První zátěžová nahazovací disciplína se objevuje již v roce 1884. V roce 1939 se objevila disciplína, které se říkalo "Skills of fishing". Časem se zkrátilo pojmenování na Skish.
Již na prvních závodech v Česku (Jindřichův Hradec, rok 1935) existovala disciplína v hodu zátěží na přesnost. Házelo se z jednoho stanoviště a na jeden terč, někdy i s brankou před (muselo se hodit pod branku). Zátěž byla kovová a házelo se na terč z písku, kde se odměřovala vzdálenost od středu, a pak se terč opět zahladil, aby byl připraven na další hod.
Zátěž skish byla již na prvním mistrovství světa, pořádaném organizací ICF a konaném v roce 1957. Byly zde dvě disciplíny (jedna s 17,72g zátěží a druhá s 10,5g zátěží). Na prvním mistrovství CIPS (FCS), které se konalo v roce 1960, byla jediná disciplína zátěž skish. Používala se zátěž o váze 7,5g.
Na rozdíl od zátěže arenberg, kde je několik různých stylů hodu, zátěž skish ponechává na závodníkovi, jak bude házet. Pokud má potřebu házet se zátěží napravo od těla, může. Někteří závodníci, především v začátcích, se učí nejjednodušší styl házení, a to podhod. To pak zkouší i na zátěži skish, zpravidla na prvních dvou až třech terčích. Většinou se však vše hází hody přes hlavu - zátěž se obloukem dostane nad prut a špicí se odhodí směrem k terči.
Jedná se o disciplínu na přesnost, takže se simuluje přívlač na řece, kde se snažíme dobrzdit na konkrétní místo v řece, ideálně tak, abychom nepřehodili (a neskončili třeba v rákosí na protějším břehu).
Tyto schopnosti se prokazují na žlutých terčích, které jsou postaveny šikmo. Spíš pro parádu než praktičnost je postaveno 5 terčů a ke každému je samostatné startovní prkénko. Terč má v průměru 76 centimetrů a je postavený tak, aby přední okraj terče byl cca 5cm nad zemí a zadní okraj cca 17cm nad zemí. Startovní prkénka jsou v přímce vedle sebe a vše je stavěno zleva doprava.
Disciplína se začíná vlevo na nejkratší vzdálenosti 10 metrů. Závodník hodí dvakrát a posouvá se na další prkénko ve vzdálenosti 12 metrů. Po dalších dvou hodech se posune na vzdálenost 14, pak 16 a nakonec na 18 metrů. Celkem tak nahází 10 hodů a pro velký úspěch si to celé ještě jednou zopakuje. Takže se přesune úplně doleva na nejkratší vzdálenost 10 metrů a zase hází dvakrát a posouvá se...
Celkem tak závodník hází 20 hodů. Zasažení žlutého terče se hodnotí 5 body. Pokud závodník mine terč, dostane 0 bodů. Maximálně může získat 100 bodů.
Čas pro disciplínu je 8 minut. Úplní začátečníci, zvláště s pomalými navijáky, ten čas tak nějak dávají, do sedmi minut se většinou vejde každý. Dneska se u zkušenějších závodníků často objevují rychlonavijáky, jejichž převody udělají z 4,5:1 kolikrát i 13:1, takže čas na disciplínu lze stáhnout na tři minuty.
V této disciplíně kralovala německá závodnice Jana Maisel. Vyhrála tuto disciplínu celkem 13x. Její nejrychlejší stovka měla čas 2 minuty a 47.9 sekund (Hluboká nad Vltavou, rok 2011). O něco rychlejší stovku ve finále předvedla Kamila Stankiewicz v roce 2019, když ji stihla za 2 minuty a 45.8 sekund (Hluboká nad Vltavou).
V mužích byl nejúspěšnější Patrik Lexa. Vyhrál tuto disciplínu 8x. Poprvé se mu to podařilo při jeho prvním startu na mistrovství světa dospělých v roce 1988 (Varna), kdy mu bylo pouhých 16 let. Svou nejrychlejší stovku měl za 2 minuty a 9 sekund (Düsseldorf, 1993).