6. místo. Na mušce dálce se jí zadařil druhý nejdelší hod a odnesla si stříbrnou medaili, ale také dosud nepřekonaný světový rekord, který hodila v délce 57,98 metrů. Ač Tina Gerlach hodila ještě o tři a půl metru dál, nebylo to v regulérním větru.

Na hod rekordu vzpomíná, hlavně na to, že měla stále oproti ostatním staré pruty a „suverénně nejhorší šňůru“ – celou oprýskanou a obouchanou, protože nová na ni byla tehdy drahá. Na přeměření na ni prý hleděli, jak ji měla na metru úplně holou, že byla schopná s něčím takovým hodit světový rekord. „Docela foukalo,“ vzpomíná Julie, „prostě jsem měla svůj čas, chlap s praporkem lítal nahoru a dolu a házela jsem. Najednou jsem cítila, že to letí dobře, všichni koukali a šňůra letěla a letěla. Už v té chvíli jsme věděla, že to byl dobrý hod. Praporek byl dole, takže jsem hned šla na přeměření a najednou – světový rekord.“ Na mušku dálku se prý tehdy připravovali hodem oštěpem. Julie byla vždycky spíš silný statik a hodně musela na mušku dálku trénovat švih. „Doma, tenisákem o barák,“ komentuje Julie.

V JAR ještě bojovala o bronzovou medaili s kolegyní Michaelou Křížovou, ale kvůli času, pomalejšímu o dvě sekundy, skončila čtvrtá. Povedlo se jí hodit daleko i na zátěži dálce. A hodem přes 72 metrů obsadila třetí příčku. Celkově však byla až čtvrtá, předběhly ji všechny Němky. I družstvo tak skončilo druhé.

Švédský Kalmar v roce 2000 absolvovala Julie již jako Koblihová, společně s manželem. Mistrovství bylo také prvním pokusem dělání finálových soubojů mezi nejlepšími osmi závodnicemi. V základním kole mušky dálky skončila Julie druhá, ale ve finálovém kole klesla na bronzovou příčku. Oproti tomu postoupila do finále v zátěži dálce z předposledního sedmého místa a ve finále vyhrála a získala zlato. „Vnímala jsem to tak, že se mi tady snad vůbec nic nepovedlo. Všichni se ale sešli a sledovali finále. Já jsem tam velmi bojovala s jednou Polkou a bylo to až drama. Na úplně poslední pokus se mi povedl neskutečný hod. Dotočený, krásně technicky, švih, no prostě to mělo všechno a podařilo se mi ji přehodit s 68,68 m. Všichni tehdy jásali a bylo to neskutečné,“ vzpomíná Julie. V družstvu tentokrát byla s parťačkou z Kroměříže Zuzanou Kočířovou a získaly spolu stříbro.

V roce 2001 Julie kvůli narození dcery mistrovství vynechala. Spolu s manželem se účastnila až mistrovství světa 2002 ve slovinském Bledu. Zde navíc získala nejvíc medailí na jednom mistrovství v kariéře. Na mušce skish to sice nevyšlo, ale muška dálka pro ni byla jasné vítězství, plachta a skish vynesly bronzové medaile a zátěž dálka dala Julii stříbro. „Na zátěž dálku jsem byla tehdy hrozně naštvaná, vůbec mi to nešlo tak, jak bych si představovala, nemohla jsem se trefit a přetáčela jsem to doleva. Tehdy mě přehodila Jana Maisel,“ přemítá Julie. Celkově však získala stříbro v pětiboji a čtvrté místo v sedmiboji. V družstvech také vybojovala také stříbrnou medaili.

V Berlíně v roce 2003 na mistrovství Evropy vybojovala Julie opět stříbro na mušce dálce, ale zbytek jí moc nevyšel. Nekonal se pro ni žádný rozhoz, žádné další finále. Zajistila jen další stříbro ve družstvech. V roce 2004 Julie kvůli narození druhé dcery vynechala většinu sezóny, ale i tak si odběhla na Mistrovství republiky, kde skončila na druhém místě.

Oproti tomu v roce 2005 vyhrávala téměř vše, co šlo. Na nominaci do reprezentace to však nestačilo.

Ten rok se také pořádaly Světové hry neolympijských sportů v Německu, kterých se účastnil jen Juliin manžel Pavel. Nominovalo se totiž již předchozí rok na MS ve Švýcarsku.

V 2008 se Julii narodil další syn, v pořadí již čtvrté dítě, a tak pověsila reprezentační léta na hřebík. Účastnila se ovšem Mistrovsví republiky, kde s jistotou přehodila všechny ženy v kategorii. Poté se již dlouho nikde neobjevila a věnovala se převážně svým dětem. Až v roce 2012 ji její trenér Stanislav Honzírek přesvědčil s její kamarádku Hanku Houšťovou (dříve Tupou), se kterou bývala v 90. letech v reprezentaci, aby si spolu zaházely na lize žen při Moravském poháru. „Jeli jsme tam celá rodina se všemi tehdy pěti dětmi, bylo to již spíš pro radost,“ vzpomíná Julie, která se ve svých čtyřiceti letech předvedla nádherně. Ano, na zátěži skish mírně zaváhala a hodila jen 65 bodů. Ovšem zbytek byl excelentní. Na mušce dálce hodila tak daleko, že druhá nejlepší žena na ní ztratila 9 bodů. Na zátěži dálce dohodila také nejdál. Nakonec vyhrála pětiboj s náskokem 15 a více bodů na všechny tehdejší reprezentantky. Přišla, hodila a zvítězila. Ligu žen Julie s Hankou také vyhrály.

Poslední oficiální závody, kterých se Julie zúčastnila, byly mistrovství republiky a Moravský pohár, spojený s ligou žen. Na obou závodech skončila třetí. Poslední závod, o kterém máme evidenci, měl pořadové číslo 226. Julie si však dodnes schovává dva své pruty. Její první vlastní na mušku skish a oblíbený prut na mušku dálku, se kterým hodila nepřekonaný rekord v Africe. „Ten prut byl dělaný na míru mému trenérovi Stanislavu Honzírkovi, ale vyhovoval mi víc, a naopak jemu zase ten můj, tak jsme si je prohodili,“ vzpomíná se smíchem Julie, „nevím, jak jsem si ten rekord zasloužila."

"Stopu jsem udělala, ale nedramatizovala bych to. Smysl to určitě mělo, dalo mi to manžela a rodinu a svého času smysl, kterému jsem se mohla věnovat. Stálo mi to za vynechaný maturitní večírek a rozložení studia na vysoké škole. Něco jsem viděla a prožila, to je pro mne důležité. Naučilo mě to zatnout zuby a zabrat, pokud je to potřeba a vydržet, i když se člověku nedaří. Nevzdávat to. Když to člověka baví, jde to líp,“ zakončuje vyprávění Julie.